Chci porušit rodinnou tradici a manžel i jeho rodiče se zlobí
Čekáme s manželem první dítě, už víme, že to bude chlapeček. Samozřejmě, že máme radost a moc se na něj těšíme, stejně tak i oboje rodiče. Narodit by se měl v září. Řešíme však problém s manželovými rodiči, respektive já ho řeším, manžel je na jejich straně.
Jde o jméno pro našeho syna. U nich se, až kam jim paměť sahá, jmenuje každý prvorozený syn vždycky stejně. A podle mne stejně hrozně. Představa, že bych to jméno dala svému synovi, je pro mne nepřijatelná: Oldřich.
Já bych si představovala nějaké „normálnější“ jméno, například Jan, Petr, Martin, moc se mi líbí Dominik, ale ten by nešel k našemu příjmení, které začíná na K. Jenže jakmile začnu na téma jméno pro našeho syna rozhovor, je okamžitě oheň na střeše. Pro manžela je to snad otázkou života a smrti, abychom měli malého Oldíka. Stejně tak pro jeho rodiče. Všichni jsou na mě naštvaní a neustále se mne snaží přesvědčit, abych jejich rodinnou tradici nekazila.
Vadí mi to. Je to přece moje dítě, jasně, i manželovo, ale o tom, jak se bude jmenovat, bychom měli rozhodnout my dva, ne nějaké zastaralé a dle mého soudu naprosto stupidní rodinné tradice.
Ty neustálé hádky a dusna kolem jména pro našeho syna mi pěkně pijí krev, jsem podrážděná, začínám tchyni s tchánem kvůli tomu nesnášet. Jsem přesvědčená, že můj manžel na té tradici trvá jen kvůli nim, aby měl klid, nechce si je rozhádat. Tak si radši rozhádá mě a pojmenuje syna naprosto příšerným, absolutně nemoderním jménem. Opravdu neznám žádného malého, ale ani většího kluka, který by se jmenoval Olda. Podle mne se tohle jméno už vůbec nedává.
Co byste dělaly na mém místě? Podvolily byste, jen kvůli klidu v rodině? Nebo byste si trvaly na svém právu? Jde přece o moje dítě.
25.7.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 181 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci porušit rodinnou tradici a manžel i jeho rodiče se zlobí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.V takový normální rodince se Oldříka ptali, jak mu říkala maminka a on povídá, že Oloušku .. to mi přišlo jako koloušku a bylo to hezký
Bellana: a víš že jo...můj bratranec se jmenuje oldřich šlemr...mám husinu z toho jménachudák
lippia: mě říká Haničko můj táta a segře Danuško(Daniela),přijde mi to hezký...a s kamarádkama a kamaráda co jsme vyrůstali u nás na chalupě od dětství,si taky říkáme dodnes zdrobnělinama-Petruško,Laděnko,Martínku,Tomášku,Ivetko...přitom už je nám skoro všem taky koelm čtyřicítky,někomu i víc
Cekala jsem chlapecka a pribeh stejny jako ten vas.Jenomze ja jim podlehla a dala jsem jmeno po otci Vaclav,abych nekazila tu jejich tradici.Ubehlo par let my se rozvedli a na Vasika si nikdo nevzpomene ani prarodice.Ty deti nevideli 15 let.Otec 10 let....co k tomu dodat......byla jsem hloupa,ze jsem jim podlehla.
evropka: Domča nebo Dom jsou víc sexy?
lippia: to je hezký.......já vzpomínám na stařenku Aničku a stařečka Matěje....stařenka po hanácke....te, Matějo, tes měl zase pivo, smrdíš jak cap....
V baráku mají Olivera a říkají mu Oli. Klidně by to mohl byt Olda. Olin je nepekne.
sharon: zní mi v uších babička jak říká " no to my s Olinem jsmedošli dom a tata říká Oline, ty hajzle, cos to zas proved a Božena, no ta ťa krije co!"
Babička hodně vzpomíná na bratra Olina a Lojzika
lippia: u nás je Ája...Alena....moje i manželova ségra....
evropka: ty to vidíš moc černě....proč Olin....třeba Olda.... a když se sejde s Boženou - dvojka jako vyšitá.....
Mně by se to líbilo jen naopak:) Třeba rodiče Jindřich - Jana, děti Jan a Jindřiška:)
Manžel se jmenuje po svém otci a tak nějak se očekávalo, že i náš syn zdědí toto jméno, ale mně se to silně nelíbí: starý - mladý - malý??? to rozlišování... dali jsme úplně jiné jméno a dcera se taky nejmenuje po nikom z nás.
děvčata říkejte si co chcete ale olin je tak antikoncepční,že může bejt kluk jako lusk ale představí se jako olin a je po lásce...
tatínek mi říkal Ajko, mamka a prarodiče Andrejko, jenže je to strašný, když je vám 40, jste v obchodě a matka na vás volá Andrejko
když o mě mluví manžel, říká Ája i ségra mi říká Ájo, v práci mi říkali Andy, ale manžel jen lásko nebo miláčku, ani jemu nejde mé jméno z pusy stejně jako mě nejde to jeho , v tomhle jsme stejní a proto taky nebyl problém vzdorovat tradici
My máme taky Andrejku a říkáme ji Ajka a jedna kámoška taky zůstala Ájou až do dospělosti:) a pak máme ještě Ondřeje a to je Ondrýs:)
Po rodičích bych jméno nedala, ani nevím proč... Kdysi jsem se o tom bavila se spolužákem na vejšce, že to je divné a zme se to pak odlišuje malý velký starý mladý a tak, že se mi to nelíbí a on na to. Já se jmenuju stejně jako můj táta, děda, praděda, prapra.... praprapra....atd:)