Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Čtenářská akce „pomozme si samy“, aneb „píšete samy“ úspěšně pokračuje. Tentokrát příspěvkem čtenářky Sqwela, která se na vás zároveň obrací s otázkou, jak „zvládnout“ svou maminku.

Děkuji za zaslaný článek. Všechny vaše čtenářské příběhy a příspěvky můžete najít v rubrice Píšete sami.

 

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci.

Za pár týdnů mi bude 29 let a tak i já jsem dospěla k tomu, že se budu vdávat. Abych tu první větu trochu vysvětlila, asi tak do 19 let jsem se zapřísahala, že nebudu mít nikdy děti a že chlapy budu používat pouze a jen na to jedno (tedy sex) a že nikomu, nikdy a za žádných okolností nebudu prát zaprděné trenky, ponožky, pokydaná trička, nebudu dělat uklízečku, sundavačku prkýnka na záchodě, sbírat jeho nepořádek po bytě a že nebudu mít vážný vztah, řešit vztahové problémy, nevěry aspol. A už vůbec, VŮBEC NIKDY se nebudu vdávat!. Že já budu vždycky svobodná, budu si život užívat plnými doušky, vařit budu jen, když se mi zachce a to vždy jen nějaké exkluzívní dobroty a budu žít bez jakýchkoliv pravidel.


Hned po maturitě jsem se odstěhovala do sousedního města do podnájmu, našla si práci (pořadí bylo opačné – práce a pak stěhování) a začala „žít svůj sen“. Jenže jak šel čas, začala jsem pomalinku měnit názory, no nebudu vám nic nalhávat, zhruba za 2 měsíce jsem si domů nakvartýrovala chlapa, přeci jen nájem byl drahý a samota pěkně na prd. S ním to sice nemělo nijak moc dlouhé trvání a pár známostí a vztahů jsem pak ještě vystřídala, ovšem nakonec jsem toho pravého našla i já.

A postupně jsem dozrála i k tomu, že svatba není zas tak špatná věc a že i ty děti by asi nebyly úplně od věci – tedy jednou, někdy, v budoucnu. Trenýrky, ponožky, trička aspol. peru bez řečí, vařím ráda, i když ne vždy s absolutním úspěchem, nějaký prkýnko na záchodě neřeším vůbec a vztahové problémy řešíme občas všichni, no ne? Zkrátka jsem dospěla z věčně svobodomyslného stvoření s hlavou v oblacích v dospělou ženu a můj den D se blíží. Nebudu lhát, že mě to nechává úplně chladnou, nebo že jsem typická, zapálená nevěsta, která si od malinka toužila býti princezničkou - nevěstinkou a že se na status vdané paní nějak zvlášť těším, stále ještě mám v sobě více či méně skrytou část mého já, které vyznává svobodu a život na psí knížku, ale to druhé, zodpovědnější já, ho prostě vždycky utluče.

A tak přípravy na svatbu, která se bude konat v květnu, pomalu vrcholí a já zažívám hotová muka se svou drahou máti. Naproti tomu moje budoucí tchyně se mi zprvu jevila jako totální ježibaba, o které můžu říct dobrého jen to, že bydlí pěkně daleko a tudíž ji moc často neuvidím. Ale jakmile jsme oznámili tu príma novinu, že se budeme brát, tak se z ježibaby stala fajn ženská, která se do ničeho moc nemontuje, občas nabídne pomoc i tu finanční, občas řekne nenásilně svůj názor a tím to pro ni celkem končí. Prostě dětičky, já se vám do toho plést nebudu, když něco budete potřebovat, tak tady jsem, jinak „sejdeme se na svatbě“.. Úžasný přístup, jsem nadšená!


Ale zpět k mojí mámě. Moje máma se proměnila z generála, kterým byla celý život, v super generála, ministra financí, organizátora, poradkyni, udělovačku nikdy nekončících, nevyžádaných rad, která musí mít vše pevně ve svých rukách.

A tak se budu vdávat v šatech, které bych si normálně nevybrala, místo venku budeme mít akci vevnitř, místo rautu budeme mít klasickou hostinu a tak bych mohla pokračovat dál. Jen to svatební menu jsem si s oroseným čelem dokázala prosadit, byť mi ho nakonec připraví restaurace, kterou vybrala naše maminka, ale jíst budeme to, co chceme my, naštěstí. A kapelu jsem jí odkývala tu, kterou nám doporučila a nakonec jsem jí suše oznámila, že budeme mít jednu zadarmo, kdežto za tu její bychom museli platit (což není pravda, platit budeme i za tu naši, ale ona na peníze slyší) a tak nám tam bude hrát rocková kapela z New Orleans, což jsou přátelé mého drahého nastávajícího, takže druhá, námi prosazená věc, byť prosazená tím nejstupidnějším způsobem, jaký znám. Dokonce ani cukroví a zákusky jsem si nemohla vybrat sama – resp. mě prostě převálcovala sdělením, že to cukroví se nedělá pro mě, ale pro hosty, a že tedy nebudeme mít to, co chutná mně, ale co „chutná všem“ (pro představu, chtěla jsem punčové řezy, koňakové špičky, ovocné košíčky a větrníčky + svatební koláčky) a tak na stolech bude svatební cukroví na způsob toho vánočního a makové koláčky. Celou dobu mám pocit, že tady se nevdávám já, ale ona.

A já už toho mám plné zuby, platíme si to sami s mým skorochotěm, a chceme si to taky sami zařídit, jenže máma je prostě ostřejší, než já a otec je ze strachu vždy a jen na její straně, i když mi kolikrát za jejími zády řekl, že s ní nesouhlasí, ale že ji mám radši poslechnout, že to myslí dobře a ať prostě nedělám dusno, že to přežijeme a že ono to nějak dopadne. A já se strašně nerada hádám, ale strašně! A s ní to jinak nejde.  

A tak si čím dál více uvědomuji, že tady nejde jen o tu svatbu, tady jde o můj život jako takový. Jde o to, že se svojí mámou nechávám vždycky převálcovat, nakonec vždy udělám to, co chce a když kladu odpor, tak vzniká takové dusno po celé rodině, ona to totiž neváhá řešit se všemi příbuznými, že mě opět nakonec přitlačí do kouta a já zase udělám to, co ona chce.

Jenže já už nechci, ráda bych našla nějaký způsob, jak se vymanit z jejího vlivu, abych si mohla žít svůj život sama za sebe, a aby jediný, kdo mi bude kecat do života, byl můj muž a aby pochopila, že ona mě vychovala, přivedla do života, ale že tím její péče prostě končí. Domluvy a rozpravy nepomůžou, ona totiž často a ráda říkává – a snad tomu i věří - že je dokonalá matka, která svým dětem zásadně nemluví do života, zásadně nás nechává žít si svůj život a že kdyby měli všechny děti takovou mámu, tak by se měli všichni lidi na světě dobře. Občas mi z toho jde hlava kolem.

A tak jí raději nic neříkáme, bavíme se jen o počasí a o psech, jelikož na tom není, co zkazit a i o našem budoucím bydlení, které dostává konkrétní rozměry, jí radši neříkáme nic, aby se nakonec nestalo, že kachlíky v koupelně budou takové, jaké chce naše maminka, vymalované bude dle dobré rady naší mámy a tak dále. Ale já říkám dost, tohle je naprosto dětinské jednání, které nikam nevede, já už nechci nic skrývat a tajit, chci se jí postavit a vytrvat a nenechat se ovlivňovat.

Ale milé, šťastné ženy, jak na to? Nechci na ni řvát a hádat se, ačkoli přiznávám, že to její řízení mě vytáčí doběla a já pak strašně vybuchnu a nedělá mi to vůbec radost. A nakonec – kvůli špatnému svědomí z hádky - udělám přesně to co, máma chce. Co s tím?

Sqwela


20.3.2013   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 213   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Monik
Monik - 21.3.2013 8:18

:Viv :o): smajlik - 61Podepisuju se pod to smajlik - 75

 
sqwela
sqwela - 21.3.2013 7:31

Děkuji Vám, milé ženy, že jste to tady se mnou tak probraly, pomohly jste mi smajlik - 61
Krasaka: smajlik - 47 tomu se říká romantika, u moře, to je paráda! :-) moc hezké!

 
krasaka
krasaka - 20.3.2013 22:23

sqwela : smajlik - 61 na závěr, co říkáš tomuhle smajlik - 26obrázek - DSCI0252_a(1).JPGobrázek - DSCI0258_a(1).JPGobrázek - DSCI0253_a.JPG

 
krasaka
krasaka - 20.3.2013 22:07

YXH: smajlik - 61 a co teprve, když si uvědomíš /nebo přečteš/, jak si pejsek namlouvá fenečku - tolik ohleduplnosti a gentlmenství kdyby měli chlapismajlik - 76 /a ještě jen dvakrát ročněsmajlik - 68/ - když pejsánka nechce a cvakne zubama pro výstrahu do vzduchu, tak si žádný pes nedovolí nic podnikat - násilí neexistujesmajlik - 48

 
PEGG
PEGG - 20.3.2013 22:03

Viv :o) - 20.3.2013 17:11 smajlik - 47smajlik - 54

 
kareta
kareta - 20.3.2013 21:45

Speedy: na mne to občas zkouší pro změnu táta, jen co se máti uklidnila, tak začal on...al epodle mne to dělají tito lidé ze sportu, není možný, aby to mysleli vážně, prostě to zkouší.
Moje rada je- chovat se jako DOSPĚLÁ a nenechat se pořád srážet na úrověň děcka. V 29 letech je na čase.
Jak by se asi mamá líbilo, kdyby její stříbrná/zlatá svatba proběhla v rytmu diska, vždyť tam bude už jen omladina a potomstvo a je to přece ne pro manžele, nýbrž pro hosty (její slova).

 
YXH
YXH - 20.3.2013 21:07

Verera: To je tak pravdive az to je k placi. smajlik - 68 Jdu hledat informace jak se prevychovat. Nejhorsi je na tom to, ze pes kdyz vyciti, ze lidi na nej jsou zli, tak se strani. Ja jsem takovy blbec, ze vzdycky v lidech hledam neco dobreho, ackoliv mne poradne parkrat nakopli. Nas pes by se jim stranil na hony. Ach jo, kam se za nima my pani tvorstva hrabeme.

 
Anahir
Anahir - 20.3.2013 19:03

Kozoroh18: jj

i mě jednou někdo řekl, že člověk by se měl mít rád a být na sebe hodný, protože každej si to zaslouží.

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 20.3.2013 18:56

sqwela - jdi si za svou představou. Mám obavy, že budeš nešťastná, že ten tvůj den nebudeš mít,dle svého přání.
Píšeš, že chodíš za psychologem, ten se tě určitě ptal koho máš nejradši.
Jaká byla tvá odpověď?
Pokud jsi řekla, že sebe, tak si tu svatbu udělej pro svou radost.

 
Speedy
Speedy - 20.3.2013 18:42

Linda: holka zlata, to si ani neumis predstavit, jak dobre ji to jde. A to jsem fakt celkem klidas. Muj syn, ktery s ni bydli ve stejnem baraku(samostatnem byte), rika to same, nikdo me tak nevytoci jako babicka, musim se sebrat a odejit, protoze jinak bych se na ni snad vrhnul. Nejhorsi je, ze ja se tim pak obiram a trapim hodiny, dny a tydny a ona se oklepe a je snad spokojena, ze se ji to zase povedlo. Alzheimera at na me nezkousi, pamatuje si kdejaky politicky zblabol z televiznich debat, krizovky lusti snad i poslepu.
orinka: to bych dopadla, ona si neumela vybrat ani sama sobesmajlik - 11

 
Linda
Linda - 20.3.2013 18:35

Speedy: presny, do puntikusmajlik - 76. .... vzdycky kdyz jsme dorazily do Prahy na navstevu k mati tak jsem vecer telefonovala manzelovi, ze jsme dobre dojely a holky pusu na dobrou noc atd a jeho jedina otazka vzdycky byla "tak co uz te mati vytocila?" smajlik - 34

 
Verera
Verera - 20.3.2013 18:24

krasaka: Zajímavý nápad. Taky slovenská hymna by byla vhodná- "Nad Tatrou sa blýská hromy divo bijů" při nějakém bouřlivém matčině projevu .

Případně nahradit některé místní názvy podle místa bydliště smajlik - 34

 
Verera
Verera - 20.3.2013 18:20

No stálo by to za výzkum, kde se berou tyhle generálské typy.

Jestli to jsou dcery podobných matek nebo naopak generálové byli otcové a matky slabé, případně to byly děti, které směly všechno a zvykly si, že bylo po jejich?

Ta má teta teda byla spíš ten poslední případ, ale nevím jaká by byla matka, děti neměla. Soustředila se tedy na mě a bráchu a nám toho u ní prošlo dost.

 
krasaka
krasaka - 20.3.2013 18:15

Viv :o): smajlik - 61to je skvěle řečeno - nás je mnoho a názory shodnésmajlik - 5 Mně, když máti dělávala v dětství dlouhatánská kázání, vždy pomohlo si v duchu zanotovat nějakou vhodnou písen nebo úryvek /tehdy odmlouvání rodičům byl téměř zločinsmajlik - 76/ - vzpomínám jen na ''''„Toreadore smělý, pozor si dej, pozor si dej - ať co vítěze tě láska uvítá, dbej.“ ... nebo slavnou husitskou písen ''Ktož sú boží bojovníci - hlavně ten kousek ''Nepřátel se nelekejte,na množstvie nehleďte'' a vypnula jsem, nevnímajíc ty několikahodinové kecy, často s vatičkou v ušíchsmajlik - 48 Matinku-generála jsem si představovala jako křižáka na kulhavém koni a já v plné zbroji s mečem proti ní - to se pak dalo i vydržet - nějaká výměna názorůsmajlik - 76- to by hned padla fackasmajlik - 36 Taky jsme dělali svatbu na jihu Moravy u manželových rodičů a máti stávkovala doma v Ostravě, tvrdíc, že ji ''chytil hexnšús''smajlik - 47

 
Anahir
Anahir - 20.3.2013 18:07

Nessie: napsala jsi to naprosto skvěle.
Mám úplně stejný názor.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 84180.
Archiv anket.