Chci porušit rodinnou tradici a manžel i jeho rodiče se zlobí
Čekáme s manželem první dítě, už víme, že to bude chlapeček. Samozřejmě, že máme radost a moc se na něj těšíme, stejně tak i oboje rodiče. Narodit by se měl v září. Řešíme však problém s manželovými rodiči, respektive já ho řeším, manžel je na jejich straně.
Jde o jméno pro našeho syna. U nich se, až kam jim paměť sahá, jmenuje každý prvorozený syn vždycky stejně. A podle mne stejně hrozně. Představa, že bych to jméno dala svému synovi, je pro mne nepřijatelná: Oldřich.
Já bych si představovala nějaké „normálnější“ jméno, například Jan, Petr, Martin, moc se mi líbí Dominik, ale ten by nešel k našemu příjmení, které začíná na K. Jenže jakmile začnu na téma jméno pro našeho syna rozhovor, je okamžitě oheň na střeše. Pro manžela je to snad otázkou života a smrti, abychom měli malého Oldíka. Stejně tak pro jeho rodiče. Všichni jsou na mě naštvaní a neustále se mne snaží přesvědčit, abych jejich rodinnou tradici nekazila.
Vadí mi to. Je to přece moje dítě, jasně, i manželovo, ale o tom, jak se bude jmenovat, bychom měli rozhodnout my dva, ne nějaké zastaralé a dle mého soudu naprosto stupidní rodinné tradice.
Ty neustálé hádky a dusna kolem jména pro našeho syna mi pěkně pijí krev, jsem podrážděná, začínám tchyni s tchánem kvůli tomu nesnášet. Jsem přesvědčená, že můj manžel na té tradici trvá jen kvůli nim, aby měl klid, nechce si je rozhádat. Tak si radši rozhádá mě a pojmenuje syna naprosto příšerným, absolutně nemoderním jménem. Opravdu neznám žádného malého, ale ani většího kluka, který by se jmenoval Olda. Podle mne se tohle jméno už vůbec nedává.
Co byste dělaly na mém místě? Podvolily byste, jen kvůli klidu v rodině? Nebo byste si trvaly na svém právu? Jde přece o moje dítě.
25.7.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 181 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci porušit rodinnou tradici a manžel i jeho rodiče se zlobí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Kawa: louis - Prostě jirka saša ludva ... 
loupák: mý kamarádce říká již zletilý synek mamušo nebo mamuško, ale to zřídka, páč je to spraťouch ... 
ale maně jsem vzpomněla jak mi syn říkal v době největší puberty "móre ..." občas mu ujelo i woe ... 
zabít málo 
.JPG)
sharon: já sem udržela George a Alexander, ale to třetí taky ne...
.gif)
sharon: 
fakt,už? tady krafu a důležitý věci mi unikají
,jdu se mrknout
.gif)
loupák: ale má a několik.......George a dál nevím....
http://www.diskografie.cz/karamel/best-of-karamel-kompilace/ruza-z-masokombinatu/
Kawa: máteřto zase slyším prvně já
...znám víc lidí,co říkají svým rodičům v určitých situacích jménama nebo přezdívkama,samozřejmě jako dospělí,né děti
Jako mi přijde divný,že ten dlouho očekávaný královský potomek ,ještě nemá jméno
...na to měli snad dost času,vybrat pro holku i pro kluka ne?
monja: jo měla sem spolužáka na střední, který své mámě říkal Micheline...bylo to trefné, opravdu vypadala jak ten panáček z té firmy na pneumatiky, ale jako mazec...
loupák: já když mám "rozněžnělou", tak volám mamněnko a když mě sere, tak máteř (taky ve srandě samozřejmě), když mluvím s někým, tak tatovi se říká stary, to používám, ale jménama je oslovovat to slyším poprvé...vlastně kecám, znám případ kdy kluk říkal tatovi přezdívkou kterou měl ve společnosti, ale jak dosáhl třinácti let tak to prostě začlo být divné...
.jpg)
Kawa: loupák: když mě chce synek z legrace vytočit , říká mi taky křestním jménem a navíc tvarem " Ilko" ( protože ví, že to nesnáším)
A nebylo to nakonec dřív lepší v tom, že dítě mělo jméno, které si přineslo při narození? Myslím tím jméno v kalendáři toho dne. Takže dneska by to byl Jakub. Nemanželským dětem vybíral jméno pan farář, a to bývalo po nějakém svatém, takže kolikrát i hodně nezvyklé. Dnes, když se může dát jmen víc, si každý může vybrat podle svého vkusu, ne? Mně se třeba líbí Boris, Igor a tak - ovšem už ho nemám komu dát.
Kawa: nojo, někdy jo ... většinou mi dcera říká mamíku, synek mi říkával hrošíku 
, ted je slušnej a říká mi normálně, ale jejich partneři mi samozřejmě tykají a říkají mi jménem a synovci a neteře taky ... moje děti mým sourozencům taky říkají jménem, teto a strejdo říkají jenom mým kamarádům máme to prostě takhle
Kawa: nevím jak monje,ale já svojí mamince z legrace říkám taky jménem
monja: Růžu od Karamelu neznám,ale mě hned napadla ta píseň myslim od Tří sester,, Průša je úchyl,, tam se zpívá: Stejně si samy za to holky můžou,že nechtěj chodit po vsi s Petrem Průšou,tak to zkusil aspoň s tou blbou Růžou,pod rouškou násilí tmou tmou tmou tmou....,, 
...ale POZOR já proti Růžence nic nemám,mám pratetu Růžu,zlatá ženská
