Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
.jpg)
Ráda bych se vás zeptala na názor na naši situaci. Před třemi roky jsem se vdala, podotýkám, že to bylo vyloženě proti vůli maminky mého manžela, která nám dokonce ani nepřišla na svatbu. Se svatbou nesouhlasila proto, že jsem byla svobodná matka a měla už dvouletého syna.
Už v době, kdy jsem s manželem chodila, cítila jsem z její strany vůči mně velký despekt. Vlastně jsem ji viděla jen párkrát při takových těch „povinnostních“ návštěvách. Chovala se ke mně poměrně odměřeně, mého syna naprosto ignorovala. Když jsme oznámili, že se budeme brát, tak vysloveně zkameněla. Jiný výraz mne nenapadá. Oznámila, že se svatbou nesouhlasí a od manžela vím, že se mu několikrát snažila vehementně jeho úmysl rozmluvit. Vzali jsme se tedy bez její přítomnosti. Přišel pouze manželův otec, jsou rozvedeni.
V manželství jsme spokojeni, můj muž je báječný partner a skvělý otec jak pro mého syna, tak pro naši holčičku, která se nám narodila před rokem. Tchyně nás zpočátku v podstatě ignorovala, a to i po celou dobu mého těhotenství. Malinko pookřála až když se malá narodila, dokonce přišla párkrát na návštěvu. Teď to vypadá, že k vnučce získává silný vztah.
Poslední dobou chodí častěji, tak dvakrát do měsíce. Pokaždé se naplno věnuje malé, mého syna a mě si vůbec nevšímá, pouze když není vyhnutí tak s námi nějaké slovo utrousí. Její přístup mne hodně mrzí, ona žije v zajetí nějakých maloměšťáckých předsudků a zbytečně si kazí vztahy v rodině. Alespoň dle mého názoru. I můj syn snáší její nezájem těžce a nedokáže pochopit, proč se k jeho sestřičce babička chová hezky a k němu ne.
Manžel s ní mnohokrát na toto téma mluvil, ale bez výsledku. Řekla, že svůj názor na mne měnit nebude, že si ho udělala hned zkraje a trvá si na něm. Ale vnučka je její krev, navíc je to vytoužená holčička, takže má právo se s ní stýkat. A teď přišla s tím, že když už nekojím, brala by si ji tak jednou měsíčně na celý víkend.
Já jsem proti, nechci, aby byla s mou dcerou beze mne. Kdyby se chovala jinak, problém bych neměla, ale takhle je to pro mne nepředstavitelné. Manžel mi rozumí a rozhodně mne nemíní do ničeho nutit, ale rád by naše rodinné vztahy nějak urovnal a připadá mu, že toto by mohla být cesta. Babičku více zapojit a časem by se mohl ten její despekt vůči mně zmírnit.
Já nevím. Nepřipadá mi, že tohle je ta správná cesta. Podle mne by se měla tchyně hlavně napřed snažit změnit svůj přístup nejen ke mně, ale i k mému synovi. A až potom si klást nějaké požadavky ohledně víkendů se svou vnučkou.
Možná jsem přecitlivělá, nevím. V každém případě se musím přiznat, že vzhledem k tomu, jak se ke mně tchyně chová, ji nemám ráda. Necítím se v její přítomnosti dobře, těžce nesu, když ji vidím, jak se mazlí s mou dcerou. Samozřejmě, že bych ráda měla v rodině hezké vztahy, ale to musejí chtít obě strany. Kolikrát jsem si s ní chtěla promluvit, ale nejde to. Pokaždé, když už už začnu, nakonec ze sebe nevymáčknu ani slovo.
Co si o téhle podivné situaci myslíte? Mám ustoupit a dcerku ji občas na víkend dát a doufat, že se tím možná naše vztahy urovnají, nebo mám trvat na opačném postupu – nejdřív urovnat vztahy a pak víkendové návštěvy? A mám vůbec právo bránit jí, jako babičce, v takovém kontaktu s vnučkou?
9.1.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 170 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Docela se mi povedlo vysvětlit dětem co a jak, takže pak tetičku, která je cpala sladkým, setřely pohledem a napomenuly ji, ať jim nic takového nedává, vždyť přece ví, že to nesmí. A říkaly to tak přesvědčivě, že už se neodvážila. Od dětí je to účinné
mashanka: řekla bych, že je pravda, že ten, kdo má rád sám sebe, necítí potřebu s někým soutěžit a žije si podle svého. To ale neznamená, že nikdo nemá potřebu soutěžit s ním a dělat mu naschvály, to jsou právě ti, co sami se sebou spokojeni nejsou, závidí a rozčiluje je, že někdo je.
S tím se moc dělat nedá, je možné dotyčného zahrnout ještě větší láskou což si ten ale obvykle vysvětlí jako slabost a moc to nepomůže a nebo si žít po svém a dotyčného ignorovat, v případě nutnosti usměrnit. O to se myslím snaží Monik, držím jí palce
Pokud bych uvařila obstojné jídlo, dítě se nad tím ošklíbalo a babička to komentovala tímhle způsobem, tak ji ženu svinským krokem. Ona se dcerka možná ošklíbá právě proto, že tam je babička, o které ví, že bude reagovat přesně takhle. Jinak by to třeba snědla bez řečí.
V klidu bez babičky bych pak dcerce vysvětlila, že to příšerné svědění minule měla přesně po tom dobrém sladkém jídle od babičky, že ne všechno dobré v puse je dobré i potom.
Takže synkovi zakladatelky vlákna je nyní pět, dcerce rok? Docela chápu, že když se dva vezmou, chtějí spolu mít dítě. Ale teď hodně často vidím v okolí, že dvě děti v rodině mají každé jiného otce. Nevím, zda bych sama do něčeho takového šla. Je to poukázka na problémy. Mezi dětmi - kolikrát se ty vztahy mezi nimi šmodrchají, pocítí rozdíly díky okolním dospělým a mezi těmi okolními dospělými navzájem. Ano, i dvě vlastní děti mohou zažít rozdílné přístupy rodičů, prarodičů, ale tady je o jeden důvod víc: jedno dítě je dospělému jaksi příbuznější a preferovanější. Renka vstoupila na tenký led vícekrát: se synem té paní chodila, pak si ho vzala a nyní si dovolila ten svazek obohatit potomkem. Je zajímavé, jak ta paní mění názor: snacha jí není dost dobrá, ale její dítě nakonec ano? Byla jsem snacha a jsem tchyně. Jako snacha jsem trpěla. Jako tchyně se snažím, aby se mnou mladí nezkoušeli.... mé dobře míněné rady...nápady, jak něco udělat lépe.....životní poznatky a zkušenosti.....elán a tvůrčí aktivitu.....vize, jak něco bude vypadat po čase a k čemu něco spěje....si nechávám zásadně pro sebe. Pomůžu jen na požádání. Abych jim nutila svou přítomnost a vnucovala jim hlídání...ne, já neoplácím. A jsem hrdá, že to dokážu. Vy to Renko jistě taky dokážete, najít tu vhodnou formu, jak dokázat okolí, že si svoje věci rozhodnete sama. Nenechte sebou manipulovat. Pokud cítíte, že je něco špatně a bojíte se někomu něco říct...není to dobré. Normální totiž je, když řeknu svým mladým: já bych jela s klukem k moři. A naše mladá mně řekne - a nebojí se to říct - kdepak, já se bojím....je ještě malej. No a já si řeknu...Tak si kluku ještě musíme počkat. A nahlas řeknu, nojo, asi máš pravdu. No a co? Jsme spokojené obě.
.jpg)
Slovo poučovat je divné ......... proč by mělo být vyslovení názoru, navíc ještě vyžádaného, brané jako poučování ? Tomu nerozumím - zase je v tom nějaké hodnocení něčeho. No, nevadí 
Nemám - mám na mysli lásku - láska nemá přívlastky 
Kdo cítí lásku sám k sobě a k okolnímu světu, nežije už svůj život v závislosti na názorech jiných lidí. Nepotřebuje, aby ho druzí lidé přijímali nebo mu říkali a dokazovali, jak dobrý je, nepotřebuje si nic dokazovat ani sám sobě, protože on ví, kdo je. 
mashanka: 18:11 Hm. Mas na mysli nejspis bezpodminecnou lasku. Ano, clovek je ji schopen. Jenze tomu predchazi cisteni. Cisteni starych traumat a strachu a jinych.
Ne vsichni dosahli jeste te urovne. Za sebe rikam, ze mam jeste spoustu prace na sobe a kdo vi, zda to v tomhle zivote stihnu. Je to prace na nekolik zivotu.
Renka ale asi nejspis jeste neni "mistr guru" a naprosto cista a tudiz ma nejake nezpracovane strachy a proto se obratila o radu sem. Kdyby umela vyzarovat bezpodminecnou lasku vsemu a vsem, tak nema nejspis problem s tchyni a nepise sem a my nemame co resit a koho poucovat
kubikm: 17:48 Nejlepsi napad
Renko, ony se dost spatne tyhle veci popisuji lidem, co neco podobneho nezazili nebo nezazivaji nebo se nedokazi vcitit. Hlavne ty "logicke argumenty" nekdy muzou vypadat nesmyslne. Nejhorsi asi je, ze clovek ma z te situace nejake pocity a ty kdyz se pak snazi nekomu sdelit, tak jeste pusobi jako cvok. Proto je mozna lepsi jednat dle svych pocitu a nikomu nic nevysvetlovat, nedavat zadna zduvodneni apod. Asi bych rekla, ze si to nepreju a to by tak bylo asi vsechno. A kdyz by pouzila tchyne argument o krvi, maximalne bych rekla, ze ma dcera hlavne moji krev a ze jsem zakonny zastupce a rozhoduju o tom a basta. Dulezite je, aby manzel byl pri tobe. Dohodni se s nim predem, ze to tchyni chces odmitnout a jestli se za tebe postavi. A nebo, pokud nemuzes ze sebe vypravit slovo v jeji pritomnosti, tak se domluvte, at ji to rekne manzel. Ze jste se tak dohodli a ze si to neprejete. Nekdo tu navrhoval i napsat dopis. Mozna by neskodilo omezit tchyniny navstevy, je mozne, ze ti berou silu se vzeprit. Preju hodne a hodne sil a odvahy 
Docela by mne zajimalo, jak to u vas dopadne. Treba najdu inspiraci
Láska - pokud z člověka je cítit, nikdo nemá touhu s ním soutěžit - cítí, že to není třeba, cítí, že je přijímaný a braný do party, jak jsem to před chvílí nazvala - cítí klid a bezpečí - a to je to, po čem touží každý, i ten největší hajzl - jen po přijetí, klidu a bezpečí. Pokud to z tebe cítí, nemá důvod to jakkoli kazit. Jenomže problém je, že to se nedá vykomunikovat ani vyspekulovat. Není to o tom, kdo je chytřejší, kdo má lepší metody - je to jen o tom, co z člověka vyzařuje.
Tak, a jdu - mějte se tu pěkně a mějte rádi i maminky svých mužů - vychovali a opečovaly je přece dobře, když jsou z nich takoví úžasní manželé a otcové
Cauky Renko ja bych ji malou nedavala dejme tomu na prochazku zpatky za 2 hodiny maximalne...Vis nektery lidi jsou jako jed, toxin uplne dokazi cloveka naplnit tou svou spatnosti clovek musi jit od takovych lidi pryc nebo se zacne dusit v jejich pritomnosti...Mela bych pocit, ze bude dcerku ockovat jeste proti mne nebo si ji bude pozdeji snazit koupit atd...Nemam rada, kdyz jsou babicky nespravedlive mam rada, kdyz jsou ke VSEM vnoucatum stejne zkratka jeden balicek bombonu pro toho a stejny pro toho...Zadne rozdily...Tvuj klucina se opravdu musi citit divne, ale je to i skola zivota - nikoho z nas nemiluji vsichni, spoluzaci ve skole si taky budou vybirat s kym se kamaradit budou s kym ne proste tak to je...Skoda v rodine to by mel byt takovy klidny pristav v bouri...Bud se bude chovat k oboum stejne spravedlive nebo ten cas s ni a malou minimalizovat...Taky nemam rada, kdyz nekdo rekne, ze si svuj nazor udelal a uz ho nezmeni vzdyt vsichni se porad menime...Dneska je jina doba svobodnych matek je spousta (mozna vice nez tech vdanych), ty ses o maleho postarala, jeji vnucce jsi dala zivot aspon v tomhle by k Tobe mohla mit respekt...atd...atd...Hodne stesti
mashanka: Mas pravdu 
a co se domluvit tak, že ona si vezme dceru, bývalý partner synka a vy s mužem si uděláte hezký víkend?
Divné mi je jen jedno - když je u ní, musí se po té její stravě přece drbat taky - jestli ne, čím to může být ? On ekzém úplně vždycky nemusí být jenom ze stravy..
Monik: tomu nerozumím - pokud jsou mířené proti tobě, proč před nimi chráníš děti ?
No, třeba nejsi, těžko říct - každý jsme prostě někde - přesně tam, kde v tu chvíli máme být.
No, jinak, pokud by to skutečně nerespektovala, dítě bych jí samozřejmě nedávala a nebo se s ní domluvila, jestli nechce s námi k tomu doktorovi zajít, aby věděla, co třeba omezit, až jí bude vařit nějaké to dobré jídlo - možná by vstřícnost pomohla víc, než boj o pravdu - vzít ji do party. Každý člověk špatně nese, když se cítí zavrhovaný
mashanka: Mam pro to jednu teorii. Dcera miluje sladky. Tchyne to vi, tak si ji snazi koupit? Potesi se v tu chvili radosti vnucky, ale to, ze pak my zazivame "noc hruzy" uz videt nechce? Proste nevim co ji k tomu vede. Chce si koupit svoji vymodlenou holcicku, jak ji nazvala kdyz se narodila? Proc ji spori a synovi ne? Proc ji koupi a synovi ne? Jednou rekla, ze vnucce preda svoje podnikani. Ani nevi, jestli to vnucku bude bavit,ale uz s tim pocita. Ja opravdu nevim, co tim vsim sleduje, do hlavy ji nevidim Jediny co vim, ze je mi jeji chovani neprijemny. A pocity v jeji pritomnosti jsou hodne spatny. A protoze se snazim posledni dobou hodne ridit srdcem a pocity, tak co v tomto pripade? Vtomto pripade mi pocity radi pryc. Co nejdal od ni. Ale rozum mi rika: Je to babicka, nemuzes ji odriznout od deti. Neresitelne.
Tak jsem ji omezila kontakt jak to slo a dal se uvidi.
mashanka: Proste uvedu priklad. Davala jsem dceri brokolici a bylo to spatne podle tchyne, dokonce by pry se po ni mohla zacit dusit kvuli slozeni. Za cas (asi na to uz zapomnela) ji sama tu brokolici cpala s tim, ze je desne zdrava. Ale jen proto, ze jsem v tu chvili ji ja sama tu brokolici nenandala. Vetsinou se snazi delat opak toho nez delam ja. A nevim, asi je to silnejsi nez ta laska k vnucce
