Chlapi beztak sežerou všechno. Čuňata.
Kdo zná díla této autorky, dá mi určitě za pravdu. Je nepřekonatelná, nenapodobitelná, úžasná… Díky jejím románům jsem přežila ty nejtěžší chvíle ve svém životě a stále se k těm knížkám vracím. Betty dokázala mistrným a nevyumělkovaným způsobem vystihnout nejen ženskou duši, ale svým optimistickým postojem a nadhledem dala i situacím, které mají do humoru hodně daleko, nádech neuvěřitelného komična. A tak se člověku často při čtení stává, že se směje ve chvíli, kdy to vlastně k smíchu vůbec není.
Za svůj životní nadhled vděčila Betty prostředí, ve kterém vyrůstala. Nejčastěji vzpomínala na svou svéráznou babičku, jež se s ničím zrovna moc nepárala. Vždycky mě zaručeně dostane babiččino: „Moc se s tím nepárejte, děvčata. Chlapi beztak sežerou všechno. Čuňata.“ No řekněte sami, dovedete si představit lepší výukovou metodu v předmětu Vaření?
Otec byl důlní inženýr a jeho rodina se často stěhovala. Betty tak během svého dětství procestovala skoro celé Spojené státy. Vyrůstala v početné rodině, měla ještě tři sestry a bratra. I o nich se ve svých knihách často zmiňuje.
Svůj první román Vejce a já vydala v roce 1945. Nepřekonatelným způsobem v něm popisuje život na slepičí farmě, kam se coby novomanželka přestěhovala se svým manželem. Jako typické městské dítě musela v neprostupných horách a daleko od civilizace zažívat opravdová muka, ale nebyla by to Betty, kdyby i z této životní zkušenosti nevytěžila hromadu humoru. Farma, která na ni zpočátku působila romanticky, se brzy stala její noční můrou. Bez elektřiny, tekoucí vody, takřka odříznutá od světa a ve společnosti věčně kdákajících slepic se Betty propracovala až k přímé nenávisti k tomuto prostředí. Přesto je román nabitý humorem, a i když čtenářku mrazí jen při pomyšlení, že by měla něco podobného prožít, celou knížkou se doslova prosměje.
Na farmě se Betty narodily dvě dcerky – Anka a Janka. Manželství ale nevydrželo. S druhým manželem se přestěhovala do Seattlu, kde si koupili dům na nedalekém ostrově. Tam byl sice život též poměrně náročný, nicméně zde nebyly nenáviděné slepice. Betty byla rozhodnutá, že vejce bude důsledně pouze kupovat. První nákup vajec pak popisuje ve svém románu Dusím se ve vlastní šťávě.
Citace z knihy
Prvního října jsem se poptala v obchodě, kde bych mohla nakoupit čerstvá vejce, a dozvěděla jsem se o malé farmě blízko nás….. Bylo to hezké, upravené místečko s bílým laťkovým plotem a s malým bílým domečkem. Zaklepala jsem a přívětivě vyhlížející žena v čisté, modrobíle kostičkované zástěře otevřela dveře. Řekla jsem: „Rádi bychom koupili nějaká vejce.“
Ona řekla: „Kdo jste?“
Já jsem řekla: „MacDonaldovi.“
Ona řekla: „MacDonaldovi? Tak to jste museli koupit dům doktora Morrowa.“
Já jsem řekla: „Ano, my jsme koupili dům doktora Morrowa.“
Ona řekla: “Tak to musíte být ty MacDonaldovi.“
Já jsem řekla: „Ano, my jsme ty MacDonaldovi.“
Ona řekla: „Ale ty MacDonaldovi koupili dům po panu doktorovi Morrowovi.“
Já jsem řekla: "Ano, koupili jsme ho. Koupili jsme dům doktora Morrowa. Jsme MacDonaldovi. Bydlíme ve výběžku delfínů.“
Ona řekla: „Tak to pojďte dál.“
Já jsem řekla: „Přišli jsme koupit vejce. Máte nějaké?“
Ona řekla: „Prodávám jenom sousedům.“
Já jsem řekla: „My jsme vaši sousedé. Koupili jsme dům doktora Morrowa na pláži.“
Ona řekla: „Ale já jsem myslela, že dům doktora Morrowa koupili ty MacDonaldovi.“
Vzdali jsme to a pro vejce jsem zašli do obchodu….
Tak tenhle dialog mě dostane vždycky. Jako ostatně všechny situace, které Betty ve svých knihách popisuje. Kromě již zmíněného Vejce a já vyšla Betty MacDonaldové také kniha Co život dal a vzal, jež obsahuje tři humorné romány:
Kdokoli může dělat cokoli – zde autorka popisuje celou řadu zaměstnání, kterou prošla v době hospodářské krize
Morová rána – vypráví o svém pobytu v tuberkulózním sanatoriu
Dusím se ve vlastní šťávě – nový život s novým manželem v novém domě na pláži
Napsala i několik knížek pro děti: Paní Láryfáry, Čáry paní Láryfáry, Farma paní Láryfáry, Haló paní Láryfáry.
Betty MacDonaldová zemřela bohužel mladá, v nedožitých 50 letech. Svým přístupem k životu, optimismem a smyslem pro humor si ale zajistila nesmrtelnost. Stále nové a nové generace žen sahají po jejích knížkách a většina čtenářek se k nim ráda vrací. Patříte mezi ně?
3.8.2012 Rubrika: Knižní recenze | Komentářů 23 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chlapi beztak sežerou všechno. Čuňata.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.bibusa: No, už reaguji pozdě, ale někde jsem se dočetla, že sice nekontaktoval, ale také brzo zemřel - někde se dostal do potyčky, když se někoho zastával (myslím, už nevím přesně) a zemřel po tom napadení.
Aj ja dakujem za pripomenutie si Betty. Zboznujem jej knihy, precitala som ich nespocetne velakrat a kazdu som citala aj manzelovi. Je mi luto, ze zomrela mlada a nestihla napisat viac knih, ktovie, ci jej deti su este medzi nami, ak ano, su to uz babicky. Ja by som velmi rada zila v lese bez susedov, niekedy nechapem, preco jej tam bolo tak clivo, ale jej muz pracoval aj na pile, tak niekedy bola sama a to jej teda musela byt luto. Docitala som sa, ze Bob ju uz nikdy nekontaktoval, ani ich spolocne deti, ktorym dali priezvisko po Donovi, jej druhom muzovi.
Betty nezomrela na rakovinu pluc, ale na rakovinu vajecnikov!
Protože tolik lidí pělo chválu na Vejce a já, koupila jsem si výtisk, ale četla jen jednou - prostě mě to zrovna dvakrát nezaujalo. Zkusím si ho pak ještě jednou za pár let znovu přečíst, ale když mě kniha nazaujme na první přečtení, málokdy pak na druhý pokus.
A dost mě překvapuje, že tu dvě z vás píší, že se tenkrát nevědělo o škodlivosti kouření, že by jinak lidé žili delší životy. Dnes se nemluví o ničem jiném a co milionů lidí i tak kouří.
Ťapina: každý se na to samozřejmě kouká jinak, ale mně je například sympatický, že někdo dokáže přiznat, že je blbec, a ještě si na to konto ze sebe udělá legraci. Je mi to daleko milejší, než když se naopak někdo ze sebe snaží dělat dokonalou a chytrou a že "to on by nikdy". Sebeironie je ale umění, na to nemá každý...
.
Betty MacDonaldovou miluju! Maminka si koupila její knížky hned jak poprvé vyšly v klubu čtenářů Odeon a já jsem je přečetla jedním dechem. Kolikrát jsem u nich dostala regulérní záchvat smíchu a také jsem znala celé pasáže zpaměti. Často v nějaké situaci mi vytane na mysli nějaký její výrok z knihy. Tohle je humor, který mám nejradši, plyne přímo ze života a je to vlastně životní postoj. Betty, zpříjemnila jsi mi mé dospívání i dospělý život, i dospívání mých dětí (viz "Posílám vám Imogenu, přijedu si pro ni, až jí bude třicet"). Díky!!!!
Některé knihy jsem od ní četla,dětem jsem předčítala Paní Láryfáry,ale už jsem pozapomněla,o čem to bylo.Já jsem žrout knih a přečetla jsem jich už tisíce,ovšem pamatuji si děje jen některých a v posledních letech mám nejraději životopisné,kde je hodně starých fotek a vyprávění o bývalých časech a vše skutečně někdo prožil a není to vymyšlené.
Ano, miluju Betty, ale musím přiznat, že ty dětské knížky vůbec neznám.
Tak je musím honem sehnat a vnutit dcerám (samozřejmě si je od nich půjčím )
mam-ča: Tak to je krásný, bezvadný nápad.
Je to moje nejoblíběnejší autorka, ty knihy miluju. Prostě se dají část dokola a prostě musím závidět ten nadhled a radost ze života. Úžasné. Kdysi jsem si hledala kolem toho na internetu a jak jsem se dočetla, že zemřela tak brzo, tak jsem z toho byla úplně naměkko, i když je to už tak dávno. Fakt hrozné s tím kouřením, v té době neměli představu, jak moc to škodí, ted asi. Taky jsem se dočetla, že je právě velmi oblíbená v Evropě, hodně populární, její knihy se pořád vydávají dokola, kdežto v USA už se vlastně ani neví, kdo je a úplně zapadla. Taky jsem na internetu našla moc pěkný článek o tom, jak jedna rodina se vypravila po jejích stopách a jeli na ten ostrov, kde bydlela s dcerami a druhým manželem a skutečně ten jejich dům našli a současní majitelé je jím ochotně provedli. Celé moc hezké, vytiskla jsem si a vložila do knížky. Taky bych si chtěla přečíst něco od její sestry, jak tu někdo psal, to zatím neznám. Jen jsem si ještě vzpoměla na jeden příběh už z toho, jak ležela s rakovinou v nemocnici, nevím, kde jsem se dočetla, taky moc pěkné, doklad toho, jak neztrácela humor ani když už věděla, že je to špatné... Snad to psala ta její sestra nebo kamarádka, už nevím, ale byla to hezká vzpomínka.
Mno, bohužel. Taky mi několik lidí tvrdilo, že Betty si prostě musím přečíst, protože je skvělá, tak jsem si přečetla Vejce a já, a na pár zasmání přišlo asi tisíc vytočení, jak je ta ženská blbá a ještě se tím chlubí. Nic pro mě, ale já to tušila už předem
zlatý fond každé knihovny!! Jsou knížky na jedno přečtení a jsou knížky, které bych z ruky nedala, tohle je jedna z nich.
Bety Mac Donald byla ve svých knížkách jako kamarád. Prostě jsme to kousek zažily taky. Její knížky mám u postele...
myslím, že to byla ona co popisovala jak sáňkovat a přišla o zuby
Vejce a já jsem četla kdysi pradávno, ale k "Co život dal a vzal" se občas vracím.
Tuhle knížku jsem si koupila už počtvrté. Vždycky když se některá moje kamarádka ocitla ve velkém průšvihu, tak jsem jí tu knížku věnovala. Naposledy kamarádčině mamince, která se rozváděla po 47mi letech manželství, a najednou nevěděla jak sama žít. Z knížky měla velkou radost. Nic tak člověka nepotěší, jako cizí neštěstí, navíc podané s humorem.
Knihy Betty MacDonaldové čtu pravidleně každé léto - i letos Patří k letní, prázdninové pohodě.