Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Mám šestnáctiletou dceru, je v prvním ročníku na střední škole. Od jejích osmi let se o ni starám sama, s manželem jsme se rozvedli. On si založil novou rodinu a o dceru prakticky ztratil zájem. Já jsem pak dva delší vztahy sice měla, ale nikdy to nedopadlo, takže jsem sama. Ani mně to nevadí, zvykla jsem si.
Abych dceru zabezpečila, musela jsem se hodně ohánět. Ale šlo to. Na nějaké vyskakování jsme sice nikdy neměly, ale ani jsme kdovíjak nestrádaly. Dcera mi dělala radost, dobře se učila, a tak bylo celkem přirozené, že šla na gymnázium. V plánu má i vysokou školu.
A teď se stalo něco, co jí, ale nejen jí, pořádně zamotalo plány. Celá zoufalá za mnou přišla, že je těhotná. Byl to šok, absolutní. Ona je zoufalá, já na tom nejsem o nic lépe. V první chvíli jsem vybuchla, ale brzy mi došlo, že když budu řvát a hysterčit, ničemu tím nepomůžu. Už se stalo. Holka je na dně, kudy chodí, tudy bulí, protože samozřejmě otěhotněla se stejně starým spolužákem. Takže dvě děti, které si svou nezkušeností upletly dítě.
Jenže co teď? Dcera na mě kouká jako na spasitele a doufá, že to nějak vyřeším, sama si vůbec neví rady. Otec dítěte je ještě kluk, který je z toho vyjukaný snad ještě víc, než ona. Sešli jsme se i s jeho rodiči, to jsem si dala. Rodiče se od celé situace rázně distancovali a rezolutně prohlásili, že s tím nechtějí mít nic společného, dokonce měli tendenci to hodit na mou dceru, že ona jejich chudáčka svedla a ušila to na něj. Chápete to? Samozřejmě vztah těch dvou mláďat velmi utrpěl, takže se rozešli.
A tak jsme na to s dcerou zůstaly samy. A já jsem v koncích. Dcera hodila veškerou rozhodovací pravomoc na mne. Ona prostě neví. Neví, jestli chce jít na potrat, neví, jestli si to chce nechat. Když se jí zeptám, co by chtěla, řekne, já nevím, co myslíš ty? Jenže co já? Je to její život, její dítě, já za ni přece nemůžu udělat tak závažné rozhodnutí. Ať by bylo jakékoli, vždycky může být špatné.
Osobně nejsem příznivcem potratů, takže bych se přikláněla spíš k tomu, aby si miminko nechala, ale vůbec netuším, jak bych to zvládala. Holka musí studovat, všechno táhnu sama, zajistit k tomu ještě malé dítě včetně všech potřeb a zajištění péče, vůbec nevím, jak bych to mohla zvládnout. Stáhnout kvůli tomu holku ze školy a dát jí direktem, že máš dítě, tak se starej, bych sice mohla, ale to se mi taky nechce, je ještě tak mladičká, sotva vylízlá, připadá mi šílené na ni tohle všechno hned navalit a zamezit jí tak možnosti studovat.
Jako nejvhodnější se mi proto jeví varianta potrat, ale tady mám velké zábrany a bojím se, že by to mohlo mít následky. Jak na těle, tak na duši mé dcery.
Zlobím se na ni, za to, co se stalo, že ač byla poučená o antikoncepci a na téma sex jsme vedly hromady rozhovorů, přesto se tohle stalo. A zlobím se na ni i za to, jak se k celé situaci staví, že nechává odpovědnost čistě na mně. Nejradši bych jí řekla, ať si to rozhodne a zajistí sama, ale copak to jde? Kdyby jí bylo dvacet, neřeknu, ale v šestnácti?
Nemáte někdo nějaký nápad, jak tuhle šílenou situaci vyřešit? Jen prosím nepište adopce, o tom bych nebyla schopná uvažovat už vůbec. Pokud se rozhodneme, že se dítě narodí, tak s vědomím, že se o něj postaráme. Jen momentálně nevím, jak, vzhledem k naší situaci.
17.4.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 178 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
interupce je až krajní možnost, Šárko mohla by jsi jít na mateřskou ty, nech si poradit na úřadě.
Pokud zvolíte tu krajní možnost, může to dopadmout tak, že už nebude mamimkou a ty babičkou.
Milá Šárko,
napíši Vám svoji zkušenost. Také jsem otěhotněla v 16, na konci prváku. Samozřejmě miminko nebylo plánované, stále jsem před stejným rozhodnutím. Rodiče nebyli ze situace nadšeni, rozhodnutí nechali výhradně na mne. Však také to bylo moje dítě, které ve mne rostlo. A dnes rozhodně nelituji, jak jsem se rozhodla....synovi bylo 10 let a je to úžasný človíček.
Nejdříve chtěl otec syna být s námi, ale po několikátém násilí na mne(bohužel vztáhl ruku i na syna a to byla poslední kapka) jsem ho za doprovodu policie vyhodila. .... Možná jsem vše snášela tak dlouho, právě protože mi nebylo 18 a je mu ano. Bála jsem se, že o syna přijdu.
Nicméně zpět k rozhodování a jak to bylo se školou....
Rozhodování nebylo jednoduché, ale nejvíce mne k dítěti vedlo to, že moje maminka měla problémy otěhotnět a já se bála, že třeba už nikdy bych děti mít nemohla. Celé těhotenství jsem chodila do školy na denní studium a vyřídila si ve škole individuální plán pro další roky. V polovině druhého ročníku se mi narodil syn a od té doby jsem chodila do školy na konzultace a zkoušky(chodil s se mnou i syn - nebyl nikdo na hlídání, moji rodiči chodili do práce). Od narození syna jsem měla nárok na rodičovský příspěvek(tenkrát 2500,-). Rodiče mi poskytli střechu nad hlavou, psychickou oporu a trochu i finančně(nebo jídlem). Pravda jedla jsem i týden starý chleba, ale dnes jsem za ty zkušenosti ráda.
Střední školu jsem úspěšně ukončila maturitou a následně šla ještě studovat VOŠ.
Zábava - nelituji, že jsem nechodila na diskotéky, do barů....já si prostě užívala mateřství a na zábavu byl čas později až s novým partnerem a synem společně.
Přimlouvám se, tedy o to abyste rozhodnutí nechala na dceři. Každopádně jí ale s tímto rozhodnutím pomozte, hlavně s ní o tom mluvte, co jí čeká pokud si děťátko nechá a co by se mohlo stát kdyby šla na potrat.(Mohla by toho jednou hooooooodně litovat
) A pokud si miminko bude chtít nechat, dejte jí najevo, že jí pomůžete jak budete moct, ale bude mít také své povinnosti - starat se o syna, dále studovat(pokud jde zařídit individuální plán, nebo dálkové studium), pomůže Vám s domácností atd.
Určitě udělejte všechno proto, aby se miminko mohlo narodit.. 
Na školu může jít, až bude mrňous ve školce... Rychleji dospěje, o něco přijde, ale určitě daleko víc získá a jako mladá maminka bude mít čas na zábavu i učení později, až dítě povyroste 
hlasuji pro život miminka asi to nebude jednoduché, ale litovat toho určitě nebudete, Je to živý tvoreček, dušička, co si vás vybrala. Dejte jí šanci 
.
Milá Šárko,jsem sice ze staré školy,ale umím si představit tu Tvoji a dceřinu situaci.Myslím,že se dá vše řešit,jak dalece to dopadne dobře nebo ne ideálně.V prvé řadě bych se šla poradit na sociálku,možná i někam jinam,kam vám poradí,nevím,koliák je Vám let,možná bych to řešila tak,že bych šla na mateřskou já a v době,kdy bude dcera doma ze školy,dělala nějakou brigádu,třeba v marketu doplňovala zboží.Dcera by si mohla ve škole domluvit,pokud by to šlo,jiný rozvrh učení,něco jako dálkově,prostě řešení učení více z domu.Možná si to představuju jak Hurvínek válku,ale zkusila bych co by se dalo udělat,aba to dítě bylo na světě.Člověk nikdy neví,co se může stát při interupci a jaké následky to může mít,třeba už žádné další dítě.To by pro mě bylo nejhorší,protože jsem coby 6 letá už hlídala na dědině dítě v peřince,krmila flaškou s mlékem,protože bylo soukromnictví,žně...,Zkrátka jsem do 15 let odhlídala kdekteré dítě u nás a neuměla jsem si představit,že bych neměla děti.A to by se mohlo stát Vaší dceři.Přeji Vám,ať se najde hodně rad a vstřícnosti na úřadech,držím pěcti(kolik pěstí,tolik štěstí),snad nás bude víc.
Ve vaší situaci a v dnešní době bych doporučila jednoznačně potrat.
takto- pokud půjde na potrat, tak dřív nebo později se to po škole rozkecá, kluk bude za chudáka a holka za poběhlici, co "si to musela vzít", když si dítě nechá, tak tu odpovědnost dřív nebo později ponesou oba. Nenechala bych svou dceru jít na potrat. Je to dočasné řešení a je prokázané, že některé citlivější ženy pak mají blok na hodně dlouhou dobu.
potrat
.gif)
orinka: tento muž z článku je tedy pěkně vymočenej ...vychcanej.
..když se k tomu neznáá....
Gorawen: 
Verera: reseni se da najit vzdycky napr. mamka by mohla delat odpoledni, jesle, skolka, najit pani na hlidani na par hodin atd...Rozkazem ji to urcite nedali, ale pozadavky svoje asi meli napr. dodelani te stredni skoly + polovicni uvazek prace atd...
Interupce ber to jako muj nazor pochopim, kdyz se jedna napr. o znasilneni...Jsem rada, ze zeny maji moznost volby, kdyz se pro ni rozhodnou - udelaji ji lekari, odbornici, bezpecne...
Nelibi se mi interupce = antikoncepce nektere zeny to takto chapou...
Kazdy musi rozhodovat podle sebe, sveho srdce a rozumu...
Kdyby to byla moje dcera tak bych ji reknu, ze se s tim nejak poperem obe, ze to zvladnem, ze se nemusi bat...Ja si nejak neumim predstavit tu druhou moznost...
Monik: přerušovaná soulož je velmi nespolehlivá. Navíc při opakovaném styku hrozí nebezpečí, že semeno z předchozího oplodní velmi lehce, pokud se na to skočilo bez opatření (vymočit se - tedy muž)..
Gorawen: Jenže ta na to byli rodiče aspoň dva, což třeba u hlídání, pokud je holka v práci je dost plus, zvlášť pokud byl ještě nějaký ochotný sourozenec, dá se to.
Tady holka nemůže být ve škole pokud bude matka v práci, na brigádu může někdy pozdě odpoledne. Pokud jsou opravdu ty dvě samy bez nějaké tety, kamarádky apod. je to těžké.
A to rozhodnutí rodičů, že se k tomu postaví zodpovědně... to dali dceři rozkazem? Tady to asi vyšlo, ale nemusí to tak být vždycky.
Ale vždyť se tady nic jiného ani neradí než postavit se k tomu zodpovědně, ale ne matky nýbrž dcera, matka jí k tomu může jen co nejvíc pomoct. A v případě že zjistí, že to prostě nezvládnou může být to zodpovědné řešení i potrat. Nikdo neradí holku nechat ve štychu, ale tohle za ni nikdo rozhodnout nemůže.
Gorawen: 
hezkýýý.....
.jpg)
Gorawen: to je bezva řešení!!!!!
