Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Je mi osmatřicet let a jsem už dvakrát rozvedená. Bojím se, že už zůstanu sama, že už nikdy nenajdu odvahu navázat s nějakým mužem vztah. Dosud jsem měla totiž smůlu na ty nesprávné, ačkoli zpočátku se každý jevil naprosto normálně. Přemýšlím, v čem je chyba. Asi ve mně, že nedokážu včas rozpoznat ty špatné povahové vlastnosti.

Na kluky jsem nikdy neměla moc štěstí, nebyla jsem zrovna typ, o který by se rvali. Taková normální, řekla bych obyčejná holka, která ničím nijak výrazně nevyniká. Šedý průměr. Ani hezká, ani vysloveně ošklivá, ani tlustá ani hubená, ani chytrá ani vysloveně hloupá. Skoro jako chytrá horákyně, koukám. V pubertě se mi navíc pořádně vyrazilo akné, kterého jsem se nemohla zbavit a asi vám nemusím říkat, jaký mindrák mi to způsobilo.

Nikdy jsem nezažila takové ty opěvované první lásky, až do svých dvaadvaceti jsem s žádným klukem pořádně nechodila. Hodně mne to trápilo, cítila jsem se méněcenná. Pak, v mých dvaadvaceti letech jsem se seznámila s kolegou z práce. Byl starší o dvanáct let, už rozvedený s dítětem, synem, které si bral každý druhý víkend. Když mne oslovil a pozval na skleničku, skoro se mi podlomila kolena. Bylo to opravdu poprvé, co se mi něco takového stalo.

Začali jsme spolu chodit, já byla jak v sedmém nebi. Po půl rorejsem otěhotněla následovala svatba. Pak se narodila dcera a já byla moc šťastná. Jenže po nějaké době to mezi mnou a manželem začalo skřípat, byl čím dál víc nedůtklivý a podrážděný, nic mu nebylo vhod a sekýroval mne za každou maličkost. Když přišlo na první facky, sbalila jsem dcerku a odstěhovala se k rodičům. Podala jsem žádost o rozvod a zůstala s malou sama.

Po nějaké době jsem se otřepala a začala přemýšlet o dalším vztahu. Dlouho nic, pak jsem poznala pár mužů, ale nic z toho nebylo. Buď hledali jen nezávazné povyražení, nebo to byli na první pohled dost zoufalci.

Až ve třiceti letech jsem poznala svého druhého manžela. I on byl ode mne o dost starší, bylo mu tehdy už dvaapadesát. Vyzařoval z něj klid, jistota. Možná to mne k němu přitahovalo. Po dvou letech chození jsem opět otěhotněla, následovala svatba a narození druhé dcery. A bohužel i téměř totožný scénář jako u prvního manželství. Akorát tentokrát ty facky přišly mnohem dřív a nezůstalo jenom u nich. Strašně jsem se styděla o tom komukoli říct. Považovala jsem se za neschopnou, dávala si vinu, že si nedokážu vybrat partnera a otce pro své děti. Tolikrát jsem chtěla od něj odejít, ale byla jsem na mateřské, k tomu starší dcerku, rodiče už při mém prvním návratu nebyli nadšení, nechtěla jsem opět zazvonit u jejich dveří.

A tak jsem to snášela. Urážky, bití, ponižování. K odchodu jsem se odhodlala až ve chvíli, kdy manžel vztáhnul ruku na mou starší dceru. Najednou mi bylo jedno, kam půjdu, co budu dělat, jen jsem věděla, že do něj musím pryč. Když odešel druhý den do práce, sbalila jsem sobě a dětem věci, zavolala kamarádce s autem a odjela opět zpátky k rodičům. Ti mě kupodivu přijali docela dobře a když jsem jim vylíčila, proč od manžela odcházím, ani nebyli překvapeni. Prý něco takového tušili, údajně mu to koukalo z očí.

Já teď přemýšlím, co se sebou dál. Už žiju s dcerami samostatně, máme pronajatý byt, chodím do práce, dcery do školy a školky. Zajistím nás bez problémů, i když alimenty posílá pravidelně jen druhý manžel. Strašně mne trápí, jak jsem sobě a vlastně i svým dětem podělala život. Obě dcerky chodí každý druhý víkend ke svým otcům, už to mi připadá šílené a nenormální, že má každá jiného tátu.

A proč to vlastně všechno píšu. Před časem jsem se seznámila  s mužem, s nímž mi je dobře. Moc bych o ten vztah stála, ale po svých předešlých zkušenostech se bojím. Bojím se, že ho zase neodhadnu správně, že se opět spálím. Cítím, jak mé city k němu sílí a mám obavu, že v té „mlze“ neuvidím, co bych vidět měla.

Nevím, jestli mi někdo poradí, jestli má někdo z vás podobnou zkušenost. Říká se, že člověk si vždycky podvědomě vybírá stejný druh partnerů. Myslíte, že je to pravda? Podle toho by tedy neměla šanci najít si někoho normálního. A jak se to dá vůbec poznat předem? Oba mí předchozí manželé byli zpočátku galantní, ohleduplní, změnili se až po narození dítěte. Je možné, že dělám někde chybu i já? Možná jsem nezvládla být zároveň matkou a i dobrou manželkou a něco jim chybělo.

Prosím, poraďte mi, na co si dát pozor, jak rozpoznat faleš a přetvářku, jak předem zjistit, že mám co do činění s budoucím tyranem? Je to vůbec možné poznat?