Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

bibusa: No, už reaguji pozdě, ale někde jsem se dočetla, že sice nekontaktoval, ale také brzo zemřel - někde se dostal do potyčky, když se někoho zastával (myslím, už nevím přesně) a zemřel po tom napadení.

Aj ja dakujem za pripomenutie si Betty. Zboznujem jej knihy, precitala som ich nespocetne velakrat a kazdu som citala aj manzelovi. Je mi luto, ze zomrela mlada a nestihla napisat viac knih, ktovie, ci jej deti su este medzi nami, ak ano, su to uz babicky. Ja by som velmi rada zila v lese bez susedov, niekedy nechapem, preco jej tam bolo tak clivo, ale jej muz pracoval aj na pile, tak niekedy bola sama a to jej teda musela byt luto. Docitala som sa, ze Bob ju uz nikdy nekontaktoval, ani ich spolocne deti, ktorym dali priezvisko po Donovi, jej druhom muzovi.

Betty nezomrela na rakovinu pluc, ale na rakovinu vajecnikov!

Protože tolik lidí pělo chválu na Vejce a já, koupila jsem si výtisk, ale četla jen jednou - prostě mě to zrovna dvakrát nezaujalo. Zkusím si ho pak ještě jednou za pár let znovu přečíst, ale když mě kniha nazaujme na první přečtení, málokdy pak na druhý pokus.
A dost mě překvapuje, že tu dvě z vás píší, že se tenkrát nevědělo o škodlivosti kouření, že by jinak lidé žili delší životy. Dnes se nemluví o ničem jiném a co milionů lidí i tak kouří.

Ťapina: každý se na to samozřejmě kouká jinak, ale mně je například sympatický, že někdo dokáže přiznat, že je blbec, a ještě si na to konto ze sebe udělá legraci. Je mi to daleko milejší, než když se naopak někdo ze sebe snaží dělat dokonalou a chytrou a že "to on by nikdy". Sebeironie je ale umění, na to nemá každý...

.

Betty MacDonaldovou miluju! Maminka si koupila její knížky hned jak poprvé vyšly v klubu čtenářů Odeon a já jsem je přečetla jedním dechem. Kolikrát jsem u nich dostala regulérní záchvat smíchu a také jsem znala celé pasáže zpaměti. Často v nějaké situaci mi vytane na mysli nějaký její výrok z knihy. Tohle je humor, který mám nejradši, plyne přímo ze života a je to vlastně životní postoj. Betty, zpříjemnila jsi mi mé dospívání i dospělý život, i dospívání mých dětí (viz "Posílám vám Imogenu, přijedu si pro ni, až jí bude třicet"). Díky!!!!

Některé knihy jsem od ní četla,dětem jsem předčítala Paní Láryfáry,ale už jsem pozapomněla,o čem to bylo.Já jsem žrout knih a přečetla jsem jich už tisíce,ovšem pamatuji si děje jen některých a v posledních letech mám nejraději životopisné,kde je hodně starých fotek a vyprávění o bývalých časech a vše skutečně někdo prožil a není to vymyšlené.

Ano, miluju Betty, ale musím přiznat, že ty dětské knížky vůbec neznám.
Tak je musím honem sehnat a vnutit dcerám (samozřejmě si je od nich půjčím )

mam-ča: Tak to je krásný, bezvadný nápad.
Je to moje nejoblíběnejší autorka, ty knihy miluju. Prostě se dají část dokola a prostě musím závidět ten nadhled a radost ze života. Úžasné. Kdysi jsem si hledala kolem toho na internetu a jak jsem se dočetla, že zemřela tak brzo, tak jsem z toho byla úplně naměkko, i když je to už tak dávno. Fakt hrozné s tím kouřením, v té době neměli představu, jak moc to škodí, ted asi. Taky jsem se dočetla, že je právě velmi oblíbená v Evropě, hodně populární, její knihy se pořád vydávají dokola, kdežto v USA už se vlastně ani neví, kdo je a úplně zapadla. Taky jsem na internetu našla moc pěkný článek o tom, jak jedna rodina se vypravila po jejích stopách a jeli na ten ostrov, kde bydlela s dcerami a druhým manželem a skutečně ten jejich dům našli a současní majitelé je jím ochotně provedli. Celé moc hezké, vytiskla jsem si a vložila do knížky. Taky bych si chtěla přečíst něco od její sestry, jak tu někdo psal, to zatím neznám. Jen jsem si ještě vzpoměla na jeden příběh už z toho, jak ležela s rakovinou v nemocnici, nevím, kde jsem se dočetla, taky moc pěkné, doklad toho, jak neztrácela humor ani když už věděla, že je to špatné... Snad to psala ta její sestra nebo kamarádka, už nevím, ale byla to hezká vzpomínka.

Mno, bohužel. Taky mi několik lidí tvrdilo, že Betty si prostě musím přečíst, protože je skvělá, tak jsem si přečetla Vejce a já, a na pár zasmání přišlo asi tisíc vytočení, jak je ta ženská blbá a ještě se tím chlubí. Nic pro mě, ale já to tušila už předem

zlatý fond každé knihovny!! Jsou knížky na jedno přečtení a jsou knížky, které bych z ruky nedala, tohle je jedna z nich.

Bety Mac Donald byla ve svých knížkách jako kamarád. Prostě jsme to kousek zažily taky. Její knížky mám u postele...

myslím, že to byla ona co popisovala jak sáňkovat a přišla o zuby

Vejce a já jsem četla kdysi pradávno, ale k "Co život dal a vzal" se občas vracím.
Tuhle knížku jsem si koupila už počtvrté. Vždycky když se některá moje kamarádka ocitla ve velkém průšvihu, tak jsem jí tu knížku věnovala. Naposledy kamarádčině mamince, která se rozváděla po 47mi letech manželství, a najednou nevěděla jak sama žít. Z knížky měla velkou radost. Nic tak člověka nepotěší, jako cizí neštěstí, navíc podané s humorem.

Knihy Betty MacDonaldové čtu pravidleně každé léto - i letos Patří k letní, prázdninové pohodě.