Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jak byste se zachovaly v mé situaci? Máme doma pěkné dusno, protože jsem odmítla manželův dárek, který pořídil k našemu výročí svatby. Slavíme pět let právě v tomto měsíci.

O co jde. Máme dvě děti, čtyřletou holčičku a rok a půl starého syna. Jsem s nimi doma na mateřské. No a manžel mi při naší malé soukromé oslavě obřadně předal dárek: poukaz pro dvě osoby na týdenní dovolenou v Řecku. Teď v srpnu. Nadšeně mi sdělil, že všechno zařídil, děti prý pohlídají rodiče, ti jeho si vezmou dcerku a ti mí syna. A my si vyrazíme na týden sami dva. Prý si to zasloužím a chce mi dopřát alespoň pár dní odpočinku bez neustálé honičky kolem dětí.

Jenže já jsem asi divná, z toho dárku jsem vůbec neměla radost a dala jsem mu to najevo. Nechci nikam jezdit bez dětí, nechci, aby byly ten týden rozdělené každé u jiných prarodičů. Ani jedni je prý oba naráz hlídat nechtějí, bojí se, že by to nezvládli.

Neumím si představit, že si užívám moře a děti jsou tady. Hlavním důvodem je ale syn, který je ještě hodně malý a zatím od nás nikde přes noc nebyl. Dcera ano, tu si občas na víkend jedni nebo druzí rodiče berou. Ale ne pravidelně, spíš výjimečně.

Řekla jsem manželovi, že se mu teda to překvapení moc nepovedlo, protože já z toho radost nemám a nikam se mi od dětí odjíždět nechce. On se strašně urazil, prý je mou reakcí velmi nepříjemně zaskočen, žil v domnění, že budu mít radost, dokonce vybral stejné místo, kde jsme trávili naši první společnou dovolenou ještě než jsme se vzali.

Zatím je to otevřené, konec konců, poukaz je zaplacený, nestálo to zrovna málo peněz, storno poplatky by byly určitě dost vysoké. Manžel tvrdí, že na tu dovolenou tajně šetřil rok a teď si připadá jako blbec. A já jsem prý přehnaně přecitlivělá, že na tom nic není, když si vyjedeme sami dva a děti ten týden naprosto bez problémů přežijí.To já vím, že přežijí, ale jak? Malý bude každý večer plakat, v noci se ještě budí a to chce vždycky jenom mně, ani manžel na něj nezabírá. Dcera u tchýně zvlčí, protože oni jí vše dovolí a navíc moc nedbají na nějaké zásady zdravé výživy, takže už to vidím, jak se celý týden láduje samými čokoládami a sušenkami.

Připadám si strašně. On se teda, jak řekl, cítí jako blbec a jak se mám cítit já, když mě bez předchozí domluvy postavil před hotovou věc? Radši bych byla, kdyby ty peníze investoval do společného víkendu někde tady v ČR pro celou rodinu. To bych si užila mnohem víc.

Momentálně máme doma tichou domácnost a já nevím, co mám dělat. Jet s ním do Řecka, jen aby byl klid a aby se tedy necítil jako blbec, nebo si stát za svým, poukaz nabídnout rodičům nebo někomu jinému, kdo by měl zájem a nechat to plavat? Připadám vám taky zbytečně hysterická a nevděčná? Co byste dělaly vy na mém místě?