Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
.jpg)
Ráda bych se vás zeptala na názor na naši situaci. Před třemi roky jsem se vdala, podotýkám, že to bylo vyloženě proti vůli maminky mého manžela, která nám dokonce ani nepřišla na svatbu. Se svatbou nesouhlasila proto, že jsem byla svobodná matka a měla už dvouletého syna.
Už v době, kdy jsem s manželem chodila, cítila jsem z její strany vůči mně velký despekt. Vlastně jsem ji viděla jen párkrát při takových těch „povinnostních“ návštěvách. Chovala se ke mně poměrně odměřeně, mého syna naprosto ignorovala. Když jsme oznámili, že se budeme brát, tak vysloveně zkameněla. Jiný výraz mne nenapadá. Oznámila, že se svatbou nesouhlasí a od manžela vím, že se mu několikrát snažila vehementně jeho úmysl rozmluvit. Vzali jsme se tedy bez její přítomnosti. Přišel pouze manželův otec, jsou rozvedeni.
V manželství jsme spokojeni, můj muž je báječný partner a skvělý otec jak pro mého syna, tak pro naši holčičku, která se nám narodila před rokem. Tchyně nás zpočátku v podstatě ignorovala, a to i po celou dobu mého těhotenství. Malinko pookřála až když se malá narodila, dokonce přišla párkrát na návštěvu. Teď to vypadá, že k vnučce získává silný vztah.
Poslední dobou chodí častěji, tak dvakrát do měsíce. Pokaždé se naplno věnuje malé, mého syna a mě si vůbec nevšímá, pouze když není vyhnutí tak s námi nějaké slovo utrousí. Její přístup mne hodně mrzí, ona žije v zajetí nějakých maloměšťáckých předsudků a zbytečně si kazí vztahy v rodině. Alespoň dle mého názoru. I můj syn snáší její nezájem těžce a nedokáže pochopit, proč se k jeho sestřičce babička chová hezky a k němu ne.
Manžel s ní mnohokrát na toto téma mluvil, ale bez výsledku. Řekla, že svůj názor na mne měnit nebude, že si ho udělala hned zkraje a trvá si na něm. Ale vnučka je její krev, navíc je to vytoužená holčička, takže má právo se s ní stýkat. A teď přišla s tím, že když už nekojím, brala by si ji tak jednou měsíčně na celý víkend.
Já jsem proti, nechci, aby byla s mou dcerou beze mne. Kdyby se chovala jinak, problém bych neměla, ale takhle je to pro mne nepředstavitelné. Manžel mi rozumí a rozhodně mne nemíní do ničeho nutit, ale rád by naše rodinné vztahy nějak urovnal a připadá mu, že toto by mohla být cesta. Babičku více zapojit a časem by se mohl ten její despekt vůči mně zmírnit.
Já nevím. Nepřipadá mi, že tohle je ta správná cesta. Podle mne by se měla tchyně hlavně napřed snažit změnit svůj přístup nejen ke mně, ale i k mému synovi. A až potom si klást nějaké požadavky ohledně víkendů se svou vnučkou.
Možná jsem přecitlivělá, nevím. V každém případě se musím přiznat, že vzhledem k tomu, jak se ke mně tchyně chová, ji nemám ráda. Necítím se v její přítomnosti dobře, těžce nesu, když ji vidím, jak se mazlí s mou dcerou. Samozřejmě, že bych ráda měla v rodině hezké vztahy, ale to musejí chtít obě strany. Kolikrát jsem si s ní chtěla promluvit, ale nejde to. Pokaždé, když už už začnu, nakonec ze sebe nevymáčknu ani slovo.
Co si o téhle podivné situaci myslíte? Mám ustoupit a dcerku ji občas na víkend dát a doufat, že se tím možná naše vztahy urovnají, nebo mám trvat na opačném postupu – nejdřív urovnat vztahy a pak víkendové návštěvy? A mám vůbec právo bránit jí, jako babičce, v takovém kontaktu s vnučkou?
9.1.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 170 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Monik: člověk, který nemění názory, je ... primitivní, nevyvíjí se a většinou v něm něco sedí. Nějaká hloupost, která brání žít (neodpouští něco, čím se urazil). Takoví lidé jsou v podstatě stagnující chudáci.
Díky tomu se vyřadí ze všeho hezkého, co život nabízí. A je celkem logické, že okolí s nimi časem přestane počítat, neboť nikdo nemá tolik času ani trpělivosti, aby druhému do nekonečna vysvětloval, že lze žít jinak... a tak tito "omezenci" zůstávají podle nich nepochopeni, osamoceni, se svou vlastní bolestí, která je dříve anebo později položí na lopatky....
Jsem pozitivní člověk, a proto věřím, že v každém z nás to dobré zvítězí, přebije tu zaslepenou hloupost ... a věř, že to přeji každému člověku.
(Tato tchýně nevidí negativní vlastnosti na její snaše, ale vidí to, co sama na sobě nemá ráda.)
Denrepa: Možná bys jí to měla do těch jejich oslavných řečí připomenout.
To se psy asi funguje obecně, jen u psů je to víc vidět, protože reagují přímočaře hned a nemají snahu nic zaobalit do hezkých řečiček.
loupák: Chlapi se tohle snaží nevidět, protože neradi něco řeší.
V případě snachy a tchyně se k sobě dostávají nuceně dvě osoby, které by se jinak nikdy nesetkaly, nenapadlo by je vůbec se spolu bavit, kromě syna-manžela, případně pak dětí nemají naproto nic společného, mají jiné návyky, představy o životě, prostě všechno.
Kdyby byla cizí, vymění si pár zdvořilostních frází a konec. Jenže jsou příbuzné a to mnohým lidem dává pocit, že zdvořilost a tolerance k odlišnostem není až tak nutná, když jsou vlastně z rodiny. A ono by to mělo být právě naopak.
Tím pak vznikají takovéhle děsné vztahy.
.JPG)
loupák: ano, s partnery si vždycky bereme i příbuzné, když je mají
Denrepa: potvrzuji, že podobně to vidí manželova babička
má dva bratry, jeden z nich jí hodně pomáhá, doveze nákup, odveze ji k doktorovi nebo prostě kam potřebuje, a kdyby zavolala o půlnoci, tak on přiběhne
druhej bratr na ni prdí, ale když jí zavolal k narozeninám, mohla se z toho úplně zvencnout, jak je hodnej a bla bla....
.gif)
mam-ča: 
teda ty si měla modrou babičku,to si musím zapamatovat do příštího života
...mě zase spoustu ,,chytrých,, rádců před svatbou povídalo,,vždyť si bereš jeho a né jeho rodinu,tak buď v klidu,, óóóóóó jaká to nesmyslná lež,protože si bohužel s parnerem tu rodinu berem a to se vším všudy
Denrepa: Takhle to funguje ve většině rodin. Ten co se stará, je tam kdykoli je potřeba, není vzácný a bere se to jako samozřejmost.
Ten, co se objeví dvakrát do roka a přinese bonboniéru, dostane z pracněnaspořeného důchodu peníze, a je následně dalšího půl roku oslavován.
Oni si to ti staří lidé neuvědomují, jak tím toho starajícího se potomka neskutečně štvou.
Aneb, jak mi říkala babička : "Za manžela si vem děvenko nejradši sirotka s nahou (_!_). Nebudeš muset být nikomu za nic vděčná".
Linda: přeeesně,to mi taky vždycky ten můj povídá když už konečně nasedneme do auta a odjíždíme od nich k domovu,, dneska byli naši v pohodě né?,, 
...to už radši nekomentuju
Verera: o těch psech to asi funguje obecně 
. Rozdíl mezi mnou a bratrem. Já se o mámu starám běžně. Ne nějak moc, je soběstačná, ale odtahám těžké věci, obstarám nákup, odvezu když je třeba, přinesu, zařídím, funguju na zavolání. Je to bráno jako samozřejmost. Bratr nemá čas. Bratr pracuje (asi narozdíl ode mě a zbytku populace), takže se zjeví dvakrát, třikrát do roka, s ničím nepomůže, nechá si uvařit kafe a za hodinu už zas valí domů. Ale přinese bonbošku a máma pak týden nemluví o niček jiným a uctívá ji jak svatý ostatky a je fuk, že já jsem za posledních pár dnů dvakrát zdrhla z práce, vyprala a pověsila závěsy, vyžehlila kupu prádla, dotáhla dva kartony vody a vzala jí do divadla. Přijel Petříček a přinesl jí bonboniéru, halelůja! 
Jako zatím to beru s humorem, ale jestli se někdy dostanu dosituace, že ji budu mít v neustálé péči a tohle bude standardní scénář, možná budu tu prezidenstskou amnestii potřebovat
.jpg)
loupák: jak u nas ...naposledy mi viking povidal "no vidis zes to zvladla, tak strasny to nebylo, vid?" a ja mela chut ho majznout necim HODNE tezkym ..... ale musim se pochlubit pokrokem, konecne po 19 letech manzel akceptoval, ze jeho matku vidim pouze jako jeho matku a ne jako svoji pribuznou a nebo snad babicku nasich deti. V mych ocich je to jen a pouze jeho matka, nic vic.
Hodně tady píšete o zastání se manžela,nooo asi takhle: můj manžel je suprovej chlap,kdekoliv a kdykoliv se mě zastane,ALE před svýma rodičema NIKDY,on je vidí v úplně jiným světle,má je rád a na větu,,oni to tak nemyslí,ty si to moc bereš,, jsem alergická a po těch skoro 9ti letech jsem se dopracovala k tomu,jak už jsem tady několikrát psala,že tam jezdím jen na zdvořilostní návštěvy a to se dá vydržet,i když se zaťatýma zubama...manžel to respektuje,nic jiného mu nezbývá,pravda je,že se kvůli nim občas(vlastně vždycky když si do nich rejpnu)pohádáme,ale už to není tak hustý jako před lety...zkrátka věčný koloběh našeho života,neřešitelný,neměnný,nepříjemný....uf,teď bych si potřebovala dát paňáka abych se zklidnila
.jpg)
Nedávala bych ji. Ústupek jsi udělala tím, že trpíš její návštěvy. Není možné ustupovat do nekonečna.
Nejde jí nutit aby měla ráda Tvého syna a Tebe. Ale měla by respektovat fakt že existujete a hrajete důležitou roli v rodině. Není možné diktovat ženě, kterou opovrhuju, že si budu brát její dítě. A když u je tu řeč o krvi (což je úplně směšné) pak v těle Tvé dcry koluje hlavně Tvoje krev, protože byla součástí i Tvého těla.
Jak říkám, ústupek jsi udělala formou návštěv. Teď je řada na tchýni chovat se slušně. Buď jí to řekni Ty, nebo jí to napiš - žádné prošení a pokusy o usmiřování - napsat fakta a šmitec. Nebo ať to přednese manžel pokud jí i dopis od Tebe bude příliš ,,špinavý".
Čím víc budeš ustupovat, tím víc si na Tebe troufne, protože Ty přece vyždy ustoupíš, že. Až Tě jednou sežere jak kudlanka a Tvoje děti to odskáčou s plnou parádou.
Monik to napsala krásně - nejdřív musí stát sama za sebou aby pak mohla stát za zvými dětmi a chránit je.
Verera: 11:45 : to sedí
jeee to jsem se do toho zamotala - ne medu, ale masla ukrajuje, ale my si rozumime ;)
.jpg)
mam-ča: hmmm, teče jí do bot tak jsi jí dobrá co? To je hnus 
Monik: máš velkou váhodu že je tvůj muž zásadně na tvé straně, jste na ní dva
k článku myslím že nemam co dodat, už tu bylo vše řečeno..
mam-ča: ano presne tak, jako kdyz medu ukrajuje :)... to je mi hodne povedome! nastesti uz je moje tchyne byvala tchyne a at si oprasuje svyho jedinacka sama, ja uz tu jejich hru na citovy vydirani apod. par let nehraju a je mi lehko... ;)
