Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Mám šestnáctiletou dceru, je v prvním ročníku na střední škole. Od jejích osmi let se o ni starám sama, s manželem jsme se rozvedli. On si založil novou rodinu a o dceru prakticky ztratil zájem. Já jsem pak dva delší vztahy sice měla, ale nikdy to nedopadlo, takže jsem sama. Ani mně to nevadí, zvykla jsem si.
Abych dceru zabezpečila, musela jsem se hodně ohánět. Ale šlo to. Na nějaké vyskakování jsme sice nikdy neměly, ale ani jsme kdovíjak nestrádaly. Dcera mi dělala radost, dobře se učila, a tak bylo celkem přirozené, že šla na gymnázium. V plánu má i vysokou školu.
A teď se stalo něco, co jí, ale nejen jí, pořádně zamotalo plány. Celá zoufalá za mnou přišla, že je těhotná. Byl to šok, absolutní. Ona je zoufalá, já na tom nejsem o nic lépe. V první chvíli jsem vybuchla, ale brzy mi došlo, že když budu řvát a hysterčit, ničemu tím nepomůžu. Už se stalo. Holka je na dně, kudy chodí, tudy bulí, protože samozřejmě otěhotněla se stejně starým spolužákem. Takže dvě děti, které si svou nezkušeností upletly dítě.
Jenže co teď? Dcera na mě kouká jako na spasitele a doufá, že to nějak vyřeším, sama si vůbec neví rady. Otec dítěte je ještě kluk, který je z toho vyjukaný snad ještě víc, než ona. Sešli jsme se i s jeho rodiči, to jsem si dala. Rodiče se od celé situace rázně distancovali a rezolutně prohlásili, že s tím nechtějí mít nic společného, dokonce měli tendenci to hodit na mou dceru, že ona jejich chudáčka svedla a ušila to na něj. Chápete to? Samozřejmě vztah těch dvou mláďat velmi utrpěl, takže se rozešli.
A tak jsme na to s dcerou zůstaly samy. A já jsem v koncích. Dcera hodila veškerou rozhodovací pravomoc na mne. Ona prostě neví. Neví, jestli chce jít na potrat, neví, jestli si to chce nechat. Když se jí zeptám, co by chtěla, řekne, já nevím, co myslíš ty? Jenže co já? Je to její život, její dítě, já za ni přece nemůžu udělat tak závažné rozhodnutí. Ať by bylo jakékoli, vždycky může být špatné.
Osobně nejsem příznivcem potratů, takže bych se přikláněla spíš k tomu, aby si miminko nechala, ale vůbec netuším, jak bych to zvládala. Holka musí studovat, všechno táhnu sama, zajistit k tomu ještě malé dítě včetně všech potřeb a zajištění péče, vůbec nevím, jak bych to mohla zvládnout. Stáhnout kvůli tomu holku ze školy a dát jí direktem, že máš dítě, tak se starej, bych sice mohla, ale to se mi taky nechce, je ještě tak mladičká, sotva vylízlá, připadá mi šílené na ni tohle všechno hned navalit a zamezit jí tak možnosti studovat.
Jako nejvhodnější se mi proto jeví varianta potrat, ale tady mám velké zábrany a bojím se, že by to mohlo mít následky. Jak na těle, tak na duši mé dcery.
Zlobím se na ni, za to, co se stalo, že ač byla poučená o antikoncepci a na téma sex jsme vedly hromady rozhovorů, přesto se tohle stalo. A zlobím se na ni i za to, jak se k celé situaci staví, že nechává odpovědnost čistě na mně. Nejradši bych jí řekla, ať si to rozhodne a zajistí sama, ale copak to jde? Kdyby jí bylo dvacet, neřeknu, ale v šestnácti?
Nemáte někdo nějaký nápad, jak tuhle šílenou situaci vyřešit? Jen prosím nepište adopce, o tom bych nebyla schopná uvažovat už vůbec. Pokud se rozhodneme, že se dítě narodí, tak s vědomím, že se o něj postaráme. Jen momentálně nevím, jak, vzhledem k naší situaci.
17.4.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 178 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
vtipná je rubrika do které je článek zařazen....
Problémy s rodiči.........
Linda: 9:13 - pod to se podepisuju 
Ja bych jen dodala, ze rozhodne bych nevynechavala z vyzivovaci povinnosti bio otce, pokud si mrne nechate.
.jpeg)
Linda - 17.4.2013 9:13 většinou s tvými názory souhlasím a vím, že máš i teď pravdu, jen si neumím představit, jak lze jen z povzdáli pozorovat,jak si dcera vymáchá ústa, když právě Šárka bude ta, u které budou dcera s dítětem bydlet,ta která je bude živit, ta která bude bude hlídat, aby si dcera mohla dostudovat
to není pozorování, to je přímá účast na jejím průšvihu.
Já se teda divím i rodičům toho kluka. Určení otcovství přece teď už je jednoznačné, tak že se ani nenamáhají hledat nějaké řešení, i kdyby třeba navrhli, že zaplatí potrat. Vždyť jim musí být jasné, že po nich bude chtít někdo alimenty. Nebo k tomu už teď přistupují tak, že je to nezajímá, takže to vlastně není jejich věc a nikdo z nich nic nedostane?
nezávidění hodná situace, já pro potraty moc nejsem , nikde není záruka že někdy bude moct mít děti...ach jo, když si představím že vnučka bude mít 1.5. 16 let a taky chodí s klukem
i když s mamkou o všem mluví i tak stát se může.....
je to holky na vás , rozhodně ale toho mládence a jeho rodiče z toho nevynechávejte....
není čas ještě na miniinterupci pokud se to dnes ještě dělá ?....ta je snad šetrnější, nevím , jsem ze staré školy a potraty pokud nejsou ze zdravotních důvodů mi vadí, je to ale každýho věc jak se svým životem naloží....přeji to nejlepší rozhodnutí
A ta adopce je nepřijatelná i pro dceru? Ono by i tohle mělo být její rozhodnutí. Pokud dítě nechce, potrat taky ne, ale adopce by jí připadala možná, měla by matka tohle přijmout a ne se snažit za každou cenu vychovat dítě, o které dcera nestojí a chtěla ho dát k adopci.
Monik: 8:51
Linda:
Tady snad bylo řečeno všechno potřebné.
Šárka může být oporou, pomocí, má k dceři vyživovací povinnost, ale dítě by bylo dcery. Dcera si možná zatím nedokáže představit co by která možnost obnášela, v tom by měla Šárka pomoct - probrat detailně všechny možnosti. A dát jasně najevo, kam až bude sahat její pomoc a co bude zodpovědnost dcery.
Na požadavek dcery "Mami, vyřeš to." Se dá říct jedině : Můžu ti pomoct, ale vyřešit to musíš ty, nečekej, že to za tebe udělám já."
Konečné rozhodnutí musí být na dceři a měla by dostat nějaký termín, dokud je možný potrat, aby to nenechala jen tak plynout a pak hodit mámě na krk, že pořád neví co s tím.
Pokud si dítě nechá, nevím jak moc se dá počítat s otcem, když jeho rodiče mají takovýto přístup, vlastně ho vedou k tomu , aby se na své dítě vykašlal.
Kdyby měli oba mladí zájem a jen obavy, jak to zvládnou, asi by to šlo, nejsou zrovna pro potraty, ale pokud o dítě vlastně nikdo zájem nemá, dcera neví, pokud z otce dostanete nějaké alimenty je ve hvězdách, i když je soudně přiklepnou, tak mi to snad připadá jako lepší.
Každý na to reaguje jinak, někdo si to vyčítá celý život, někdo považuje za nejlepší v té době a uzavřenou záležitost, nemá s tím pak problémy, dcera by měla aspoň trochu vědět, jaké má v tomhle ohledu pocity.
Bellana: kubikm: No tak to uz se tuplem divim Sarce, ze se nechala odbyt a pojmula to stylem "a tak jsme na to zustaly samy" 
Pokud to chce brat Sarka takhle, tak to neni moc dobry zacatek kdyby dite nechaly.
Ty jo, ja bych jim dala. Jak, ze dcera svedla jejich synacka? To bych to okamzite otocila, ze stejne tak ji mohl on znasilnit, kdyz teda naznacuji, ze to bylo proti jeho vuli. A at si nemysli, ze to tak necham a ze to budou mit tak jednoduchy, kdyz se k tomu takhle stavi.
Teda z tohohle se mi peni krev.
A presne takovi debilni rodice pak vychovaji hajzly, co klidne nekomu zavrazdi dceru a jsou si jisti, ze jim to projde, nebot papinek a maminka za ne vsechny prusvihy vzdy vyzehli a zametou pod koberec.
Linda: 9:13 Krasne napsano.
Mam dojem, ze Sarka za dceru zodpovednost prebira a proto to dcera na ni ochotne nechava.
Az bude Sarka zrala na to, nechat dceru dospet, bude Sarky dcera schopna dospet.
A to by si mela Sarka promyslet. A dcera by si mela promyslet co chce ona a ne jeji mama.
Mimochodem, at uz to Sarko pojmes jakkoli a za dceru odpovednost preberes nebo ne, uvedom si jednu vec. Kdyz budes rozhodovat za ni a rozhodnes bud dite nebo potrat, obe varianty se muzou proti tobe jednou dost krute otocit.
Nechala bych rozhodnuti na dceri s tim, ze ji PODPORIM (ne vyresim za ni) at se rozhodne jakkoli. Ona sama!
Tady není o čem přemýšlet - interrupce. Pokud by už bylo pozdě, tak adopce. Rozhodně ve vaší situaci bych si dítě nenechávala - dcera je moc mladá, nemá žádné vzdělání, zkazila by si život. Vy nemáte peníze na to, abyste zabezpečila vás dvě, natož ještě dítě. Kdo by se o dítě staral? Dcera musí chodit do školy, vy do práce. Nevím, nad čím přemýšlíte.
Není to jednoduchá situace, poradit neumím, ale ta holčina asi prožívá peklo, nechci se jí zastávat, ale je v jináči a opustil ji ten, který by při ni měl stát i proti vůli rodičů, ale on se, asi pod nátlakem rodiny, zachoval jako srab. Ona ho milovala a on ji zradil, to v těch šestnácti bolí samo o sobě a k tomu ještě dítě A ona se má rozhodovat za oba? Jelikož mám taky dceru, přemýšlela jsem i o téhle situaci, co bych dělala. Já bych si to dítě nechala, ale my máme úplnou rodinu a nějak bychom to zvládli.
Šárko, chápu že se na ni zlobíte, ale to vám teď nepomůže. Snažila bych se z ní vyrazit informaci, jestli to dítě chce nebo ne. Sice tvrdí, že neví, ale určitě někde v koutku duše má jasno a tu informaci je potřeba od ní dostat, jinak vám může za čas vyčíst, že jste ji poslala na potrat nebo naopak, že jste ji na něj neposlala
Linda: presne tak!
Linda: 17.4.2013 9:13 Do kamene tesat !
Monik: samozřejmě, že "otec" má vyživovací povinnost k dítěti...a pozor u neprovdadné matky i na její odpovídající výživu a náklady na těhu a porod...přesně to řeknou na sociálce...
.jpg)
Představila jsem si sebe v 16ti, kdy máma byla se mnou sama.
Já teda nevim jak kdo, ale jak by někdo uměl předělat napůl dětské a na půl dospělé myšlení 16tileté holky na dospělou tím že jí řeknu musíš.
Myslím, že ať jí to Šárká říká horem dolem, je to prostě ještě mládě a zatím ty oči k mámě otáčí. Kdyby se to stalo za 2 roky už by je třeba neotáčela. Nehleďme na to svýma dospělýma očima, ale očima 16tileté.
Já chápu že brečí a neví. Ne každý 16ti letý už dokáže být dospělý jen proto že zavelíme musíš a s on se stane zázrak.
Nelze spoléhat na příbuzné, kamarádky. Zde je jediný živitel a to Šárka.
Do školy se už nevrátí - kdo bude s miminem doma, když Šárka bude muset vydělávat. Na kamarádky nelze spoléhat - která by hlídala několik let 5 dní v týdnu než holka dostuduje? Takové hlídání se také musí platit. Kdo na to bude dřít?Šárka.
Jaké pracovní možnosti má holka s dítětem a se základní školou (neb školu nedodělá) - nulové. Nevydělá si na školu na život. Kdo je bude živit. Šárka.
Kdo bude platit večerní studium (které není zadara)?Šárka.
Na koho bude poulit oči mládě že nezvládá své dítě? Na Šárku.
Tak snadné to není.
