Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Čtenářská akce „pomozme si samy“, aneb „píšete samy“ úspěšně pokračuje. Tentokrát příspěvkem čtenářky Sqwela, která se na vás zároveň obrací s otázkou, jak „zvládnout“ svou maminku.

Děkuji za zaslaný článek. Všechny vaše čtenářské příběhy a příspěvky můžete najít v rubrice Píšete sami.

 

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci.

Za pár týdnů mi bude 29 let a tak i já jsem dospěla k tomu, že se budu vdávat. Abych tu první větu trochu vysvětlila, asi tak do 19 let jsem se zapřísahala, že nebudu mít nikdy děti a že chlapy budu používat pouze a jen na to jedno (tedy sex) a že nikomu, nikdy a za žádných okolností nebudu prát zaprděné trenky, ponožky, pokydaná trička, nebudu dělat uklízečku, sundavačku prkýnka na záchodě, sbírat jeho nepořádek po bytě a že nebudu mít vážný vztah, řešit vztahové problémy, nevěry aspol. A už vůbec, VŮBEC NIKDY se nebudu vdávat!. Že já budu vždycky svobodná, budu si život užívat plnými doušky, vařit budu jen, když se mi zachce a to vždy jen nějaké exkluzívní dobroty a budu žít bez jakýchkoliv pravidel.


Hned po maturitě jsem se odstěhovala do sousedního města do podnájmu, našla si práci (pořadí bylo opačné – práce a pak stěhování) a začala „žít svůj sen“. Jenže jak šel čas, začala jsem pomalinku měnit názory, no nebudu vám nic nalhávat, zhruba za 2 měsíce jsem si domů nakvartýrovala chlapa, přeci jen nájem byl drahý a samota pěkně na prd. S ním to sice nemělo nijak moc dlouhé trvání a pár známostí a vztahů jsem pak ještě vystřídala, ovšem nakonec jsem toho pravého našla i já.

A postupně jsem dozrála i k tomu, že svatba není zas tak špatná věc a že i ty děti by asi nebyly úplně od věci – tedy jednou, někdy, v budoucnu. Trenýrky, ponožky, trička aspol. peru bez řečí, vařím ráda, i když ne vždy s absolutním úspěchem, nějaký prkýnko na záchodě neřeším vůbec a vztahové problémy řešíme občas všichni, no ne? Zkrátka jsem dospěla z věčně svobodomyslného stvoření s hlavou v oblacích v dospělou ženu a můj den D se blíží. Nebudu lhát, že mě to nechává úplně chladnou, nebo že jsem typická, zapálená nevěsta, která si od malinka toužila býti princezničkou - nevěstinkou a že se na status vdané paní nějak zvlášť těším, stále ještě mám v sobě více či méně skrytou část mého já, které vyznává svobodu a život na psí knížku, ale to druhé, zodpovědnější já, ho prostě vždycky utluče.

A tak přípravy na svatbu, která se bude konat v květnu, pomalu vrcholí a já zažívám hotová muka se svou drahou máti. Naproti tomu moje budoucí tchyně se mi zprvu jevila jako totální ježibaba, o které můžu říct dobrého jen to, že bydlí pěkně daleko a tudíž ji moc často neuvidím. Ale jakmile jsme oznámili tu príma novinu, že se budeme brát, tak se z ježibaby stala fajn ženská, která se do ničeho moc nemontuje, občas nabídne pomoc i tu finanční, občas řekne nenásilně svůj názor a tím to pro ni celkem končí. Prostě dětičky, já se vám do toho plést nebudu, když něco budete potřebovat, tak tady jsem, jinak „sejdeme se na svatbě“.. Úžasný přístup, jsem nadšená!


Ale zpět k mojí mámě. Moje máma se proměnila z generála, kterým byla celý život, v super generála, ministra financí, organizátora, poradkyni, udělovačku nikdy nekončících, nevyžádaných rad, která musí mít vše pevně ve svých rukách.

A tak se budu vdávat v šatech, které bych si normálně nevybrala, místo venku budeme mít akci vevnitř, místo rautu budeme mít klasickou hostinu a tak bych mohla pokračovat dál. Jen to svatební menu jsem si s oroseným čelem dokázala prosadit, byť mi ho nakonec připraví restaurace, kterou vybrala naše maminka, ale jíst budeme to, co chceme my, naštěstí. A kapelu jsem jí odkývala tu, kterou nám doporučila a nakonec jsem jí suše oznámila, že budeme mít jednu zadarmo, kdežto za tu její bychom museli platit (což není pravda, platit budeme i za tu naši, ale ona na peníze slyší) a tak nám tam bude hrát rocková kapela z New Orleans, což jsou přátelé mého drahého nastávajícího, takže druhá, námi prosazená věc, byť prosazená tím nejstupidnějším způsobem, jaký znám. Dokonce ani cukroví a zákusky jsem si nemohla vybrat sama – resp. mě prostě převálcovala sdělením, že to cukroví se nedělá pro mě, ale pro hosty, a že tedy nebudeme mít to, co chutná mně, ale co „chutná všem“ (pro představu, chtěla jsem punčové řezy, koňakové špičky, ovocné košíčky a větrníčky + svatební koláčky) a tak na stolech bude svatební cukroví na způsob toho vánočního a makové koláčky. Celou dobu mám pocit, že tady se nevdávám já, ale ona.

A já už toho mám plné zuby, platíme si to sami s mým skorochotěm, a chceme si to taky sami zařídit, jenže máma je prostě ostřejší, než já a otec je ze strachu vždy a jen na její straně, i když mi kolikrát za jejími zády řekl, že s ní nesouhlasí, ale že ji mám radši poslechnout, že to myslí dobře a ať prostě nedělám dusno, že to přežijeme a že ono to nějak dopadne. A já se strašně nerada hádám, ale strašně! A s ní to jinak nejde.  

A tak si čím dál více uvědomuji, že tady nejde jen o tu svatbu, tady jde o můj život jako takový. Jde o to, že se svojí mámou nechávám vždycky převálcovat, nakonec vždy udělám to, co chce a když kladu odpor, tak vzniká takové dusno po celé rodině, ona to totiž neváhá řešit se všemi příbuznými, že mě opět nakonec přitlačí do kouta a já zase udělám to, co ona chce.

Jenže já už nechci, ráda bych našla nějaký způsob, jak se vymanit z jejího vlivu, abych si mohla žít svůj život sama za sebe, a aby jediný, kdo mi bude kecat do života, byl můj muž a aby pochopila, že ona mě vychovala, přivedla do života, ale že tím její péče prostě končí. Domluvy a rozpravy nepomůžou, ona totiž často a ráda říkává – a snad tomu i věří - že je dokonalá matka, která svým dětem zásadně nemluví do života, zásadně nás nechává žít si svůj život a že kdyby měli všechny děti takovou mámu, tak by se měli všichni lidi na světě dobře. Občas mi z toho jde hlava kolem.

A tak jí raději nic neříkáme, bavíme se jen o počasí a o psech, jelikož na tom není, co zkazit a i o našem budoucím bydlení, které dostává konkrétní rozměry, jí radši neříkáme nic, aby se nakonec nestalo, že kachlíky v koupelně budou takové, jaké chce naše maminka, vymalované bude dle dobré rady naší mámy a tak dále. Ale já říkám dost, tohle je naprosto dětinské jednání, které nikam nevede, já už nechci nic skrývat a tajit, chci se jí postavit a vytrvat a nenechat se ovlivňovat.

Ale milé, šťastné ženy, jak na to? Nechci na ni řvát a hádat se, ačkoli přiznávám, že to její řízení mě vytáčí doběla a já pak strašně vybuchnu a nedělá mi to vůbec radost. A nakonec – kvůli špatnému svědomí z hádky - udělám přesně to co, máma chce. Co s tím?

Sqwela


20.3.2013   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 213   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
tornado-lou
tornado-lou - 20.3.2013 13:46

PEGG: říkám si něco podobnýho. přece není důležitá svatba, ale manželství!
sqwela: hele, hlavně si moc nepřipouštěj takový ty kecy, jako že je to "váš"den a "den D" a nejhezčí den v životě. blbost. na tom, jaká je svatba vlastně až tak moc nezáleži. to podstatný přijde potom. bereš si chlapa, kterýho miluješ a je šumák co jíte nebo co máte na sobě.
tím nechci říct, že bys měla mámu nechat řádit, ale ani neplýtvej energií na to abys všechno měnila. šetři energii na to, abys to příště dokázala utnout dřív, třeba s těma dětma pujde fakt do tuhýho.

 
loupák
loupák - 20.3.2013 13:41

rychlonožka: smajlik - 26nám svatbu komplet zaplatili naši i tchánovci,ale zařizovali jsme si všechno já s manželem...jim jsme dali svatební oznámení,aby věděli,kdy ,kde a v koliksmajlik - 64smajlik - 61smajlik - 68

 
Verera
Verera - 20.3.2013 13:41

Ono něco bude na tom, že rodiče mají tendenci neustále pomáhat tomu, kdo jim připadá, že je slabý a sám to nezvládne. A s tím souvisí i to, že se k němu chovají pořád trochu jako k dítěti, to taky vyslechnou, ale rozhodnou za ně.

Někteří s tím nepřestanou nikdy a u nikoho, pak je jediná šance prchnout, u některých je to ale jen strach o děti, tam je dobré pořád připomínat, že člověk zvládl už ledacos, takže nějaká svatba, rekonstrukce, stěhování ho nerozhází a opravdu k tomu nepotřebuje rodiče.

 
janas
janas - 20.3.2013 13:41

sqwela: Jo a nebuď blbá, ty na tý svatbě budeš taky... objednej si někde aspoň nějaký cukroví, který jíš (souhlasím se vším co jsi měla v úmyslu... snad až na ty větrníčky) - já bych si ze sortimentu nabízeného maminkou taky nevybrala (makový?!) smajlik - 68
Je to možná divný, ale ten den budeš docela důležitá, tak se musíš odměnit.

 
janas
janas - 20.3.2013 13:37

Monik: moje slova stres je hodně nebezpečný... kamarádka z dlouhodobého vleklého stresu doprovázenýho depkama porodila ve 29. týdnu těhotenství.

 
Lenniss
Lenniss - 20.3.2013 13:35

Haninka: smajlik - 58jj,přesně tak to myslím i já....ale s rad jiných to tak vyplynulo,jako at to zruší a změní potají-a to se mě zdálo blbě

sqwela: smajlik - 45věřím,že to zvládnešsmajlik - 47nakročeno máš,tak zabojujsmajlik - 61...a pak napiš,jak to dopadlosmajlik - 64

 
rychlonožka
rychlonožka - 20.3.2013 13:35

Ony jsou ještě takové matky? A Vy si do toho necháte mluvit? Myslela jsem, že dnešní holky to mají v hlavě srovnané kapku jinak, než my,přespadesátnice. Za nás financovali svatbu rodiče a my museli poslechnout. Tehdy asi nebyla jiná volba.Dnešní mladí kolikrát vydělávají víc než ti, co je přivedli na svět. A pokud se berou,zorganizují si to po svém.Nepochopím, jak to přišlo, že jste žila celou dobu samostatně a zrovna do tohohle si necháte mluvit?Jedno mé dítě žije v partnerském vztahu delší dobu,druhé v manželství /svatbu měli takovou,jakou chtěli,pouze obřad-za což jsme sklidili štěkanátky stran mé rodiny,která o nás vlastně nestojí a nestýká se s námi/, já ani do jednoho nevrtám,je to jejich volba.A to nemůžu říct, že bych je ráda neměla-naopak-funguju jako jediná pomoc finanční,pracovní všemi domácími směry a hlídací.Vaše matka asi jednou v životě dostala možnost se projevit.Je na Vás jako dceři, aby to byla její poslední. Maminko, děkujeme,odteďka si své věci zařizujeme sami.
P.S. Ovšem děvče, kdyby to platila, neřeknu,ale pokud si to platíte vy dva,proč jste ji do toho vlastně pouštěli?Vždyť hnedka zkraje šlo říct-my si to zajistíme, nebo lépe máme to již zajištěno, dostav se tam a tam v tolik a v tolik. A hotovka, ne? Reakce jsem nečetla, snad nás bude víc.

 
sqwela
sqwela - 20.3.2013 13:35

janas: tak nějak svévolně si na sebe vzala svatební cukroví a koláčky, takže funkci už má smajlik - 58
Verera: smajlik - 47 perfektní, tohle si zapíšu a budu si to dokola číst, skvělé přirovnání! děkujusmajlik - 62 a ten poslední odstavec v příspěvku na mě sedí, jako ulitý :(

 
PEGG
PEGG - 20.3.2013 13:33

mam-ča - 20.3.2013 11:24 já nemyslela svatbu jako takovou, pro tu jsem všema desteti, moc si mi ty vztahy na psí knížku nelíbí, zvláště když jsou děti. Já myslela tu trachtaci kolem toho. A´t se vezmou a mají se rádi, žádná sláva jim v to nepomůžesmajlik - 105smajlik - 61

 
Monik
Monik - 20.3.2013 13:33

heligona: S tim odpovidanim v klidu souhlasim. Driv kdyz jsem tchyni odsekavala, tak mi pripadalo, ze se tim bavi a cim vic me vytocila, tim zarivejsi usmev na jejim ksi... tvari byl.
Ted je to obracene. Ja si v klidu svoje veci delam po svem. Nijak se s ni nehadam, neodporuju, ale proste si to nekompromisne delam jak chci a ona je cim dal vytocenejsi. Pri minule navsteve dokonce nevydrezla a odjela o dve hodiny driv nez obvykle. A to u nas vzdy chtela pomalu prespavat. A pritom jsme k ni byla slusna, za celou navstevu jsem smerem k ni prohodila dohromady cca dve vety a ona celou dobu nacurena si porad neco polohlasne brblala smajlik - 68
Ale nez jsem se k tomuto postoji dopracovala smajlik - 76 Pamatuju na ty zacatky, ty byly krusny.
Stejne zacinam byt presvedcena, ze za mojji poporodni depku muze ona.
Sqwela: To si ale tvoje budouci deti nezaslouzi, depka je pekny svinstvo. A prasky a tehotenstvi taky nejdou dohromady.

Zkus nejaky odbloky. Evidentne mas problem rikat lidem NE. Me ruzny metody pomohly neco odblokovat a zaroven te to i posili uvnitr.

A jako pozor. Ze stresu jsou ruzne vlekle zdravotni problemy a stavajici se mohou zhorsovat.
Nevim, jestli by mi zniceny zdravi stalo za "dobry" vztahy s nekym, kdo me absolutne nerespektuje smajlik - 26

 
Haninka
Haninka - 20.3.2013 13:32

Lenniss: nemyslím, že by to měli dělat potají, jen ať o tom matka ví, že se zkrátka nebude skákat podle ní, ale že si to udělají podle sebe, do svatby to snad rozdýchá a na svatbě bude relativně OK

 
Verera
Verera - 20.3.2013 13:31

sqwela: Z toho málo co o tom psychologovi píšeš se mi nezdá, že by byla nutná výměna. Radí vcelku rozumné věci, spíš máš problém s uvedením do praxe, ale to je u tebe a chce to čas.

Základ je, že sis to uvědomila a chceš s tím něco udělat.

Tvoje matka mi připadá jako útes, na který neustále cáká voda tvých představ a neškodně po ní stéká. S útesem nic nehne, alespoň v horizontu lidského života. Vody si nevšímá a existuje si po svém. Tak co to obrátit. Stačí, že ty budeš klidně stát a necháš ji na sebe šplouchat její názory, když nebudeš dělat nic,ony zase klidně odtečou. A ty si nebudeš vody všímat a zařídíš se po svém.

Čím klidnější budeš a čím míň dovolíš, aby se tě nějak dotkla, tím líp. A hlavně ať tě ani nenapadne mít provinilé pocity, pokud si náhodou někdy prosadíš svou. Není to tak doteď?

 
janas
janas - 20.3.2013 13:30

Co ji takhle dát jednu věc a u ostatního si trvat na svém... nemusíš křičet, myslím, že systém kafemlýnek (říkat to tak dlouho, až to pochopí, ale trvat si na svém) je lepší, než to měnit potají aby to zjistila až v den D (buď se smrtelně urazí a udělá rošambó a nebo ji klepne).

 
sqwela
sqwela - 20.3.2013 13:30

ax. nene,a říká neustupovat, ale ani radikálně neřezat, radí přestat se stresovat matkou, posílit vlastní já a postavit se jí čelem.ale že prý to bude běh na dlouhou trať, za pár sezení se to nestane.
Lenniss: díky, myslím, že už mám oči docela otevřené a vidím, že to fakt není normální.

 
loupák
loupák - 20.3.2013 13:29

sqwela: 13:21: smajlik - 25to je dobře,od toho jsme přece tady!smajlik - 31smajlik - 61...halvu vzhůru,ty si holka chytrá a šikovná,věřím,že si dříve nebo později pořádek s mami uděláš a bude líp,držím ti pěstismajlik - 45smajlik - 58

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78338.
Archiv anket.