Šatníkové intermezzo aneb Jak na jarní úklid ve skříni
Minulý týden se mi nedopatřením dostal do ruky jeden ženský časopis zvučného jména. Mezi módními kreacemi v ceně ojetého mercedesu a instrukcemi, jak dosáhnout dokonalého orgasmu, jsem narazila na velmi inspirativní návod, jak si teď na jaře udělat očistný proces v šatníku. Zaujalo mě to už jen proto, že se právě o minulém víkendu z mé skříně vyvalily vlny shora a byla jsem pohřbena asi tunou svetrů, jež jsem den předtím halabala nastrkala do horní police v lákavé vidině blížícího se jara – ne nadarmo moje matka říkávala, že do mé skříně je vstup povolen jen na vlastní nebezpečí.
Úkoly jsou ve zmíněném článku rozděleny do několika jednoduchých bodů, to by bylo, abych to nezvládla! Vůbec se mi pravda nechce, ale opájím se představou uvolněného prostoru a možná také nadějí, že konečně najdu to fantastické červené triko, které moje skříň zákeřně spolkla před pár měsíci. Statečně tedy otvírám skříň a vyndávám celý její obsah na sedací soupravu. Během pěti minut to v našem obýváku vypadá jako v nepodařené reklamě na second hand.
Bod č. 1: Vyhoď vše, co jsi neměla na sobě déle než rok.
Cože? To bych ale musela vyhodit všechno v té krásné velikosti, která mě hanebně opustila po předloňských Vánocích! Nene, pořád ještě nevzdávám naději, že se mi jednou podaří přemluvit mou celulitidu k ústupu nebo aspoň ke strategickému přesunutí tukových buněk na vhodnější místa, např. do poprsí.
Bod č. 2: Vyhoď vše, do čeho se nevejdeš.
Dělají si srandu? To už jsme snad probrali. (Člověk by neřekl, jak u práce vyhládne. Jdu to trochu probrat i do ledničky.)
Bod č. 3: Vyhoď vše, co nosíš nerada.
Ano, tak pár takových kousků tam skutečně mám, například světlezelené sako, ve kterém má světlezelená pleť působí ještě světlezeleněji – zombie hadr. Vypadám v něm sice zcela bezkrevně, ale velmi seriózně a kultivovaně, má nádherný střih. (Oblékám si ho na sebe v touze získat alespoň trochu té kutivovanosti, abych si přestala nad tou hromadou kousat nehtovou kůžičku. Marně.)
Bod č. 4: Vyhoď vše, co už není moderní, byť se s tím nechceš rozloučit.
Hele, to fakt nechci. Mám pocit, jako by do této kategorie spadalo všechno, co zůstalo roztroušeno po pokoji. Třeba tenhle svetr, nosila jsem ho, když jsem s kočárkem trajdala podél řeky, vypadala jsem v něm na šedesát a cítila se na osmdesát, ale přesto na to ráda vzpomínám. V téhle sukni jsem zase šla na první rande se svým manželem, byla jsem fakt kus (vola) – pravda, je to už drahně let, ale vzpomíná se na to hezky (a nejsou tam žádné skvrny ala Monika Lewinská). Nene, tohle a tohle tam taky frknu zpátky.
5. úkol jsem si přidala sama: Vyhoď vše, co sis koupila omylem.
Jsem totiž pako. Spousta hadříků se mi líbí a koupím si je, přestože si nejsem tak docela jistá vhodností pro svůj stav či věk, a jelikož reakce okolí bývají občas rozpačité, nemám moc odvahy znovu si to obléct. (Soukám na sebe rudé pouzdrové šaty a rupne mi zip právě v okamžiku, kdy vchází do dveří manžel. Celou situaci shledává velice zábavnou. Je čas na přestávku a panáka becherovky.)
6. úkol jsem si taky přidala sama: Fuj, nestydíš se v tom chodit? Vyřaď!
Ano, přiznávám se k pár kouskům made in Vietnam, China či čertvíkde se to vlastně vyrábí. Samozřejmě že je na nich vidět pochybný původ, ale sakra, tak pohodlně se to nosí! A v některých kulturách jsou prý vytahaná kolena velice sexy! (No dobře, teď kecám.)
Resumé – s konečnou platností vyřazeno:
2 trička fatální délky sotva k pupíku (anžto onen již není reprezentativní),
1 kalhoty, které drží pohromadě už jen silou vlastní vůle,
1 halenka, která se strašně mačká (už má holka domačkáno nadobro),
1 šaty s rozervaným zipem.
Moc toho pravda není. Zjišťuji však velmi potěšeně, že poskládáním ztratily věci na objemu a generální čistka se tak jeví úspěšnou i přes jasně propadákový výsledek. To bych si mohla možná opět něco pěkného přikoupit, třeba ten kostým, co jsem viděla tuhle ve výloze toho hnusně drahého obchodu na náměstí.
Manžel bude mít ze mě radost. Ještěže té becherovky v lahvi ještě trochu zbylo…
25.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 25 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Šatníkové intermezzo aneb Jak na jarní úklid ve skříni
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
odkládám úklid skříně na stěhování, při balení a vybalování to protřídím a co bude malé a pěkné odvezu někam do charity, zbytek nemilosrdně vyházím. Jen mám obavu, že když teď mám vše v jedné skříni a pak budu mít celou šatnu, že bude podivně prázdná
.jpg)
Jarní čistku jsem dělala minulý týden, nacpala jsem to vše do přítelovy kabely a do pár igelitek, že to odvezem někam k popelnicím... a on si přítel po příchodu z práce chudák v první chvíli myslel, že jsem mu sbalila věci a že končíme 
taky mám děsný problém cokoliv vyhodit. Ale mám novou metodu - nakoupit si tolik nových věcí, že se už do skříně nevejdou, takže logicky musí pryč ty starý, který už jsem na sobě neměla x let, na sebe bych si už nevzala, ale přece to nevyhodím 
tak v tom vyhazování je přeborník moje paní,vyhazuje často a ráda ,ale jen moje věci a kluků se svojima se rozloučit nedokáže ,od 13 května jde do důchodu a už se těší jak překope a vyhází celej byt i chatu na zahradě,no mám se na co těšit
dooobře napsaný 
módní kreace v ceně ojetého mercedesu
Soffie, díky za článek, protože já se zrovna taky k podobné čistce odhodlávám, ale bude to boj, protože vůbec nejsem vyhazovací typ. Copak můžu vyhodit sako nebo šaty, které mi šila maminka, kalhoty, jediný kousek, který jsem si kdysi šila já (v naději, že budu šikovná po mamince), svetr, který jsem nosila hrozně ráda, fungl nové kalhoty, do kterých jsem nikdy nezhubla - a tak dále?
Takže po zoufalém přebírání vyřadím pár kousků, ani nebude poznat, že něco ve skříni ubylo. Ale dám si panáka a půjdu na to!
.jpg)
Skríne jsem probírala pred pár týdny jeden hnusný zimní víkend. Neco jsem vyhodila, neco prerovnala a spoustu zapomenutého nasla. A nerada vyhazuju veci, které se jeste dají upotrebit, takze jsem na dne skríne vyrobila haldu starého vytahaného oblecení (obcas sem tam s dírou) a urcite se mi hodí pri mých nikdy nekouncících úpravách zahrady a baráku. Zrovna minulý týden jsem malovala dceri pokoj a padly na to starý dzíny a 2 trika - jedno jsem mela na sobe a druhým jsem po sobe utírala fleky na podlaze. Nic jsem neprala, vsechno slo v nedeli vecer do kontejneru. Doufám ze tímto zpusobem tu hromadu starého oblecení zlikviduji - v léte chci natrít garáz a udelat 2 místa na parkování pro návstevy.
A manzel to vyresil prímo fantasticky.... svoje starý spodní prádlo dal 
na hraní takze ted mi lítá po zahrade jezevcík se starýma slipama v hube... pohled pro bohy
Tobě se to lehce řekne vyhoď když se k tomu váže vzpomínka že jsem to dostala od dcery která už není a moc toho nemám.Ale máš pravdu co se nenosí vyhodit ale je to těžké srdce krvácí ale jelikož jsem měnila nábytek v celém bytě tak mě nic jiného nezbylo než to pro třídit ale nechtělo se mě nic vyhazovat předem. Tak jsem to vyhazovala až když jsem to uklízela zpátky do skříní protože jsem zjistila že by to praskalo ve švech tak šlo vše co jsem vážně neměla na sobě déle jak rok a byl klid ale taky mě to dělá problém jelikož moje váha klesá stoupá a vždy si říkám co když zase zhubnu co si na sebe vezmu ale prostě to je život a některé věci nám přirostli k srdci a časem se modní trend vrací a pak je to zase modní ale pak jen jestli mi jsme modní pro ty věci tak hezký den přeji 
Oblečení, co nenosím, nemilosrdně vyhazuju. Jsem vůbec vyhazovací maniak, nesnáším moc věcí, zdá se mně, že je to nepřehledné. Oblečení, tašky a boty mám ráda kvalitní, ale nemám toho moc.
to se lehce řekne, protřídit šatník, má to však nejeden háček! Nejenže jsem v tomto směru šetrná a téměř se dá říct sběratel hader neboli vetešník, protože svršky z doby štíhlosti se mohou ještě šiknout, pakliže kvůli nemoci zhubnu a svršky z doby obezity se mohou sejít, až mne zase postihne zármutek a v noci budu bílit lednici. Pak taky - modní trendy se neustále vracejí po pár desítkách let, takže co kdyby? Dlouhověkost se prodlužuje, co když tady budu strašit ještě dvacet let a bude tak draho, že budu vděčna za své "vetešnictví"?Z těch všech "rozumných důvodů" jsem při několikerém stěhování sebou táhla vždy několik krabic "moc potřebných svršků" aby pak v novém větším domově spokojeně spočívaly v komoře až do příštího stěhování. Tudíž jsem se ze severní Moravy do západních Čech stěhovala v "dobytčáku", páč naše domácnost+já+tři děti+ pes se do normálního kamionu nestěsnaly. Při dalším stěhování do ciziny bylo nutno vše protřídit, protože to by mi celní správa asi neuznala - jedna osoba a ohromný kamion.Nyní při mém putování po EU se zakotvením ve Španělsku jen ve dvou - a já - má můj dva obojky+3 vodítka, dvě deky+polštářek a zbytek, neboli plný box na střeše a uvnitř v 
asi 20 tašek+dva kufry - toť z 80% je moje "vetešnictví" - a teď "babo raď"
