Kvůli čertovi jsem začala koktat
.jpg)
Dnes je 5. prosinec. Den, který je každý rok charakteristický příchodem Svatého Mikuláše, anděla a čerta. Svatý Mikuláš je patronem námořníků a dětí. Byl to velmi štědrý člověk, a proto se zachovala tradice, že Mikuláš dětem nosí dobrůtky. Hodným dětem ovoce, oříšky. Zlobivým uhlí, cibuli, někdy také dokonce řepu, ale každému přinese něco dle jeho zásluh. Někdo se na něj těší, jiný by ho naopak nejraději vyřadil z kalendáře. Rodiče, ruku na srdce, kolikrát jste své dítě strašili příchodem čerta? Ještě se párkrát vyspíš a je tady čert s Mikulášem, a jestli jsi zlobil, tak si tě odnese do pekla. Blíží se ten den a Vám se honí hlavou, že je to skvělý moment, jak to své dítko donutit poslušnosti? Sotva čerti zmizí z dohledu, už se hlásí o slovo Ježíšek. Nevím, nevím, jestli ti něco přinese. Otázkou je, zda tento postup vede k nějakému pozitivnímu výsledku. Dítě stále žije pouze ve stresu, je úzkostné, neprůbojné. Bojí se domů přijít s ošklivou známkou, poznámkou. Pokud nemusí s jeho negativy seznamovat rodiče, raději jim lže a kontakt s nimi stahuje na absolutní minimum.
Děti strašíme, než abychom jim zajistili báječný prožitek. Je to přeci zvyk, každý jako jiný. Když se nad tím zamyslíme, tak všechny ostatní zvyky týkající se svatých a významných osobností jsou víceméně pozitivní. Chození svaté Barbory, Ježíška, na Velikonoce s pomlázkou. Proč by mezi ně nemohl patřit i příchod čerta? Čert může být také hodný. Stačí se s ním pouze domluvit, aby nebyl tolik hlučný, Vaše děcko nestrašil, že ho hodí do pytle. To neudělá nikdo jiný než vy rodiče. Masky jsou také již na trhu různé. V pohádce s Čerty nejsou žerty, byli hodní, nepočítám tedy Lucifera. Čerti kárali lidi pouze za své hříchy. Příznivci strašení jsou dvojího druhu – zastánci strašení. Rodiče těchto dětí chtějí dítě přinutit, aby něco dělalo jinak nebo nedělalo. Nejde jim o samotnou návštěvu čerta, ale spíše o dobu před čertem a po čertech. Tohle viděl čert. Čert je pro rodiče skvělým nástrojem, jak s dítětem manipulovat. Druhá skupina rodičů jsou takzvaní sadisti. Mají radost z toho, jak se děti bojí, ti se křečovitě drží rodičů kolem krku, jejich děti se po návštěvě čerta začnou třeba pomočovat nebo zadrhávat v řeči. Nevěříte? U dětí, které k tomu mají vrozené dispozice, může stres z čerta spustit vadu řeči a dítě může začít koktat.
Koktavost (též zejména odborně balbutismus, balbuties). Jde o postižení, které zabraňuje pacientovi v plynulé řeči. Nejčastějším projevem je opakování první slabiky slova, méně často pak slova celého. Tento jev je často taktéž doprovázen nejrůznějšími pohyby, jako například pohyby hlavou, křečovité sevření obličeje a podobně. Řeč je v některých případech proložena neúmyslnými pauzami, kdy koktavý člověk není schopen vydat žádný zvuk (tzv. řečové bloky). Vyskytuje se asi u 1% populace (v Čechách je však uváděno postižení až 4% populace). Koktavosti není známa příčina, ale jako jedna z příčin je považován šok, vystrašení. Setkání s čertem může být pro děti stejně stresující záležitostí, jako je pro dospělé přepadení v parku.
Protože jsem dříve také s tímto problémem bojovala a znám několik jedinců, u kterých byl spouštěčem koktavosti právě příchod čerta, tak na to zde upozorňuji. Seznámila jsem se s nimi v září minulého roku v Třinci na kurzu takzvané Nové mluvy. Je to prozatím u nás jediná osvědčená metoda, jak nad koktavostí vyhrát a zbavit se jí už navždy. Všichni jsme udělali veliké pokroky a náš život se obrátil o 180 stupňů. Nebojíme se telefonování, oslovit cizího člověka, koupit si lístek, již nás nic v komunikaci nesvazuje jako dříve. Pro někoho možná naprosto obyčejné přirozené věci denního života, ale pro nás to dříve byly velmi trapné a stresující okamžiky, kdy jsme zčervenali, byli středem pozornosti, a buď ze sebe nevydali ani hlásku nebo několikrát slovo či slabiku zopakovali.
Proto se koktaví často uzavírají do sebe a stydí se za svůj mluvený projev. Mladá, temperamentní slečna, která se mnou procházela terapií, obrečela, když si poprvé koupila jízdenku v autobuse. Dříve chodila s papírkem, kde měla napsáno, kam chce jet, aby nemusela mluvit. Další je šťastný, že si konečně našel dívku. Bál se jakoukoli oslovit, že ji svým mluvným projevem ihned odradí, již mluví plynule a je šťastný. A já? Již mám nadosah vystudovat pedagogickou školu, na kterou jsem se stěží dostala, kvůli mé poruše řeči a splnit si svůj sen – stát se paní učitelkou. Dnešní doba vyžaduje mít dobré komunikační schopnosti a umět se prosadit. Za mých tehdejších zadrhávajících podmínek, bych ji zřejmě neměla šanci nikdy dokončit. Již neovládá koktavost nás, ale my ji. S radostí jsme se s ní rozloučili a dali jí navždy sbohem.
Rodiče si často neuvědomují, jak jediný okamžik může změnit jejím dětem celý život. Lepší a trvalejší způsob je, pomoci dítěti, aby nám bylo partnerem a vůbec nepotřebovalo být zastrašeno. Letošní čert a Mikuláš může odstartovat novou éru. Jak to udělat? Nestrašte je, těšte se na ně. Mluvte o čertech a jejich návštěvě, mluvte s dětmi, čeho se bojí na čertech. Najednou se stane, že čert pro děti nebude tajemné monstrum, ale kouzelná bytost. Řekněte dětem, nevím o nikom, koho by čert kdy do pekla odnesl. Jiní rodiče to dělají, protože chtějí, aby byly jejich děti hodní, to já dělat nechci, protože my se spolu domluvíme viď? Říkejte pravdu, když se Vás dítě zeptá - věříš na čerty? Ne a ty? Ono se možná bude ptát starších kamarádů a ti mu řeknou něco jiného. Nemusíte říkat pravdu, jak to je. Jen to, co si myslíte. Myslím si, že čert neexistuje. Nejlepší je prožít Mikuláše bez stresu s dárky, jako je ovoce a malá sladkost. "Ideální je vyvolat pozitivní vjemy, a ne strach“. Buďte v té situaci parťáci svých dětí, buďte jim oporou. Když se budou bát, obejměte je a chraňte. Uvidíte, že zážitky s čertem a Mikulášem budou mnohem lepší a hlavně bez trvalých následků!
za SPOkoJENÍ, o. p. s. Jana Vlasáková
Spokojení jsou obecně prospěšná společnost, která si klade za cíl pomáhat dětem a dospělým s narušenou komunikační schopností a tedy i sníženou schopností sociálního kontaktu.
Článek je vydán bez redakčních úprav.
5.12.2014 Rubrika: | Komentářů 24 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli čertovi jsem začala koktat
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mariena: hrubky jsem přehlédla a historka dobrá
A hned dvě hrubky
My dávali nadílku na balkon,děti dlouho nevěděli jak to je,protože hlídali balkonové dveře v obýváku a nenapadlo je,že lezu na balkon oknem v ložnici.Jednou jedinkrát jsme čerta s mikulášem pozvali domů a bylo to fiasko.Mladší dcera utrhla čertovi ocas,starší měla připravenou vařečku,jen malý syn seděl v koutku a povzbuzoval je.Muž měl co dělat,aby svatého s doprovodem vyprovodil,všichni tři byli jak děla a děti byly ještě nějaký rok pyšné,jak se ubránily.
Pokud si pamatuju, naše děti z Mikuláše žádné trauma neměly - občas jsme někoho pozvali, občas jsme dali balíček za dveře, jak se to povedlo. Ale nikdy se to u nás s nějakým strašením nepřehánělo, byla to spíš legrace.
Zato s dcerou jsem jednou byla na mikulášské besídce ve školce, a tam přišel tak hnusný čert s latexovou maskou a tak děti strašil, že brečely i ty starší. Vůbec se mi to nelíbilo, divila jsem se, že učitelky nezasáhly
My jsme naše holky taky nestrašili, když byly malé. Nikdy k nám čert ani Mikuláš nepřišli.
No a naši vnuci, když byli malí, na Ježíška, Mikuláše a čerta věřili dlouho, ale sladkosti dostávali jen za okno. Nejstarší vnuk byl hyperaktívní dítě, takový sladký kudrnatý blonďáček s důlečkem v bradě, věčně něco vyváděl. Někde slyšel, že Ježíšek naděluje jen hodným dětem a on si asi byl vědom, že je zlobivý a na Vánoce vždycky dostal teplotu a na pusince se mu vyhodil opar ze strachu, že asi nic nedostane od Ježíška, když zlobil.
hm. vloni jsme vzali synka na čertovskou zabavu na náměstí, měl tehdy 3roky. největší starost byla, aby čerti něco nezapálili a jestli je tam dost hasičů. letos má zápal plic, tak z mikuláše bude balíček za okno. ostatní děti jsou malý, netuší co je za den. celkem mám ze svých dětí pocit, že jejich fantazie čerta, víly, skřítky a podobný vůbec nepotřebuje, naprosto si vystačí sami.
.jpg)
Nikdy jsme čerty domů dětem nezvali - vždy chodíme jen po ulicích, jestli nějakého někde zahlédneme, po návratu domů je doma nachystaná nadílka, protože "Mikuláš už tu byl". Vždy v pohodě. Teď je mladší dcera v první třídě a už od včera je vystrašená a pláče, že jim dnes přijde do vyučování Mikuláš s čerty a andělem a že nechce a že se bojí. Nevím, jestli jí někdo ze spolužáků vystrašil, my to nikdy nedělali 
Nepomohlo ani vysvětlení, že jsou to převlečení deváťáci a Mikuláš je pan ředitel - ten strach je silnější i navzdory tomu, že rozumem to chápe Vysvětlovala jsem, konejšila, ale i tak odcházela do školy se strachem. Nevím, kdo to v ní probudil, ale od nikoho z rodiny to nemá, nikdy jsme nestrašili a nevyhrožovali, že někoho odnese čert 
Možná opravdu nějaký spolužák, který má sám strach?
Taky je mi lito vystrasenych deti. Prece ,aby dite poslouchalo je na rodicich a ne certech. K nam certi nechodili,ale obcas nas rodice vzali na besidku. Nikdy jsem nepochopila,proc pribuzni,u kterych jsem byla v dobe maminy delsi nemoci, smutna, ze jsem bez mamy,v nove sjolce,pozvali 4 certy. No z celeho vecera bylo ubrecene fiasko. Az se mi narodi dite,tak ho takhle trapit nebudu. Uz jsem videla nejvetsi sigry se strachy klepat a proc?
Já jsem děti nestrašila nikdy ničím nadpřirozeným, bohatě stačily pohrůžky věcmi proklatě světskými. Jako malá jsem žila ve vesničce na severu, kde se každého Mikuláše tradičně konalo procesí s Mikulášem, andělem i čerty a mám dojem, že kdyby paní Vlasáková ten tartas viděla, šla by do kolen, Týdny předtím jsme se na to těšili a historky o tom, co kde čerti provedli se vyprávěly celou zimu. U nás jednou uspořádali uhelnou bitvu v předsíni, do které jsem se zapojila i já a děda s babičkou, sice jsme museli s dědou hned druhý den vymalovat, ale stálo to za to. Je mi líto, že vám tohle způsobilo traumatický zážitek, vaši rodiče měli vědět a znát svoje dítě a podle toho se zařídit, což platí pro každého z nás.
