První třída kašička... Datum 1.září nás spojuje všechny.
.jpg)
Co se vám vybaví v hlavě, když se řekne datum 1. září? Tento den máme všichni spojeni s nástupem do školy, což nás vzájemně jaksi spojuje, byť jsou naše osobní vzpomínky jiné. Pojďme si zavzpomínat společně.
Mně osobně se jako první vybaví školka. Stojím v červené zástěrce se žlutými kytičkami a se slzičkami v očích vytrvale pozoruji dveře, za kterými zmizela maminka. Překonávám touhu utéct a rozběhnout se za ní, aby mne tam odtud vzala pryč. Nechci tam být, sama mezi cizími dětmi a vydána napospas paní učitelce ve fialové zástěře, která ze mne v mých prvních minutách po nástupu do školky udělala živý terč pro ostatní: „Podívejte se na ni, na ostudu, jak brečí. Dokud nepřestane, tak si jí nikdo nebudeme všímat.“ Inu, psal se rok 1965. I tříleté dítě mělo tehdy povinnost se bez jakéhokoli reptání či nároku na vlastní pocity zařadit do davu a nevyčnívat.
Další vzpomínka na prvního září patří již do školy, byť se můj nástup kvůli angíně pozdržel o dva týdny. Už jsem byla „velká holka“, takže se to obešlo bez slziček, přesto mám na počáteční kontakt se základní školou poněkud zmatečné vzpomínky, které se mi bez ladu a skladu rozsvěcejí jako blikavá světýlka: Ohromný pocit důležitosti, který jsem pociťovala, když jsem měla poprvé „oficiálně“ na zádech červenou aktovku. Vůně paní, nebo tehdy spíše soudružky učitelky. Když prošla uličkou kolem mé lavice, nasávala jsem její parfém jako pejsek a strašně si přála taky tak krásně vonět. Nejistota, která mne sžírala zevnitř jako velký červ poté, co jsem zjistila, že jsem absolutně mimo dění a jen horko těžko se zapojuju do učiva i do kolektivu. Šok ze šikany, které jsem byla svědkem a jejímž terčem byla oplácaná, brýlatá holčička.
Další zlomové první září se odehrálo v mých patnácti letech, kdy jsem odjížděla do pět set kilometrů vzdáleného internátu. Očekávání, obavy, nejistota, ale zároveň těšení a užívání si toho, že poprvé vylétám z rodného hnízda někam, kde budu už jen sama za sebe. Jako všechny prvandy jsme byly zkušenějšími studentkami už ve vlaku podrobně seznámeny s tím, jak to na intru chodí, a obzvlášť důkladná byla příprava na první setkání s profesorem, jenž byl postrachem všech studentek. V důsledku tohoto školení jsme se pak před jeho první hodinou preventivně klepaly jako osiky a představovaly si, jak budeme sežrány zaživa.
Po několika dalších letech, kdy pro mne první den v září neznamenal nic výjimečného, se opět nastartoval již jednou započatý koloběh. Poprvé vedu svou starší dcerku do školky, sleduju její nejistotu a obavy, oči, které na mne žalostně visí, dokud se za ní nezavřou dveře. A já najednou zjišťuji, že stejně jako před dvaceti lety stojím ve školce a brečím. Jenže teď už se nebojím o sebe, ale o svou malou holčičku…
Jak vzpomínáte na své první dny ve školkách a školách a jak je nyní prožíváte se svými dětmi?
1.9.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 21 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - První třída kašička... Datum 1.září nás spojuje všechny.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nejvíc si vzpomínám na zápis do 1.třídy,kdy jsem pak dostala tatranku a jablko...Na příchod do 1.tř.si nepamatuji,jen to,že tam byl jeden WC pro kluky a jeden pro holky a na tom patře byly tři první třídy.Chtělo se mi příšerně čůrat,ale nikdy jsem to nestihla ,šlo se hromadně,a při vyučování se nesmělo,takže ty pocity,jestli vydržím,nebo se po... si pamatuju dodnes.Jinak ve vyšších třídách a později na dalších školách jsem se těšívala jen na ten první den,jak se potkám s kamarády,no a pak už to byla otrava a těšení na prázdniny.....
Mě maminka dávala od 5 měsíců do jeslí - jednak byla budovatelská éra, jednak nechtěla být s tchýní v 1+1 (chápu), takže si na svůj první den vážně nevzpomínám
. Ale první školní dny jsem měla docela ráda, těšila jsem se na kamarádky, slavnostně se tvářící učitele i takový ten pocit, že člověk zase začíná s čistým štítem.
Ale bohužel musím konstatovat, že na mých dětech žádné nadšení z nového školního roku nějak nevidím
.gif)
Svůj první den ve škole si nepamatuju, ale první den s dcerou jsem samozřejmě, když zasedla do lavice, byl proslov ředitele, řádně 
Starší bráchové mě 31.8. tak vybejkovali, řvala jsem jak tur, že do školy nepůjdu, i když jsem se těšila. Řekli mi, že učitelka je zlá a kráká děti za vlasy. Ráno mě mamka dovedla do áčka místo do béčka (béčko chodilo po vyučování do družiny, áčko ne) a já měla hodnou paní učitelku (sice čuchala k lavicím, kdo upustil zlého ducha, ale jinak v poho). Do družiny jsem nechodila, sice jsem bývala doma sama, ale zas mě nikdo nekrákal za vlasy, akorát možná bráchové
.jpg)
Před prvním školkovským dnem se mnou prý nebylo k vydržení. Řvala jsem jak tur, že nechci červený šatičky ale bílý, že nechci modrý mašle ale červený.... Nakonec jsem dostala na prdel a šla do školky s řevem Ve školce se mě hned ptala soudružka učitelka pročpak pláču, že se nemusím bát, že se mi tam bude líbit, že půjdu po O domů....
Já prý hodila uraženej kukuč na mamku a hrdě prohlásila "Nepůjdu domů. Budu bydlet tady."
Učitelce padla brada a mamce prý tvrdila, že tohle ještě žádný první den nezažila.
.jpg)
Já mám školku spojenou s kamarády a dřevěnou stavebnicí - takovou velikou s dírami, ze které se daly stavět bunkry a s maketou vláčku, který jsme měli na zahradě.A z červené stužky, kterou měl připnutou ten, kdo měl ten den službu - ráda jsem měla službu - byla jsem důležitá jak ho-v-no u cesty 
První den ve škole si nevybavuji - asi mi nijak úžasný nepřipadal. Ze školy si pamatuji to, že mě štvalo, rozbalit plátěný ubrousek, a svačit na heslo, když nemám hlad. A taky, že ještě nesmím psát perem, jako Renáta, protože na rozdíl od ní, jsem mazal .
Ze střední si pamatuji na chmely a na drátěné šatny v podzemí, kde jse hrávali flašku 
Takže, nic, co by mi způsobovalo do dalšího života trauma 
