Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bojíte se rádi? Já občas ano. Někdy mám vyloženě chuť způsobit si trochu toho adrenalínku a masochisticky se uprostřed noci dívám na strašidelný film, při kterém si doslova užívám mrazení v zádech. Občas se přistihnu, že na obrazovku zírám doslova s otevřenou pusou.

Jako dítě jsem na tom však byla zcela odlišně. Strašpytel je slabé slovo. Bála a děsila jsem se všeho, lekala jsem se na povel a díky tomu bývala zdrojem všeobecného veselí. Sama sebe jsem dokázala vyjančit tak, že si se mnou nevěděla rady ani vlastní maminka. Troufnu si říct, že bych tehdy byla schopná dávat lekce z hysterie.

Měla jsem staršího bratra, který si mou častou připosranost (promiňte mi ten výraz) dokázal krásně užívat. Děsil mě rád a dobře. K jeho nejvydařenějšímu kousku patří noční průnik do mého pokoje, kdy se nad mou postelí začal kývat jako starý Brůna se sekerou ze seriálu Třicet případů majora Zemana. Pamatujete? „Toho večera byl otec poněkud neklidný…“  Bylo mi asi třináct let, a ačkoli jsem termín „infarkt“ snad ještě ani neznala, zcela rozhodně jsem ho tehdy zažila na vlastní kůži.

Protože se blíží Halloween (Předvečer všech svatých), svátek, který se v anglosaských zemích slaví 31. října a při kterém se děti oblékají do strašidelných kostýmů a chodí koledovat, postrašíme se tak trochu i na našem magazínu. Vůbec přece nevadí, že tento svátek se v našich zemích moc neslaví. Hezky se společně bát můžeme i tak.

V průběhu dnešního a zítřejšího dne si můžete přečíst čtenářské strašidelné příběhy, které jste nám zaslali do redakce. V pátek pak můžete v anketě hlasovat a určit tak vítěze této strašidelné soutěže.

Přejeme vám příjemnou strašidelnou zábavu.