Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Mám šestnáctiletou dceru, je v prvním ročníku na střední škole. Od jejích osmi let se o ni starám sama, s manželem jsme se rozvedli. On si založil novou rodinu a o dceru prakticky ztratil zájem. Já jsem pak dva delší vztahy sice měla, ale nikdy to nedopadlo, takže jsem sama. Ani mně to nevadí, zvykla jsem si.
Abych dceru zabezpečila, musela jsem se hodně ohánět. Ale šlo to. Na nějaké vyskakování jsme sice nikdy neměly, ale ani jsme kdovíjak nestrádaly. Dcera mi dělala radost, dobře se učila, a tak bylo celkem přirozené, že šla na gymnázium. V plánu má i vysokou školu.
A teď se stalo něco, co jí, ale nejen jí, pořádně zamotalo plány. Celá zoufalá za mnou přišla, že je těhotná. Byl to šok, absolutní. Ona je zoufalá, já na tom nejsem o nic lépe. V první chvíli jsem vybuchla, ale brzy mi došlo, že když budu řvát a hysterčit, ničemu tím nepomůžu. Už se stalo. Holka je na dně, kudy chodí, tudy bulí, protože samozřejmě otěhotněla se stejně starým spolužákem. Takže dvě děti, které si svou nezkušeností upletly dítě.
Jenže co teď? Dcera na mě kouká jako na spasitele a doufá, že to nějak vyřeším, sama si vůbec neví rady. Otec dítěte je ještě kluk, který je z toho vyjukaný snad ještě víc, než ona. Sešli jsme se i s jeho rodiči, to jsem si dala. Rodiče se od celé situace rázně distancovali a rezolutně prohlásili, že s tím nechtějí mít nic společného, dokonce měli tendenci to hodit na mou dceru, že ona jejich chudáčka svedla a ušila to na něj. Chápete to? Samozřejmě vztah těch dvou mláďat velmi utrpěl, takže se rozešli.
A tak jsme na to s dcerou zůstaly samy. A já jsem v koncích. Dcera hodila veškerou rozhodovací pravomoc na mne. Ona prostě neví. Neví, jestli chce jít na potrat, neví, jestli si to chce nechat. Když se jí zeptám, co by chtěla, řekne, já nevím, co myslíš ty? Jenže co já? Je to její život, její dítě, já za ni přece nemůžu udělat tak závažné rozhodnutí. Ať by bylo jakékoli, vždycky může být špatné.
Osobně nejsem příznivcem potratů, takže bych se přikláněla spíš k tomu, aby si miminko nechala, ale vůbec netuším, jak bych to zvládala. Holka musí studovat, všechno táhnu sama, zajistit k tomu ještě malé dítě včetně všech potřeb a zajištění péče, vůbec nevím, jak bych to mohla zvládnout. Stáhnout kvůli tomu holku ze školy a dát jí direktem, že máš dítě, tak se starej, bych sice mohla, ale to se mi taky nechce, je ještě tak mladičká, sotva vylízlá, připadá mi šílené na ni tohle všechno hned navalit a zamezit jí tak možnosti studovat.
Jako nejvhodnější se mi proto jeví varianta potrat, ale tady mám velké zábrany a bojím se, že by to mohlo mít následky. Jak na těle, tak na duši mé dcery.
Zlobím se na ni, za to, co se stalo, že ač byla poučená o antikoncepci a na téma sex jsme vedly hromady rozhovorů, přesto se tohle stalo. A zlobím se na ni i za to, jak se k celé situaci staví, že nechává odpovědnost čistě na mně. Nejradši bych jí řekla, ať si to rozhodne a zajistí sama, ale copak to jde? Kdyby jí bylo dvacet, neřeknu, ale v šestnácti?
Nemáte někdo nějaký nápad, jak tuhle šílenou situaci vyřešit? Jen prosím nepište adopce, o tom bych nebyla schopná uvažovat už vůbec. Pokud se rozhodneme, že se dítě narodí, tak s vědomím, že se o něj postaráme. Jen momentálně nevím, jak, vzhledem k naší situaci.
17.4.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 178 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
orinka: prekvapilas me
, tenhle argument jsem necekala 
...
Endy: Jak nemá v 21 zodpovědnost na vychovávání dítěte? Nemá peníze, podmínky, pokud studuje, to bych chápala, ale zodpovědnost?
Není to náhodou tak, že rodiče pořád všechno zařizují a dělají za děti, takže ty nemají důvod přebírat zodpovědnost za sebe? Pak ji nemají v 21, někteří ani ve 30, je přece tak pohodlné všechno hodit na jiného a máma zařídí.
Tak, jak to popisuje Linda, se mi to líbí. Ale šoková terapie ve 20 asi moc nefunguje, je lepší to praktikovat od malička, na cokoli dítě má rozumové schopnosti, má být současně jeho zodpovědnost a rodiče jen zpovzdálí přihlížet. Ve školce si hlídat bačkůrky, ve škole mít přehled o úkolech.. mimochodem nechápu rodiče obvolávající jiné rodiče, co že mělo dítě za úkol - nevíš, zavolej si nebo zařiď jak chceš, pokud bude průšvih, bude i nějaký nepříjemný důsledek.
Postupně se přidává víc a s 15 letým tvorem jde v podstatě komunikovat jako s dospělým , který chápe, že se musí snažit sám a k rodičům chodit leda tak pro radu a nebo s věcmi, které jsou mimo jeho možnosti. A zase na druhou stranu je potřeba respektovat jeho rozhodnutí i pokud se nám nelíbi, pouze říct svůj názor, poradit, upozornit na věci, které si neuvědomuje...
jaklo: ja jenom pisu jak to funguje u nas, netvrdim ze je to univerzalni metoda, netvrdim ze je to spravna metoda, to ukaze az cas, zatim to u nas funguje 
. A ano nenechala bych prcka napospas, ovsem nedovedu si predstavit ,ze by nektera z nich nechala dite napospas me 
. Jak jsem uz psala rano, Sarka musi znat svoje meze a co zvladne a pokud nezvladne nechat dceru dospet a nechat ji dite "napospas" tak at voli potrat.
Linda: je vidět, že žiješ mimo republiku, tady se prostě tohle volnomyšlenkářství prosazuje ztuha. I když vím, že máš pravdu, jedině tak dcery dospějí.
Linda: to je pravda,ale tady nebude ve hře jen dcera,ale i to dítě a já jako matka-babička dítěte-si neumím představit,že pokud by dcera jako matka nefungovala,vykašlala bych se i na to dítě-vnouče,zvlášt,pokud bydlí se mnou.A to riziko je tady dost velké-nerozhodná dcera,nefungující otec,nedodělaná škola......
PEGG: přesně tak.Pokud bude ve škole,kdo bude hlídat?Když ne Šárka,tak se musí zaplatit hlídání-kdo ho zaplatí?Když ne Šárka-kde vezme dcera peníze?pokud z brigády,zase musí někdo hlídat.Kdy se bude učit?Nevidím to vůbec jednoduše.Mám 18 letou dceru,kluka má taky a doufám,že mají oba 2 dost rozumu,abych něco podobného nemusela v nejbližší době řešit,protože dcera bude taky ještě nejméně rok ve škole.
jaklo: sharon: ja to beru podle sebe, mam holky 16,5 a od pristiho tydne 19. Pravda doma udelaji minimum, jenze obe dve se doma vyskytuji minimalne. Proste ja se staram o me a manzela a psy a obcas rybicky a holky kdyz jsou doma tak bud jedou po nasem a kdyz se jim to nelibi (chteji vyprat, nechutna jim vecere) tak si zmacknou knoflik na pracce a uvari sami neco jineho a nebo jeste lip uvari neco jineho pro nas pro vsechny. Proste neobsluhuji, ale ocekavam jejich prizpusobeni mym pravidlum a nebo si to udelej sama. Preloz si to jako nechat dospet a zodpovidat sama za sebe. Nechutna ti vecere tak bud hlady a nebo uvar lip sama. Chces vyprat tak bud pockat do soboty az budu prat nase a nebo si vyper sama. Chces na rande tak autobus je vynalezen. Max. jsem ochotna ji v noci privezt z prace, kdyz uz autobusy nejezdi (dela servirku ta sratsi). A tak je to se vsim. Ano dcera prestala na podzim chodit do skoly (nezvladala jak ucivo tak psychicky), ok respektuju to, ale budes NECO delat a ne se valet doma a premyslet o nesmrtelnosti brouka. Ano brigadnicky pomaha v kuchyni na ucnaku. Jak k tomu prisla netusim, ale neco dela a sama pochopila,ze skola je lepsi nez loupat 10kg cibule takze snad zacne s necim po prazdninach. Opet nemicham se do jejiho rozhodnuti, ale nabidnu radu, poskytnu pristresi a stravu a zbytek je na ni. Beres to, fajn, neberes to najdi si sama lepsi reseni.
.JPG){kind=avatar}
Teoreticky bychom to v šestnácti zvládly všechny a svět by byl růžový a dítě krásné a dělalo by nám pak jenom radost
. Prakticky tomu nevěřím. Když začala dcera rozum brát, byla poučena o antikoncepci a vtloukala jsem jí to do hlavy, i když neměla žádnou známost. Kdyby přesto otěhotněla na střední škole, musela by se rozhodnout sama a já bych ji podpořila v každém případě. Vím, že manžel by byl pro potrat a já bych asi taky preferovala tuto variantu, ale nevnucovala bych ji. My jsme hodně racionální lidé, takže by to u nás nevyvolávalo žádné pozdější psychické problémy. (Bez větších emocí jsme zvládli několik spontánních potratů, tak to můžu tvrdit. Raději jsem cynik než uzlíček nervů.)
Linda: 10:42 neni co dodat
jaklo: No u Sarky doma to tak nejspis fungovat nebude. Aspon ne do te doby, dokud si Sarka neuvedomi, ze neni spasitel vsech kolem a neprestane prebirat zodpovednopst za vsechny ostatni.
.jpeg)
Linda - 17.4.2013 10:42 no myslela jsem to tak, že bude holka asi chodit na nějaké zkoušky a to si těžko bude moct vzít dítě s sebou. A pokud nedostuduje, tak se taky může stát, že je Šárka bude mít na krku napořád, protože sehnat práci je složité i se vzděláním, natož bez něj. Já se s tebou nechci hádat
, já s tebou v podstatě souhlasím, ale neumím si to v praxi představit. Nemyslím, aby Šárka suplovala roli matky toho dítěte a poskytovat kompletní servis, ale jak se nebude účastnit, když budou pod jednou střechou? Až bude mít dítě v noci horečku, holka si s ním nebude vědět rady, tak se Šárka otočí hubou ke zdi a řekne, že to není její problém? Já to prostě tak jednoduše nevidím.
Linda: moc hezky napsáno,jen si nejsem jistá,že to v reálu bude takhle fungovat
.gif)
Linda: hodně pravdy je na tom co píšeš..... babička nic nemusí, jen může....povinnost a "musí" matka především....
PEGG: muzes mi rici proc by Sarka mela HLIDAT aby dcera dostudovala? Co tim mas na mysli? NA me planete je vzdelani zalezitost daneho jedince a ne jeho rodicu. Maximalne muzou rodice pomoci radou, zkusenosti a nebo financne, ale odmitam kontrolovat studujici jestli chodi do skoly a co tam delaji. Snad detem aspon trosku verim
A jinak ja mam na mysli ze Sarka nebude super matkobabicka stylem prileti z prace, vezme si prcka (protoze chudak holka celou noc nespala a cely den byla doma jenom s ditetem, tak at ma chvilku pro sebe a nebo muze vypadnout ven s kamoskama) pri tom udela veceri, nejlepe navari na druhy den a jeste poklidi. NE NE NE, prijde domu a holka klidne behem dne mohla s kocarkem nakoupit, mohla stihnot i neco navarit a poklidit a Sarka s sebou praskne do kresla a da si pohov max. si pohraje s vnoucetem, protoze ona chce a ne proto ze ona musi. Jeste tak kdyby si dcera splasila nejakou brigadu po vecerech tak bych byla ochotna ukladat prcka. A pokud holka slusne poprosi tak mozna o vikendu bych byla ochotna pohlidat at si jde uzivat s kamoskama. To ze se mnou nekdo bydli ve spolecne domacnosti neznamena ze se o dotycneho musim starat s kompletnim servisem, aspon teda pro me.
Pokud mohu mluvit ze svých zkušeností, taky jsem otěhotněla v 16 letech (ale před 21 lety) že by mě rodiče poučili a ještě vybavili antikoncepcí? Vůbec, má matka mi ani neřekla co to je menzes natož antikoncepce, ale to je jiná. Takže v 16 těhotná, školu jsem zdárně dokončila a chlapa který se k tomu zdárně postavil, byla svatba a........... a co potom když dítě vychovává dítě, sice jsem měla dva mladší bratry o které jsem se léta starala a věděla co to obnáší ale ty jsem večer matce předala a měla jsem klid. Takhle jsem porodila holčičku a tu už jsem odložit nemohla, byly jsme bez peněz, což chlapa pak přestalo bavit a stejně jsme se rozešli. Já v těch 16 byla dost vyzrálá a nic mě jen tak nepřekvapilo a brala jsem to tak jak bylo, starat se o mé dítě bez pomoci druhých mi přišlo normální a neřešila jsem věk (byla jiná doba a neříkejte že ne) teď je mé dceři 21 a já si prostě nedokážu představit že by v tomto věku měla vychovávat dítě, na takovou zodpovědnost nemá a i ona to ví, svou první antikoncepci dostala v 15 letech a o dítěti uvažuje až kolem 30. Šárce bych poradila potrat i když to jiní odsuzují, ale pokud se dcera sama nemůže rozhodnout, co pak bude dělat s prckem, třeba jen chce aby maminka rozhodla o potratu a jen na to čeká protože je jí to blbý sama o to říct. Já bych to tak udělala, už jen proto že otec dítěte se od ní odvrátil. Nechte ji žít a zapomeňte že se to stalo. Ona se z toho dostane a ještě ji to poučí. Času na děti má ještě dost.
PEGG: souhlasím,myslím,že pokud bude dcera bydlet doma-což asi bude-nelze se jaksi "neúčastnit".
