Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsem dva roky v důchodu, rozvedená, žiji sama. Mám dospělou dceru, která je rovněž rozvedená a sama vychovává tří a půl letou holčičku. Již delší dobu jsme s dcerou v dost citlivém sporu a chtěla bych požádat čtenářky o tak zvaný „názor zvenčí“. My obě jsme v celém našem problému osobně zainteresované, každá ho vidíme po svém a nedokážeme se dohodnout.

Podle mé dcery jsem prý špatná babička, které je cizí dítě přednější než vlastní vnouče, navíc mne osočuje z toho, že jsem sobecká, dostatečně se nezajímám o její starosti a starám se jen sama o sebe.

A teď v čem je konkrétní problém.

Jak jsem psala v úvodu, jsem už v důchodovém věku. Měla jsem v plánu pracovat i v penzi, ale bohužel, na místě, kde jsem byla, mi to nebylo umožněno. Asi po půl roce, kdy jsem byla doma, jsem se rozhodla situaci řešit. A to především z finančních důvodů, jako osamělá důchodkyně nemám peněz nazbyt.

Sehnat nějakou vyhovující práci nebo brigádu se ukázalo takřka nemožné. Hledala jsem poměrně dlouho, leč bezvýsledně. Pak se mi naskytla zajímavá příležitost: Dcera jedné mé bývalé kolegyně nastupovala po mateřské do práce (má velice lukrativní a zajímavé místo, o které nechtěla přijít) a hledala chůvu ke své tehdy půlroční holčičce. Měla zájem o nějakou zkušenou, časově flexibilní ženu, která by u ní byla zaměstnaná prakticky na plný úvazek.

Bez váhání jsem kývla. Děti mám ráda, péče o ně mi nikdy nečinila potíže. S mladou paní i jejím manželem jsme si padli do oka, dohodli vzájemně vyhovující podmínky. Od pondělí do pátku k nim každé ráno na sedmou docházím a přebírám péči o jejich děťátko, která trvá až do pozdních odpoledních hodin, kdy se maminka vrací z práce. Postupně se moje výpomoc tak nějak sama od sebe rozšířila i o drobnou výpomoc v domácnosti: poklidím, vyperu, nakoupím nějaké drobnosti, vyžehlím a občas i uvařím.

Mladá paní je velice spokojená, ví, že je o její holčičku výborně postaráno a navíc se každý den vrací do uklizeného bytu a nečeká ji klasická ženská druhá směna. Spokojená jsem i já, protože tato práce pro mne není nijak vyčerpávající (řekla bych, že mne spíš baví, ani ji jako práci neberu) a jsem velice slušně finančně ohodnocena.

Mohla bych být spokojená, a svým způsobem i jsem, kdyby mi radost nekazila má dcera. Před dvěma roky se rozvedla a zůstala sama se svou  holčičkou. Dokud s ní byla doma, nic se nedělo. Vídaly jsme se o víkendech, s vnučkou jsme se užily, občas jsem jí pohlídala večer, aby si mohla někam vyrazit.

Jenže pak dcera nastoupila do zaměstnání a začaly problémy. Vnučka špatně snáší školku a je dost často nemocná, což dceři komplikuje situaci v zaměstnání. Naléhá na mě, abych malou v době, kdy nemůže do školky, hlídala, tvrdí, že dnes je jiná doba a nějaké „paragrafy“ a nemocné děti zaměstnavatele nezajímají.

A v tom je ten problém. Já vlastně pracuji na plný úvazek jako chůva a pomocnice v domácnosti. Příjem z této práce potřebuji, rodina, u které jsem, na mne spoléhá. Hlídat jejich malé dítě společně s nemocnou vnučkou je nemyslitelné. Vzhledem k tomu, že vnučka bývá nemocná skoro každý měsíc, značně bych tím svým zaměstnavatelům zkomplikovala situaci, kdyby si za mne měli hledat záskok. Navíc si myslím, že by je to brzy přestalo bavit a našli by si místo mne někoho nastálo.

Dcera to nechce pochopit, vyčítá mi, že je mi cizí dítě přednější než vlastní vnučka, neberu prý ohled na její těžkou situaci rozvedené zaměstnané matky. Podle ní bych měla, když jsem v důchodu, upínat svou pozornost především na ni a na její dcerku.

Jsem z toho dost nešťastná. Chápu, že to pro ni není lehká situace, se kterou se musí potýkat, ale já se musím o sebe taky postarat, abych zvládla poplatit vše, co musím, a zároveň si něco našetřila na dobu, kdy už nebudu tak vitální jako teď. Dcera peněz nazbyt nemá, i jí se snažím finančně vypomoci alespoň tím, že jí komplet oblékám a obouvám malou. Občas jí i nakoupím, abych jejímu rozpočtu ulehčila.

Jsme obě ve složité situaci. Jako babička mám samozřejmě výčitky, když musím kvůli hlídání cizího dítěte odmítnout péči o vlastní nemocnou vnučku, ale pokud si chci tuto práci udržet, nic jiného mi nezbývá.

Jaký je vás názor na spor, který s dcerou vedeme? Myslíte si, stejně jako ona, že jsem špatná a sobecká babička?