Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dušičky - oslavy svátku všech svatých. Slavíme je vždy 1. - 2. listopadu. Dodnes jsou spíše považovány za náboženskou slavnost, ale nebylo tomu tak vždy. Křesťanským svátkem se staly až v sedmém století a to na základě rozhodnutí papeže Bonifáce IV. Zvláštní den pro uctění mrtvých ustanovil teprve v roce 908 benediktinský opat Odilo z Cluny pro všechny kláštery benediktínů. Jeho nařízení později převzala celá církev.

V tento den měl každý kněz povinnost modlit se za duše všech zemřelých. Podle rané křesťanské tradice jsou duše zemřelých v předvečer Dušiček propouštěny na 48 hodin z očistce, a proto jim jejich potomci nechávají na vhodných místech dušičkové koláčky a víno. Svátek všech svatých, který připadá na 2. listopad, je v pozdní křesťanské tradici den, kdy se mají pozůstalí modlit za své zemřelé. A za jejich duše, které skončily v očistci. O dušičkovém večeru obcházeli děti a mladí lidé domy v sousedství. Představovali tzv. “duše“. Zvonili u každých dveří a zpívali dušičkové písně. Jak takové písně vypadaly? Třeba takto:

Duše, duše, dušičkový koláček,

dopřej nám hospodyně dušičkový koláček.

Jablka, hrušky, švestky a třešně,

Jsou dobré věci, co radost nám udělají.

Koláček pro Petra, koláček pro Pavla, jeden pro Stvořitele.

Cesty jsou špatné a blátivé a naše boty staré a děravé,

Nemáme ani kapsu pro dušičkové penny.

Když nedáte penny, dejte alespoň půlpenny.

Nemate-li půlpenny, tak vás Pán bůh opatruj.

Odměnou za píseň „duším“ byly horké dušičkové koláčky a občas nějaký peníz, který byl určen na mši za zemřelé. Podle pověry čím více snědl člověk dušičkových koláčků, tím větší bude přízeň zemřelých. Jeden koláček představoval jednu duši zemřelého. V Čechách se tato tradice v podstatě dodržovala, jen se nepekly dušičkové koláčky, ale tzv „dušičky“. To bylo pečivo tvarované do podoby zkřížených kostí. Někdy mělo podobu jen jedné kosti. V některých oblastech se mu též říkalo boží kosti. Večer se navštěvovalo divadlo nebo jiná podvečerní kulturní akce. Mezi oblíbené patřilo divadelní představení Mlynář a jeho dítě od Ernesta Raupacha. Dodnes se dochovala tradice návštěv hřbitovů, uklízení a rozsvěcení hrobů. Svíčka na hrobě slouží nejen k uctění památky zemřelého, ale též svítí duši na cestu.

Zatímco v Čechách je to spíše komorní svátek, jinde ve světě je slaven úplně jinak. Velice známý je Mexický svátek El Dia del Muerte. Je slaven podle katolického kalendáře jako svátek Všech svatých. Obyvatelé všech měst, městeček i vesnic zdobí cesty a silnice vedoucí ze hřbitovů k jejich domům květinami. Značí tak cestu zemřelým. Stejně tak se zdobí i domovy. Součást výzdoby tvoří oltáře s fotkami a osobními předměty zemřelých příbuzných. Vaří se jejich oblíbená jídla. Výzdobu tvoří hlavně květiny a všude voní kadidlo. V podstatě je to svátek oslavy a radosti ze života, který máme díky předkům. Lidé společně hodují a baví se, vypráví si a vzpomínají na své zemřelé. Zatímco El Dia del Muerte - 2.listopadu slaví dospělí, 1.listopadu, svátek spojený s dušičkami, slaví děti. Děti dostávají celou řadu dárků, které symbolicky vyjadřují vztah mezi živými a mrtvými. Mezi tyto dárky patří dřevěné, plechové či papírové postavičky kostlivců všech velikostí a v různých situacích. Obvykle směšných. Např. kostlivec na kole, umrlčí kapela atd. Často se pečou i takové cukrovinky.

Svátek, při kterém se vzpomíná na naše zemřelé předky, se slaví vlastně ve všech koutech světa, i v tak pro nás kulturně odlišné zemi - Japonsku. Japonci vzpomínají na své zemřelé v srpnu, během svátku Bon. Tento svátek je zároveň slavností lampionů. Za soumraku 13. srpna lidé zapalují ohníčky před svými domy a pálí v nich kadidlo. Uctívají tak a vítají navracející se duše mrtvých. Staví speciální oltáře, které tvoří fotografie zemřelých. Kladou na ně květiny, ovoce , jídlo a pití. Modlí se za své zemřelé. Často si rodiny na své modlitby zvou buddhistické mnichy. Národy Dálného východu jsou známy svou rituální úctou k předkům. V podvečer 16. srpna rozdělávají obyvatelé domu další oheň a znovu pálí kadidlo, tentokrát proto, aby poslali duše zemřelých zpět na onen svět.

V dnešní uspěchané době se tradiční oslavy pomalu vytrácejí. Připomněli jsme si je, inspirujme se tedy alespoň trochu v oslavách, jak je vedli naši předkové nebo se dodnes slaví v cizině. A pokud nám nezbývá čas nebo chuť okázale slavit, věnujme našim předkům alespoň tichou vzpomínku. Ať už jsme s nimi měli jakékoliv vztahy, poděkujme jim za to, že tady díky ním vůbec jsme.

Wargana

Autorka je členkou Věštírny Květy Fialové.

Diskuse Věštírna pro vás právě dnes!

Každé pondělí a čtvrtek můžete využít možnost on-line výkladu zdarma. Na této diskusi vložte dnes do 11 hodin svůj dotaz a během dnešního dne na něj dostanete odpověď.

(Vstup do diskuse najdete v horní části magazínu v sekci speciály – Věštírna.)

Více o Věštírně Květy Fialové se dozvíte na www.vykladzive.cz