Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Mám šestnáctiletou dceru, je v prvním ročníku na střední škole. Od jejích osmi let se o ni starám sama, s manželem jsme se rozvedli. On si založil novou rodinu a o dceru prakticky ztratil zájem. Já jsem pak dva delší vztahy sice měla, ale nikdy to nedopadlo, takže jsem sama. Ani mně to nevadí, zvykla jsem si.
Abych dceru zabezpečila, musela jsem se hodně ohánět. Ale šlo to. Na nějaké vyskakování jsme sice nikdy neměly, ale ani jsme kdovíjak nestrádaly. Dcera mi dělala radost, dobře se učila, a tak bylo celkem přirozené, že šla na gymnázium. V plánu má i vysokou školu.
A teď se stalo něco, co jí, ale nejen jí, pořádně zamotalo plány. Celá zoufalá za mnou přišla, že je těhotná. Byl to šok, absolutní. Ona je zoufalá, já na tom nejsem o nic lépe. V první chvíli jsem vybuchla, ale brzy mi došlo, že když budu řvát a hysterčit, ničemu tím nepomůžu. Už se stalo. Holka je na dně, kudy chodí, tudy bulí, protože samozřejmě otěhotněla se stejně starým spolužákem. Takže dvě děti, které si svou nezkušeností upletly dítě.
Jenže co teď? Dcera na mě kouká jako na spasitele a doufá, že to nějak vyřeším, sama si vůbec neví rady. Otec dítěte je ještě kluk, který je z toho vyjukaný snad ještě víc, než ona. Sešli jsme se i s jeho rodiči, to jsem si dala. Rodiče se od celé situace rázně distancovali a rezolutně prohlásili, že s tím nechtějí mít nic společného, dokonce měli tendenci to hodit na mou dceru, že ona jejich chudáčka svedla a ušila to na něj. Chápete to? Samozřejmě vztah těch dvou mláďat velmi utrpěl, takže se rozešli.
A tak jsme na to s dcerou zůstaly samy. A já jsem v koncích. Dcera hodila veškerou rozhodovací pravomoc na mne. Ona prostě neví. Neví, jestli chce jít na potrat, neví, jestli si to chce nechat. Když se jí zeptám, co by chtěla, řekne, já nevím, co myslíš ty? Jenže co já? Je to její život, její dítě, já za ni přece nemůžu udělat tak závažné rozhodnutí. Ať by bylo jakékoli, vždycky může být špatné.
Osobně nejsem příznivcem potratů, takže bych se přikláněla spíš k tomu, aby si miminko nechala, ale vůbec netuším, jak bych to zvládala. Holka musí studovat, všechno táhnu sama, zajistit k tomu ještě malé dítě včetně všech potřeb a zajištění péče, vůbec nevím, jak bych to mohla zvládnout. Stáhnout kvůli tomu holku ze školy a dát jí direktem, že máš dítě, tak se starej, bych sice mohla, ale to se mi taky nechce, je ještě tak mladičká, sotva vylízlá, připadá mi šílené na ni tohle všechno hned navalit a zamezit jí tak možnosti studovat.
Jako nejvhodnější se mi proto jeví varianta potrat, ale tady mám velké zábrany a bojím se, že by to mohlo mít následky. Jak na těle, tak na duši mé dcery.
Zlobím se na ni, za to, co se stalo, že ač byla poučená o antikoncepci a na téma sex jsme vedly hromady rozhovorů, přesto se tohle stalo. A zlobím se na ni i za to, jak se k celé situaci staví, že nechává odpovědnost čistě na mně. Nejradši bych jí řekla, ať si to rozhodne a zajistí sama, ale copak to jde? Kdyby jí bylo dvacet, neřeknu, ale v šestnácti?
Nemáte někdo nějaký nápad, jak tuhle šílenou situaci vyřešit? Jen prosím nepište adopce, o tom bych nebyla schopná uvažovat už vůbec. Pokud se rozhodneme, že se dítě narodí, tak s vědomím, že se o něj postaráme. Jen momentálně nevím, jak, vzhledem k naší situaci.
17.4.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 178 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jarčo: já vím. Já su asi taková, že bych se obětovala až moc :-) To je pak otázka mezi holkama. Je fakt, že i kdyby se dcera starala po škole a o víkendech, tak by asi mimčo bralo za matku Šárku, když by s ním trávila dny. Ale kdo ví. Zase jsem si neuvědomila kojení, pouto kdy jsou prostě mamča s mimčem jenom spolu......no lehký to není, ale k potratu se pořád i tak nepřikláním. Ale konečné rozhodnutí je samozřejmě pouze na Šárce a dceři.
.JPG){kind=avatar}
Ala: Tam to právě bylo dobře vidět - Reba brala to dítě jako svoje. Nebezpečná situace. V sitcomu zdroj humoru, v reálu problém.
.jpg)
mimochodem, co budete dělat, až bude dcera chtít jít do práce? předpokládám, že na VŠ asi nepůjde, jelikož se ani neví, jestli vůbec dodělá střední školu.Bude mít velmi omezený výběr, protže školy jsou, jak známo, os půl sedmé, ale ještě i dnes spousta firem má prac, dobu od 6ti a takové prodavačky chodí i na 5h., a pracovní doba taky nekončí ve 14h, jak tomu bývalo dřív, ale já např. bývám v práci min. do 16h.takže odpovědnost stejně bude zase na tobě, protože mladá holka, začínající v nějaké práci, si bude těžko moct vyskakovat. tady nejde jen o to období, dokud to malé bude miminko, taky jde o závazek na celý život! a kde bude dcera bydlet, kdo bude vstávat k dítěti, kdo s ním bude doma, když bude nemocné, kdo ho bude vodit do školky, školy apod..?
sqwela: blbost. Proč by se vláda měla starat? Dítě je především člen rodiny a ta se stará. Za 3 roky půjde mimčo do školky. Ono to letí. Btw- mám mimčo a MUSÍM pracovat, protože nedostávám od vlády NIC!!
To co píše Linda je taky řešení- kamarádky pohlídají a pomůžou. Postoj rodičů kluka se taky může změnit.
Nikde není psáno, že tu VŠ nemůže dodělat.
No a zaměstnavatel - za to můžou matky samy, když využívají ZP a každou chvíli se raději hodí marod s dítětem.Od toho je zkušební doba.
O něčem podobném je sitcom Deník zasloužilé matky. Nevím jestli to znáš. Hlavní postava je Reba. Je matkou 3 dětí. Nejstarší 17 slečna, otěhotní se stejně starým hochem. Do této sitauce od ní odešel muž k mladší kolegyni, se kterou má také dítě. Seriál je dlouhý, má několik řad. V prvním díle řeší, jestli se to dítě vůbec narodí. Rodiče toho kluka "otce" vyhodili z domu, Reba mu poskytla přístřeší, ti dva mladincí lidé uzavřeli sňatek žijí u té skoročtyřicátnice a děj se točí okolo situací, které vyplývají ze života těhotné středoškolačky, později mladinké maminky, partnerství dvou teenagerů, a života mámy nyní již babičky. Je to samozřejmě odhlečeno humorem, to se mi na tom velmi líbilo. Zmiňuji se zde o tom, protože skoro v každém díle řeší, jestli bylo správné, že jim to těhotenství bylo dovoleno, a vše v podstatě bylo na té mámě - potenciální babičce. Také ta mladinká maminka má spoustu problémů, které jí její máma pomáhá řešit. V každém případě budeš muset v sobě najít spoustu energie a rozumové vysvětlení, proč jste zvolili buď variatu s novým človíčkem, nebo zařazení tvé dcery do života ale bez závazku.
pokud by byla úplná rodina, mohlo by se...vím o případu...kdysi...tam si rodiče toho chlapce dítě vzali, paní ho adoptovala a byla s ním normálně na mateřské....
ta holka si dlouho myslela, že její otec je starší brácha, zjistila to až v 15, kdy musela přinéíst do školy rodný list kvůli občance
ale to tady bohužel nelze...kdyby šla šárka na mateřskou, tak pojdou hlady...
u dcery se kdysi stalo cosi podobného, jen ještě holka byla mladší
dítě donosila a v porodnici se ho vzdala a dala k adopci, otce nevypisovala, řekla, že neví
v tomto případě bych to viděla jako řešení...
pár bab se sice potom ptalo, řekli, že dáítě zemřelo a šmitec
té žábě totiž dr potrat zakázal z nějakého zdrav. důvodu...
Romule: napsala jsi to hezky. Ale mně se teda moc nezdá představa, že by když tak s dítětem měla být doma Šárka. Jednak, studovat se dálkově dá, ale chodit dálkově do práce ne, a nevíme, co má Šárka za práci a jestli by jí pak dostala zpátky. A potom mi to zavání tím, že by dcera začala brát mimčo spíš jako mladšího sourozence - úplně si to dovedu představit - když s ním je máma přes den, to už může i večer, a já půjdu s holkama na diskotéku... Pohlídat ano, ale hlavní díl zodpovědnosti by měl být na dceři.
kareta. postoj společnosti že je nezralý? sakra a jak zabezpečuje vláda matku s dítětem? spočítej si, kolik by dostala příspěvků od státu, mateřská skončí za 3 roky, kdy by dostávala 7tis a co potom? matku s děckem nechtějí ani nikde zaměstnat, svobodnou už vůbec ne, navíc tak mladou, bez praxe a snad možná s dokončenou maturitou.na trhu práce uplatnění takřka žádné, vychovávat budou dvě ženy, žádný mužský vzor, otec děcka bez zájmu, možná z něj vytříská nějaké peníze, ale možná taky ne. soudem to sice vymáhat může, ale když bude otec na pracáku a třeba dělat na černo, tak nedostane ani korunu. je 15% nezaměstnanost a do tohodle chce mladá, 16letá, nezkušená slečna přivést dítě, za komunistů to bylo všechno jinak, stát se postaral, dostala by byt a taky práci, co bude mít dneska? holou prdel a dítě, kterému nebude moct dopřát ani školu v přírodě, zájmový kroužek, či co já vím. doba je sakra zlá a myslet si bláhově a naivně, že s láskou se všechno zvládne, je utopie.
.jpg)
Mam dve dcery 16 a 18 takze si dovedu predstavit jak ti je. Snazila jsem se s nimi mluvit o sexu, ale "mami proboha, nejsem blba" a tak doufam v jejich stastnou hvezdu a platim antikoncepci. Vubec se mi to nelibi, ale porad lepsi nez tvoje situace. A kdyby nahodou za mnou jedna z nich vecer prisla se stejnou novinkou? Chce to rozhodnuti nechat nebo potrat, protoze to je momentalne nejdulezitejsi a nejzasadnejsi. Oboje at se rozhodnete tak ci onak vam obema zatoci zivotem nadosmrti. Pokud na to dcera ma (ty ji znas a vis co zvladne), nechala bych si mimco. Nepises jak je daleko, ale rekla bych ze by mohla dokoncit letosni rocnik a mozna jeste polovinu pristiho (pokud jeste porad uvazujete o potratu tak by mohla stihnoput studovat do ledna do pololeti 
, ale jak to pocitam tak taky nemusi .... spocitejte si to sami holky. A po porodu zustat zbytek rocniku doma s deckem a zacit od dalsiho roku treba dalkove nebo vecerne nebo co ja vim jake jsou dneska moznosti. A ty jsi holt budes brat na ten jeden den v tydnu dovolenou nebo zajistit hlidani nejak jinak (mela jsem na prumce kamosku, ji se totez povedlo v druhaku v pololeti rodila, zbytek druhaku byla doma a kdyz my jsme sli do tretaku ona zacala druhak dalkove, jeden den v tydnu a my spoluzacky jsme na stridacku ten jeden den hlidaly, neni to dobry reseni ,ale ona takhle odmaturovala).
Ekonomicky to nebude legrace, ale vsechno se da koupit za polovicku z druhe ruky a nebo podedit od znamych, kolegyn z prace apod. Bude to zabiracka, ale da se to zvladnout. Kazdopadne bych z dcery nebrala zodpovednost, tvoje dite = tvoje starost, ale pomuzu tam kde muzu.Takze zodpovednost a starost o dite bych nechala na ni a sama prihlizela a zasahovala bych az kdyz by nebylo zbiti (jako treba hlidani v ramci dokonceni jejiho studia). A proste gympl dodela o rok pozdeji, az bude maturovat bude prcet uz ve skolce a to se pak dal i ta vysoka da zvladnout. Bude to slozitejsi a bude holka potrebovat podrzet, ale da se to zvladnout. Otazkou je zda to chcete vy dve zvladnout. A tak bych to dceri postavila. Ano ona se ted zhroutila ,ted jeste muze tak proc ne, ale pokud se rozhodne pro nechat si tom, tak uprimne tohle je ten posledni luxus kdy se muze zhroutit 
.gif)
kareta: On se jí dost zúží výběr VŠ, s mylým dítětem nemůže jít studovavat třeba medicíny do Prahy, když je z Vysočiny... Všechno hodí na mámu!
Nech ji dpspět... - nesouhlasím, v šestnácti nedospějě ani s dvojčatama. Dítě bude mít stejně na starosti její máma.
Šáry, to musí být pro vás obě rána!! Ale hlavu vzhůru, nic není tak hrozný, aby to prostě nějak nešlo vyřešit. 
Ponejprv si zkus ty promluvit s dcerou, v klidu, probrat tuto situaci do všech detailů a hlavně, jak se k tomu staví ona. Jak tu někdo psal, musí cítit aspoň něco, jestli by to dítě chtěla nebo nechtěla. Aspoň jedna strana přece trošku musí převažovat.
Napadlo mě, co kdyby si pak dcera promluvila s otcem dítěte mezi 4 očima, na neutrální půdě někde. Prostě aby si to vyříkali jenom mezi sebou. Protože takhle se to seběhlo, jeho rodiče zasáhli a teď se distancují ale kdo ví, co se honí hlavou klukovi....pokud by se dcera rozhodla pro miminko, měla by to v klidu a bez emocí říct otci dítěte (to už by měla mít rozmyšleno kdyby se sešli), stát si event. za tím, no a pak pak záleží jak by se k tomu stavěl on. Následky by asi teda každopádně nesl taky....
Finančně byste to určitě zvládli, otázka je, kdo by s miminkem zůstal doma. Spíš bys to asi měla být ty ale s tím, že dcera by se max. zapojovala, aby dítko vědělo, kdo je jeho maminka.....ale aby i mohla dostudovat a pak časem najít i nějakej vztah a částečně nebyla ochuzená ani o to mládí. Je to ale na úkor tebe, ale ty se s tím snad jako dospělá žena vyrovnáš lépe než dcera. Ona by to do toho pravděpodobně dozrála.
Já se osobně k potratům taky nepřikláním....hlavně a právě... horší by byla asi jizva na duši než na těle. To je právě to. 
Navíc než se otočíte, miminku budou 3-4 roky, víš sama jak to letí. Bylas s dcerou prakticky sama bez manžela a zvládlas to taky a jak to uteklo a dcera je velká slečna. Tys na to byla sama, teď byste byly na to dvě :-) a holka sama taky nezůstane a ani ty třeba. Najdete si partnery a jednou z vás může být krásná rodina se vším všudy. 
Což teda je mimochodem už i tak.
natož s miminkem 
Holky držte se, nevzdávejte to...myslím na vás a držím pěsti. Napiš prosím potom, jak jste se rozhodly!! Hodně síly a pozitivního myšlení 
V současnosti už není potrat takovým zdravotním rizikem, jako býval dříve. Je tu "pouze" riziko psychických následků. Ale porod je riziko ještě větší. Že totiž bude na dítě koukat jako na tvora, co jí zničil život. To je mnohem pravděpodobnější. Dcera je trdlo. Kdyby nebyla, měla by antikoncepci a neotěhotněla. Sice bych po jednání těch rodičů byla náchylná k tomu, aby museli platit alimenty co nejdéle, ale s ohledem na dceru bych jí doporučila potrat.
Souhlasím se Sallie - sednout si nad papírem a sepsat argumenty pro dítě a argumenty pro potrat. Uvidíte, co převáží. Dnes se třicetileté tváří, že ještě nejsou dost zralé a že jsou mladičké. Nemůžeme od šestnáctileté chtít, aby se chovala dospěle.
nelíbí se mi dnešní pohled na věc, že dítě "zničí život". Je to hrozné...hrozné! ten postoj ve společnosti je velmi nezralý. 16 let není tak málo a pokud je holka chytrá, tak tu školu i tak dostuduje. A pokud je blbá, tak s odřenýma ušima proleze třba i VŠ, ale na kariéru to nebude. No a chlapec...bude se k tomu taky muset postavit trochu zodpovědněji. Mám syna i dceru, tak jim tlučeme do hlavy, že mají mít děti hodně brzo..No...vzhledem k revoltám předpokládám, že si budou dávat majzla
A kdyby ne, tak prostě budou mít dítě. Svět se nezboří.
Kdyby dcera dite chtela, tak bych vam rekla, at se nebojite, ze to zvladnete, nejste prvni aniposledni. Jenze jestli se k tomu stavi takhle, tak fakt nevim.... Opravdu nechci radit anidoporucovat potrat. To je tak strasne tezky azasadni rozhodnuti, ze ho tezko muzes nekomu poradit, natoz naridit. Holt se dcera bude muset trochu sebrat a rozhodnout. Neni v okolinekdo s kym si promluvi? Jina mlada matka, nebo naopak????
