Prý jsem špatná babička
Jsem dva roky v důchodu, rozvedená, žiji sama. Mám dospělou dceru, která je rovněž rozvedená a sama vychovává tří a půl letou holčičku. Již delší dobu jsme s dcerou v dost citlivém sporu a chtěla bych požádat čtenářky o tak zvaný „názor zvenčí“. My obě jsme v celém našem problému osobně zainteresované, každá ho vidíme po svém a nedokážeme se dohodnout.
Podle mé dcery jsem prý špatná babička, které je cizí dítě přednější než vlastní vnouče, navíc mne osočuje z toho, že jsem sobecká, dostatečně se nezajímám o její starosti a starám se jen sama o sebe.
A teď v čem je konkrétní problém.
Jak jsem psala v úvodu, jsem už v důchodovém věku. Měla jsem v plánu pracovat i v penzi, ale bohužel, na místě, kde jsem byla, mi to nebylo umožněno. Asi po půl roce, kdy jsem byla doma, jsem se rozhodla situaci řešit. A to především z finančních důvodů, jako osamělá důchodkyně nemám peněz nazbyt.
Sehnat nějakou vyhovující práci nebo brigádu se ukázalo takřka nemožné. Hledala jsem poměrně dlouho, leč bezvýsledně. Pak se mi naskytla zajímavá příležitost: Dcera jedné mé bývalé kolegyně nastupovala po mateřské do práce (má velice lukrativní a zajímavé místo, o které nechtěla přijít) a hledala chůvu ke své tehdy půlroční holčičce. Měla zájem o nějakou zkušenou, časově flexibilní ženu, která by u ní byla zaměstnaná prakticky na plný úvazek.
Bez váhání jsem kývla. Děti mám ráda, péče o ně mi nikdy nečinila potíže. S mladou paní i jejím manželem jsme si padli do oka, dohodli vzájemně vyhovující podmínky. Od pondělí do pátku k nim každé ráno na sedmou 
docházím a přebírám péči o jejich děťátko, která trvá až do pozdních odpoledních hodin, kdy se maminka vrací z práce. Postupně se moje výpomoc tak nějak sama od sebe rozšířila i o drobnou výpomoc v domácnosti: poklidím, vyperu, nakoupím nějaké drobnosti, vyžehlím a občas i uvařím.
Mladá paní je velice spokojená, ví, že je o její holčičku výborně postaráno a navíc se každý den vrací do uklizeného bytu a nečeká ji klasická ženská druhá směna. Spokojená jsem i já, protože tato práce pro mne není nijak vyčerpávající (řekla bych, že mne spíš baví, ani ji jako práci neberu) a jsem velice slušně finančně ohodnocena.
Mohla bych být spokojená, a svým způsobem i jsem, kdyby mi radost nekazila má dcera. Před dvěma roky se rozvedla a zůstala sama se svou holčičkou. Dokud s ní byla doma, nic se nedělo. Vídaly jsme se o víkendech, s vnučkou jsme se užily, občas jsem jí pohlídala večer, aby si mohla někam vyrazit.
Jenže pak dcera nastoupila do zaměstnání a začaly problémy. Vnučka špatně snáší školku a je dost často nemocná, což dceři komplikuje situaci v zaměstnání. Naléhá na mě, abych malou v době, kdy nemůže do školky, hlídala, tvrdí, že dnes je jiná doba a nějaké „paragrafy“ a nemocné děti zaměstnavatele nezajímají.
A v tom je ten problém. Já vlastně pracuji na plný úvazek jako chůva a pomocnice v domácnosti. Příjem z této práce potřebuji, rodina, u které jsem, na mne spoléhá. Hlídat jejich malé dítě společně s nemocnou vnučkou je nemyslitelné. Vzhledem k tomu, že vnučka bývá nemocná skoro každý měsíc, značně bych tím svým zaměstnavatelům zkomplikovala situaci, kdyby si za mne měli hledat záskok. Navíc si myslím, že by je to brzy přestalo bavit a našli by si místo mne někoho nastálo.
Dcera to nechce pochopit, vyčítá mi, že je mi cizí dítě přednější než vlastní vnučka, neberu prý ohled na její těžkou situaci rozvedené zaměstnané matky. Podle ní bych měla, když jsem v důchodu, upínat svou pozornost především na ni a na její dcerku.
Jsem z toho dost nešťastná. Chápu, že to pro ni není lehká situace, se kterou se musí potýkat, ale já se musím o sebe taky postarat, abych zvládla poplatit vše, co musím, a zároveň si něco našetřila na dobu, kdy už nebudu tak vitální jako teď. Dcera peněz nazbyt nemá, i jí se snažím finančně vypomoci alespoň tím, že jí komplet oblékám a obouvám malou. Občas jí i nakoupím, abych jejímu rozpočtu ulehčila.
Jsme obě ve složité situaci. Jako babička mám samozřejmě výčitky, když musím kvůli hlídání cizího dítěte odmítnout péči o vlastní nemocnou vnučku, ale pokud si chci tuto práci udržet, nic jiného mi nezbývá.
Jaký je vás názor na spor, který s dcerou vedeme? Myslíte si, stejně jako ona, že jsem špatná a sobecká babička?
18.11.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 217 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Babička chce ještě naposledy vidět svá vnoučata
- Takovou bych chtěl mít dovolenou, jakou ty máš práci
- Máma se chce odstěhovat do Kanady
- Další příběhy našich čtenářek
Diskuse ke článku - Prý jsem špatná babička
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Bellana: Když někdo něco nepíše, tak to neznamená, že to není. Ze samé lásky a pohody se asi nerozvedli.
Máte pravdu, že říkáte, že si babička má jet po svém. Jenže by mě zajímalo, kolika z Vás nikdy babička nehlídala.
V tomto případě si opravdu myslím, že je tu hra na city, která hraničí s vydíráním. Babičky nemají vychovávat děti, ale rodiče. Proto je povinnost jich obou, aby tuto situaci zvládly. PROTO TAKY PŘED NIMI STOJÍ. Otec se musí zapojit také, přispět i finančně na případnou chůvu, kterou si najdou, anebo zajistit matku s dítětem.
Přenést zodpovědnost na druhé, to je opravdu moc jednoduché.
Taky jsem byla v té situaci, moje matka nemohla hlídat, ještě nebyla v důchodu, o tchýni jsem doopravdy nestála (její výchovné metody se podepsaly na všech vnoučatech) . Řešila jsem tu situaci tak, že jsem si našla práci doma... na zaplacení druhého člověka jsem neměla. Takto to trvalo 11 let. Všechno jde, když se chce.
Nevíme, jakou práci dcera pisatelky vykonává, ale jsou práce, které s domu vykonávat může. V tuto chvíli by bylo vhodné, kdyby se ona zamyslela sama nad sebou.
Sice babička ještě nejsem, ale obětovala jsem dětem opravdu hodně a ony to vědí. A neumím si představit, že by mě za nějaký ten rok opět uvázaly k nemocnému, byť vnoučeti. To bych opravdu téměř celý život dělala jen pro potřeby druhých a sebe bych odstrčila k bodu mrazu...
.gif)
punh: co ohledy na svoje děti, ale ohledy na dědictví svých dětí neberou 
.gif)
Stanik: asi to je zločin, takové osoby vůbec neberou ohledy na svoje děti, ke kterým mají povinnosti až do konce života
punh: 16:45 : to je bohuzel caste... kolik uz jsme jen tady cetly lametujicich dcerunek co jejich matky v duchodu zaclay zase zit , nebo se nedejboze znovu vdaly!
kareta: je nemocné dítě a nemocné dítě... u těch školkových mi zejména přijde, že většina nemocí je "rýma, kašel, zvýšená teplota" a tam fakt nechávám chůvu dělat její práci, kluci na ní jsou zvyklí a není důvod, proč by to v tomto stavu nezvládli ...
Když jsem ale teď měla malého doma totálně nebohého se spálou, zůstal doma manžel (a chůva přišla pomoct s mladším dítětem), do nemocnice jsme samozřejmě s dítětem taky šli my, k doktorovi chodíme my taky...
vzpomněla jsem si na jednu moji známou, která si mi dotčeně stěžovala, že její maminka vdova si našla přítele a taky o sebe začala víc dbát, pořídila si něco na sebe, jezdí spolu na výlety atd. A já jí na to řekla: "To je skvělý, co? Že už není sama a má zase radost ze života." 
Byla z toho zaražená, myslela, že jí budu přitakávat, pak z ní vypadlo, že rozfofruje všechny peníze a už se ani tak nezajímá o svou rodinu. Prostě byla taky zvyklá na servis od mamky a když ustal, tak to brala jako hrozné příkoří a neomalenost matky, co si to dovoluje takle stará a pořídit si ještě chlapa...
medved: je vidět, že nemáš zkušenosti s tou chůvou... víš, to dítě, který je hlídaný pravidelně od jednoho člověka, kterej není biologickej příbuznej, si k němu vytváří docela silnou vazbu... a jen tak ty hlídací lidi střídat je vůči tomu dítěti dost necitlivý. Není to stejný, jako když jednou hlídá babička od tatínka a jednou hlídá babička od maminky, protože s těma se dítě vídá i "nehlídané", člověk musí poměrně dost opatrně našlapovat, když vybírá, kolik cizích lidí, se mu může u dítěte střídat.
Takže znova z pozice zaměstnavatele - ne, nesouhlasila bych s tím, aby se u dítěte střídalo víc chův, jak se zrovna hodí. Ono je to asi víceméně jedno, když jdeš do kina jednou za měsíc, ale dost je to blbý u malýho dítěte, který je hlídaný denně.
Když by se to podle tebe finančně nějak zařídilo, tak nevidím jediný důvod, proč by si nemohla dcera finančně nějak zařídit hlídání od někoho jiného...
pavlina 15:09: je to tak
No kdyby mela Liby dcera zajem, mohla bych ji dohodit tchyni :-) Ta je presne ten typ, co hlasa, jak rodina je na prvnim miste a jak si maji pomahat.Jenze ono i tohle tvrzeni lze pochopit vselijak.
Ona si tu pomoc vyklada tak, ze by nam nejradsi preorganizovala zivot podle svych predstav, jidelnickem a oblekanim pocinaje, prestylanim posteli a predelanim veci v domacnosti v nestrezenych okamzicich konce. A navic je hodne urputna. Takze ji bohuzel nestaci rict jen jednou, ze si veci budem delat po svem a jist to co uzname za vhodne. Nastesti bydli dost daleko a nejezdi tak casto.
Ale presto musim rict, ze ta jeji urputnost kecat nam do zivota je otravna i tak a kazda jeji navsteva je pro nas hodne vycerpavajici. A navic hlasa jak je obetava apod.
Takze kazda mince ma dve strany. Mozna kdyby Liby dcera zazila tohle, pak by jeste prstickem hrabala po sve pracujici mamince, ktera pomuze jen kdyz muze a nesnazi se ji organizovat zivot.
Nemyslím si, že jsi špatná babička...jsi pouze zaměstnaná...kdyby jsi chodila pracovat do kanceláře "od-do", měla by dcera stejný pocit? Stejně jako by ti netolerovali absence v kanceláři, nebudou je tolerovat ani tví současní zaměstnavatelé...
Nedá se nic dělat, ale tvá dcera má matku, která ještě stále pracuje, aby se uživila, tudíž musí své dítě zvládnout sama...tak jako valná většina z nás...
.jpg)
Almega: přesně tak, já taky.
A jsem si jista, že mi to můj syn bude přát - ono taky záleží, jak si kdo ty děti vychová. Když prožijí dětství tak, že se všechno točí jen kolem nich, každý jim posluhuje a obětuje jim všechno, těžko se lze divit, že to považují za samozřejmé.
Souhlas s Linda 13.29,Verera!! Pomoc je dobrá věc,ale nemá se změnit v něco,co je vyžadováno jako nějaký "nárok" a "povinnost" !!! Bohužel u nás má málokdo takové prostředky,aby mohl své rodiče podporovat,umožnit jim cestování,lázně atd.,protože rodiče mají malý důchod a na toto jim úspory nestačí....Ale mnoho mladých považuje za samozřejmé,že rodiče-důchodci už nic nepotřebují,je pro ně kdeco "škoda",a hlavně :nemají myslet sobecky na svůj život,ale mají,měli-by!! musí!!! pomáhat mladým-penězi,pomocí s vnoučaty -a to vše jen proto,že "se to tak většinou dělá"....Já se tedy těším na důchod,že si konečně budu dělat co já budu chtít,a sobecky budu na své děti "kašlat"(samo,že jen do jisté míry...)Jsou dospělé,tak šup do života a plavte....jako my kdysi v mládí...a bez záchranných kruhů...
Verera: 
