Chlapi beztak sežerou všechno. Čuňata.
Kdo zná díla této autorky, dá mi určitě za pravdu. Je nepřekonatelná, nenapodobitelná, úžasná… Díky jejím románům jsem přežila ty nejtěžší chvíle ve svém životě a stále se k těm knížkám vracím. Betty dokázala mistrným a nevyumělkovaným způsobem vystihnout nejen ženskou duši, ale svým optimistickým postojem a nadhledem dala i situacím, které mají do humoru hodně daleko, nádech neuvěřitelného komična. A tak se člověku často při čtení stává, že se směje ve chvíli, kdy to vlastně k smíchu vůbec není.
Za svůj životní nadhled vděčila Betty prostředí, ve kterém vyrůstala. Nejčastěji vzpomínala na svou svéráznou babičku, jež se s ničím zrovna moc nepárala. Vždycky mě zaručeně dostane babiččino: „Moc se s tím nepárejte, děvčata. Chlapi beztak sežerou všechno. Čuňata.“ No řekněte sami, dovedete si představit lepší výukovou metodu v předmětu Vaření?
Otec byl důlní inženýr a jeho rodina se často stěhovala. Betty tak během svého dětství procestovala skoro celé Spojené státy. Vyrůstala v početné rodině, měla ještě tři sestry a bratra. I o nich se ve svých knihách často zmiňuje.
Svůj první román Vejce a já vydala v roce 1945. Nepřekonatelným způsobem v něm popisuje život na slepičí farmě, kam se coby novomanželka přestěhovala se svým manželem. Jako typické městské dítě musela v neprostupných horách a daleko od civilizace zažívat opravdová muka, ale nebyla by to Betty, kdyby i z této životní zkušenosti nevytěžila hromadu humoru. Farma, která na ni zpočátku působila romanticky, se brzy stala její noční můrou. Bez elektřiny, tekoucí vody, takřka odříznutá od světa a ve společnosti věčně kdákajících slepic se Betty propracovala až k přímé nenávisti k tomuto prostředí. Přesto je román nabitý humorem, a i když čtenářku mrazí jen při pomyšlení, že by měla něco podobného prožít, celou knížkou se doslova prosměje.
Na farmě se Betty narodily dvě dcerky – Anka a Janka. Manželství ale nevydrželo. S druhým manželem se přestěhovala do Seattlu, kde si koupili dům na nedalekém ostrově. Tam byl sice život též poměrně náročný, nicméně zde nebyly nenáviděné slepice. Betty byla rozhodnutá, že vejce bude důsledně pouze kupovat. První nákup vajec pak popisuje ve svém románu Dusím se ve vlastní šťávě.
Citace z knihy
Prvního října jsem se poptala v obchodě, kde bych mohla nakoupit čerstvá vejce, a dozvěděla jsem se o malé farmě blízko nás….. Bylo to hezké, upravené místečko s bílým laťkovým plotem a s malým bílým domečkem. Zaklepala jsem a přívětivě vyhlížející žena v čisté, modrobíle kostičkované zástěře otevřela dveře. Řekla jsem: „Rádi bychom koupili nějaká vejce.“
Ona řekla: „Kdo jste?“
Já jsem řekla: „MacDonaldovi.“
Ona řekla: „MacDonaldovi? Tak to jste museli koupit dům doktora Morrowa.“
Já jsem řekla: „Ano, my jsme koupili dům doktora Morrowa.“
Ona řekla: “Tak to musíte být ty MacDonaldovi.“
Já jsem řekla: „Ano, my jsme ty MacDonaldovi.“
Ona řekla: „Ale ty MacDonaldovi koupili dům po panu doktorovi Morrowovi.“
Já jsem řekla: "Ano, koupili jsme ho. Koupili jsme dům doktora Morrowa. Jsme MacDonaldovi. Bydlíme ve výběžku delfínů.“
Ona řekla: „Tak to pojďte dál.“
Já jsem řekla: „Přišli jsme koupit vejce. Máte nějaké?“
Ona řekla: „Prodávám jenom sousedům.“
Já jsem řekla: „My jsme vaši sousedé. Koupili jsme dům doktora Morrowa na pláži.“
Ona řekla: „Ale já jsem myslela, že dům doktora Morrowa koupili ty MacDonaldovi.“
Vzdali jsme to a pro vejce jsem zašli do obchodu….
Tak tenhle dialog mě dostane vždycky. Jako ostatně všechny situace, které Betty ve svých knihách popisuje. Kromě již zmíněného Vejce a já vyšla Betty MacDonaldové také kniha Co život dal a vzal, jež obsahuje tři humorné romány:
Kdokoli může dělat cokoli – zde autorka popisuje celou řadu zaměstnání, kterou prošla v době hospodářské krize
Morová rána – vypráví o svém pobytu v tuberkulózním sanatoriu
Dusím se ve vlastní šťávě – nový život s novým manželem v novém domě na pláži
Napsala i několik knížek pro děti: Paní Láryfáry, Čáry paní Láryfáry, Farma paní Láryfáry, Haló paní Láryfáry.
Betty MacDonaldová zemřela bohužel mladá, v nedožitých 50 letech. Svým přístupem k životu, optimismem a smyslem pro humor si ale zajistila nesmrtelnost. Stále nové a nové generace žen sahají po jejích knížkách a většina čtenářek se k nim ráda vrací. Patříte mezi ně?
3.8.2012 Rubrika: Knižní recenze | Komentářů 23 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chlapi beztak sežerou všechno. Čuňata.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Linda: taky to tak cítím - začala jsem číst to vejce a nezaujalo mě to - asi se směju jiným životním situacím - zrovna tak se divím davovému šílenství na "Fotra" 
výplody šílence ....
.gif)
tak mám Vejce a já před sebou......vydání v roce 1979 a cena 28 kč ....
Vejce a já jsem četla už hodně dávno, snad před 25 lety....dnes čtu raději současnost...to co je mi blízké, třeba Důchodkyně nestřílejte..........
Mně se knížky od Betty MacDonaldové líbily moc, ale už jsem je četla docela dávno a děj si moc nevybavuju - článek mi připomněl, že bych si od ní mohla zase něco přečíst
.jpg)
Musim se priznat, tato autorka me zrovna nezaujala 
. Naockovaná tady vami jsem se snazila nejakou knizku sehnat, nepodarilo se mi to a az jednou jsem ji nasla u kamaradky v knihovne a pujcila si ji. Vejce a já mi prislo hodne prasteny a zrovna zmineny dialog me spis vytocil lidskou blbosti - asi mi zrovna chybel ten spravny nadhled. Kdokoliv muze delat cokoliv bylo ze zivota a bohuzel pravdive, Morová rána no nevim, pravda v takovém stavu asi clovek kasle na cokoliv a chce hlavne prezit.....proste shrnuto: ano rozumim autorce a jejimu mottu hlavne prezit za kazdou cenu. Ale samotné knizky nejsou pro me a asi se k nim nevratim.
.gif)
Super autorka zrovna jsem opět poněkolikáté dočetla její knihy + knížku Mary Bardové Buď sama sebou. Vždycky se u nich tak nasměju..hlavně v metru, nemůžu se ani ovládnout, ať si lidi myslej klidně, že jsem praštěná Dcera četla od Betty jen Paní Láryfáry, tak jsem jí te´d na prázdniny vnutila Vejce a já a doufám,že se začte a taky jí to chytne - je to takový "lék pro život" a je dobré vědět, že existuje, a že po něm člověk může sáhnout. Když si vzpomenu na tu ufňukanou mauinkou spolupacientku z Borovic a jejího mužíčka 
Zrovna tyhle pasáže jsem včera dceři citovala,abych jí nalákala. je mi hrozně líto,že umřela tak brzy a nestihla toho napsat víc 
.JPG){kind=avatar}
Škoda, že se tenkrát nevědělo o škodlivých účincích kouření, mohla toho napsat více. Ty plíce oslabené tuberou holt nevydržely to množství cigaret, které sama kouřila a které kouřili všichni okolo. 
Draco: Ty knihy o paní Láryfáry se mým dětem líbíly, mně taky. Trochu morality, samozřejmě, ale takové anglosaské. Takovou čarodějnici by mnohé děti velmi potřebovaly, dnes ještě víc než dříve, obávám se.
její knihy mne provázejí od mládí, dokáži je číst s odstupem jednoho roku stále a vždy nalézám něco nového - v dobách velkých problémů a smutku mi byly velkou oporou, velké díky, Bettynko 
Knihy Betty McDonaldové už znám téměř zpaměti a tak se mi stává, že když mi je něco připomene, automaticky si danou pasáž "přehraji"v hlavě Betty měla zajímavý život a myslím, že i za těch nedožitých 50 let jej využila úplně maximálně. Nutno dodat, že nebýt její sestry Mary, asi bychom se o tom ani nedozveděli. Taková sestra, která dotlačí kohokoliv do čehokoliv by se mi občas taky hodila. Bylo to sice občas na zabití, ale jindy neocenitelné Jinak myslím, že celá jejich rodina byla užasná, všichni trhlí tím správným způsobem. No myslím, že si to budu muset zase přečíst. Hezký článek
.gif)
Meryl: Krásný článek,až mi slza ukápla,děkuju...Vejce a já a Co život dal a vzal jsem přečetla jedním dechem
...není co k tomu víc dodat,mám ty samé pocity co ty Merylko,moc hezky si to popsala
...akorád ty dětské knížky jsem nečetla,budu to muset napravit,určitě jsou taky výborný
