Nechce hlídat vlastní vnouče
Možná mne některé z vás po přečtení příběhu označí za sobce, ale já to vidím jinak. I když své mamince samozřejmě rozumím a chápu důvody, proč se najednou chová tak, jak se chová, přetrvává ve mně hořkost, protože si myslím, že mě pěkně podrazila.
Jsem její jediné dítě, víc jich prý nikdy nechtěla. Ani ona, ani táta. Ten bohužel před deseti lety zemřel a máma zůstávala celou tu dobu sama. Navíc onemocněla a už šest roků je v plném invalidním důchodu. Je ovšem zcela soběstačná, žije sama a všechno hladce zvládá.
Když jsem se vdala a čekala miminko, moc se na vnouče těšila. Slíbila mi, že až budu chtít ukončit mateřskou a vrátit se do práce, postará se o hlídání. Po roce jsem její nabídky využila. Mám zajímavou a velmi dobře placenou práci, avšak každý měsíc, který je člověk mimo, je zatraceně znát. Nechtěla jsem ztratit kontakt s profesí, a když byl synovi rok, uskutečnily jsme s mámou náš plán.
Každé ráno vozím Ondráška k babičce a odpoledne při návratu z práce ho vyzvedávám. Půl roku všechno fungovalo, ale teď to vypadá, že se to nějak hroutí. A zrovna v tu nejméně vhodnou chvíli. V práci mi totiž byl nabídnut velice zajímavý postup, který však vyžaduje i občasné několikadenní služební cesty. Je to pro mne velká příležitost.
Když jsem to říkala mámě a ptala se jí, zda by mohla občas pohlídat třeba více dní najednou, její odpověď mě úplně uzemnila. Prý se mnou také chtěla na toto téma mluvit, ale z jiného důvodu. Chtěla by totiž svůj podíl na starání se o Ondráška výrazně omezit. Ne proto, že by ji to vyčerpávalo, ale proto, že se v jejím životě náhle vyskytla jiná priorita.
Maminka se zkrátka zamilovala. Poznala prý příjemného muže, scházejí si asi tři měsíce a jejich vztah se stále prohlubuje. A jelikož jsou oba už poněkud v letech, rozhodli se nemarnit zbytečně čas a užít si, co se dá, dokud na to ještě fyzicky mají. Začala mi nadšeně líčit, kam plánují cestovat, co všechno by chtěli vidět a poznat. První cestu podniknou už teď o Vánocích, takže s ní prý nemáme počítat; budou v Tunisku.
Abych to zbytečně neprodlužovala, výsledek je takový, že si mohu nejenom nechat zajít chuť na pracovní postup, ale rovněž se můžu rozloučit i s prací jako takovou. Máma prý od nového roku hlídat pravidelně nebude, mám si to zařídit jinak.
Jenže jak? Jesle u nás nejsou a najmout si chůvu a svěřit Ondráška někomu cizímu, na to nemám odvahu a vím, že by na to nepřistoupil ani manžel.
Všechno chápu a všemu rozumím. Vím, že maminka má právo na svůj život i na to, aby byla šťastná. Dítě je mé a mého muže, a je tedy naše odpovědnost, jak se o něj postaráme. Moje matka nám není ničím povinována. Přesto si nemůžu pomoci a její náhlé rozhodnutí beru jako podraz.
Je to mezi námi teď trochu napnuté. Já se cítím podvedená a ona má zase pocit, že jí nepřeju štěstí a myslím sobecky jen na to, co a jak je výhodné pro mne samotnou.
Co si o tom myslíte?
15.12.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 180 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechce hlídat vlastní vnouče
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
catcat:
http://snyggis.rajce.idnes.cz/Karlskrona_20081209/
http://snyggis.rajce.idnes.cz/Vanocni_Malmo/
http://snyggis.rajce.idnes.cz/Malmo_By_light/
http://snyggis.rajce.idnes.cz/Belyst_slott_i_Malmo/
http://snyggis.rajce.idnes.cz/muzeum_v_Landskrona_a_Lundu_2008_05_29/
http://snyggis.rajce.idnes.cz/2008-04-20_falsterbo_duben_2008/
http://snyggis.rajce.idnes.cz/Ales_stenar/
http://snyggis.rajce.idnes.cz/Stenshuvud_National_Park/
se kochni
...ježišmarjá no jo...ono jí bylo deset měsíců 
...tak to jestli jí neviděli 14 dní 
..
...já nechápala už když mi tchýně vyprávěla, jak byl její kluk 3 týdny úplně sám v nemocnici ve třech měsících věku (kvůli zánětu středního ucha 
)..ale toto..žjó a ještě sem tomu dala palec 
...
.gif)
ilsa: teda - chůvu pro svý děti mám a jsem s ní spokojená, ale u takhle prťavýho dítěte by mě hanba fackovala, kdybych dítě, bez vážných důvodů hodila chůvě na krk na celý týden a odjela si na dovolenou...
dovedu si představit, že budu muset do špitálu a bude to jediný možný řešení, ale kvůli dovolené, to teda ani náhodou... snesla bych víkend, ale to je tak vše...
a rodiče, kteří dítě po týdnu, kdy ho nevidí, za dvě hodiny vrátí a dají ho k chůvě na další týden, nepovažuju za dobrý rodiče... a upřímně - chůvu, která by mi ochotně na takový chování kývla, bych taky nechtěla...
Dcera i máma jsou navzájem překvapeny, že ta druhá se zachovala jinak, než byla "domluva" pokud rodinné vztahy opravdu fungovaly, tak to bude v pohodě, jen to chce zkrátka čas. 
evelyn: jo, švedsko je moje srdeční záležitost, měli jsme tam odjakživa přátele
catcat: no ale ceske skoly jsem vychodila
..jo, spíš půjde o takový ty nejasný pocity, že se to nemá, že to ostatní odsoudí, strach, co to bude za člověka a jestli se vůbec nějaký vhodný najde, jak to bude snášet to dítě..všechno to, co sem si prožila i já, než jsme si paní na hlídání opravdu našli..
Jano, chůvy se skutečně neboj, když manžel uvidí, že do toho chceš jít TY..možná změní názor...
catcat: No vidíš, a já v tom ty prachy furt nikde nevidím, ať to čtu, jak to čtu...... Můj muž například taky nechce svěřovat naši dcerku chůvě - a nevysvětlíš mu to, prostě z toho nemá dobrý pocit a nic s tím nenaděláš....Ještěže mně to nevadí A rozhodně mu teda nejde o prachy, finanční starosti naštěstí nemáme.... Takže každý je jiný.... a nevidím to tam a nevidím.... 
evelyn: no a nejsi?
na sluzebni cestu pisu jak cizinec
catcat: a ktera chuva by hlidala dite ve dne v noci nekolik dnu, kdyz maminka musi na sluzebni ceste a tatinek? Ten asi taky nema na sve dite cas
Bohunka_P: Jesle u nás nejsou a najmout si chůvu a svěřit Ondráška někomu cizímu, na to nemám odvahu a vím, že by na to nepřistoupil ani manžel.
Vidíš v tom tolik jiného než starost o prachy? Zejména, když jsme tu diskutovaly nedávno u Lubar, že chůvu má? A že to tedy lze docela dobře zajistit?
Chápu, že by byla Jana ráda, kdyby jí dítě matka ohlídala třeba do tří let, kdy by malého vzali do školky. Bohužel život je o změnách, příjemných i nepříjemných. Jana by tuto změnu měla brát jako příjemnou. Horší by bylo, kdyby se ona musela celodenně starat o matku. Jana by měla být ráda, že má zdravé dítě a matku relativně v pořádku. Musím říct, že ani mě babičky nerozmazlovaly: s oběma dětmi jsem naskočila do hezky svižně jedoucího vlaku. A tenkrát se praly denně pleny, hotový knedlík se koupit nedal, zkrátka, s večerem člověk padal na ústa. To není mentorování, ale konstatování faktu. A ženská, která má možnost prožít něco hezkého, přece nemůže říct...PANE, SICE MI JSTE SYMPATICKÝ, NICMÉNĚ JSEM SE UPSALA DCEŘI DO TŘÍ LET VĚKU DÍTĚTE, CO KDYBYSTE MI POSEČKAL?....tak taková by musela být s prominutím na hlavu padlá.
Bohunka_P:
...právě, že nic nevíme...
catcat: Jana píše, že chůvu nechce z jiného důvodu, takže to už jsi fakt jinde a jenom spekuluješ..... to už si tady ten článek rovnou můžeme samy přepsat.... 
