Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
.jpg)
Ráda bych se vás zeptala na názor na naši situaci. Před třemi roky jsem se vdala, podotýkám, že to bylo vyloženě proti vůli maminky mého manžela, která nám dokonce ani nepřišla na svatbu. Se svatbou nesouhlasila proto, že jsem byla svobodná matka a měla už dvouletého syna.
Už v době, kdy jsem s manželem chodila, cítila jsem z její strany vůči mně velký despekt. Vlastně jsem ji viděla jen párkrát při takových těch „povinnostních“ návštěvách. Chovala se ke mně poměrně odměřeně, mého syna naprosto ignorovala. Když jsme oznámili, že se budeme brát, tak vysloveně zkameněla. Jiný výraz mne nenapadá. Oznámila, že se svatbou nesouhlasí a od manžela vím, že se mu několikrát snažila vehementně jeho úmysl rozmluvit. Vzali jsme se tedy bez její přítomnosti. Přišel pouze manželův otec, jsou rozvedeni.
V manželství jsme spokojeni, můj muž je báječný partner a skvělý otec jak pro mého syna, tak pro naši holčičku, která se nám narodila před rokem. Tchyně nás zpočátku v podstatě ignorovala, a to i po celou dobu mého těhotenství. Malinko pookřála až když se malá narodila, dokonce přišla párkrát na návštěvu. Teď to vypadá, že k vnučce získává silný vztah.
Poslední dobou chodí častěji, tak dvakrát do měsíce. Pokaždé se naplno věnuje malé, mého syna a mě si vůbec nevšímá, pouze když není vyhnutí tak s námi nějaké slovo utrousí. Její přístup mne hodně mrzí, ona žije v zajetí nějakých maloměšťáckých předsudků a zbytečně si kazí vztahy v rodině. Alespoň dle mého názoru. I můj syn snáší její nezájem těžce a nedokáže pochopit, proč se k jeho sestřičce babička chová hezky a k němu ne.
Manžel s ní mnohokrát na toto téma mluvil, ale bez výsledku. Řekla, že svůj názor na mne měnit nebude, že si ho udělala hned zkraje a trvá si na něm. Ale vnučka je její krev, navíc je to vytoužená holčička, takže má právo se s ní stýkat. A teď přišla s tím, že když už nekojím, brala by si ji tak jednou měsíčně na celý víkend.
Já jsem proti, nechci, aby byla s mou dcerou beze mne. Kdyby se chovala jinak, problém bych neměla, ale takhle je to pro mne nepředstavitelné. Manžel mi rozumí a rozhodně mne nemíní do ničeho nutit, ale rád by naše rodinné vztahy nějak urovnal a připadá mu, že toto by mohla být cesta. Babičku více zapojit a časem by se mohl ten její despekt vůči mně zmírnit.
Já nevím. Nepřipadá mi, že tohle je ta správná cesta. Podle mne by se měla tchyně hlavně napřed snažit změnit svůj přístup nejen ke mně, ale i k mému synovi. A až potom si klást nějaké požadavky ohledně víkendů se svou vnučkou.
Možná jsem přecitlivělá, nevím. V každém případě se musím přiznat, že vzhledem k tomu, jak se ke mně tchyně chová, ji nemám ráda. Necítím se v její přítomnosti dobře, těžce nesu, když ji vidím, jak se mazlí s mou dcerou. Samozřejmě, že bych ráda měla v rodině hezké vztahy, ale to musejí chtít obě strany. Kolikrát jsem si s ní chtěla promluvit, ale nejde to. Pokaždé, když už už začnu, nakonec ze sebe nevymáčknu ani slovo.
Co si o téhle podivné situaci myslíte? Mám ustoupit a dcerku ji občas na víkend dát a doufat, že se tím možná naše vztahy urovnají, nebo mám trvat na opačném postupu – nejdřív urovnat vztahy a pak víkendové návštěvy? A mám vůbec právo bránit jí, jako babičce, v takovém kontaktu s vnučkou?
9.1.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 170 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Monik: všechno zlé je k něčemu dobré.
A nelituj svoji holčičku. Udělala si sama svůj vlastní názor, Tys ji nemusela "křivit" svojí zkušeností.
Své děti "jsem takovým poznatkům" také neuchránila. A to bylo příjemnější, když se samy začaly mě ptát, PROČ...
Dost často jsem si kladla otázka, zda-li ten který člověk proti mně, třeba jen "je alergický" na mě... a k tomu druhému to tak být nemusí... Odpověď dává čas. A potom také klid a jistotu. A to je k nezaplacení.
Monik: všechno zlé je k něčemu dobré.
A nelituj svoji holčičku. Udělala si sama svůj vlastní názor, Tys ji nemusela "křivit" svojí zkušeností.
Své děti "jsem takovým poznatkům" také neuchránila. A to bylo příjemnější, když se samy začaly mě ptát, PROČ...
Dost často jsem si kladla otázka, zda-li ten který člověk proti mně, třeba jen "je alergický" na mě... a k tomu druhému to tak být nemusí... Odpověď dává čas. A potom také klid a jistotu. A to je k nezaplacení.
Asi bych tchýni nevěřila. Může časem malou navádět proti tobě a kupovat si ji dárky, aby chtěla být pořád u ni. Děti za nic nemůžou.
Syn má taky přítelkyni s dětmi, bereme je, jak by byly naše.
modroočka: 15:33 
To je vlastne pravda. Pak bych mela tendenci, jak se znam, ji ustupovat jeste vic nez na zacatku, protoze bych mela vycitky svedomi.
Akorat ta moje holcicka mala to nemusela odnaset tak dlouho 
Dokonce jsem se ji snazila ze zacatku tahat na spolecny vylety a bylo mi divny, ze manzel to nikdy nepraktikoval. Az kdyz jsem ji poznala bliz, pochopila jsem proc a obratem jsem tyto napady vypustila. Ani na oslavy narozenin deti ji nezvem, vzdy az po. Ma zazracnou vlastnost, pokazit kazdou hezkou a veselou chvili a delat dusno.
Proste nechci detem kazit detstvi. I kdyz ona se k nim chova "medove". Takova ta medova manipulace.
modroočka: Taky si to nemela s tchyni jednoduche. Nevim, zda by nase manzelstvi prezilo takto dlouhodobe souziti. Ale manzel by na to nejspis nikdy nepristoupil.
VŠ diplom neznamena automaticky dobre srdce.
A chudaci to asi jsou. Ale bohuzel tchyni litovat uz nemuzu, protoze by to pro mne opet znamenalo vahat, zda mam nebo nemam ustoupit jejim pranim a predstavam o nasem zivote. Mrzi me to, nemam to v povaze, ale v tomhle pripade musim byt tvrda. Ne vzdy se mi to dari, ale je to lepsi nez pred tremi lety. Ziju totiz s pocitem, ze se dokazu postavit za sebe a svoji rodinu.
Monik: kdybys po prvním porodu poslala tcháni do bažin lidského těla, při Tvé dobrotě by sis vyčítala, že jsi jí nedala čas... Dnes víš, že jsi v rámci mezí a možností udělala vše potřebné. A z pudu sebezáchovy jsi tam, kde jsi.
Jinými slovy "máš čisté svědomí" a o tom to je...
Me nejvic ubijelo, kdyz jsem vahala, jestli tchyni nekrivdim a jestli nektere situace nejsou jen muj manyr nebo prehnane ego, jak se mi snazila namluvit.
Ale ve chvili, kdy jsem se rozhodla, ze nektere veci (podotykam, ze to byly situace tykajici se vyhradne deti a chodu nasi rodiny) udelam po svem at se ji to libi nebo ne, a ze si za tim budu stat, tak se mi neskutecne ulevilo.
Monik: moje tchýně také nebyla z těch nejpříjemnějších. Když přijela na návštěvu, tak na několik měsíců. První 3 měsíční návštěvu jsme přežili bez pohromy, kdy jen očerňovala svého nepřítomného manžela. A při odletu jsme si všichni oddechli. Další její 8 měsíční pobyt i s tchánem a švagrem mému muži otevřel oči. Ve svých 40ti letech poprvé uviděl, jaká je jeho matka zlostná intrikánka, která hodiny přemýšlela, jak svoji vinu přehodit na druhého (a ten její radostný výraz pochybného vítězství stál za to, mimochodem všichni jsme věděli, jak lže i sama sobě a "bavili se tím"... a že má báječného otce, švagr také propadl... jo, zlatý Antlantický oceán. Dopisy byly emotivní a zvladatelné, telefonáty nikoli.
Takové dlouhodobé soužití odkryje i ty nejtajnější zamaskované negace v člověku. Naučila jsem se s rodinou mého muže přebývat pod vlastní střechou, bylo to jednoduché, neboť jsem věděla, že den odletu se blíží...
Zemřel tchán, rok na to můj muž a další rok tchýně mi přiznala, že jí v manželství bylo velmi dobře, i když na svém muži nenechala nitku suchou.... nezlobím se na ni, vím, že pocházela z chudé rodiny, neuměla hospodařit s penězi ani v kuchyni. (Když byly zásoby jídla, vařila královské hody, později nebylo co položit na talíř. Peníze jí "pálily" v ruce. Vždy musela jít koupit cokoliv, i když to byla hloupost. Jen aby byla peněženka prázdná, teprve potom byla v klidu. A víš, co bylo nejhorší? Své děti, později i vnuky buntovala proti dědovi.
A její manžel se s ní nerozvedl. Ze soucitu a také z lásky. Byl to úžasný člověk.
Láska má mnoho podob. A je umění za svoje chyby netrestat nevinné lidi.
Oni za to ani nemohou. A kdyby Tvoje tchýně byla chytrá, zařadí se do rodiny a přenechá "velení" mladším a schopnějším, bude si užívat toho krásného tepla rodinného krbu.
Svým jedovatým tónem jen dokazuje, že nejen že neodpustila všem zúčasněným, ale dovolila, aby ji ovládala zloba, závist, nenávist, pomsta...
Ne vždy se děti učí jen od rodičů. Častokrát rodiče by se měli učit od svých dětí.
No řekni, nejsou takoví lidé omezení chudáčci? (Ani VŠ diplom není zárukou kvalitního soužití.)
Jeste jedna dulezita vec Renko, musis si nejdriv ujasnit sama v sobe, jak to vlastne chces a co chces. Az tohle budes vedet, budes se lepe srovnavat s jakoukoli situaci, protoze budes pevnejsi a nebude problem si za tim stat. Ale pokud vahas, oslabuje te to a mozna i tchyne citi tvoji slabost.
Plati to u deti obzvlast a u tchyne asi taky. Byt pevna v tom, pro co se rozhodnes.
Uvedom si, ze ty urcujes pravidla. Tchyne jen neco navrhla, ale ty rozhodujes jak to bude a jestli vubec. Rozhodni se podle sebe, jak ty to citis, ale musis si pak za tim pevne stat.
Moc hezky to napsala Anahir, s tou krvi. Dcerka je hlavne tvoje krev, kdyz uz se tim chce ohanet.
modroočka: 14:37 To mas pravdu. Akorat je trochu problem, kdyz se snazi ten svuj svet zla, inrik a pretvarky aplikovat do naseho zivota.
K tomu, abych mohla hledat to dobre v ni, musim mit otevrene srdce. Jenze to zase diky te otevrenosti smerem k ni, dostavalo rany a ta jeji zloba mela volny pruchod do nasi rodiny a melo to vliv hlavne na dceru v te dobe.
Takze ted jsem vuci ni v sebeobrane uzavrena, deti se vezou automaticky se mnou a chlap si to holt musi vyresit sam.
Musim rict, ze Rence z clanku vubec nezavidim, ma pred sebou tezkou zkousku a asi ne moc prijemne chvile.
Renko, ale za sebe musim rict, ze ted se citim mnohem lip, kdyz u tchyne a cele jeji rodiny jsem za kravu, nez kdyz jsem mlcela a trapila se uvnitr. Bylo to horsi, protoze to pak odnasela dcerka, takze pocity viny i vuci ni, bludny kruh.
Jediny co mne trapi, ze jsem neposlala tchyni do zadnice hned po prvnim porodu a mohla jsem si usetrit nekolik let nervu a nekazit dcerce ranny detstvi.
mashanka: 14:13 toto:"Odlišnost lidí je právě na pokecání ideální - mohou se vzájemně obohatit - ukázat si jiné úhly pohledu, jiné možnosti, představit si různé vjemy a pocity .......... ovšem za předpokladu, že spolu nesoutěží, který je ten lepší"
mi ted taky napovedelo, dekuji. Prisla jsem na to, ze tchyne se mnou neustale souperi. Ve vsem. A me to ubiji, protoze chci jen normalne stastne zit a ne s nekym souperit.
Pamatuju si, ze jsem vzdy, kdyz bych mela s nejakou zenskou souperit o prizen nejakyho chlapa, tak jsem radsi vycouvala a prenechala ji ho. Nevim proc, ale soutezeni neni pro mne a tchyne me do toho neprimo nuti a to je vycerpavajici.
.jpeg)
mashanka - 9.1.2013 14:43 - to máš pravdu, respekt a úcta mnohdy stačí, hlavně když to pochopí obě zúčastněné strany 
caira: 14:10 
No to by asi nerozdychala. Ze vycucavas pytlik 
modroočka: Jo a mimochodem, tchyne i priznala, co ji zere. Ze se ji rozpadla rodina. To mi rekla pred svym nynejsim partnerem, ze se nesrovnala doposud (vic jak 20let) s rozvodem. Dokonce, kdyz jsme se jednou bavily o lasce a partnerstvi, ja ji rikala neco od srdce a ze je dulezity aby byli lidi spolu stastny, tak ona mi odvetila neco ve smyslu, ze mi teda preje aby mi to vyslo. Ton byl dost "prejici" a hlavne dost divny, ze to "preje" me a kde je do pr... jeji syn?
A kdyz lametovala, jak bydlime daleko a porad ho litovala jak musi dojizdet do prace, tak jsem ji rekla (v te dobe jeste naivni blbka zcela uprimne a bezelstne), ze se mu tady libi, ze je tu rad(to mi sam rekl), tak mi odpovedela: "no jo. Co mu zbyva, kdyz tu ma dite a chce ho videt."
A dalsi a dalsi hlasky.
A pritom ja do toho sla s takovym tim slunickovym pozitivnim pristupem a ona me uz od zacatku vzdycky tak ledove usadila... Treba se slovy: " no jo Moniko. Vsechno je krasny." Naprosto jedovatym tonem, kdyz jsem treba rikala, ze se mi neco libi.
Vsechno uz od zacatku tady bylo spatny a v Praze lepsi, pocinaje moji stravou a myslenim lidi na vesnici konce.
Snazila jsem se hodne, hledat to dobry v ni, nebo to aspon rozdmychat, ale vzdy vse utla, zkritizovala stylem "jako kdyz masla ukrajuje" jak napsala mam-ča a tou snahou hledat ve vsem od ni to dobry, jsem jen prestavala verit sama v sebe a ztracela chut a radost do zivota. V kombinaci s poporodni depresi mi vlastne vzala kus mne, vesele a stastne holky, od ktere se vzdycky vsichni blizci chodili nabijet pozitivni energii.
Takze v zajmu zachovani sebe sama, uz v ni to dobre tak casto a intenzivne nehledam a tak proste ted mame "ledovy" vztah.
A tim, ze jsem se pred ni uzavrela a nehledam to dobre a stojim sama za sebou, nachazim zase silu a sama sebe.
.jpg)
PEGG: však jo - a proč myslíš, že to píšu. 
........ že jí bude vadit ........ no, to bude mít blbý teda. Všimla jsem si právě, že je tady spousta slov a vět o respektu k tomu, že si lidi můžou přece žít po svém, apod. A pro tchyně to neplatí nebo co ? Respekt a úcta je vzájemná záležitost, holčičky 
