Prý jsem špatná babička
Jsem dva roky v důchodu, rozvedená, žiji sama. Mám dospělou dceru, která je rovněž rozvedená a sama vychovává tří a půl letou holčičku. Již delší dobu jsme s dcerou v dost citlivém sporu a chtěla bych požádat čtenářky o tak zvaný „názor zvenčí“. My obě jsme v celém našem problému osobně zainteresované, každá ho vidíme po svém a nedokážeme se dohodnout.
Podle mé dcery jsem prý špatná babička, které je cizí dítě přednější než vlastní vnouče, navíc mne osočuje z toho, že jsem sobecká, dostatečně se nezajímám o její starosti a starám se jen sama o sebe.
A teď v čem je konkrétní problém.
Jak jsem psala v úvodu, jsem už v důchodovém věku. Měla jsem v plánu pracovat i v penzi, ale bohužel, na místě, kde jsem byla, mi to nebylo umožněno. Asi po půl roce, kdy jsem byla doma, jsem se rozhodla situaci řešit. A to především z finančních důvodů, jako osamělá důchodkyně nemám peněz nazbyt.
Sehnat nějakou vyhovující práci nebo brigádu se ukázalo takřka nemožné. Hledala jsem poměrně dlouho, leč bezvýsledně. Pak se mi naskytla zajímavá příležitost: Dcera jedné mé bývalé kolegyně nastupovala po mateřské do práce (má velice lukrativní a zajímavé místo, o které nechtěla přijít) a hledala chůvu ke své tehdy půlroční holčičce. Měla zájem o nějakou zkušenou, časově flexibilní ženu, která by u ní byla zaměstnaná prakticky na plný úvazek.
Bez váhání jsem kývla. Děti mám ráda, péče o ně mi nikdy nečinila potíže. S mladou paní i jejím manželem jsme si padli do oka, dohodli vzájemně vyhovující podmínky. Od pondělí do pátku k nim každé ráno na sedmou 
docházím a přebírám péči o jejich děťátko, která trvá až do pozdních odpoledních hodin, kdy se maminka vrací z práce. Postupně se moje výpomoc tak nějak sama od sebe rozšířila i o drobnou výpomoc v domácnosti: poklidím, vyperu, nakoupím nějaké drobnosti, vyžehlím a občas i uvařím.
Mladá paní je velice spokojená, ví, že je o její holčičku výborně postaráno a navíc se každý den vrací do uklizeného bytu a nečeká ji klasická ženská druhá směna. Spokojená jsem i já, protože tato práce pro mne není nijak vyčerpávající (řekla bych, že mne spíš baví, ani ji jako práci neberu) a jsem velice slušně finančně ohodnocena.
Mohla bych být spokojená, a svým způsobem i jsem, kdyby mi radost nekazila má dcera. Před dvěma roky se rozvedla a zůstala sama se svou holčičkou. Dokud s ní byla doma, nic se nedělo. Vídaly jsme se o víkendech, s vnučkou jsme se užily, občas jsem jí pohlídala večer, aby si mohla někam vyrazit.
Jenže pak dcera nastoupila do zaměstnání a začaly problémy. Vnučka špatně snáší školku a je dost často nemocná, což dceři komplikuje situaci v zaměstnání. Naléhá na mě, abych malou v době, kdy nemůže do školky, hlídala, tvrdí, že dnes je jiná doba a nějaké „paragrafy“ a nemocné děti zaměstnavatele nezajímají.
A v tom je ten problém. Já vlastně pracuji na plný úvazek jako chůva a pomocnice v domácnosti. Příjem z této práce potřebuji, rodina, u které jsem, na mne spoléhá. Hlídat jejich malé dítě společně s nemocnou vnučkou je nemyslitelné. Vzhledem k tomu, že vnučka bývá nemocná skoro každý měsíc, značně bych tím svým zaměstnavatelům zkomplikovala situaci, kdyby si za mne měli hledat záskok. Navíc si myslím, že by je to brzy přestalo bavit a našli by si místo mne někoho nastálo.
Dcera to nechce pochopit, vyčítá mi, že je mi cizí dítě přednější než vlastní vnučka, neberu prý ohled na její těžkou situaci rozvedené zaměstnané matky. Podle ní bych měla, když jsem v důchodu, upínat svou pozornost především na ni a na její dcerku.
Jsem z toho dost nešťastná. Chápu, že to pro ni není lehká situace, se kterou se musí potýkat, ale já se musím o sebe taky postarat, abych zvládla poplatit vše, co musím, a zároveň si něco našetřila na dobu, kdy už nebudu tak vitální jako teď. Dcera peněz nazbyt nemá, i jí se snažím finančně vypomoci alespoň tím, že jí komplet oblékám a obouvám malou. Občas jí i nakoupím, abych jejímu rozpočtu ulehčila.
Jsme obě ve složité situaci. Jako babička mám samozřejmě výčitky, když musím kvůli hlídání cizího dítěte odmítnout péči o vlastní nemocnou vnučku, ale pokud si chci tuto práci udržet, nic jiného mi nezbývá.
Jaký je vás názor na spor, který s dcerou vedeme? Myslíte si, stejně jako ona, že jsem špatná a sobecká babička?
18.11.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 217 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Babička chce ještě naposledy vidět svá vnoučata
- Takovou bych chtěl mít dovolenou, jakou ty máš práci
- Máma se chce odstěhovat do Kanady
- Další příběhy našich čtenářek
Diskuse ke článku - Prý jsem špatná babička
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Arna: njn.. jenze ono platit nekoho, kdo vecne nemuze plnit svoje povinnosti, svym zpusobem ty zametnavatele chapu. Mozna ve stastni sparve je to jedno ale pokud mam malou firmu a tyden z mesice mi nefunguje fakturantka napr. - dost blbe...
.gif)
Která nežila z jednoho mizerného platu a následně mizerné penze, ta to těžko pochopí.
.jpg)
sharon: ale tady prece nejde o vlastní vnouce versus cizí díte. V tom prípade vítezí samozrejme vnucka. Tady jde o to, zesi babicka chce trosku prilepsit k mizernému duchodu,event. trosku nasetrit na dobu az nebude moci pracovat, tak aby mela kam sáhnout a nebyla pouze odkázána na dobrodiní státu. Dokonce obcas prilepsí i vlastní vnucce a dceri. A nebo má obcas pohlídat nemocnou vnucku a zbytek zivota hroustat suchý rohlík?
Tady ale přece vůbec nejde o přednost. Samozřejmě, že by Líba dala přednost své vnučce, kdyby nepotřebovala peníze. Ona jak sama psala nechodí do práce za zábavou. A, že to je schodou náhod zrovna práce hlídání dětí, to si myslím, že s tím vůbec nesouvisí. Podle toho co dělá její dcera za práci, možná by šlo domluvit, že by chodila třeba večer, kdy by jí Líba pohlídala. Myslím, že nejlepší řešení je najmout si na tuto dobu také někoho, když bude v práci tak bude mít víc peněz a možná by i babička vypomohla, ale hlavní je, že nebude chybět a nedá tak zaměstnavateli důvod k propuštění. Pokud má pr. poměr na dobu neurčitou, není zas tak jednoduché ji propustit, když není konkrétní důvod a nemoc dítěte důvod není.
.gif)
já bych nikdy nedala přednost cizímu dítěti před vlastní vnučkou......ale je to každýho věc !
prostě a jasně,dcera je sobec.
Arna: Já právě tohle neznám, ani u jednoho dítěte se nezvýšila nemocnost nástupem do školky, měly tak jednou do roka teplotu, zpravidla o nějakých prázdninách (naše školka je přidružená škole a tak dodržuje prázdniny).
Tak by snad stačilo jen přečkat zimní období, malá si odbyde infekce a na jaře a příští rok už tu bude lepší. To by šlo řešit někým cizím na hlídání, aby kvůli tomu přišla Líba o práci, mi přijde zbytečné.
.gif)
Arna: 
souhlas. Líba má práci, která ji těší, dcera má být ráda, že ji mamka vypomůže finančně. Kdyby maminka ještě v důchodu nebyla, tak by se taky nemohla spoléhat na její pomoc. Je to těžké, ale asi by měla požádat o pomoc manžela. Prarodiče nemají žádnou povinnost pomáhat s péčí o vnoučata.
Navíc nevím, zda by pomohlo, kdyby babička hlídala vnučku, aby nemusela chodit do školky. Tak by začala marodit s nástupem do školy, jen by se to o nějaký čas odložilo. Moje dcera chodila do školky od 5 let a byla často nemocná, vydrželo jí to ještě 4 roky.
Dcera je v obtížné situaci , ale dostala se do ní "vlastní vinou", tj. je to její dítě a má a ně zodpovědnost jedině ona, včetně problémů, které to přináší.
Babička byla také v obtížné situaci,ale svými silami ji vyřešila a navíc je ještě schopná vypomoct dceři.
Pokud se babička vzdá práce, vyřeší tak dcera své problémy na úkor ní a dostane ji ještě do obtížné situace, těžko řešitelné do doby, kdy vnučku nebude nutno hlídat. Tak kdo je sobec?
Dcera by měla být ráda, že mamika neskuhrá, že nevyjde s penězi a že si přivydělávát. Zároveň by měla pochopit, že práce, kterou si důchodce jako přivýdělek sežene a vyhovuje mu, se nehledá snadno, takže si jí proto maminka váží a nechce jí ztratit. Dcera by si z maminky měla vzít příklad, je sama, rozvedená a dokáže se o sebe dobře postrat, to dcera zjevně neumí.Hlídat vnouče vážně není povinnost.
Libo, nejsi sobecka babicka. Mas praci na plny uvazek a tu musis ctit pokud si ji chces udrzet. Chapu, ze dcera je rozcarovana z toho, ze nemuzes pomoc jak potrebuje.... Co kdyby si dcera take najala nekoho na vypomoc, kdyz to potrebuje....? Nemuze ocekavat, ze sevzdas sveho jedineho zdroje obzivy. Bude ona ochotna ti platit za pohlidani vnucky...?
Verera: Ano, děti stůňou víc jen z počátku, než si zvyknou na kolektiv a získají větší "imunitu".
Ještě bych dodala k těm co si myslí že má Líba hlídat vlastní vnučku. Napadlo vás že ta práce Líbu naplňuje,že jí dělá ráda? Co by dělala doma bez přivýdělku a v době kdy vnučka je zdravá? Seděla doma,nemohla by pomáhat finančně dceři a ani sama by si toho moc dopřát nemohla.
No to že by se starala o vnučku celodenně by nemělo být rozhodně až do školy, v určitém věku potřebuje mezi děti, měloby to být dočasné opatření , fakt tak do jara, jenže to už asi bude místo ve školce obsazené, takže do konce školního roku nanejvýš.
Zdá se mi, že existují dvě možnosti.
Líba nechá práce a bude hlídat- budou jí chybět peníze na její potřeby, nebude moct přispívat dceři na vnučku, dcera sama vyjde těžko be finanční pomoci babičky a navíc nikde není psáno, že dcera nepřijde o práci i tak z jiných důvodů- pak budou dvě, které potřebují pomoc a ta bude v nedohlednu.
Babička hlídat nebude, ale je schopna finančně vypomoct , možná přispět i na nějaké hlídání v případě nutnosti a pokud dcera přijde o práci, bude pak příjem babičky podstatný a ona , jak se mi zdá z článku, by dceři v takové situaci dost pomohla.
Je pravda, že peníze nejsou všechno, ale hlídání taky ne, v tomto případě se mi jeví líp situace, kdy bybička pracuje.
Chce si to ale s dcerou sednout a sepsat všechno pro a proti, aby jí došlo, že není všechno tak, jak to vidí ona a že babička si nehraje s cizím dítětem,ale že je to práce jako každá jiná.
Pokud by babička hlídala vnučku ve své práci, tak to pořád neřeší situace, kdy vnučka onemocní, protože to bude muset dcera stejně hlídat, i když to možná nebude tak často.
A možná by stálo za to nechat vnučku pořádně vyšetřit a zkusit něco na posílení imunity, ne vždy to pomůže, ale může. Není pravda, že dítě, které začne chodit do školky, musí být pořád nemocné.
koniklec: není zač, třeba to půjde a bude aspoň dočasně (než půjde vnučka do školy) vyřešeno 
