Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Čtenářská akce „pomozme si samy“, aneb „píšete samy“ úspěšně pokračuje. Tentokrát příspěvkem čtenářky Sqwela, která se na vás zároveň obrací s otázkou, jak „zvládnout“ svou maminku.

Děkuji za zaslaný článek. Všechny vaše čtenářské příběhy a příspěvky můžete najít v rubrice Píšete sami.

 

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci.

Za pár týdnů mi bude 29 let a tak i já jsem dospěla k tomu, že se budu vdávat. Abych tu první větu trochu vysvětlila, asi tak do 19 let jsem se zapřísahala, že nebudu mít nikdy děti a že chlapy budu používat pouze a jen na to jedno (tedy sex) a že nikomu, nikdy a za žádných okolností nebudu prát zaprděné trenky, ponožky, pokydaná trička, nebudu dělat uklízečku, sundavačku prkýnka na záchodě, sbírat jeho nepořádek po bytě a že nebudu mít vážný vztah, řešit vztahové problémy, nevěry aspol. A už vůbec, VŮBEC NIKDY se nebudu vdávat!. Že já budu vždycky svobodná, budu si život užívat plnými doušky, vařit budu jen, když se mi zachce a to vždy jen nějaké exkluzívní dobroty a budu žít bez jakýchkoliv pravidel.


Hned po maturitě jsem se odstěhovala do sousedního města do podnájmu, našla si práci (pořadí bylo opačné – práce a pak stěhování) a začala „žít svůj sen“. Jenže jak šel čas, začala jsem pomalinku měnit názory, no nebudu vám nic nalhávat, zhruba za 2 měsíce jsem si domů nakvartýrovala chlapa, přeci jen nájem byl drahý a samota pěkně na prd. S ním to sice nemělo nijak moc dlouhé trvání a pár známostí a vztahů jsem pak ještě vystřídala, ovšem nakonec jsem toho pravého našla i já.

A postupně jsem dozrála i k tomu, že svatba není zas tak špatná věc a že i ty děti by asi nebyly úplně od věci – tedy jednou, někdy, v budoucnu. Trenýrky, ponožky, trička aspol. peru bez řečí, vařím ráda, i když ne vždy s absolutním úspěchem, nějaký prkýnko na záchodě neřeším vůbec a vztahové problémy řešíme občas všichni, no ne? Zkrátka jsem dospěla z věčně svobodomyslného stvoření s hlavou v oblacích v dospělou ženu a můj den D se blíží. Nebudu lhát, že mě to nechává úplně chladnou, nebo že jsem typická, zapálená nevěsta, která si od malinka toužila býti princezničkou - nevěstinkou a že se na status vdané paní nějak zvlášť těším, stále ještě mám v sobě více či méně skrytou část mého já, které vyznává svobodu a život na psí knížku, ale to druhé, zodpovědnější já, ho prostě vždycky utluče.

A tak přípravy na svatbu, která se bude konat v květnu, pomalu vrcholí a já zažívám hotová muka se svou drahou máti. Naproti tomu moje budoucí tchyně se mi zprvu jevila jako totální ježibaba, o které můžu říct dobrého jen to, že bydlí pěkně daleko a tudíž ji moc často neuvidím. Ale jakmile jsme oznámili tu príma novinu, že se budeme brát, tak se z ježibaby stala fajn ženská, která se do ničeho moc nemontuje, občas nabídne pomoc i tu finanční, občas řekne nenásilně svůj názor a tím to pro ni celkem končí. Prostě dětičky, já se vám do toho plést nebudu, když něco budete potřebovat, tak tady jsem, jinak „sejdeme se na svatbě“.. Úžasný přístup, jsem nadšená!


Ale zpět k mojí mámě. Moje máma se proměnila z generála, kterým byla celý život, v super generála, ministra financí, organizátora, poradkyni, udělovačku nikdy nekončících, nevyžádaných rad, která musí mít vše pevně ve svých rukách.

A tak se budu vdávat v šatech, které bych si normálně nevybrala, místo venku budeme mít akci vevnitř, místo rautu budeme mít klasickou hostinu a tak bych mohla pokračovat dál. Jen to svatební menu jsem si s oroseným čelem dokázala prosadit, byť mi ho nakonec připraví restaurace, kterou vybrala naše maminka, ale jíst budeme to, co chceme my, naštěstí. A kapelu jsem jí odkývala tu, kterou nám doporučila a nakonec jsem jí suše oznámila, že budeme mít jednu zadarmo, kdežto za tu její bychom museli platit (což není pravda, platit budeme i za tu naši, ale ona na peníze slyší) a tak nám tam bude hrát rocková kapela z New Orleans, což jsou přátelé mého drahého nastávajícího, takže druhá, námi prosazená věc, byť prosazená tím nejstupidnějším způsobem, jaký znám. Dokonce ani cukroví a zákusky jsem si nemohla vybrat sama – resp. mě prostě převálcovala sdělením, že to cukroví se nedělá pro mě, ale pro hosty, a že tedy nebudeme mít to, co chutná mně, ale co „chutná všem“ (pro představu, chtěla jsem punčové řezy, koňakové špičky, ovocné košíčky a větrníčky + svatební koláčky) a tak na stolech bude svatební cukroví na způsob toho vánočního a makové koláčky. Celou dobu mám pocit, že tady se nevdávám já, ale ona.

A já už toho mám plné zuby, platíme si to sami s mým skorochotěm, a chceme si to taky sami zařídit, jenže máma je prostě ostřejší, než já a otec je ze strachu vždy a jen na její straně, i když mi kolikrát za jejími zády řekl, že s ní nesouhlasí, ale že ji mám radši poslechnout, že to myslí dobře a ať prostě nedělám dusno, že to přežijeme a že ono to nějak dopadne. A já se strašně nerada hádám, ale strašně! A s ní to jinak nejde.  

A tak si čím dál více uvědomuji, že tady nejde jen o tu svatbu, tady jde o můj život jako takový. Jde o to, že se svojí mámou nechávám vždycky převálcovat, nakonec vždy udělám to, co chce a když kladu odpor, tak vzniká takové dusno po celé rodině, ona to totiž neváhá řešit se všemi příbuznými, že mě opět nakonec přitlačí do kouta a já zase udělám to, co ona chce.

Jenže já už nechci, ráda bych našla nějaký způsob, jak se vymanit z jejího vlivu, abych si mohla žít svůj život sama za sebe, a aby jediný, kdo mi bude kecat do života, byl můj muž a aby pochopila, že ona mě vychovala, přivedla do života, ale že tím její péče prostě končí. Domluvy a rozpravy nepomůžou, ona totiž často a ráda říkává – a snad tomu i věří - že je dokonalá matka, která svým dětem zásadně nemluví do života, zásadně nás nechává žít si svůj život a že kdyby měli všechny děti takovou mámu, tak by se měli všichni lidi na světě dobře. Občas mi z toho jde hlava kolem.

A tak jí raději nic neříkáme, bavíme se jen o počasí a o psech, jelikož na tom není, co zkazit a i o našem budoucím bydlení, které dostává konkrétní rozměry, jí radši neříkáme nic, aby se nakonec nestalo, že kachlíky v koupelně budou takové, jaké chce naše maminka, vymalované bude dle dobré rady naší mámy a tak dále. Ale já říkám dost, tohle je naprosto dětinské jednání, které nikam nevede, já už nechci nic skrývat a tajit, chci se jí postavit a vytrvat a nenechat se ovlivňovat.

Ale milé, šťastné ženy, jak na to? Nechci na ni řvát a hádat se, ačkoli přiznávám, že to její řízení mě vytáčí doběla a já pak strašně vybuchnu a nedělá mi to vůbec radost. A nakonec – kvůli špatnému svědomí z hádky - udělám přesně to co, máma chce. Co s tím?

Sqwela


20.3.2013   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 213   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
janas
janas - 20.3.2013 13:28

U nás to bylo tak, že pro moji mamku to byla už třetí svatba a nijak se do ničeho nemontovala... věděli jsme, že když budeme chtít, pomůže, ale jediná její povinnost byla spočítat komu chce dát oznámení s koláčky a sehnat si něco na sebe.
Petr je jedináček, takže jeho mamka byla v této oblasti nevybouřená a velmi natěšená. Museli jsme ji několikrát utnout. Nakonec jsme se domluvili, že si vzala nastarosti jednu věc a o to jsme se vůbec nestarali. Jinak jsme si všechno udělali podle sebe a myslím, že to bylo dobře. Jak už tady někdo psal, mít na svatbě svíčkovou, nebo vepřo a třicet druhů knedlo, radši se budu vdávat jen se svědkama v naprostý tichosti.

 
Lenniss
Lenniss - 20.3.2013 13:25

sqwela: myslím,že není úplně běžný,aby matka dohnala vlastní dítě do péče psychologasmajlik - 26
...je mě teda pěkně líto,co si s ní zažíváš....a věř-běžně se to nedějesmajlik - 56

 
ax
ax - 20.3.2013 13:25

sqwela - 20.3.2013 13:09 aha, tak pokud ti psycholog vyhovuje, tak neměnit. nečetla jsem všechny příspěvky, ale z něčeho jsem nabyla dojmu, že psycholog ti říká, že ustupovat je správné. Možná jsem to špatně pochopila.

 
Lenniss
Lenniss - 20.3.2013 13:23

Haninka: myslela jsem hlavně nic neměnit potajísmajlik - 58....aby s toho pak máti neudělala scénu...aby o tom prostě věděla a pak Sqwel nic nemohla vyčítat

 
sqwela
sqwela - 20.3.2013 13:21

moje nejlepší kamarádka má matku a k tomu i babičku věrnou kopii mojí mámy, takže jsem si říkala, že takové jsou asi matky skoro všechny, nebo že jich je většina a považovala jsem to jistým způsobem za běžný jev.jak se ale ukazuje, není to tak a mně to dost pomohlo, se tady vykecat a podívat se na věc i očima druhých lidí.reps. přečíst si, jak to vidíte vy. děkuji Vám smajlik - 61

 
Claritass
Claritass - 20.3.2013 13:19

sqwela: taky si myslím, že pokud cítíš, že ti sedne a rozumí, neměnila bych. S maminkou máš problémy už jak dlouho, takže bohužel i řešení zabere delší čas. Ale jak určitě víš, konečné řešení a akce je na tobě, ne na psychologovi... Tak ti přeju hodně sil. smajlik - 61

Jinak jsem tvůj příspěvek četla ještě věčer, když u něho nebyl žádný komentář a říkala jsem si, že už je asi pozdě něco se svatbou měnit. Ale jak vidím, spíš vypadá, že je nejvyšší čas. Abyste s přítelem měli takovou svatbu, jakou chcete smajlik - 25

 
Monik
Monik - 20.3.2013 13:19

sqwela: 12:30 Ty jo smajlik - 6 To snad pises opravdu o ty moji tchyni smajlik - 76
Ten jeji exmanzel (otec meho muze) taky chlastal. Tchyne tvrdi, ze se rozvedli kvuli jeho chlastu. Jenze ja si myslim, ze on chlastal kvuli tomu, ze byli svoji smajlik - 42
Presne to je jeji nejscastejsi veta. Ze to mysli dobre smajlik - 36smajlik - 37

 
heligona
heligona - 20.3.2013 13:16

sqwela: mně se naopak přístup toho psychologa líbí. Matku nezměníš, změnit musíš sebe.
Ona fakt nebude zlá, ale vycítí, že se v tom plácáš, nejsi silná, tak ti chce pomáhat. Až pochopí, že jsi na tom dobře, zklidní se. Tak nějak to aspoň bylo u mě.

 
mam-ča
mam-ča - 20.3.2013 13:15

sqwela: Řekni matce, že jsi těhotná, a jestli tě bude rozčilovat, tak určitě potratíš. smajlik - 58
Stačí, že už teď chodíš k psychologovi. Přece nechce, aby měla vnouče neurotika ? smajlik - 16
No, a až ta maškaráda skončí, tak jaké těhotenství ? To byl Apríl ! smajlik - 27

 
Haninka
Haninka - 20.3.2013 13:15

Lenniss: já si myslím, že nic na svatbu není nic nachystané tak, aby se to nedalo zrušit, neberou se za 14 dní ale za minimálně 6 týdnů. Šla bych do toho, už jen proto, že se matiknka zase bude tvářit vítězně, že e po jejím a sqwela bude naštvaná, že se podřídila a nebude z toho mít nic. Panebože chraň mě před tím, abych se někdy ke svým dětem chovala jako matinka z článku! Dohnat dítě k psychologovi smajlik - 37

 
Monik
Monik - 20.3.2013 13:14

sqwela: 12:23 smajlik - 76smajlik - 80 No to je nazor teda smajlik - 55
Tak kdyz se chteji schazet jinde nez na pohrbech, tak proc se normalne nesejdou? smajlik - 76

 
Lenniss
Lenniss - 20.3.2013 13:10

ax: ax - 20.3.2013 13:04 smajlik - 47

 
sqwela
sqwela - 20.3.2013 13:09

kadla: děkujismajlik - 61
ax: výměnu psychologa..?nevím, chodím k němu teprve 2 měsíce a už toho o mě dost ví, nejdřív jsem musela k psychiatrovi, který mi předepsal ty léky a ten mě taky poslal k tomu psychologovi na terapii a upozorňoval mě na to, že takové věci trvají i rok, něž se to rozlouskne, že musím být trpělivá.teprve vlastně začínám tomu psycholoovi pomalinku věřit, nejdřív to bylo dost hrozné se svěřovat cizímu člověku.

 
heligona
heligona - 20.3.2013 13:08

loupák: souhlasím. dodnes říkám, že odstěhování do dostatečné vzdálenosti od "manželovy tchýně" bylo nejlepší rozhodnutí mého života smajlik - 4

 
Badi
Badi - 20.3.2013 13:08

sqwela: Holka, já byla taky taková. Ne kvůli mámě jako ty, ale kvůli tomu, že mě okolí bralo jako někoho, kdo je prostě navíc a může být vděčný za jakýkoli zájem. Všechno jsem odkývala, dělala věci, co jsem nechtěla. Trpěla nočníma můrama, nespala, nejedla, brečela. A pak sem si o tom všem popovídala s psycholožkou i s psychiatrou a pochopila, že je to můj život a že si ho budu žít jak já chci a klidně si ho i natruc poseru, ale poseru si ho z vlastní vůle a jak já chci! Po tom co tu popisuješ bych asi došla až na kraj svých možností a sil a pokud by mě máti nehodlala brát vážně, asi bych svou osobu hájila výhrůžkou tipu: Urážíš mě? Fajn. Tady máš pár facek! Jsi na prachy? Tak si uvědom, že falešný zuby jsou dneska drahá záležitost a já ti je rozhodně platit nebudu! Je to ponižující, ale zoufalí lidé dělají zoufalé věci.
Holka drž se smajlik - 45

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 77995.
Archiv anket.