Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
.jpg)
Ráda bych se vás zeptala na názor na naši situaci. Před třemi roky jsem se vdala, podotýkám, že to bylo vyloženě proti vůli maminky mého manžela, která nám dokonce ani nepřišla na svatbu. Se svatbou nesouhlasila proto, že jsem byla svobodná matka a měla už dvouletého syna.
Už v době, kdy jsem s manželem chodila, cítila jsem z její strany vůči mně velký despekt. Vlastně jsem ji viděla jen párkrát při takových těch „povinnostních“ návštěvách. Chovala se ke mně poměrně odměřeně, mého syna naprosto ignorovala. Když jsme oznámili, že se budeme brát, tak vysloveně zkameněla. Jiný výraz mne nenapadá. Oznámila, že se svatbou nesouhlasí a od manžela vím, že se mu několikrát snažila vehementně jeho úmysl rozmluvit. Vzali jsme se tedy bez její přítomnosti. Přišel pouze manželův otec, jsou rozvedeni.
V manželství jsme spokojeni, můj muž je báječný partner a skvělý otec jak pro mého syna, tak pro naši holčičku, která se nám narodila před rokem. Tchyně nás zpočátku v podstatě ignorovala, a to i po celou dobu mého těhotenství. Malinko pookřála až když se malá narodila, dokonce přišla párkrát na návštěvu. Teď to vypadá, že k vnučce získává silný vztah.
Poslední dobou chodí častěji, tak dvakrát do měsíce. Pokaždé se naplno věnuje malé, mého syna a mě si vůbec nevšímá, pouze když není vyhnutí tak s námi nějaké slovo utrousí. Její přístup mne hodně mrzí, ona žije v zajetí nějakých maloměšťáckých předsudků a zbytečně si kazí vztahy v rodině. Alespoň dle mého názoru. I můj syn snáší její nezájem těžce a nedokáže pochopit, proč se k jeho sestřičce babička chová hezky a k němu ne.
Manžel s ní mnohokrát na toto téma mluvil, ale bez výsledku. Řekla, že svůj názor na mne měnit nebude, že si ho udělala hned zkraje a trvá si na něm. Ale vnučka je její krev, navíc je to vytoužená holčička, takže má právo se s ní stýkat. A teď přišla s tím, že když už nekojím, brala by si ji tak jednou měsíčně na celý víkend.
Já jsem proti, nechci, aby byla s mou dcerou beze mne. Kdyby se chovala jinak, problém bych neměla, ale takhle je to pro mne nepředstavitelné. Manžel mi rozumí a rozhodně mne nemíní do ničeho nutit, ale rád by naše rodinné vztahy nějak urovnal a připadá mu, že toto by mohla být cesta. Babičku více zapojit a časem by se mohl ten její despekt vůči mně zmírnit.
Já nevím. Nepřipadá mi, že tohle je ta správná cesta. Podle mne by se měla tchyně hlavně napřed snažit změnit svůj přístup nejen ke mně, ale i k mému synovi. A až potom si klást nějaké požadavky ohledně víkendů se svou vnučkou.
Možná jsem přecitlivělá, nevím. V každém případě se musím přiznat, že vzhledem k tomu, jak se ke mně tchyně chová, ji nemám ráda. Necítím se v její přítomnosti dobře, těžce nesu, když ji vidím, jak se mazlí s mou dcerou. Samozřejmě, že bych ráda měla v rodině hezké vztahy, ale to musejí chtít obě strany. Kolikrát jsem si s ní chtěla promluvit, ale nejde to. Pokaždé, když už už začnu, nakonec ze sebe nevymáčknu ani slovo.
Co si o téhle podivné situaci myslíte? Mám ustoupit a dcerku ji občas na víkend dát a doufat, že se tím možná naše vztahy urovnají, nebo mám trvat na opačném postupu – nejdřív urovnat vztahy a pak víkendové návštěvy? A mám vůbec právo bránit jí, jako babičce, v takovém kontaktu s vnučkou?
9.1.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 170 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mashanka: To je ten problem. Ona si nemysli, ze to co ji dava je spatne. Ona je prave presvedcena, ze to je dobre. A kdyz ji reknu, ze dceri bylo spatne (drbala ekzem), tak rekne, ze to neni mozny a ze ta vec obsahuje to a to a to. Ano, ona to mozna ta vec i obsahuje. Ale krom toho obsahuje i jine, skodlive veci, ktere dceru drazdi. jenze tchyne vi vse lip nez ja 
teda aspon si to mysli.
Nemyslim si, ze je presvedcena, ze dava neco spatnyho. Naopak. Problem je v tom, ze nerespektuje, co ji rikame. Ze to dceru drazdi. A jeste rekne, ze to je jen kojenecka vyrazka. I pres to, ze doktor i homeopat rekli, ze to je ekzem. A my jsme vypozorovali potraviny co drazdi. Tak ona je schopna zpochybnit i duveryhodnost doktora a homeopata, jen aby prosadila svoji pravdu.
mashanka: 17:19 V tom pripade asi nejsem moc vepredu, nebot mam potrebu branit sebe a svoje deti pred utoky, ktere se radoby tvari vseobecne, ale jsou jasne mirene proti me. (mam na mysli tchyni a vim, ze to je proti me, protoze vim, co rikala manzelovi, kdyz jsem u toho nebyla).
.jpg)
teda vnoučeti .... ale vlastně komukoli, vždyť je to jedno
Monik: sorry - prostě nevěřím, že by někdo seznámený se situací a důvodem zdravotním, cpal vlastnímu dítěti něco, co mu škodí - prostě nevěřím - nemůžu si pomoci
modroočka: 17:14 to je krasne napsany 
Monik: domluv se s pediatrem a pošli babču s vnučkou... a nechť dostane dršťkovou odtud. Takový hezký dialog, lékař dítě, babi lékař... a pak už nechť Ti lékař před babinou zavolá, že má babi nevhodné stravovací návyky...
Někdy se prostě musíme snížit i k takovým intrikám, aby ... jsme uchránili zdraví.
modroočka: No jasně - ale my, pokud jsme skutečně vepředu, to víme, a tudíž se na ně nezlobíme, že jsou pomalejší, víme, že nemá cenu se jim snažit něco dokazovat, ukazovat a předvádět se, jak jsme dál - máme pro ně pochopení 
sharon: 17:01 To je hezky 
K tomu bych taky rada dospela. Teda ne k tomu, abychom byli s manzelem ex, ale k tem hezkym vztahum vsech ex. Tak treba nemam problem jet na dovolenou, kde je i manzelova ex a moji rodice taky normalne komunikovali, nez tatovo nove zene hrablo a zacala delat sceny, ze moje mama nesmi k nam na navstevu do tatova domu, kde zatim bydlime. Ale uz mame svoje bydleni, jen to doopravit 
mashanka: 17:01 Tak tohle musim priznat, se me docela dotklo a priznavam, ze si to beru osobne. Snazim se detem davat zdrave jidlo od narozeni, obzvlast dceri, ktera trpela na ekzem a jine problemy a prave ty sladkosti se jim vzdy snazila cpat tchyne i pres muj odpor a kdyz jsem to zamitla, nacpala jim to tajne (napr. dort plne kojenymu synovi apod.). A vzdy dceru naladovala necim s komentarem, ze by JI udelalo radost, kdyz dceri to bude chutnat. A to, ze se pak dcerka v noci drbala a plakala zpochybnovala a neverila nam to. A jeste je presvedcena, ze ona jedina vi jak se stravovat a porad mi nosi nejake letaky s obsahy vapniku v potravinach apod.
A jak muzes vedet, ze varim prezdravele slichty? Tady jde o to, ze dcera by nejradeji dlabala sladky. Syn moje jidla normalne ji a jeste rekne mnam
mashanka: posouvají se ti, co to pochopí a stagnující nechávají pozadu.
Mám takovéto vysvětlení, náboženské, ale pravdivé.
Všichni kráčíme k Bohu (Stvořiteli), ať chceme, či nechceme. Někdo rychleji a druhý pomaleji. A právě ti, co se dyndají, brzdí ostatní a přitom nás poučující, kritizují, vztekají se... myslí si, že jsou před námi, ale opak je pravdou.
Boubel: Jo, máš pravdu - může se cítit .....za to ovšem nenese odpovědnost babička, jak se bude něčí dítě cítit.
Nechci to nijak vyhodnocovat, protože to, co tady čteme, jsou jen dojmy a pocity pisatelky - nebyla jsem tam a neposlechly jsme si babičku, otce, ani toho chlapce. Prostě v tom cítím jen boj za lásku pro svoje dítě (to první). Je to pochopitelné, ale neznamená to, že za všechno může babička - to první dítě přece má také otce - kterého mu jeho matka vybrala (asi špatně)... není možné odpovědnost za to, že nežije s vlastním otcem ve spokojené rodině házet na babičku. Osobně nevěřím, že je to až tak zlé - navíc ten problém je častý i v případě, že jsou obě děti vlastní - z miminka se prostě každý kácí víc
Ale názorů je tolik, co lidí - každý má určitě pravdu - tu svoji
modroočka: 16:52 Dekuji. K tomu rezolutnimu, cos napsala v poslednim odstavci sbiram odvahu uz pres tri roky.
modroočka: Ano - karmická. Naprosto souhlasím. A právě proto je třeba to brát tak, jak to je, a z těch bojů se někam posunout - něco pochopit
.gif)
Monik: tááák , nejlíp s rolákem.....
my jsme vůbec vadná rodina......můj exmuž byl na pohřbu mých rodičů stejně jako já jeho otci, my s mužem jdeme na pohřeb exzeťovi babičky stejně jako on na pohřeb mojí maminky , s exmužem se scházíme u našeho společného syna.....stýkáme se s exzeťovými rodiči, bavíme se s exzeťovou nynější partnerkou a její dcerkou.....všechny naše děti jsou naše společné děti a myslím že se máme vzájemně docela rádi......
