Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Čtenářská akce „pomozme si samy“, aneb „píšete samy“ úspěšně pokračuje. Tentokrát příspěvkem čtenářky Sqwela, která se na vás zároveň obrací s otázkou, jak „zvládnout“ svou maminku.

Děkuji za zaslaný článek. Všechny vaše čtenářské příběhy a příspěvky můžete najít v rubrice Píšete sami.

 

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci.

Za pár týdnů mi bude 29 let a tak i já jsem dospěla k tomu, že se budu vdávat. Abych tu první větu trochu vysvětlila, asi tak do 19 let jsem se zapřísahala, že nebudu mít nikdy děti a že chlapy budu používat pouze a jen na to jedno (tedy sex) a že nikomu, nikdy a za žádných okolností nebudu prát zaprděné trenky, ponožky, pokydaná trička, nebudu dělat uklízečku, sundavačku prkýnka na záchodě, sbírat jeho nepořádek po bytě a že nebudu mít vážný vztah, řešit vztahové problémy, nevěry aspol. A už vůbec, VŮBEC NIKDY se nebudu vdávat!. Že já budu vždycky svobodná, budu si život užívat plnými doušky, vařit budu jen, když se mi zachce a to vždy jen nějaké exkluzívní dobroty a budu žít bez jakýchkoliv pravidel.


Hned po maturitě jsem se odstěhovala do sousedního města do podnájmu, našla si práci (pořadí bylo opačné – práce a pak stěhování) a začala „žít svůj sen“. Jenže jak šel čas, začala jsem pomalinku měnit názory, no nebudu vám nic nalhávat, zhruba za 2 měsíce jsem si domů nakvartýrovala chlapa, přeci jen nájem byl drahý a samota pěkně na prd. S ním to sice nemělo nijak moc dlouhé trvání a pár známostí a vztahů jsem pak ještě vystřídala, ovšem nakonec jsem toho pravého našla i já.

A postupně jsem dozrála i k tomu, že svatba není zas tak špatná věc a že i ty děti by asi nebyly úplně od věci – tedy jednou, někdy, v budoucnu. Trenýrky, ponožky, trička aspol. peru bez řečí, vařím ráda, i když ne vždy s absolutním úspěchem, nějaký prkýnko na záchodě neřeším vůbec a vztahové problémy řešíme občas všichni, no ne? Zkrátka jsem dospěla z věčně svobodomyslného stvoření s hlavou v oblacích v dospělou ženu a můj den D se blíží. Nebudu lhát, že mě to nechává úplně chladnou, nebo že jsem typická, zapálená nevěsta, která si od malinka toužila býti princezničkou - nevěstinkou a že se na status vdané paní nějak zvlášť těším, stále ještě mám v sobě více či méně skrytou část mého já, které vyznává svobodu a život na psí knížku, ale to druhé, zodpovědnější já, ho prostě vždycky utluče.

A tak přípravy na svatbu, která se bude konat v květnu, pomalu vrcholí a já zažívám hotová muka se svou drahou máti. Naproti tomu moje budoucí tchyně se mi zprvu jevila jako totální ježibaba, o které můžu říct dobrého jen to, že bydlí pěkně daleko a tudíž ji moc často neuvidím. Ale jakmile jsme oznámili tu príma novinu, že se budeme brát, tak se z ježibaby stala fajn ženská, která se do ničeho moc nemontuje, občas nabídne pomoc i tu finanční, občas řekne nenásilně svůj názor a tím to pro ni celkem končí. Prostě dětičky, já se vám do toho plést nebudu, když něco budete potřebovat, tak tady jsem, jinak „sejdeme se na svatbě“.. Úžasný přístup, jsem nadšená!


Ale zpět k mojí mámě. Moje máma se proměnila z generála, kterým byla celý život, v super generála, ministra financí, organizátora, poradkyni, udělovačku nikdy nekončících, nevyžádaných rad, která musí mít vše pevně ve svých rukách.

A tak se budu vdávat v šatech, které bych si normálně nevybrala, místo venku budeme mít akci vevnitř, místo rautu budeme mít klasickou hostinu a tak bych mohla pokračovat dál. Jen to svatební menu jsem si s oroseným čelem dokázala prosadit, byť mi ho nakonec připraví restaurace, kterou vybrala naše maminka, ale jíst budeme to, co chceme my, naštěstí. A kapelu jsem jí odkývala tu, kterou nám doporučila a nakonec jsem jí suše oznámila, že budeme mít jednu zadarmo, kdežto za tu její bychom museli platit (což není pravda, platit budeme i za tu naši, ale ona na peníze slyší) a tak nám tam bude hrát rocková kapela z New Orleans, což jsou přátelé mého drahého nastávajícího, takže druhá, námi prosazená věc, byť prosazená tím nejstupidnějším způsobem, jaký znám. Dokonce ani cukroví a zákusky jsem si nemohla vybrat sama – resp. mě prostě převálcovala sdělením, že to cukroví se nedělá pro mě, ale pro hosty, a že tedy nebudeme mít to, co chutná mně, ale co „chutná všem“ (pro představu, chtěla jsem punčové řezy, koňakové špičky, ovocné košíčky a větrníčky + svatební koláčky) a tak na stolech bude svatební cukroví na způsob toho vánočního a makové koláčky. Celou dobu mám pocit, že tady se nevdávám já, ale ona.

A já už toho mám plné zuby, platíme si to sami s mým skorochotěm, a chceme si to taky sami zařídit, jenže máma je prostě ostřejší, než já a otec je ze strachu vždy a jen na její straně, i když mi kolikrát za jejími zády řekl, že s ní nesouhlasí, ale že ji mám radši poslechnout, že to myslí dobře a ať prostě nedělám dusno, že to přežijeme a že ono to nějak dopadne. A já se strašně nerada hádám, ale strašně! A s ní to jinak nejde.  

A tak si čím dál více uvědomuji, že tady nejde jen o tu svatbu, tady jde o můj život jako takový. Jde o to, že se svojí mámou nechávám vždycky převálcovat, nakonec vždy udělám to, co chce a když kladu odpor, tak vzniká takové dusno po celé rodině, ona to totiž neváhá řešit se všemi příbuznými, že mě opět nakonec přitlačí do kouta a já zase udělám to, co ona chce.

Jenže já už nechci, ráda bych našla nějaký způsob, jak se vymanit z jejího vlivu, abych si mohla žít svůj život sama za sebe, a aby jediný, kdo mi bude kecat do života, byl můj muž a aby pochopila, že ona mě vychovala, přivedla do života, ale že tím její péče prostě končí. Domluvy a rozpravy nepomůžou, ona totiž často a ráda říkává – a snad tomu i věří - že je dokonalá matka, která svým dětem zásadně nemluví do života, zásadně nás nechává žít si svůj život a že kdyby měli všechny děti takovou mámu, tak by se měli všichni lidi na světě dobře. Občas mi z toho jde hlava kolem.

A tak jí raději nic neříkáme, bavíme se jen o počasí a o psech, jelikož na tom není, co zkazit a i o našem budoucím bydlení, které dostává konkrétní rozměry, jí radši neříkáme nic, aby se nakonec nestalo, že kachlíky v koupelně budou takové, jaké chce naše maminka, vymalované bude dle dobré rady naší mámy a tak dále. Ale já říkám dost, tohle je naprosto dětinské jednání, které nikam nevede, já už nechci nic skrývat a tajit, chci se jí postavit a vytrvat a nenechat se ovlivňovat.

Ale milé, šťastné ženy, jak na to? Nechci na ni řvát a hádat se, ačkoli přiznávám, že to její řízení mě vytáčí doběla a já pak strašně vybuchnu a nedělá mi to vůbec radost. A nakonec – kvůli špatnému svědomí z hádky - udělám přesně to co, máma chce. Co s tím?

Sqwela


20.3.2013   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 215   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Verera
Verera - 20.3.2013 14:25

Říkám si, že snad nejobtížnější na výchově je najít správnou míru odpovědnosti přiměřeně věku dítěte, kterou přenechat za jeho život jemu tak, aby si vypěstovalo zdravé sebevědomí a naučilo se o sebe postarat a přitom bylo dostatečně chráněno před věcmi, které ještě nemůže zvládnout.

Spousta rodičů děti chrání před vším, všechno dělají za ně, jsou v podstatě strašně hodní, ale neví kdy přestat a děti pak mají problém prosadit se v dospělosti nebo naopak dělají radikální kroky, aby mohly žít svůj život.

Pokud se to bere tak, že necháme dětem zodpovědnost za vlastní život až když dokážou, že to zvládnou, budeme je mít na krku pořád a nebo je budeme vídat jen sporadicky. I tohle se děti musí postupně učit a možná víc než matematiku a češtinu.

 
PEGG
PEGG - 20.3.2013 14:22

sqwela - 20.3.2013 14:17 to máš recht, jsou horší věci na světě a uvidíš, jednou se tomu zasměješ. Já mám taky takovou matku, brouk pytlík je proti ní břídil smajlik - 68 Dneska už se jejímu !to bys měla..." směju a říkám, ale ty moje maminko, mě už bylo padesát a vždycky se na ni usměju a vezmu ji kolem krku a ona si to fakt uvědomí a smějeme se spolu. smajlik - 25Ony ty matky to myslí dobře, ale kdo to má vydržetsmajlik - 68

 
PEGG
PEGG - 20.3.2013 14:17

sqwela - 20.3.2013 12:55 smajlik - 25co blbneš, jaká slaboška? To už nikdy neříkej, ani potichu!!! Jsi chytrá, podle mě moc hodná holka, která si zaslouží mít šťastný život a žít si ho tak, jak to vyhovuje tobě a tvému budoucímu muži, nic víc, nic míň. smajlik - 61smajlik - 45

 
sqwela
sqwela - 20.3.2013 14:17

PEGG: na tom něco je, že mě tak vlastně vychovala, abych byla nerozhodná a závislá.proto když se chci vymanit, nejsem si úplně jistá, co a jak mám dělat a co a jak chci dělat.není to lehký, ale já si zas pořád říkám jednu větu: lidi jsou na tom kolikrát tak špatně, třeba po nehodě, nemoci apod., to jsou teprve problémy, ne jedna generál matka.ale zatím mi to moc nepomáhá :-)

 
Monik
Monik - 20.3.2013 14:16

sqwela: 13:30 To ma psycholog pravdu. Dosla jsme k tomu smaemu,. Ze musim pracovat na sobe. Ale je to fakt na dlouho a hlavne kazdodenne.
Ale zase je fakt, ze potom je clovek silnejsi a tudiz lip ustoji cokoli. I kdyby to melo byt to, ze nebudou veci podle mne smajlik - 58

 
PEGG
PEGG - 20.3.2013 14:12

evropka - 20.3.2013 11:29 smajlik - 76smajlik - 68 no tak to je teprve ta správná svatbasmajlik - 68 já byla taky na několika a ani jedna nevypadla jako vysněná svatba.smajlik - 66 Na jedné šla nevěsta k oltáři ve spodničce, kterou si sama spíchla, vážně vypadala, jako že nemá šaty, že si je zapoměla obléct, což dovršila moje matka, když vykřikovala, zastavte, zastavte, Broňa si zapoměla vzít šaty, no trapas jak nohasmajlik - 68smajlik - 80

 
mam-ča
mam-ča - 20.3.2013 14:12

tornado-lou: smajlik - 47smajlik - 5

 
PEGG
PEGG - 20.3.2013 14:10

heligona - 20.3.2013 14:02 s tím bych určitě souhlasila, že většina matek to fakt myslí dobře, ale ono to vždycky nemusí dobře dopadnout.

 
Esme
Esme - 20.3.2013 14:10

Hele, a asertivitu ti psycholog nedoporučil? Ta by ti mohla pomoct postupně "ovládnout bojiště".
Moje oblíbené jsou tyhle dvě metody:
1/ otevřené dveře
Máti: Měla by sis pořídit svatební kostýmek.
Ty: To máš pravdu, to měla, ale pořídím si ty s vlečkou.
a když to nepomůže, následuje metoda další:
2/ zaseklá deska:
Ty: Chci šaty s vlečkou.
Máti: Ale ty je nechceš, chceš ten kostýmek!
Ty: Chci šaty s vlečkou.
Máti: Ale ty ti nesluší!
Ty: Chci šaty s vlečkou.
Máti: A co na to lidi?
Ty: Chci šaty s vlečkou.
A pak můžeš navázat volně zas metodou č. 1.
A jdeš je objednat... vše s milým úsměvem a v klidu, ten je nejdůležitější. smajlik - 42

 
heligona
heligona - 20.3.2013 14:05

PEGG: ale možné to je, že jo? a sqwela to taky nakonec zvládne smajlik - 47

 
heligona
heligona - 20.3.2013 14:02

Verera: přesně. je naprosté minimum matek, které jsou prvoplánově zlé. ostatní to opravdu myslí svým (kolikrát hodně debilním) způsobem dobře. já vždycky říkám, že v mojí matce to dobro vážně je, jen pořád nevím, kde přesně smajlik - 16

 
PEGG
PEGG - 20.3.2013 14:02

heligona - 20.3.2013 13:16 jo, jenže přesně takhle ji její matka vychovala, aby byla nerozhodná, nejistá, protože vždycky všechno řídila a neuznávala ničí názor. Mám totiž to samé a je to někdy sakra těžké nenechat se uvláčetsmajlik - 26

 
Verera
Verera - 20.3.2013 13:57

sqwela: Tak bych jí nechala cukroví a koláčky , ať má pocit, že je užitečná a přiobjednala bych něco sladkého podle své chuti.

No a co se týče toho posledního odstavce- tam pomůže jen pracovat na sobě. Třeba začít s menšími věcmi, ale nejdřív to promyslet a ujasnit si, že je to něco, co skutečně chceš,věřit v tom sama sobě, možná i jaké argumenty od někoho jiného, přítele apod. (ovšem věcné) by tě přiměly ustoupit a taky promyslet, jestli je v tom něco, co by ohrozilo oprávněné zájmy matky (takové věci na začátek nevybírat) a když v tom budeš mít jasno, jít do boje s matkou. A neodchýlit se od předem promyšleného jen díky jejímu nátlaku. Nenechat si vnutit, že když nebudete mít červené kachličky je to něco, čeho by se slušná dcera vůči rodičům , kteří ji vychovali, nikdy nedopustila. Neomlouvat se za to, že máš ráda punčové řezy.

Už nejsi podřízené dítě a ona neomylná autorita. Teď jste dvě rovnocenné dospělé osoby se stejnými právy. Tvé matce to stále nedošlo a tobě zatím asi taky ne, ale zkus si na to vzpomenout, až v tobě bude zase vyvolávat nepříjemné pocity.

 
Sonne
Sonne - 20.3.2013 13:55

Nejlepší je se vzít a k mamince přijet s flaškou šampusu až po... Takhle to máme aspoň v plánu my! smajlik - 67 Otázkou ovšem zůstává, jestli to maminka přežije. Ta moje teda rozhodně ano. smajlik - 47

 
PEGG
PEGG - 20.3.2013 13:50

sqwela - 20.3.2013 12:30 nechci se tě nějak dotknout, ale nezapříčinila problémy tvoji sestry taky vaše přepečivá matka? Promiň, asi je to blbost, ale já znám rodinu, která zničila svoje dvě děti. Sice to byla jiná situace,ale taky chtěli pro děti jen to nejlepší. Obě studovaly vysokou a musely se jen učit, žádní kamarádi, žádné zábavysmajlik - 76 Dneska se oba léčí na psychiatrii, holka je anorektička a mají oba invalidku, jsou úplně vyřízenísmajlik - 85

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77189.
    Archiv anket.