Je partnerství víc, než rodičovství? Ano, je.
Když se mi narodila první a posléze druhá dcera, ani jsem si neuvědomovala, jaká změna nastala ve mně samotné. Obě mé děti byly chtěné, od prvního okamžiku milované a připadalo mi tehdy normální a přirozené, že péči o ně podřídím celý svůj další život.
A tak, aniž bych si to uvědomovala, jsem se stala především matkou. A můj manžel otcem. Náš partnerský život se omezil na vše, co souviselo s dětmi, a na nás dva jako bychom zapomněli. Vše se točilo kolem našich holčiček, které jsme milovali nade vše: zabezpečit je, vymyslet jim program, zábavu... Náš dříve vydatný společenský a kulturní život se smrsknul na občasnou návštěvu divadla, když se podařilo přemluvit babičku k hlídání. Kdysi dlouhé rozhovory, při nichž jsme s radostí poslouchali jeden druhého a diskutovali o různých věcech, se z devadesáti procent točily v podstatě jen kolem našeho rodinného života.
Nepřipadalo mi to divné, a jak už jsem řekla, ani jsem si to neuvědomovala. Necítila jsem to jako újmu. Byla to přirozená součást našeho života, do kterého vstoupily děti.
Až po letech mi došlo, že taková cesta není správná. Že ani po příchodu dětí by neměli partneři zapomínat sami na sebe, rozvíjet svůj vztah, vzájemné pouto, porozumění... A to nejen proto, že už nejsou „jen“ partneři, ale především rodiči. Rodičovství je v podstatě další fáze partnerství, která je s tím spojena. Vychovat své děti, poskytnout jim pocit bezpečí a lásky, to je samozřejmé a asi všichni rodiče se o to snaží.
Není však na škodu – naopak, je velice potřebné – alespoň občas zapomenout na to, že jsme máma a táta, a věnovat se jen sami sobě. Ani v nejmenším to není sobectví. Mnohdy stačí i málo, chvilka, kdy jste jen spolu, jeden pro druhého... a hlavně: Mluvíte o všem možném, ale hlavně ne o dětech.
Moc se mi líbí postoj paní Gabriely, která poslala k nám do redakce svůj příběh a inspirovala mě k napsání tohoto čánku:
„Máme čtyřletou dceru, která je naším sluníčkem. Večery nebo víkendy se snažíme všichni tři maximálně užít čas trávený spolu, takže hrajeme hry, stavíme hrady, vystřihujeme, jedeme na výlet nebo jdeme na hřiště.
Ale co my dva jako partneři? Nejsme jen rodiče! Rádi trávíme čas spolu, což se nám poštěstí výjimečně, kdy si jedni či druzí prarodiče vezmou vnouče. Až jednou jsem byla pozvána na romantickou snídani. Překvapení. Dítě jsme odvedli, tentokrát společně a o něco dřív do školky, a zakotvili po cestě na metro v mekáči. Objednali jsme si toasty, míchaná vajíčka, čaj, horkou čokoládu a ... byli spolu, povídali si o všem možném a nehleděli na čas. Tohle je naše občasná všednodenní romantika a je pro mne obzvlášť důležitá. Po x letech manželství se to bere jinak než při horoucím vzplanutí srdce. Tyto partnerské chvilky si dopřáváme, jak je to jen možné, a můžu říct, že nám oběma velice prospívají.“
S tím nelze než souhlasit. Být spolu, jen ve dvou. A není k tomu nutná slavnostní návštěva luxusního podniku či významné kulturní akce. Někdy stačí procházka, držení za ruku, letmý polibek do vlasů... anebo klidně i ta snídaně v „mekáči“.
Jak jste na tom vy? Umíte si i přes všechny rodičovské starosti a radosti udělat čas jen sami na sebe?
16.2.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 25 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je partnerství víc, než rodičovství? Ano, je.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Tak my teď zrovna máme krizi. Manžel se věnuje malému, já se věnuju malému, ale když chci společný čas pro nás, třeba večer, nejde to. Většinou se pohádáme a je po romantice. Těším se, až přijde z práce, pinďa spí, já mezitím pracuju na PC no a spolehlivě mě odrovná otázka typu: "Tys nevynesla koš?" Už si ani nevzpomenu, kdy se mě zeptal, jak se mám, jestli něco nepotřebuju atd. Na otázky jak bylo v práci, odpovídá jen v pohodě a když pak chci něco řešit, řekne mi, že nemá čas, protože má v práci potíže. A sex? Jednou za měsíc je hodně.. Bavit se o tom? Třískne dveřma.. Nevím nevím, jak tohle skončí
Meryl dik za moc hezkej článek jak byli děti malé tak vše snima a všude opravdu .te´d jsou z domu a vynhrazujeme si to a opět jsme v kole s vnoučaty
Jde to, ale musí se chtít a musí se o tom mluvit... ono se dost často stane, že všednodenní realita schroustá oba dva... a nemusí být příčina jen v tom, že pár má děti.
Důležitý je, aby si tu potřebu uvědomovali oba dva, někdy se totiž stane, že jeden jí má, druhý ne a pak se míjí, podnikají sice spolu "zajímavé" věci, ale vlastně nejsou spolu, jsou jen vedle sebe, jen bez dětí...
chtěli jsme jet na hory aby jsme si užili po 6 letech něci jen ve 2,bohužel si babička zlomila ruku
Je úplně jedno, kde se ony romantické chvilky konají. Důležité je chtít být spolu a taky chtít si to užít.
Rodičovství a partnerství jdou ruku v ruce,podle mě to nejde oddělovat.Možná,že ty ženy,které se příliš upnou na dítě a na manžela kašlou,si s tím mužem už předtím neměly co říct.U nás si máme s manželem stále co si povídat a dělat i po více než 25 letech společného života.A to pracujeme i ve stejném baráku.Máme totiž oba různé koníčky a zájmy,sdílené i s dětmi,a pak není žádný problém.
hezký článek
Mně se stalo s bývalým manželem, že jsme jednou nechali děti u rodičů a vyrazili jsme, už nevím, jestli do kina nebo na nějaké představení, a já po cestě s hrůzou zjistila, že když jsme spolu sami, vůbec nevím, o čem si máme povídat.
Proto jsem ráda, že se současným manželem spolu jednou za čas jedeme sami na zájezd nebo jdeme posedět s kamarády, určitě je to pro vztah důležité
Ahoj Meryl, tvůj článek je moc pěkně napsaný. Moc mě .Budu se tvou radou řídit, ted to asi nepůjde, protože naš mladší syn má teprve 3 měsíce, le beru si to k a až bude větší vzpomenu si na tvůj článek.
rodic nejsem a nebudu.. ale tleskam Meryl za clanek... par manzelstvi mych znamych, co dojelo na to, ze dotycna se stala mamou na plny uvazek a na to ze je taky manzelkou a milenkou sveho muze uz dojelo... jen se to pred nekterymi nesmi rikat nahlas, ze...
gabine tleskam za romaticke snidane a jakekoli chvile, ktere si urvou jen pro sebe.. protoze vi, ze nejen rodicovstvi zivo je manzelsvi...
diky holky!
Ještě donedávna jsem ten čas neměla..nebo nebyla chut, nebo potřeba nevím...ale pak přišla ponorka, dost hustá a bylo třeba něco změnit. Takže ted vyrážím i já sama (muže k tomu nepotřebuju) nebo jdem s mužem na oběd...ale je třeba myslet i na sebe, člvoěk by se jen mezi těmi dětmi zbláznil