Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Zase se potvrzuje, že čím více rodiče preferují jedno z dětí, tím snáz se na ně ono zmiňované jednou vykašle. A je to po právu - jak si to rodič zařídí, takové to má. Pořád stejné dokola - a lidi jsou nepoučitelní. Na to dítě, které bralo a pak se nestará, se lidi koukají skrz prsty. Ono bylo ale celý život vedené rodiči k tomu, že oni tu jsou pro něj. Takže když pro ně nikdy nehnulo prstem, neudělá to ani v případě, že oni to teď potřebují. Je to stejné, jako když manželka po muži denně uklízí boty a svršky, které jí rozhazuje po bytě. kde mu co odpadne, tam to nechá. No a najednou si žena vzpomene, že toho už má dosta a řekněme od prvního října to dělat nebude. Jak se zachová asi manžel? Pojede ve stejných kolejích. Nehne to s ním. Ta vaše Hanička bude péči o matku jen odsouvat a hledat si výmluvy. Teď nebo za rok. Nikdy nebyla vedená k odpovědnosti, nikdy nepřiložila ruku k dílu. Rodina Zuzany bude špatná, že si matku nevzala, ano, i hamižná, protože matka už nemá, co by jim dala. Hanička má důvod matku nevzít, Zuzana nemá argument. Je přece doma. Normální schopná ženská přece stihne práci, domácnost, děti a nemohoucího člověka! Nezbývá, než říct - ano, matka k nám půjde, ale role si milý zlatý vyměníme. Já jdu do práce a Ty dělej to, co chceš po mně! Ale všechno: vaření, úklid, děti a jejich úkoly, praní, obstarej matku...jo a taky si vezmi práci domů! Toto je jediný způsob, jak se matky zbavit: dát ji do péče manžela a počkat, až ji on dá tam, kam patří: do léčebny nebo k haničce. Na tu druhou variantu bych ale moc nesázela...!

modroočka: no fajn, Hanička podepíše a pak řekne, když tady to tak pěkně funguje, popř. sliby se slibují - blázni se radují.
Neustupovala bych, jakmile ji bude mít jednou v domě už se ji nezbaví, zničí to ji, vezme dětem mámu a časem i tátu a stejně se vděku nedočká. Přijde o rodinu, o vlastní zdraví a zkazí dětem dětství a to všechno kvůli člověku, který nenávidi ji a její děti, to by se opravdu musela nejdřív zbláznit.

Dobře si udělala. Má dceru, ať matce pomůže sama. A pokud manžel chce matku u sebe, tak mu navrhni, ať zůstane doma on s ní. Myslím, že by brzy vycouval.

Nečetla jsem příspěvky, ale napíšu Ti něco ze svého života.
Dostala jsem se do situace, kdy jedna známá ovdověla a oč byla cizí, považovala za normální, že bude bydlet s námi. Vždyť jsme byli tak prima rodina!
A najednou jsem zjišťovala, že má zvláštní harmonogram dne, je závislá na alkoholu, nerada se myje, nemá ráda děti, nemá potřebu se přizpůsobit chodu rodiny... vždy jsem pracovala doma, tak jsem měla na všechno čas, že jo.
Ta hrůza trvala 12 let! S dětmi jsem nemohla jet na výlety, neboť ona se vždy ztratila, později po mozkové mrtvici, nebyla tak pohyblivá. Manžel si začal užívat života se svými kamarády, jeho milenka se jmenovala whiskey, rozjely se další nemoce jako cukrovka a on zemřel dříve jak ta dobračka. Postupem let jsem byla uštvaná, naštvaná, nezajímající se o nic, stále pracující, bez chuti jít do společnosti... Když jsem musela něco vyřídit, zkusila jsem ji přechodně umístit do ústavu na týden, abych i já si odpočinula, byla s dětmi atd. Po pár hodinách mi volali, aby si ji odvezla, že to je šílené, co ona vyvádí.
Dnes bych byla jiná, hlavně tvrdá.
Pokud stojíš před ustoupením, je třeba sepsat podmínky, plat pro sebe i příspěvky (např. plíny, jídlo, hygienické potřeby atd.), za jakých se budeš o tchýni starat, samozřejmě s časovým omezením a potom vystřídáním se se švagrovou. Dej si třeba jen 3 - 6 měsíců. Za tu dobu se bude švagrová moci připravit psychicky na opatrování své matky. ... A neboj se, když to podepíše, sama se možná nebude chtít starat a ještě rychle bude vyřizovat odpovídající slyžby.

drž se,přeji ti hodně síly k tomu aby jsi odolala tomu nátlaku,já bych nechala spát chlapa v obýváku dokud by mu nedošlo co za šílenost po tobě chce

Já s tebou souhlasím úplně ve všem. I kdyby bývala byla zlatá, není to tvoje matka a nemáš sebemenší povinnost se o ni starat. Obzvlášťě, když má dceru (to kvůli tomu utírání zadku, což by asi bylo nevhodné, aby dělal matce syn)
Trvala bych na svém i za cenu rozvodu

Děvče nedej se.
Já také s tchýní přiliš nevycházela.|Njehorší byl asi 1,5 roku, co jsme museli u ní bydlet.Schovávala mi nádobí, vědra na úklid.,nadávala mi.Po odstěhování se do svého, to sice bylo lepší,ale nikdy ne vřelé.Před cizími mi neříkala ani jménem, jenom, že je to ta z Dolního konce-panička.Až po čtvrtstoletí, když umírala, byla jsem to právě já, kdo jí odvážel sanitkou do nemocnice.Předtím jsme se s mužem o ní starali, vozili jí jídlo a povídali si.Tenkrát řekla mojí dceři, že tak hodného člověka jako jsem já nikdy v životě nepotkala.Škoda, že na to přišla tak pozdě....Já už jí dávno odpustila .Sama ještě tchýní nejsem a až jednou budu, určitě mám v ní mám odstrašující příklad!

Nečetla jsem příspěvky, jsem sama dvojnásobná tchýně (mám syny) ale plně s tebou souhlasím. Já bych si to nedovolila a trvala bych na tom, že budu u dcery, když jsem ji šla celý život na ruku. Co bylo mezi vámi, je už pryč, ale nedej se,

Hanička je neomalená, fíha...

Ota: hele, nechceš radši zajít na pivo s dalšíma takovýma chytrákama? tam by se ty Tvé příspěvky asi hodily víc

No ty vo** (pardon, ale to nejde jinak), takže Hana počítá s částí důchodu, ale nepočít s péčí o vlastní matku

Ještě bych chtěla k dokreslení celé situace dodat, že pokud by tchýně opravdu byla v péči Zuzky, Hanička by jezdila maminku navštěvovat a Zuzka by měla ještě další práci. Maminka by si postěžovala jak špatně se k ní Zuzka chová a ještě by jí jako vděčnost za návštěvu věnovala důchod.

To jsem si nevymyslela, to mají doma známí.

Manžela bych asi nehnala, on má bohužel ke své matce pořád vztah jako syn, to tak bývá, že čím hůř se rodiče k dětem chovají tím víc děti stojí aspoň o nějak projev náklonosti. A chce být zodpovědný, což není špatné.
Ale nesmí to házet na tebe.

Asi bych s e s ním snažila v klidu sednout, popsat mu jak asi by vypadala vaše domácnost s tchyní, jak by to působilo na tebe, jak na děti a navrhnout schůdné řešení. Třeba tu léčebnu jak píšeš. Prostě mu pomoct vyřešit situaci,aby nemusel mít pocit, že se na maminku vykašlal.

Není sobecké když s e nechceš nechat přivést ke zhroucení a že chráníš děti před věcmi, kterým ještě nemůžou rozumět, ale které by jim ublížily. Není sobecké chtít po tchyni,aby svůj důchod použila na své potřeby a není sobecké připravit Haničku o vedlejší zdroj příjmů.

Naopak hodně sobecké je bát peníze a hodit práci na jiné. Vykašlat se na matku,protože potřebuju její peníze.

Pokud pořád diskutuje manžel se sestrou , měl by přijít s jednoznačným požadavkem, že jestli bude matka u vás, tak bude taky důchod dávat vám, ne že by to přicházelo v úvahu,ale tomu by mohla Hanka rozumět a mohlo by to nasměrovat její uvažování jinam.

kominice: jestli si myslíš, že jsme nějací fanatici tak......

zuzula: To jako že vy se o tchyni budete starat, platit jí všechno ze svého a ona bude přispívat Haničce na nevím co? To je myšleno vážně?

Byly tu nějaké zmínky o tom, že tchyně teď asi prozřela co to má v Haničce za oddanou dceru . Řekla bych, že ne, že ji bude pořád omlouvat, že se o ni nemůže starat, že má moc práce, je slabá... co já vím, důvod se vždycky najde.

Už jenom kvůli tomu, jak mluví o dětech to nejde. Předpokládám, že jsou ještě malé a pokud to uslyší, budou to brát vážně a dá hrozně práce aby neměly pocity méněcennosti. Dospělý člověk se dokáže vyrovnat s ledasčím, mít nadhled, ale děti to poznamená na celý život.

Tohle by měl manžel pochopit na dětech mu přece záleží, ne? Divím se, že se okamžitě neohradil, kdy něco takového o dětech matka vypustila z pusy.