Chci porušit rodinnou tradici a manžel i jeho rodiče se zlobí
Čekáme s manželem první dítě, už víme, že to bude chlapeček. Samozřejmě, že máme radost a moc se na něj těšíme, stejně tak i oboje rodiče. Narodit by se měl v září. Řešíme však problém s manželovými rodiči, respektive já ho řeším, manžel je na jejich straně.
Jde o jméno pro našeho syna. U nich se, až kam jim paměť sahá, jmenuje každý prvorozený syn vždycky stejně. A podle mne stejně hrozně. Představa, že bych to jméno dala svému synovi, je pro mne nepřijatelná: Oldřich.
Já bych si představovala nějaké „normálnější“ jméno, například Jan, Petr, Martin, moc se mi líbí Dominik, ale ten by nešel k našemu příjmení, které začíná na K. Jenže jakmile začnu na téma jméno pro našeho syna rozhovor, je okamžitě oheň na střeše. Pro manžela je to snad otázkou života a smrti, abychom měli malého Oldíka. Stejně tak pro jeho rodiče. Všichni jsou na mě naštvaní a neustále se mne snaží přesvědčit, abych jejich rodinnou tradici nekazila.
Vadí mi to. Je to přece moje dítě, jasně, i manželovo, ale o tom, jak se bude jmenovat, bychom měli rozhodnout my dva, ne nějaké zastaralé a dle mého soudu naprosto stupidní rodinné tradice.
Ty neustálé hádky a dusna kolem jména pro našeho syna mi pěkně pijí krev, jsem podrážděná, začínám tchyni s tchánem kvůli tomu nesnášet. Jsem přesvědčená, že můj manžel na té tradici trvá jen kvůli nim, aby měl klid, nechce si je rozhádat. Tak si radši rozhádá mě a pojmenuje syna naprosto příšerným, absolutně nemoderním jménem. Opravdu neznám žádného malého, ale ani většího kluka, který by se jmenoval Olda. Podle mne se tohle jméno už vůbec nedává.
Co byste dělaly na mém místě? Podvolily byste, jen kvůli klidu v rodině? Nebo byste si trvaly na svém právu? Jde přece o moje dítě.
25.7.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 181 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci porušit rodinnou tradici a manžel i jeho rodiče se zlobí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Prskoletka: Nataniel je prece krasne biblicke jmeno.
me by se libilo.
ja treba nechtela Adolfa, protoze si proste hned dosadim Hitler i presto, ze v historii se vyskytuji i jini Adolfove...
ale jinak mam rada jmena, ktera nejsou tak bezna, stara ceska.
Takze se synove jmenuji napr. Prokop, Radomil, Simon - i kdyz ten je uz docela bezny zase
Haninka: Hano mě říka jen tchýně, že ví, že to nemám rádaJinak slyším na Hanču a včil v práci holky používají Háňo
Jinak pisatelce...jméno není tak strašnéJde spíš o to, že vybrat si mají rodiče a ne dát jméno z donuceníJá manželovi řekla hned, že odmítám dát jména po nás...už proto, že já jsem pořád mladá Hanka nebo Hanička, mamka je stará Hana..brácha je malej Vládík a taťka starej...atd
Je fakt, že jsem chtěla pro prvorozené jméno po zemřelém tchánovi..Jindřich, ale to nechtěl manžel .A když jsme jeli do porodnice, tak jsem polevila, že teda pokud by moc chtěl, tak že když to bude kluk tak může být po němnechtěla stejně byla první holka
Takže bych manželovi neříkala , že jeho jméno je pro tebe hnusné, ale vysvětlila, že by se to pletloNebo dát Oldřicha jako jméno druhé..např.můj táta je Vladimír Oldřich......uděláš raost rodině a přitom první jméno bude podle tvého
Bellana: ja ho chapu, proste je tak ''zvykly''
v nasi rodine to tak taky byvalo, pak se volalo Pepo a prisli skoro vsichni chlapi a babi pak nestastne zvolavavala ''aaale neee, starej Pepa ma prijit'' /ten jedinej neprisel./
ja bych to ale proste nelamala a snazila se domluvit. Jmeno prece neni tak dulezite a hlavne by se asi melo libit obema rodicum.
Dat dve jmena povazuju za pripadne dobre reseni, krom toho je to uz dneska bezne.
Kdyz jsem to ja provedla pred 14 lety, mela me rodina za blazna a vyslechla jsem si spoustu neprijemnyh ''kecu''.
Když můj syn čekali prvního potomka ,nikdy jsem se jim do výběru jména nepletla,každé jméno je pěkné ,podle toho jak se řekne ,hlavně se musí domluvit oni dva.Nakonec dali Nataniel a bylo vzbouření na vesnici,ale zas na druhou stranu je tu jediný zatímco Jakubů,Matyášů aj moderních jmen je tu plno.A náhodou mu to jméno moc sluší říkáme mu Natík,Naty,Natíček a lidé si taky zvykli
Vlastí: Otec toho chlapce taky nechce přerušit tradici. Asi netušil, že jeho žena jeho jméno považuje za odporné a nepřijatelné. Prostě se oženil s konvenční osobou, která chce zapadnout do davu. Právě jména jako Jan, Petr, Tomáš, Ondřej, Dominik, jsou tak rozšířená, že nedávají prostor pro individualitu. Kdyby v době, kdy jsme vybírali jméno pro syna, existoval internet, nejmenoval by se Petr, vybrali bychom méně frekventované jméno. Stádnost je děsivá.
ale jinak tedy asi bych zacala trosku mit obavy, jak moc budou zasahovat i do ostatnich zalezitosti kolem ditete. Nebo je zajima jen to jmeno?
Na jmene byste se meli shodnout, ale zase bych to nehrotila.
my cekame ''nastesti'' holcicku, jmeno jsme meli uz davno predtim, dohodu, ze pro kluka vybere jmeno otec. Na ultrazvuku jsem si oddechla a tatinek taky . Hnedka rekl, tak a nemusim vymyslet jmeno. Proste jsme nejak nemohli zadne vymyslet
a coz takhle dat dve jmena?
elegantni reseni, diteti muzes rikat tim druhym jmenem.
Krom toho, Oldrich neni zas tak desny, jednou by sis zvykla
Tobii: Podobně to máme v rodině. Prvního syna pojmenovali na památku otce matky, popravili ho nacisté, když byla malá. U druhého souhlasila s tím, že mu jméno vybere otec. Souhlasila ale jen do chvíle, kdy si myslela, že stejně prosadí svoje jméno. Trval na původní dohodě a jméno vybral on. A tak se stalo, že dítěti on říkal jeho jménem a matka jménem, které pro ně chtěla ona a které se otci nelíbilo. Některé ženy jsou fakt na zabití a nejsou schopné dohody.
Ježiš,Oldřich je klasika,na zavolání se neotočí 5 kloučků a stejně je to jedno.Já být kluk tak jsem Venca jak vyšitej,tradice z obou rodin,jmenuju se po nějaký paní z autobusu Věra a stejně mě říkají rodiče Jožko,a nikdo neví proč No a mladší brácha je halt Vendík /pro rozlišení/ dodnes,i když mu klepe na dveře padesátka.
Jo a jinak k tématu - pokud by na tom manžel a prarodiče trvali, tak bych jim vyhověla, cítila bych z toho, že je to pro ně opravdu důležité. Můj manžel vybral jméno pro syna, s tím jménem jsem nesouhlasila, ale svým způsobem se mi moc líbilo, jak on si za tím stojí a přeje si to. No a dneska jsem ráda, že si to prosadil, protože to jméno synovi opravdu sedí a "sluší mu" a jinak by se ani jmenovat nemohl:-)
Znala chlápka, který se jmenuje Petr, ale všichni mu říkají jinak - rodiče ho pojmenovali Petr na přání prarodičů, ale říkali mu jinak, tak jak si oni přáli a to mu zůstalo a nikdo mu Petr neříkal. Byla jsem dost překvapená, když jsem asi po roce, co seděl vedle u stolu, zjistila, že se jmenuje Petr
evropka: a Kryšpínovi se říká Špíno ? !
Oldřich je úplně normální a navíc pěkné české jmého. Zbytečně to hrotí obě strany. Jako by v životě nebylo dost vážnějších věcí k řešení...
jitka 19: hloupá jsi nebyla , hloupí jsou oni....Vašík je pěkné jméno, taky máme jednoho.....kašli na ně, buď ráda že je Venca zdravej......
tssssss naděláte , tady chodí kolem Moravy jedna paní a venčí psa Eliota.... a volá....Eliotku.....by mě hráblo....