Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
.jpg)
Ráda bych se vás zeptala na názor na naši situaci. Před třemi roky jsem se vdala, podotýkám, že to bylo vyloženě proti vůli maminky mého manžela, která nám dokonce ani nepřišla na svatbu. Se svatbou nesouhlasila proto, že jsem byla svobodná matka a měla už dvouletého syna.
Už v době, kdy jsem s manželem chodila, cítila jsem z její strany vůči mně velký despekt. Vlastně jsem ji viděla jen párkrát při takových těch „povinnostních“ návštěvách. Chovala se ke mně poměrně odměřeně, mého syna naprosto ignorovala. Když jsme oznámili, že se budeme brát, tak vysloveně zkameněla. Jiný výraz mne nenapadá. Oznámila, že se svatbou nesouhlasí a od manžela vím, že se mu několikrát snažila vehementně jeho úmysl rozmluvit. Vzali jsme se tedy bez její přítomnosti. Přišel pouze manželův otec, jsou rozvedeni.
V manželství jsme spokojeni, můj muž je báječný partner a skvělý otec jak pro mého syna, tak pro naši holčičku, která se nám narodila před rokem. Tchyně nás zpočátku v podstatě ignorovala, a to i po celou dobu mého těhotenství. Malinko pookřála až když se malá narodila, dokonce přišla párkrát na návštěvu. Teď to vypadá, že k vnučce získává silný vztah.
Poslední dobou chodí častěji, tak dvakrát do měsíce. Pokaždé se naplno věnuje malé, mého syna a mě si vůbec nevšímá, pouze když není vyhnutí tak s námi nějaké slovo utrousí. Její přístup mne hodně mrzí, ona žije v zajetí nějakých maloměšťáckých předsudků a zbytečně si kazí vztahy v rodině. Alespoň dle mého názoru. I můj syn snáší její nezájem těžce a nedokáže pochopit, proč se k jeho sestřičce babička chová hezky a k němu ne.
Manžel s ní mnohokrát na toto téma mluvil, ale bez výsledku. Řekla, že svůj názor na mne měnit nebude, že si ho udělala hned zkraje a trvá si na něm. Ale vnučka je její krev, navíc je to vytoužená holčička, takže má právo se s ní stýkat. A teď přišla s tím, že když už nekojím, brala by si ji tak jednou měsíčně na celý víkend.
Já jsem proti, nechci, aby byla s mou dcerou beze mne. Kdyby se chovala jinak, problém bych neměla, ale takhle je to pro mne nepředstavitelné. Manžel mi rozumí a rozhodně mne nemíní do ničeho nutit, ale rád by naše rodinné vztahy nějak urovnal a připadá mu, že toto by mohla být cesta. Babičku více zapojit a časem by se mohl ten její despekt vůči mně zmírnit.
Já nevím. Nepřipadá mi, že tohle je ta správná cesta. Podle mne by se měla tchyně hlavně napřed snažit změnit svůj přístup nejen ke mně, ale i k mému synovi. A až potom si klást nějaké požadavky ohledně víkendů se svou vnučkou.
Možná jsem přecitlivělá, nevím. V každém případě se musím přiznat, že vzhledem k tomu, jak se ke mně tchyně chová, ji nemám ráda. Necítím se v její přítomnosti dobře, těžce nesu, když ji vidím, jak se mazlí s mou dcerou. Samozřejmě, že bych ráda měla v rodině hezké vztahy, ale to musejí chtít obě strany. Kolikrát jsem si s ní chtěla promluvit, ale nejde to. Pokaždé, když už už začnu, nakonec ze sebe nevymáčknu ani slovo.
Co si o téhle podivné situaci myslíte? Mám ustoupit a dcerku ji občas na víkend dát a doufat, že se tím možná naše vztahy urovnají, nebo mám trvat na opačném postupu – nejdřív urovnat vztahy a pak víkendové návštěvy? A mám vůbec právo bránit jí, jako babičce, v takovém kontaktu s vnučkou?
9.1.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 170 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
sharon: to je muj tchan cislo 2
....taky nedela rozdily a je sumak ze manzela a svaru vyzenil, kdezto svagrovka je jeho. Ani mezi vnoucaty nedela rozdily (pravda ma 6 holek
) ale nedeli na pokrevni a vyzeneni a v zivote by ho to ani nenapadlo. Tuhle mi dokonce jen tak mezi reci povidal, ze ten byt co zdedil po sve matce jeste rok podrzi ze az pujde nase starsi na univerzitu tak at muze bydlet v hlavnim meste a nemusi dojizdet. Samozrejme ji ho neda, ale ze vubec premysli ze by se mohl jeho nejstarsi vnucce hodit pronajem, protoze holka chce jit na prava!
modroočka: 1:14 Vetsinou s tvymi prispevky souhlasim, ale dnes ne. Myslim, ze tchyne nezmekne. Ja na to same cekam jiz pres tri roky a jedine co se zmenilo, tak to, ze je rafinovanejsi a sprada ruzne intriky proti me.
A kdyz si predstavim, ze bych ji mela potrebovat v pripade nemoci, tak mam osypky. To radsi nekoho uplne ciziho.
Je spousta lidi, co uz rodice nema a kdyby tchyne uz nezila, taky by se bez ni obesli, tak proc si nechat s prominutim s.at na hlavu a nechat deptat vlastni dite jen proto, ze by ji mela nekdy potrebovat?
A uz jen kvuli tehle vete:"Harmonie je krásná a proč si kazit ten čas, kdy jsou děti malé... opravdu to rychle utíká." bych tchyninu pritomnost zkrouhla na minimum.
.gif)
trojaska: to fakt člověku rozum nebere....
trojaska: Kdyby všichni chlapy měli syny tak další generaci vememe kde? Bože, takovýhle lidi dokazujou, že lidstvo jednou vymře na vlastní pitomost. Stydím se za lidi jako je vaše babička. Když tohle dělá chlap, tak je omezenec, ale u ženský to je nedostatek hrdosti a cti. Doufám, že se denně trestala za svojí příslušnost k nižší vývojové řadě.
loupák: 
...to já měla zlatýho ex tchána......co přinesl klukovi ( jeho vlastní vnuk) to i holce z mého 2 manželství......a zval nás i s mým 2 mužem na návštěvy.....na vánoce dostával ode mě cukroví a on vždycky říkal , že my dva jsem si přece nic neudělali..........on sám se na stáří jako vdovec podruhé oženil a my tam chodili i když byl s druhou paní....
dej mu pánbůh věčnou slávu.....
Nez si prectu prispevky, za mne jednoznacne NE!
Mam vztahy s tchyni podobne, ta okomentovala nasi svatbu jako neco strasneho, co "ji" potkalo.
Mame syna a i dceru a kdyz se dcerka narodila, tak prohlasila, ze ma konecne vymodlenou holcicku.
Dceri jsou dnes tri a pul roku a jeste ji ani jednou nemela, i kdyz o to usiluje vehementne. Vidame se, ale ja si proste nepreju aby byla s mymi detmi o samote a manzel to respektuje. Ted se zrovna chystam, az zase prijde s nejakym navrhem jak by si ji vzala na chatu apod., ze ji rovnou reknu, ze k ni jako k cloveku nemam duveru a tudiz NE!
Uvedom si Renko, ze timhle chovanim ublizuje hlavne tvemu synovi a mezi deti stavi zed.
Fuj jedubaba jedna dalsi 
A vubec se ti divim, ze si pristopiĺa na tak caste navstevy. Kdyz z ni mas tyhle pocity a drzis to v sobe, akorat si privodis nejakou nemoc.
Me stacil prvni rok a pul po narozeni dcery, kdy k nam jezdila kazdych 14 dni, to bylo strasny. Naprosto chapu tvoje pocity v jeji pritomnosti. Stazeny zaludek, hrdlo, nevolnost, zdrevenele nohy... Pote nervy na pochodu. Odnesou to pak deti. Ze ti to za to stoji.
A taky se divim, ze to dovoli manzel. Mel by s ni vyrazit dvere.Hlavne on. Protoze pokud ji neukaze hranici on, tak ona postoj nezmeni. Tyhle babizny jsou jedovaty a jedovaty zustanou, pozor na ne.
No to se mi zase zvedl adrenalin.
Váš syn má aspoň obranu ve vás, což je fajn. Moje babička byla némlich to samý, bráchu preferovala, pro mě neměla jedinýho slova. A to jsme oba pokrevní, jen on je prostě muž, a já JEN holka, nižší vývojový stupeň, že
. Měla názor, že chlap má mít SYNY 
. Takže s bráchou si normálně hrála, bavila se, dávála mu dárky, chodila s ním do cukrárny, prostě normální babička, tak ke mě promluvila asi dvakrát v životě a to ještě káravě a pohrdlivě, jinak jsem pro ni neexistovala. Nikdy jsem nedostala dárek pod stromeček, k svátku nebo narozkám, ani přání, nikdy mě ani nepozdravila, když jsme k ní přišli na návštěvu, nedostala jsem ani ten blbej čaj a seděla tam na sucho a běda, když jsem si dovolila nabídnout něco, co bylo na stole.Jenže nejhorší bylo, že se mě rodiče nikdy nezastali. Nikdy. Sice doma říkali, že ať si z toho nic nedělám a hodím to za hlavu, ale nechalí jí, ať se ke mě takhle chová. I když už jsem byla velká, tak se obhakovali tím, že s ní nebyla řeč a že si taky před ní nemohli dovolit něco říct, aby je neseřvala. Hm, tak jí podstrčili malý dítě :-(
Nedávej se, a nedávej syna. Určitě ho to mrzí, ale když budete stát za ním, vezme to líp a neponese si do konce života pocit, že od něj rodiče, ti kterým nejvíc důveřoval a který ho měli chránit, od něj dali ruce pryč a zradili ho.
.gif)
caira: ještě k tomu tvýmu prvnímu odstavci pro .Liška. : našemu synkovi to ještě před rokem nevadilo,nějak to nevnímal tu rozdílnost v chování svých prarodičů k vnoučatům od dcery,ale čím je starší,víc si toho všímá a je mu to líto
...to mě trhá srdce,ta bezmoc,že mu nemůžu pomoc,nemůžu to změnit a bude to tak napořád...teď jsme si zase splnili povánoční návštěvu,pod stromečkem měl kulový,ale tchán jako haour vytáhl šrajtofli,dal mu do ruky stovku a prej,,si něco kup mladej,,
...chce se mi zvracet z takových lidí
Máš plné právo na to nenechávat svou dceru s tchyní samotnou. Ty jsi zákonný právní zástupce svého dítěte a kromě tebe jen manžel. Tchyně ne, nejsi jí právně povinna vůbec nic. V rámci zachování jakž takž dobrých vztahů, protože ta megera je zároveň matka tvého muže, bych ji pouštěla na občasné návštěvy a snažila se, aby byly příjemné, jak je to jen možné - přece jen je tam morální právo, aby viděla své vnouče. K tomu bych jí důrazně vysvětlila,že máte děti dvě. Pokud se děti mají rády a vy s manželem jim dáváte hezlý příklad soužití, určitě si všimnou, že s babičkou není něco v pořádku. A dobrý nápad je i to, když třeba pošleš manžela na návštěvu s dcerkou k ní - ale i to by podle mělo být občasné, určitě ne pravidelně třeba 2x týdně, aby se netrhala rodina a děti neměly pocit, že to jedno žije jinak než druhé.
caira: obsazeno-to se mi líbí,to je naprosto výstižný i u mých tchánovců
.gif)
.Liška.: alespoň synek velmi brzy pochopí, že nemusí litovat jejího nezájmu... a že vina rozhodně není na straně maminky, pokud o něj babi nestojí
prostě buď obě nebo nic!
U nás se podobně chovala tchyně, chtěla na spaní vždy jen mladšího (protože si s ním hrála neteř, staršího ne...)
Takže jsem jasně řekla, že hračku pro její vnučku sem fakt neporodia, že vnuky má od nás dva, pokud je chce - OK, ale oba dva!
Kluci k ní jdou cca 6X do roka na noc, jinak je tam stále "obsazeno" dnes již 13ti letou neteří :-)....a nemá cenu to nějak řešit. Když je tam má po škole, má tam oba (teda spíš všechny tři) a i to je čím dál méně často..
Příběh mi připadá úplně jak z románu...Opravdu žije taková paní,jak je vylíčena ta tchýně?? V dnešní době ?? Vždyť nemůže být ještě tak stará...ale je to rozhodně hloupá a omezená osoba,které bych žádné mimino nejen nepůjčila,ale vybodla bych se na ni zcela.Jedině bych obrátila,kdyby ona sama přišla,řekla že byla úplně mimo,když z ní padala taková h...a,a nyní se vzpamatovala a změnila a bude mít ráda bližní své bez omezení! Což se asi nestane....
Takovou megeru bych si nepustila do baráku ani jednou měsíčně. Můj dům, můj hrad a hodně si vybírám, koho si domů vodím na návštěvy. A rozhodně si do své intimní zóny nezvu lidi, v jejichž přítomnosti je mi nepříjemně...
Moje sestra to má stejně a ač se svojí tchýní nemá žádné otevřené rozbroje, tak jí na návštěvy nezve, ale muže s dětmi posílá za ní. Dělala bych to stejně tak, nevím proč bych měla doma trpět někoho, koho tam nechci (a kdo mě ignoruje!)
Takže bych čas od času poslala muže s dcerou za ní na návštěvu na odpoledne. Se synem bych podnikla něco zajímavého zoo, dinopark nebo jeho babičku, aby mu to nebylo líto. Ale rozhodně ne nijak pravidelně, v první řadě spolu máte trávit čas vy společně jako rodina, to je prostě hlavní a na úkor tohoto rozhodně ne. Tchýni bych řekla, že pro vás všechny je na první místě po povinnostech příjemně strávený čas jako rodina ať doma nebo s lidmi, kteří vás jako rodinu přijímají a ostatní až když zbyde čas...
orinka: Pampeliška: nemůžu než souhlasit............
Řekni jí narovinu, že se buď bude chovat k oběma dětem stejně, nebo že jí u sebe nechceš ani vidět. Když to nepochopí, její chyba. Buď se probere nebo má smůlu. A buď tak důsledná jako je ona ve vztahu k tvému synovi. Chceš hlídat? Fajn, ale máme dvě děti a nehodláme je od sebe izolovat.Takže obě, nebo žádné. Nazdar. Má tvého syna aspoň ráda tvoje maminka?
