Maminka mu chodí uklízet a podstrojovat
.jpg)
Chodím s přítelem, je mu 32 let a dosud je svobodný. Přede mnou žil asi pět roků s přítelkyní, ale před dvěma lety se rozešli a od té doby je sám. Bydlí sám ve dvougarsonce, na kterou si vzal hypotéku. I já bydlím sama, zatím v pronájmu, mám dlouhodobě k dispozici pěknou garsonku mého bratra, který pracuje v Anglii.
S přítelem spolu chodíme pár měsíců, zatím se spíš tak nějak „oťukáváme“. Nicméně občas u sebe na střídačku přespíme a oba jsme se seznámili s rodiči toho druhého. A právě maminka mého přítele mi dělá vrásky na čele.
Je hodná, milá, sympatická, obětavá. Až moc, řekla bych. Každý týden chodí svému synovi důkladně uklidit v jeho bytě, při té příležitosti vypere jeho prádlo a přinese navařené jídlo na celý týden, kterým mu naláduje mrazák a lednici. Připadá mi to ujeté, aby se máma takhle starala o dospělého, samostatně žijícího syna. Já jsem o sedm let mladší než on a mojí maminku by rozhodně něco takového nenapadlo.
Vzhledem k tomu, že spolu s přítelem ještě nechodíme moc dlouho, necítím se oprávněná jejich model jakkoli otevřeně kritizovat. Občas jsem, pravda, před přítelem utrousila sarkastickou poznámku na téma opečovávaný mamánek, ale myslela jsem to spíš jako odlehčení a taky tak trochu jako impuls k tomu, aby se nad celou situací zamyslel. K tomu nedošlo, on maminčin servis bere jako něco zcela samozřejmého a normálního.
Každý víkend chodí k rodičům na oběd, dokonce i když ho trávíme spolu, v době oběda se na dvě hodiny trhne a jede se k mamince najíst. Mno… Jak říkám, chodíme spolu krátce, držím ústa. I když to není snadné. Zvlášť po mém posledním rozhovoru s jeho maminkou. To už jsem je držet nedokázala.
Minulou neděli pozvala na oběd velkoryse i mě a pak při kávě, kdy jsme seděly jen ve dvou, to začalo. Vyptávala se, zda to s jejím synem myslím vážně, jestli plánuji děti a rodinu… Takový ten klasický křížový výslech. V závěru rozhovoru mne požádala, zda bych mohla, když už s jejím synem chodím a občas u něj přespím, převzít na svá bedra péči o jeho domácnost. Tzn. pravidelný úklid, praní, vaření, nákupy.
Zůstala jsem jako opařená a odpověděla jí, že když u něj občas přespím, tak se samozřejmě do nějakého udržovacího úklidu pustím, umyju nádobí a koupelnu atd., ale nevidím důvod, proč bych měla ke své práci, svému bydlení převzít ještě roli hospodyně v jeho bytě. Myslím, že na něco takového dojde až ve chvíli, kdy spolu začneme trvale žít.
Ona mne však vůbec nepochopila. Vrhla na mne opovržlivý pohled a konstatovala, že my dnešní holky to holt máme jinak a vůbec nevíme, co to je starat se o chlapa, a snažíme se tomu všemožně vyhnout. Měla bych si prý uvědomit, že ona je už paní v letech a starost o dvě domácnosti ji zmáhá.
Nebudu to protahovat, došlo k menší hádce, protože na její poslední argument jsem jí řekla, že by si to měl uvědomit především její syn a začít se konečně chovat jako dospělý chlap. To jsem si dovolila dost. Chladně vstala a oznámila mi, že už si se mnou v tom případě nemá co říct, že vždy žila v domnění, že žena ženu nejlépe pochopí, ale jak vidí, v mém případě se zmýlila.
Od té doby jsem zaznamenala ve vztahu k příteli velkou trhlinu. Můj rozhovor s matkou jsem mu vylíčila a jeho reakce mne docela vyrazila dech. Doslova řekl, že by mě přece neubylo, kdybych tu péči o jeho domácnost převzala, protože on je údajně na něco takového totálně levý a určitě by to neuměl. Jakoby bych nemluvila s dospělým chlapem!
Přitom ve všech ostatních ohledech je naprosto v pohodě. Galantní, pozorný i dost štědrý. Nesnese, abych za sebe cokoli platila, ať jsou to večeře, kino či cokoli jiného. Je inteligentní, má rozhled, dokážeme se spolu hodiny bavit na různá témata a rozumíme si.
A já teď přemýšlím, jestli ten jeho přístup k domácnosti je u něj možné ještě změnit. Možná je jen pod vlivem své staromódně přemýšlející maminky a časem by změnil názor. V každém případě mám v hlavě pořádného brouka. Nechci se s nějakým svým rozhodnutím ohledně našeho budoucího vztahu unáhlit.
25.11.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 233 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Moje partnerka je líná
- Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
- Tchyně zařídila náš dětský pokojík podle svého
Diskuse ke článku - Maminka mu chodí uklízet a podstrojovat
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
lonkue: to není pravda! Záleží na inteligenci, a tu vzděláním nezíská, mnohdy stačí zdravý selský rozum! Známá do 50ti byla s dětma doma, pak se rozhodla, že půjde pracovat, tak vede obchod se sekáčem...blbá není, ačkoliv je stěží vyučená- nestihla zblbnout u pásu nebo v kanceláři
Bellana: ja si to myslim taky. ale sem to nepatri.
.JPG){kind=avatar}
tornado-lou: Právě proto soudím, že by se mělo platit školné. Proč se má ze státní kasy platit za něco, z čeho pak jako celek nemáme užitek? Nebo to, že se někdo několik let "hledá", aby se pak našel jako pojišťovák.
a....: haha...ty me bavis... sebevedoma zena si nemusi dokazovat, ze se umi uzivit v prubehu zivota. Ona to zvladne kdyz je potreba....
. V jake pohadkove zemi zijes....? No kdyz se nezivila v prubehu zivota, tak v momente kdy prijde na lamani chleba tak ji zustane jen ta kasa v Lidlu. A to na nejaky dustojny zivot neni.....
Pentlička: Nová partnerka tvého bývalého muže vaří denně teplé večeře, má nablýskaný byt a peče buchty? 
Kočkomilka: Netrefila. Asi proto, že jsem naprosto nedotčena reálným životem neměla nejmenší představu, co bych vlastně chtěla dělat. Vybrala jsem si to, co mi připadalo nejpřijatelnější. A to je podle mě špatně. Studovat by člověk měl proto, že ho ten obor opravdu zajímá a že ví, že tohle dělat CHCE, ne proto, že zrovna neví, co by měl dělat jiného. Jinak opravdu zabírá místo těm, které to skutečně zajímá, a jemu samotnému to moc nedá (maximálně nějaké obecné návyky a trochu širší rozhled, který se ale dá získat i jinak).
a....: Čili v návaznosti na předchozí - si nějakou školu udělám, až usoudím, že je to potřeba (zatím mám dojem, že i se středoškolským vzděláním mám práci slušnou a velmi dobře placenou - ťuk, ťuk) a hlavně až budu vědět, co opravdu studovat CHCI. Už začínám mít jasnější představu, než těsně po maturitě, a zatím to plánuju tak nějak na dobu rodičovské dovolené, což je (snad) v horizontu tří let. Samozřejmě to osud může zamíchat jinak, ale to už je život.
a....: mohly bysme diskutovat o tom, k cemu je skola, kterou v praxi nepouzivas, aleto by bylo na jinou diskusi a ja bych musela byt sprosta a to se mi nechce.
Jojo, můj sen je být šťastně vdaná, mít práci tak na čtvrt úvazku, abych se seberealizovala a vydělala si na svoje "kapesné" a jinak být v domácnosti a užívat si příjemností života.
Jenže, bohužel, život je něco úúúúúplně jiného než jen sen. Takže chodím do práce kvůli tomu, abych si vydělala na živobytí, manželství se mi rozpadlo a být v domácnosti, tak jsem fakt skončila za tou kasou v Lidlu.
No, možná se mi manželství rozpadlo, že jsem nepekla buchty, nevařila teplé večeře a můj byt se neblýskal čistotou 
.
Kassy: Hele já svou školu taky v praxi nepoužívám, dělám práci, kterou dělají ekonomové nebo právníci. Na tu práci by mě ovšem bez mýho hezkýho titulu nevzali Musím ovšem říct, že studium mě tenkrát dávno bavilo a to tak, že velmi.
Maimnka má pravdu(maminky mají vždycky pravdu) pokud jsi už za polovinou, měla by sis to dodělat při zaměstnání, už kvůli tomu papíru, když ne kvůli ničenu jinýmu.
tornado-lou: pak se za prve nenavidime a pachame harakiri...nebo se na to vykasleme a objedname si listek na cestu kolem sveta
Kassy: studují obor,který chtěly. Ty ses s výběrem úplně netrefila?
monyk: a pak se citime zneuznane, protoze nasi obet nikdo neocenil
Kassy: Protoze my zenske jsme jake jsme. Jsme inteligentni, chapajici, rozumne a ve vetsine pripadu jsme to my, ktere si musi rozhodnout, zda-li se chceme venovat kariere anebo se rozhodneme pro to , byt v domacnostnosti. Muzeme tu fnukat jak chceme, ale kazda z nas vi, ze my dokazeme hodne. Mame na krku deti, ktere chceme vychovat bez ohledu na to, co se kolem nas deje. Je jedno, co vsechno stihame nebo nestihame, u nas, je priorita ta, udelat nasi rodinu stastnou. Kdyz to vrze s pritelem ci manzelem, snazime se aspon deti udelat stastne.
Kočkomilka: Jo, moje matka měla podobný názor. Ale přijde ti lepší dělat něco, co tě nebaví, v čem nevidíš smysl a o čem už předem víš, že to v praxi nepoužiješ? Až jednou přijdu na to, že chci dělat něco, k čemu tu školu potřebuju, tak si ji udělám. A udělám si ji s jasným cílem. Ne proto, že "se to tak dělá" a že to chtějí moji rodiče. Studovat za každou cenu cokoliv, jen aby byl titul, je mor dnešní doby.
Grainne: jak já ti rozumím
