Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

habaděj: já nic kulatýho nevidím a jinak

Když Vy to tak umíte zakulatit....
To nás napadá jen...no jen ta středa a samá středa

Již dlouho čekám na tu sladkou chvíli,
až budem spolu v tichu pokoje,
knoflíčky rozerpnu Ti na blůzičce
a přitisknu své tělo na tvoje.

- - - - - - - - - vložím již někým vymyšlené...
Už se těším na tu chvíli,
až mi řekneš s úsměvem,
"podívej se, už jsou venku,
no tak si je vem..."

- - - - - - - - - a zase samotvorba....
Před naší láskou nic nás neuchrání,
roste a voní jako krajina,
až si Tě vezmu, nebudeš se bránit,
spadneš mi zralá do klína.

NEVINNÝ ZLODĚJ
Srdce´s mi popálil odlesky plamenů,
na krku visí mi nějtěžší z kamenů.
Těšíš mě, bolíš mě, něžný i zběsilý,
kam zas jdeš, zůstaň tu, alespoň na chvíli.
Držím tě, pouštím tě, má stavbo na písku,
líbám tě, miluji - za lásku, bolístku.
Jsi den i noc, jsi záblesk na dlani,
k ránu se rozplyneš, když přijde svítání.
Přijdeš a odejdeš, pláču a směji se,
láska i nenávist smíchaná na míse.
Přilétáš odlétáš, stalses mým motýlem,
nechci si připustit, že jsi byl omylem.
Lásku i nelásku v každičké podobě,
nejdřív tě vyženu, pak toužím po tobě.
Říkal´s mi: "Nechtěj mě, lásku jen přikrádám,
neslíbím, neřeknu, svůj rozum ovládám.
Nemiluj, nechtěj mě, já jsem už takový,
dávám a beru si, co mi den napoví.
Vezmi si, daruj mi, jen srdce nedávám,
neumím milovat, jenom si pohrávám."
Přesto se nebráním - jak ladí naše těla,
proč jenom bolí to - mám, co jsem chtěla!

něco pro dnešní den:
O TVÝCH OČÍCH
Máš ty svoje oči jako příslib hříchu,
jak hlubokou propast v temném nočním tichu.
Jako samo peklo, v něž řetězy chrastí,
jako studnu s vodou tam v oáze lásky,
Máš oči plné skřítků, kteří k hříchu svádí,
jako vodu živou, která vrací mládí.
Máš ty svoje oči plné čokolády,
čaruješ a kouzlíš, zbavuješ mě vlády.
Propadám se do nich na okamžik každý,
mám jen jedno přání - topit se v nich navždy.

Tery1948: taky se na tebe těším

ivkat: jo jo pusinko,chci taky popřát mému Honzíkovi,vše nejlepší k jeho zítřejším narozeninám.
Není jediné hodiny,kdy nemyslím
na malého miláčka celé naší rodiny,
at zdravý je a radost nám dělá,
je to náš miláček
a básnička je celá.
Narodil se nám pro radost,
chytrý je víc než dost.
hrne se ke každé práci,
má smysl pro legraci.
Tak ti náš milý Honzíčku k narozkám posílém kytičku.

paniinka: Maminko, je to opravdu moc hezoučké až pojedem k Vám, veznu Honzíkovi tu knížku co má od narození a musíš mu to tam napsat, mám Tě ráda maminko.

Protože paniinka je moje maminka, můžu sem vložit její malou inspiraci k basničce "Také láska".

paniinka: moc pěkné ale smutné

Vikina: smutné, ale mooooc pěkné, (já to zažila, ale nikomu to neříkej)

paniinka: to je moc krásné, něžné a dojemné. Jsi výborná Pokračuj!!

Vikina: Víš, já nemohu říci, která je hezčí. Jsem tvými básněmi naprosto unešená. Už se těším, že brzo poznám básnířku osobně.

Vikina: pěkná- životní zkušenost

paniinka: to se mi moc líbí

Také láska.

Ležím,snad ani nedýchám
tak moc jsem ráda,
že tě vedle sebe mám.
Hledíš mi zpříma do očí,
láskou se hlava mi zatočí.

Jemně se hladíme po tvářích,
v tvých očích probleskuje
šibalství a smích.

Já tě mám rád
ozve se do tmy,
mé srdce láskou přetéká.
Oči se zalijí slzami štěstí
a slzy ty stírají dvě dětské pěsti.

paniinka:

Vikina: hezkýýýýýý ze žívota

..a jedna smutnější:

Nevěra
Osud je ničema a tiše se mi směje,
přivedl do cesty lásku bez naděje.
Rozum mi zatemnil, srdce na cáry dere,
co jednou rukou dává, to druhou zase bere.
Mě noční vánek tiše suší tváře,
to kvůli němu,když hloupá brečím do polštáře.
Pak dveře otevřeš a schovám mokré tváře,
a já tě šťastná objímám - miluji lháře.
A ráno zase musíš za ní jít,
kdo lásku nepoznal, nemůže pochopit.
Pak dveře zaklapnou a dál jsem zase sama.
A odpouštím ti....lásko milovaná.
Čekám tu dál, ať kdo chce, co chce říká,
když ho tak miluji, mého nevěrníka.
Osud je ničema, ne happy end a duha,
on je dál nevěrník a já?.... Já dál "ta druhá".

Tery1948: celina: Vikina: díky děvčata,jsem ráda ,že se líbí

paniinka: moc pěkné

paniinka: veršíky jsou moc pěkné

paniinka: to jsem netušila, co se v tobě skrývá

babkatapka: já vstala dnes za kuropění a složila toto o lásce,které na světě moc není.
JARNÍ TOUHA
Květen je lásky čas,
já promarnila ho zas a zas
žádné líbání pod rozkvetlým stromem
zas smutná bloudím prázdným domem

Každý touží lásku zažít,
každý chce být milován
ne každému je dáno
někdo zůstává sám.

Sám mezi davem lidí,
hledá koho by mohl milovat,
a když ho nenalézá
sám jde do prázdného domu,
do prázdného lože spát.

Nezoufej však lásku najdeš
snad příští,neb další rok
jen větší a odvážnější
musí být tvůj krok.

Tisíce lidí sami jsou,
tisíce od sebe odcházejí
tisíce lidí štastni jsou
když lásku naleznou.

paniinka: z toho si nic nedělej, mě takové veršovánky šly taky, ale teď už ne, na to také musí být nálada, a tu teď určitě nemám na básnění. Ale moc ráda si je čtu, a nejen tady

babkatapka: spíše mé básnické střevo už usíná,co já se naskládala kolegům v práci pro ně i jejich známé k různým výročím,stačilo vědět co je baví atd.Jak jde čas a léta člověk přece jen zakrní.

paniinka: krásně jsi to vystihla tady to opravdu pohladí dušičku i bolavé srdíčko. A ty to taky zkus, nějak se ti probouzí básnické střevo, tak s chutí do toho!!!!

Vikina: habaděj: Už vím kde si hřát dušičku,
jít na šž ,tam najít básničku
je jedno zda ji vložil Habaděj či Vikina
jen vím, že už první slovo mě hladit začíná.

Vikina:
Moc pěkné, hlavně ta poslední. O té by můj kamarád řekl

Noc jako náhrdelník zlatý,
bděl jsem a přesto jsem odpočatý.
Noc doteků a něžných hlásel,
noc jako louka sedmikrásek.
Noc plná něžných pohlazení,
noc vzrušivá a plná tvarů,
pokladů, jež jsou k nalezení,
skrytých jak ráno do oparu.

No, co by se o tom ještě řeklo?
Asi vám bylo krásně teplo....

Tery1948:

Vikina: Jsem tu zase pro potěšení

babkatapka:

Vikina: všechny jsou krásné, romantické, ta poslední nabírá grády, ale přesto je to něžné a plné lásky. To mám ráda, moc se mi to líbí

paniinka:

Vikina: gratuluji něžné,láskyplné,moc se mi obě opravdu líbí.Romantické,chytnou za srdíčko
škoda nechat tady utajené a zastrčené<smajlik4

Tery1948: děkuji, ale tohle spíš neveřejně, snad někdy jednou......

Vikina: Teda jedna krásnější než druhá. Je vidět, že jsi člověk se srdcem v těle a máš citlivou duši. Tvoje verše by si zasloužily uveřejnění. Stále se sem musím vracet, abych si je znovu přečetla.

VZPOMÍNKA
Déšť bušil do oken
vedoucích do dvorů,
když sis mě přivedl
tam k sobě nahoru.
Jak oběť na kříži
v tvé bílé posteli,
ty ve mě a já s tebou
oba jsme hořeli.
Poselství své lásky
vpálils mi do těla,
tvým žhavým inkoustem,
abych to věděla.
Čas neměl hranice,
kouzlils ráj na zemi.
Chybíš mi, lásko má
-prosím tě, vrať se mi.

celina: jó řekla jsem jí - i když tě neznám, přece tě umeju
Tery1948: taky se těším, bude tam dost děvčat, které zatím znám jen virtuálně

Vikina: těším se na sedmého

Vikina: doufám, že jsi ji slušně pozdravila, aby tě nepomluvila, že nejsi vychovaná

celina: tu, co jsem ráno viděla v zrcadle

a kterou myslíš

Tery1948: a až sedmého uvidíš, jaká vobluda to píše ..

celina: Je to krása, Celi, viď

Vikina: jestli si bradu podpřeš nebo podepřeš, to neřeš,
jinak hezké veršíky, milé

a mělo být "podepřu"

Tery1948:

Vikina: To mi krásně začíná den, když jsem si přečetla něco tak dojemného. Budu mít hned o čem přemýšlet.

ZATÍM, CO SPÍŠ
Když první paprsek
vkrade se na nebe.
Bradu si podpřu,
dívám se na tebe.
Mých vlasů pramínek
šimrá tě na čele.
Usmál ses ze spaní,
něžně a nesměle.
Hladím tě celého
jen svýma očima.
Ať nikdy neskončí
to, co teď začíná. K tobě se přitulím,
tichounce jako myš.
Šťastná až k zbláznění,
zatím, co spíš.

babkatapka:

habaděj: Vikina: to je takové krásné, mě to dojalo ale krásně

habaděj: děkuji

Vikina:
Sálá teplo a rozechvění,
z tvého krásného snění.
I do mě se vlévá něha a cítím chvění,
mé prsty lační po mazlivém pohlazení
a tak už běžím, co kdyby chtěla,
"obkreslit" křivky jejího těla...