Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dánsko chce zdravé obyvatele, zavedlo „tukovou daň“. Takovými a podobnými titulky se první říjnové pondělí hemžil internet. Co tuková daň vlastně je a co nový zákon obsahuje popisovat nebudu, to si můžete přečíst jinde. Snad jen stručně pro vaši představu: Každý kilogram nasycených mastných kyselin v potravinách je zdaněn částkou 16 dánských korun, t.j. asi 2,15 euro.

Zajímavé jsou však zejména diskuze pod jednotlivými články, kupodivu v jednom bodě se diskutující schodují – ”dánští politici blbnou”. Osobně za nejzajímavější fakt považuji, že tento jednotný názor převažuje všude po Evropě, jenom samotné Dány nechává nová daň poměrně klidnými. A proč?

Protože Dánsko funguje na systému hromadného nakupování a slev. Obchodní řetězce každý týden zásobují poštovní schránky obyvatelstva reklamními časopisy. Ne, 80-ti stránkový katalog se opravdu nedá nazvat reklamním letáčkem. Za normální ceny běžný smrtelník nakoupí pouze v případě totálně vymetené ledničky a nebo při nebezpečí úmrtí hladem.

Máslo, nebo to co se zde považuje za máslo (obsahuje 75%másla, rostlinné tuky a sůl), stojí 250 g kolem 12 korun, značkové (=rozuměj z velkovýrobny Arla) stojí kolem 17-18 korun. Pravé máslo (Lurpak) stojí 250 g 20-22 korun. Poměrně často je sleva typu kup 3 krabičky a zaplať za dvě, nebo 4 krabičky za 35 korun. A pokud není sleva zrovna tento týden bude příští týden, pokud není zrovna v Lidlu bude jinde, ale bude. A až bude, koupím ty 3 nebo 4 krabičky, jednu dám do lednice a zbytek do mrazáku, protože 4 másla máme doma tak na půl roku. A tak je to naprosto se vším. Jediné v čem bych osobně viděla problém budou oleje. Ty v akcích nebývají, ovšem dneska stojí litr neznačkového oleje 10-15 kr a to jak řepkový tak slunečnicový. No tak s daní bude litr stát kolem 20 korun. Olivovy olej stojí o hodně vice, tam se litr pohybuje mezi 50-70kr, ovšem opět je tu přítel Lidl a jejich olivovy olej 750 ml za 30 kr je velice chutný.

Ano nová tuková daň se odrazí i v jiných potravinách, sýrech, mase, mléku a výrobků z nich. Ovšem když dneska stojí litr obyčejného mléka 5-7 kr, no tak zítra bude stát 6-8 nebo tak nějak. Dánové si sýr neodpustí, bez toho by nepřežili. Hmm, hned první týden po zavedení daně je v Bilce (dánská obdoba Tesca) akce 4 kusy sýratypu Brie za 50 kr. Běžná cena kus 17-20 kr. A to Brie nepatří zrovna mezi nízkotučné varianty této pochoutky. A ano, zakoupila jsem a pochutnala si. Mimo jiné Lidl měl ten samý týden zlevněnou půlkilovku tvrdého sýra na 25 kr.

Dánsko se řadí k velkoproducentům vepřového masa. Ovšem Dánové pěstuji “dřevěná” prasata. Jejich bůček by Čech přirovnal k lehce prorostlé krkovičce, kotlety, pečené apod. mají nepatrnou vrstvu tuku pod kůži. Sehnat kus sádla na vyškvařeni se rovná zázraku a to ještě musí člověk znát řezníka osobně. Mleté maso, ať už vepřové, hovězí a nebo míchané, se řadí do tří skupin podle tučnosti. Skupina s obsahem tuku 5-7%, další skupina s 8-15% a poslední je do 18%. Je to plus minus, někdy je výrobce akční a posouvá hranici oběma směry, ale v podstatě se dá říci, že nelze koupit mleté maso s obsahem tuku nad 20%. A toto nejtučnější (rozuměj nejlevnější) maso dneska stojí kilo kolem 30-40 kg. V akci, nebo poslední den před ukončením trvanlivosti, lze zakoupit kilo od 25 kr. Když k tomu připočtou daň, která se vypočítává z obsahu tuku, tak budoucí akční cena bude zhruba odpovídat dnešní běžné ceně. Ano, znát to bude, ale běžný obyvatel si s tím lámat hlavu nemusí.

A z čeho tak usuzuji? V lednu 2010 zavedlo Dánsko daň na cukr a všechny potraviny obsahující cukr zdražily. Dneska, skoro dva roky po zdražení, stojí kilogram cukru mezi 7-10 kr, Lidl má tento týden v akci kilovku za 6,-korun. Sladké limonády stojí zhruba o 1,50 -2 koruny více než jejich light sestry. Když zcela pominu fakt zdravosti light výrobků, tak obyčejné limonády nezdražily o ty dvě koruny, ale light o ně zlevnily. Sáček Haribo s 180 -200g stojí něco pod dvacku. Před extra zdaněním cukru bývaly akce typu 5 sáčku za 50 korun, dneška je stejná akce 4 sáčky za 50 korun. Tudíž efekt na peněženku (a zdraví) nakupujícího opět nulový.

A protože jsem zvědavý jedinec, vyzpovídala jsem na toto téma několik kolegů. Přece jenom já coby přistěhovalec mívám občas trošku odlišné názory. Všichni dotázaní se shodli na jedné věci. Ano zdraví je důležité, ale k vůli nějaké extra daní nezměním jídelniček. Samotná daň je pitomost, a stejně si koupíme to, co máme v rodině rádi a na co jsme zvyklí.  

Takže suma sumárum očima běžného spotřebitele nechápu o co se politici snažili a co získali (pokud vůbec něco získali). Chtěla bych se seznámit s Dánem, který si díky nové daní odepře na Štědrý den pečenou kachnu a do křupava vypečenou vepřovou pečeni, jenom proto že za tuk v nich obsaženy zaplatí o 17% vice!!!

Ps. Těch 17% se připočítává jenom k tukové části výrobků, zbytek prasete či kachny stojí pořád stejně.