Lituju, že jsem znovu těhotná. Budeme mít pět dětí.
.jpg)
Možná mne některé z vás odsoudí a řeknou, že se rouhám. A určitě budou mít kus pravdy. Jenže já se potřebuju vypsat a možná v skrytu duše doufám, že mne pochopíte a třeba nějak povzbudíte. Momentálně mám totiž sama v sobě pořádný maglajz.
Jde o to, že jsem těhotná. To těhotenství nebylo z mé strany úplně chtěné, v podstatě jsem se nechala manželem přemluvit. A teď toho lituji. Ale po pořádku.
Je mi pětatřicet, manželovi dvaačtyřicet. Brali jsme se před třinácti lety, hlavním důvodem svatby bylo mé těhotenství. Ale samozřejmě i to, že jsme se měli rádi. Půl roku po svatbě se nám narodila dvojčata, dcerky. Dnes je jim dvanáct let. Myslela jsem si, že nám ty dvě děti budou stačit, nikdy jsem netoužila po příliš velké rodině. I ta dvojčata pro mne tehdy byl docela šok. Ale nakonec jsem se s tím smířila a brala to jako pozitivum, že to budu mít sfouknuté pěkně naráz.
Po sedmi letech se mi manžel svěřil, že by si moc přál syna, prodiskutovali jsme to a rozhodli se pro další dítě. Manžel mne ujišťoval, že samozřejmě, když to bude další holčička, nebude zklamaný. Po nějakém čase jsem otěhotněla… a narodila se Amálka. Já byla šťastná, její miminkovské období jsem si neskutečně užívala. Starší dcery byly ve škole a chodily i do družiny, protože tam měly spoustu zájmových aktivit a já se věnovala nejmladší holčičce. Doslova jsem si užívala ten luxus jednoho miminka. Manžel se sice snažil nedat nic najevo, ale určité zklamání, že se ani napodruhé nepovedl chlapeček, jsem cítila. Ale všechna čest, všem našim dcerám je báječným tatínkem a mně skvělým manželem.
Takže teď máme doma dvě dvanáctileté slečny, jednu čtyřletou a já jsem, na opětovné naléhání manžela, že máme možná poslední možnost vzhledem k věku, opět otěhotněla. Po pravdě, musela jsem se hodně přemáhat.
A teď přišel šok. Doktor mi potvrdil, že čekám opět dvojčata! Málem to se mnou seklo! Vím to už dva dny, zatím jsem to nikomu neřekla, ani manželovi. Snažím se s tím napřed srovnat, ale moc mi to nejde. Pět dětí! Honička s dvojčaty! Mám to už za sebou a vím, co to obnáší, akorát teď to bude o to horší, že už mi není kousek přes dvacet, ale pěknej kus přes třicet a doma mám dvě začínající puberťačky a k nim ještě další, poměrně malou dcerku.
Od včerejška pořád bulím, vůbec nevím, co mám dělat. Zcela vážně uvažuji o interrupci, ovšem je mi jasné, že manžel by s tím nikdy nesouhlasil. To vím bezpečně. S financemi ani s bydlením (máme velký dům) problém není, zajištěni jsme dobře, takže bychom všechny děti určitě dokázali bez problémů uživit a zabezpečit. Ale já mám prostě pocit, že tohle je už moc, to jsem nikdy nechtěla.
Pořád to řeším, promýšlím ze všech stran. Neumím si představit, jak bych to zvládla, protože, co si budeme povídat, i když je manžel opravdu skvělý a pracovitý, péče o miminka leží vždycky v té největší míře na ženě. Nevím, co mám dělat. Pokud bych se rozhodla pro potrat, musela bych to udělat tajně a manželovi zalhat, že jsem potratila spontánně. Ale tahle varianta se mi ani trochu nezamlouvá, lhát mu v takové věci by byla pěkná prasárna. Anebo mu to říct na rovinu a pak mám dvě možnosti: buď si děti nechat, protože on potrat chtít rozhodně nebude, nebo si ho vyvzdorovat a prosadit a tím zasadit do našeho vztahu hodně velký klín. On by to nerozdýchal. Jenže já mám pocit, že zas nedokážu rozdýchat ta dvojčata a celkem pět dětí.
Tak jsem se trochu vypovídala, ale líp mi nějak není. Řekněte mi, co byste dělaly na mém místě?
23.1.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lituju, že jsem znovu těhotná. Budeme mít pět dětí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Bellana: Musíš ty práce měnit, když děláš totéž 10 nebo dokonce ještě víc let, tak je jasný, že zakrníš.
Verera: Tak z mých osobních zkušeností ve dvanácti začíná z hlediska výchovy ten nejhorší věk. Upřímně mít na výběr, tak se starám radši o mimina dvojčata a ty dvanáctileté kozuleny pošlu do internátní školy do Británie nabo Švýcarska ( když jsou doma tak dobře zajištěni, tak na to určitě maj
)
.JPG){kind=avatar}
Nessie: Dost často člověk duševně zakrní právě v práci. Stane se fachidiotem. Své profesi rozumí, pak ještě někdy i má nějaké koníčky, ale jinak je z něho mimoň. Žije prostě v omezeném prostoru a začne mu chybět pohled z jiného úhlu. Nejenom, že jsem nějak ovlivňovala děti já, ale zpětně hodně ovlivnili oni mě. Pohled jejich očima je prostě jiný a osvěžující.
a....: cítím to podobně - musela bych mít za manžela Babiše nebo Kelnera, abych si byla jistá, že finančně na tom budeme dobře i příštích 20 let. 
vera: Když mají tři holčičky, tak to pořád může být jen náhoda a může se povést jeden nebo dva kluci, ale taky nemusí. To je o tom, že do toho nemůžeme jít s tím, že si teď pořídíme jednoho syna. Když to mohou být třeba taky dvě dcery. Jsem pro to, být těhotná tehdy, když přijmu jakékoliv dítě (výjimka je tězce postižené, když by to bylo trápení pro všechny, to se dá pochopit). Nejde si poručit teď porodím chlapečka, tohle rozhoduje příroda.
a....: 
Co bych udělala na místě Lídy? Hlavně nepodceňovala starší dcery a věřila, že jsme nevychovala stvoření, která myslí jen na sebe, že jsou schopny se samy rozhodovat a záleží jim i na rodičích. 12leté holky už nejsou malé děti, které je potřeba jen usměrňovat.
Takže bych je nenutila starat se o mimina, ale poprosila je o pomoc s tím, že nejhorší bude první rok s nevyspáním, že nebudu mít na ně tolik času , kolik bych chtěla , pak už bude líp, takže ocením jejich pomoc, ale chci, aby mi hned řekly, pokud se budou cítit odstrčené a zanedbávané a zkusíme vymyslet, jak by to všem vyhovovalo. Problém yje potřeba řešit v árodku. A že pokud mi pomůžou, ušetřený čas se pokusím věnovat zase jim.
.JPG)
Já jsem teda tady nic o slepicích nečetla, pro mě je obdivuhodná kterákoliv matka, která bere mateřství vážně a dítěti se opravdu věnuje.
Já děkuju Bohu každý den za zdravé dítě, ale být doma dalších deset, patnáct let, si neumím představit...
tornado-lou: Ano, PŘESNĚ. Jakoby to, že za nějakou práci nedostává člověk peníze od nějakého zaměstnavatele tu práci naprosto devalvovalo.
Učitelka v MŠ nebo profesionální chůva je normální žena hodná obdivu. Matka se 4 dětmi dlouhodobě na RD je slepice, která nemá jiné zájmy než papat a kakat a v podstatě je to taková vyžírka.
To je přece naprosto absurdní.
Nessie - dobrý, pořád jsem to nějak nemohla pobrat, jak to myslíš.
tornado-lou - já vždycky říkám, že dělat učitelku, tak by mě po dvou dnech vezli do Kroměříže...
To je jedna z prací, na které potenciál rozhodně nemám. 
A podobně to mají některé i s mateřstvím.
Nevidím na tom nic zvláštního - sto lidí, sto chutí, sto povah.
Dobré je vědět, jak jsem na tom a vytěžit z toho maximum, ne?
Trochu z jiné strany: opravdu mě fascinují ti, kteří říkaji, že finance, to není problém.Člověk do budoucna nenahlédne a paní si zřejmě myslí, že příjem jejího muže je stabilní věc, taková představa je v dnešní době sci-fi. Mít jedině tu "jistotu" , že v budoucnosti se musím postarat o 5 dětí, tak mně osobně to způsobí takový stres, že bych z toho potratila. Ale blaze těm, kteří si takové problémy nepřipouštějí.
annie: No tady se bavíme o ženách, které mají více dětí a tudíž jdou na mateřské (rodičovské) třeba velmi dlouho.
Ale sama za sebe můžu říct, že kdyby mě manžel uživil, tak bych s radostí nešla do práce už nikdy - nebo potom, co by děti nastoupily do školy, jen na velmi, velmi zkrácený úvazek. Vůbec nic by mi doma nechybělo - mám své zájmy a kvůli tomu, abych "duševně nezakrněla" nepotřebuju strašit každý den 8 hod v práci
Nejvetsi prca je, ze byt chuva nebo ucitelka v ms a byt placena je zjevne OK, ale delat praktickytotez, ale s vlastnim ditetem je divne, spatne, nenaplnujes svuj potencial, zakrnujes a blbnes
Na potrat bych nešla ani náhodou.
Musela bych to rozdýchat a s manželem se domluvila,že s plozením končíte.Oni to stejně budou holčičky,vypadá to,že manžel kluky neplodí.Musí si prostě počkat na vnoučka.
Škoda,že se nedozvíme,co se narodí.
Stanik: Jí ale není úzko ze 4 dětí, ale z toho, že místo 4 bude 5. Kariéru dělat nechce, s rolí matky je asi smířená, finančně jsou zajištěni.
Takže řešit by se měl rozdíl 4 a 5. ona sama by si měla říct čím je to pro ni jiné a jestli je to řešitelné.
Neteř se synovcem se teda taky prali o malou sestru, kdo ji bude krmit, vozit, a byli rádi, když jsem přijela s malým synem, že měl každý mimino pro sebe. Holky v tomhle věku se obvykle rády ukážou venku s kočárem a spolužačky mimina obdivují, pokud to není nucení, ale občasná výpomoc.
Pokud bych teda dala svým dětem vybrat jestli budou uklízet nebo venku s kočárem, tak je celý den nevidím a jsou všichni krásně vyvětraní
