Prý jsem špatná babička
Jsem dva roky v důchodu, rozvedená, žiji sama. Mám dospělou dceru, která je rovněž rozvedená a sama vychovává tří a půl letou holčičku. Již delší dobu jsme s dcerou v dost citlivém sporu a chtěla bych požádat čtenářky o tak zvaný „názor zvenčí“. My obě jsme v celém našem problému osobně zainteresované, každá ho vidíme po svém a nedokážeme se dohodnout.
Podle mé dcery jsem prý špatná babička, které je cizí dítě přednější než vlastní vnouče, navíc mne osočuje z toho, že jsem sobecká, dostatečně se nezajímám o její starosti a starám se jen sama o sebe.
A teď v čem je konkrétní problém.
Jak jsem psala v úvodu, jsem už v důchodovém věku. Měla jsem v plánu pracovat i v penzi, ale bohužel, na místě, kde jsem byla, mi to nebylo umožněno. Asi po půl roce, kdy jsem byla doma, jsem se rozhodla situaci řešit. A to především z finančních důvodů, jako osamělá důchodkyně nemám peněz nazbyt.
Sehnat nějakou vyhovující práci nebo brigádu se ukázalo takřka nemožné. Hledala jsem poměrně dlouho, leč bezvýsledně. Pak se mi naskytla zajímavá příležitost: Dcera jedné mé bývalé kolegyně nastupovala po mateřské do práce (má velice lukrativní a zajímavé místo, o které nechtěla přijít) a hledala chůvu ke své tehdy půlroční holčičce. Měla zájem o nějakou zkušenou, časově flexibilní ženu, která by u ní byla zaměstnaná prakticky na plný úvazek.
Bez váhání jsem kývla. Děti mám ráda, péče o ně mi nikdy nečinila potíže. S mladou paní i jejím manželem jsme si padli do oka, dohodli vzájemně vyhovující podmínky. Od pondělí do pátku k nim každé ráno na sedmou 
docházím a přebírám péči o jejich děťátko, která trvá až do pozdních odpoledních hodin, kdy se maminka vrací z práce. Postupně se moje výpomoc tak nějak sama od sebe rozšířila i o drobnou výpomoc v domácnosti: poklidím, vyperu, nakoupím nějaké drobnosti, vyžehlím a občas i uvařím.
Mladá paní je velice spokojená, ví, že je o její holčičku výborně postaráno a navíc se každý den vrací do uklizeného bytu a nečeká ji klasická ženská druhá směna. Spokojená jsem i já, protože tato práce pro mne není nijak vyčerpávající (řekla bych, že mne spíš baví, ani ji jako práci neberu) a jsem velice slušně finančně ohodnocena.
Mohla bych být spokojená, a svým způsobem i jsem, kdyby mi radost nekazila má dcera. Před dvěma roky se rozvedla a zůstala sama se svou holčičkou. Dokud s ní byla doma, nic se nedělo. Vídaly jsme se o víkendech, s vnučkou jsme se užily, občas jsem jí pohlídala večer, aby si mohla někam vyrazit.
Jenže pak dcera nastoupila do zaměstnání a začaly problémy. Vnučka špatně snáší školku a je dost často nemocná, což dceři komplikuje situaci v zaměstnání. Naléhá na mě, abych malou v době, kdy nemůže do školky, hlídala, tvrdí, že dnes je jiná doba a nějaké „paragrafy“ a nemocné děti zaměstnavatele nezajímají.
A v tom je ten problém. Já vlastně pracuji na plný úvazek jako chůva a pomocnice v domácnosti. Příjem z této práce potřebuji, rodina, u které jsem, na mne spoléhá. Hlídat jejich malé dítě společně s nemocnou vnučkou je nemyslitelné. Vzhledem k tomu, že vnučka bývá nemocná skoro každý měsíc, značně bych tím svým zaměstnavatelům zkomplikovala situaci, kdyby si za mne měli hledat záskok. Navíc si myslím, že by je to brzy přestalo bavit a našli by si místo mne někoho nastálo.
Dcera to nechce pochopit, vyčítá mi, že je mi cizí dítě přednější než vlastní vnučka, neberu prý ohled na její těžkou situaci rozvedené zaměstnané matky. Podle ní bych měla, když jsem v důchodu, upínat svou pozornost především na ni a na její dcerku.
Jsem z toho dost nešťastná. Chápu, že to pro ni není lehká situace, se kterou se musí potýkat, ale já se musím o sebe taky postarat, abych zvládla poplatit vše, co musím, a zároveň si něco našetřila na dobu, kdy už nebudu tak vitální jako teď. Dcera peněz nazbyt nemá, i jí se snažím finančně vypomoci alespoň tím, že jí komplet oblékám a obouvám malou. Občas jí i nakoupím, abych jejímu rozpočtu ulehčila.
Jsme obě ve složité situaci. Jako babička mám samozřejmě výčitky, když musím kvůli hlídání cizího dítěte odmítnout péči o vlastní nemocnou vnučku, ale pokud si chci tuto práci udržet, nic jiného mi nezbývá.
Jaký je vás názor na spor, který s dcerou vedeme? Myslíte si, stejně jako ona, že jsem špatná a sobecká babička?
18.11.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 217 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Babička chce ještě naposledy vidět svá vnoučata
- Takovou bych chtěl mít dovolenou, jakou ty máš práci
- Máma se chce odstěhovat do Kanady
- Další příběhy našich čtenářek
Diskuse ke článku - Prý jsem špatná babička
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kelud: Nezlob se, ale když mám dítě, je mojí povinností a starostí se o něj postarat, jenom mojí a nikoho jiného. Nikdo nemá právo vyžadovat od kohokoli iného, byť by to byla vlastní matka. Jestli je situace Libušiny dcery komplikovaná, je to její záležitost a nemůže kvůli tomu svou matku vydírat. Ta chodí do práce, takže prostě na písknutí být k dispozici nemůže. Dcera si prostě bude muset poradit sama. Toto neí o sobectví nebo nepomoci bližnímu, to je realita. Líba jistě svou dceru i vnučku miluje, pomáhá jim dle svých možností, ale není jejich onuce.
koukám, že si opravdu ušetřím spoustu starostí, když nechci ty děti 
pippi.dlouha.puncocha: 
PEGG:
Kelud: ty jsi bud hloupa, navdeneqa, nebo ta povedna dcerunka, ne?
Nechápu, jak někdo může říct, že je Líba sobecká. Ona si svoje dítě vychovala a postarala se o něj. Nebudu opakovat, co už bylo řečeno. Snad jen dodám, že když jsem byla malá, babička i děda ještě pracovali. Když jsem byla nemocná, hlídala mě mamka, babička nikdy. Podotýkám, že i moje máma byla rozvedená (dokonce s dvěma dětmi ve věku Líbiny vnučky) a nepamatuju si, že by si někdy postěžovala, že babička pracuje a nehlídá. Přesto s nimi mám krásný vztah a babičku s dědou miluju nade všechno na světě, takže s argumentama typu odcizení vnučky a babičky se jdětě vycpat.
.jpeg)
mashanka - 18.11.2010 16:03 - to jsi vystihla přesně, každý se může přetrhnout,aby jejich miláček měl nač si vzpomene,všechno se točí kolem dítěte,nikdo je v podstatě nevychovává a tak si nesou do života pocit,že všichni kolem nich jsou tady jen pro ně bez nároku na svůj život.
.jpg)
Nika1: nehlídala nikdy nikdo! No abych nelhala:
tchýne jednou 3 hodiny - byly jsme v kine
tchán c.2 nikdy
tchán c.1 2x o víkendu, ale to spís holky hlídaly jeho (skoro pubertacky jsem nechtela nechatpres noc samotné doma a tak u nás prespal tchán a dohlídl,aby holky neudelaly z baráku kulnicku na dríví a ony mu za to uvarily)
mamka hlídalakdyz jsem poprvé delala autoskolu po vecerechpo práci, a asi 3x kdyz jsme sli do kina (to kdyz jsme se vyskytovali v Praze)
Stanik: Jo to máš pravdu a víš proč, protože si řeknou, že mají svůj život, jako si to říká Líba. A pokud se budeme dál všichni utvrzovat, že nepomoct bližnímu není vůbec sobecké, tak to jde s námi vážně s kopce. Moje maminka je v důchodu, je vdova, nemůžu ji bohužel vypomáhat finančně(jsem momentálně na mateřské), ale často ji zvu na oběd nebo ji oběd přivezu, aby neplatila moc za jídlo. Můj manžel ji udělá v domácnosti vše, co je potřeba, takže neplatí za nějaké řemeslníky. A tím ji můžeme alespoň trochu pomoci, třeba by to tak mohla Libušky dcera dělat také tak. Nemyslím si, že by paní Líba měla hlídat pravidelně, ale hlavně alespoň někdy, kdy je malá nemocná. Paní Líba píše, že tím, že by šla hlídat svou vnučku, zkomplikuje to svým zaměstnavatelům, ale že dcera to má možná ještě víc komplikované ji nevadí? Bohužel dnes to nemají zaměstnané maminky lehké a to víme všichni. Moje maminka, když jsem byla malá a nemocná, tak si vzala paragraf a nemusela se bát, že ji vyhodí z práce. V tom je dnešní situace maminek o dost horší.
.JPG){kind=avatar}
Kelud: Teď Líba pracuje. Až bude její vnučka chodit do školy, tak už možná pracovat nebude a budou spolu rády trávit prázdniny. Kdo může vědět? Ať se o vnučku stará nebo ne, její dcera se o ni stejně jednou starat nebude, až to bude potřebovat. O obětavé lidi se jejich děti zřídka starají. Kdyby se mi stalo, že budu imobilní, budu raději, když mi pleny budou měnit cizí lidé než moji potomci. Asi to máme každý jinak.
Kelud: tech co se naopak staraly nejvic,jsou plne LDN.
Přečetla jsem jen pár reakcí a všichni se kloní k Libušce, že to není sobecké. Dobře, ale v tom případě až Libuška opravdu zestárne a bude potřebovat například pomoc své dcery, tak dcera také nebude jednat sobecky, pokud jí dá na LDN a bude dál chodit do práce než aby se starala o maminku? Víte, já také nemám hlídací babičky, nedá se nic dělat, vím, že to není jejich povinnost, ale mrzí mě to. Já sama si pamatuju, že jsem byla u babiček celé prázdniny a díky tomu jsem měla s babičkami nádherný vztah. O to paní Libuška možná přijde. Je to ale její volba.
.jpg)
problém je, že dcera to bere - ty hlídáš cizí a moje ne.
Vždyť ta babička chodí do PRÁCE a ne že ne. Kdyby pracovala jako vychovatelka v jeslích, tak by jí taky vyčítala, že se stará o cizí?
Pokud nemůže matka, ať si vezme paragraf otec nebo hlídá druhá babička. A občas určitě by mohla i tahle, případně někdo další z rodiny.
Neměla jsem hlídací babičky ani u jedné dcery a nějak jsme to zvládly.
Líbo, nedej se vydírat, operuj Zaměstnáním a ne Hlídáním cizího dítěte.
nečetla jsem d iskusi, ale
říká se, že pokud je malé dítě nemocné, mělo by poznat bezpečí...a to u matky a otce, tím se upevňuje jeho vazba ...
nevím důvod rozvodu...ale dneska jsou mladí se vším hned hotoví a rozvod...a na děti nemyslí
.jpg)
teď koukam na Hledá se táta a máma a tam zaznělo že mamka tý dotyčný říká "máš dítě, dítě, tak se starej, starej" ...
