Nechce hlídat vlastní vnouče
Možná mne některé z vás po přečtení příběhu označí za sobce, ale já to vidím jinak. I když své mamince samozřejmě rozumím a chápu důvody, proč se najednou chová tak, jak se chová, přetrvává ve mně hořkost, protože si myslím, že mě pěkně podrazila.
Jsem její jediné dítě, víc jich prý nikdy nechtěla. Ani ona, ani táta. Ten bohužel před deseti lety zemřel a máma zůstávala celou tu dobu sama. Navíc onemocněla a už šest roků je v plném invalidním důchodu. Je ovšem zcela soběstačná, žije sama a všechno hladce zvládá.
Když jsem se vdala a čekala miminko, moc se na vnouče těšila. Slíbila mi, že až budu chtít ukončit mateřskou a vrátit se do práce, postará se o hlídání. Po roce jsem její nabídky využila. Mám zajímavou a velmi dobře placenou práci, avšak každý měsíc, který je člověk mimo, je zatraceně znát. Nechtěla jsem ztratit kontakt s profesí, a když byl synovi rok, uskutečnily jsme s mámou náš plán.
Každé ráno vozím Ondráška k babičce a odpoledne při návratu z práce ho vyzvedávám. Půl roku všechno fungovalo, ale teď to vypadá, že se to nějak hroutí. A zrovna v tu nejméně vhodnou chvíli. V práci mi totiž byl nabídnut velice zajímavý postup, který však vyžaduje i občasné několikadenní služební cesty. Je to pro mne velká příležitost.
Když jsem to říkala mámě a ptala se jí, zda by mohla občas pohlídat třeba více dní najednou, její odpověď mě úplně uzemnila. Prý se mnou také chtěla na toto téma mluvit, ale z jiného důvodu. Chtěla by totiž svůj podíl na starání se o Ondráška výrazně omezit. Ne proto, že by ji to vyčerpávalo, ale proto, že se v jejím životě náhle vyskytla jiná priorita.
Maminka se zkrátka zamilovala. Poznala prý příjemného muže, scházejí si asi tři měsíce a jejich vztah se stále prohlubuje. A jelikož jsou oba už poněkud v letech, rozhodli se nemarnit zbytečně čas a užít si, co se dá, dokud na to ještě fyzicky mají. Začala mi nadšeně líčit, kam plánují cestovat, co všechno by chtěli vidět a poznat. První cestu podniknou už teď o Vánocích, takže s ní prý nemáme počítat; budou v Tunisku.
Abych to zbytečně neprodlužovala, výsledek je takový, že si mohu nejenom nechat zajít chuť na pracovní postup, ale rovněž se můžu rozloučit i s prací jako takovou. Máma prý od nového roku hlídat pravidelně nebude, mám si to zařídit jinak.
Jenže jak? Jesle u nás nejsou a najmout si chůvu a svěřit Ondráška někomu cizímu, na to nemám odvahu a vím, že by na to nepřistoupil ani manžel.
Všechno chápu a všemu rozumím. Vím, že maminka má právo na svůj život i na to, aby byla šťastná. Dítě je mé a mého muže, a je tedy naše odpovědnost, jak se o něj postaráme. Moje matka nám není ničím povinována. Přesto si nemůžu pomoci a její náhlé rozhodnutí beru jako podraz.
Je to mezi námi teď trochu napnuté. Já se cítím podvedená a ona má zase pocit, že jí nepřeju štěstí a myslím sobecky jen na to, co a jak je výhodné pro mne samotnou.
Co si o tom myslíte?
15.12.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 180 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechce hlídat vlastní vnouče
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Salík+ Kryštůfek 10/03, Zuzanka 1/06: asi jsi mně v 11.47 špatně pochopila, snacha mojí kamarádky není schopná s dítětem (necelé 3 roky)uklidit, já to neodsuzuju, jen se divím, já měla tři a mamču v práci a bordel u nás teda nebyl......já to asi v 57 beru jinak, a vím, že je to každýho věc......ovšem Jana ze článku ,tak tu bych za dceru ani za snachu nechtěla!
.JPG)
Jarka7: V pohodě, já se k tomu stavím podobně, problém u nás byl, že oni ti staroušci taky chtěli odejít důstojně, leč stařecká demence se neptala a nějak to "prošvihli"...Staráme se denně (zároveň se mamka půl roku starala i o dědu z druhé strany, jenže to už prostě bylo neúnosné, tak následovala LDN), sama by to všechno nezvládla...teď mě tak trklo, jestli mě by se takhle s láskou a trpělivostí chtělo prarodiče přebalovat, krmit, bavit, bránit apod. kdybych věděla že mě odmítli jako prtě hlídat se slovy mojí mámě: je to tvoje dítě, ty se starej...
Tímto chci jenom říct že zastávám názor mateřská co nejdýl, aby se případným takovýmto problémům předešlo,páč sice máme demokracii, ale následky po nějaké době mohou vypadat jinak...
evelyn: Na všem se s maminkou domlouvala, na ty služební cesty se jí taky šla zeptat.... takže nevím, kdes co vyčetla, ale nic takového, co píšeš, v tom článku není.....
Bohunka_P: ona ji ta dcera taky moc predem sva rozhodnuti nesdeluje, chtela babi postavit pred hotovou vec, byla rozhodnuta delat karieru. Jo jasne, babicka prece nema zadne zavazky a tak by mela byt k dispozici, kdy si dceruska zamane, nakonec, si dite bude brat jen nasvatky, protoze bude taaak zaneprazdnena
Kotě: to snad není pravda - prosím Tě, přečti si napřed, co jsem psala, než na to zareaguješ, ano? Tak počtvrté, SOUHLASÍM s babičkou, MÁ PRÁVO na svůj život a JE JEN DOBŘE, že si někoho našla!!!! Jak bych si to konkrétně představovala? Já nevím, neznám je - ale třeba tak, že holce o pánovi nejdřív řekne, třeba za 1-2 týdny je seznámí, prostě ji trochu naťukne (když se sama nevšimla) - no a až jí pak řekne, že s hlídáním bude konec, dá jí rozumnější lhůtu, třeba 2-3 měsíce, aby mohla "skousnout" a), že si babi někoho našla a b) že bude s hlídáním utrum. Prostě s trochou diplomacie.....
Kawa: Nechtěla jsem Tě urazit. Byla jsem jen rozčilená. Mám syna, nemá ještě děti, ale odmítám mu dělat každodenní babičku, chůvu atd. je to jeho život. Vypiplala jsem ho, ráda se potěším i s možnými vnoučaty a s jeho ženou, ale ani na stáří s nimi nepočítám. Je daleko a proč? Nevím, koho si vezme, ale ta dálka mne vyučila. Nesmím počítat s nikým, kdo by se obětoval! Je to jeho život a budoucí rodina. Pokud mám manžela, jsme dva, pak se musím zabezpečit tak, abych odešla důstojně. Bohužel, je to tak. I v přírodě to tak chodí.
Bohunka_P: a jak by sis představovala, že to udělá? Tato situace nemá řešení. Buď bude souhlasit s tím, že nejenže bude dítě hlídat natrvalo dál, a ještě si přibere častou několikadenní nepřetržitou péči, nebo to utne. Nemůže hlídat jen párkrát týdně, protože to by situaci neřešilo a Jana by stejně musela někoho hledat. Takže podle tebe má babi rezignovat na svůj život a dál se plahočit, aby Jana mohla dělat kariéru, neboť je od ní neslušné to Janě odepřít?
Šťastná Baronka: Díky moc za pochopení. Jasně, že to byla nadsázka. Přeji moc a moc hezké svátky a jsem moc vděčná, že tu nejsem sama s svým názorem. -Musela jsem /je mi 58/ moc odřezávat "rodinné vztahy", abych pochopila, že mladí si musí za svá rozhodnutí nést veškeré důsledky. To není vztek, to je láska k nim, i když mne asi bolí nejvíc.-Teď jsou u mne na rovnocenné!!! návštěvě a vše vykrystalizovalo v rovnovážný vztah dospělých. Slovo "musíš" je zakázáno z obou stran! 
.jpg)
Ota: a ještě se nenavážím do těch co se snažili leta a nešlo .... tam se též omlouvám jestli to dělá ten dojem 
Salík+ Kryštůfek 10/03, Zuzanka 1/06: přesně tak - nebo když chůvu nechtějí, holt přehodnocovat priority.... 
Kotě: řešíš něco úplně jiného než já.... Tady přece nešlo o žádné zneužívání ubohé invalidní důchodkyně 
A nemoc je něco úplně jiného, to se snad nedá srovnávat! To by byla úplně jiná situace - ale tady přece není potřeba něco hrotit a dávat časová ultimáta, ne? Dohodly se na něčem jako dvě rovnoprávné bytosti a teď to jedna z nich chce změnit - má na to plné právo, otázka je, jakým způsobem to udělá...
Kotě: dobře já jsem taky dnešní rodič..... nemělo to být dnešních matek ale dnešních rodičů... rýpu i proto, že až na jednu malou zmínku není nikde v článku Jany cokoliv o manželovi, ten jako by neexistoval ?
Hnidopich Ota se tedy omlouvá, prostě rýpu do lidí, kteří si první dítě udělali v plánu bé , "v pokročilém věku" a na okraji své skvělé kariéry .
Pak se cítí zhrzeni, že jim vše nevychází zejména podle jejich představ.
Když už se stalo, stalo se. 1. Babička nemusela ohlašovat nic, prostě mohla říct, šmitec.Termín dala, týden stačí. Do jejích motivů nikomu nic není. Mladí se zamilují za vteřinu, starší za 3 měsíce. Skládat účty ze vztahů se mi příčí. Holt, maminka vidí, že má krásný vztah před sebou a chtěla o tom dát vědět, tady už tak moc nezáleží na formě. Podle Gutha-Jarkovského to nebylo, ale je to jen a jen její život. Jaképak štráchy. Vypiplala svého jedináčka, vypiplala. Tak a teď má právo na sebe a basta. Jestli je dcerunka tak natvrdlá, její škoda, měla s tím počítat. Že může v práci dostat padáka, to ví dobře; tak dostala padáka z hlídání, no a co? Ve světě zvířat i lidí, normálka.- Ať si najde chůvu, zaplatí, dělá kariéru a neobtěžuje svoji mámu, které vděčí za vše. Bez milosti. U mámy je dnes jen host a její děcko má babičku? Má.- Ale i ono si musí zvykat, že za něj babička nedýchá! Je nová doba-ale pro všechny!!!! Měřme všem stejným metrem, prosím!
Bohunka_P: jasně že souhlasíš ale ... no s tím navržením dohody babičkou bych si tak jistý nebyl, to je jen od Jany informace, že to slíbila a nevíme jestli to Jana nenavrhla sama a maminka, svatá prostota v představě uvidím vnouče 2-3x týdně na pár hodin, to nadšeně neodkývala.
Bohunko, souhlas..asi je to trochu šok (jak už sem psala), to ale nemění nic na tom, že Janina maminka má nárok na svůj život (a konec konců i na svůj klid)..takže Jano, chápu tě, ale začni honem rychle hledat chůvu, místo abys tady brečela, je nejvyšší čas...
Bohunka_P: měla snad s matkou uzavřenou nějakou smlouvu? Platila jí snad za to, že jí matka nahrazovala celodenní jesle? Pak nemůže očekávat nějakou "výpovědní lhůtu". Co kdyby maminka například onemocněla? Taky by jí zazlívala, že jí o tom nedala vědět předem? 
Ota: nevím, proč rýpeš do "dnešních matek", 
jsem taky "dnešní matka" a Janin přístup mě hluboce pohoršil.
