Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Díl 3. a poslední - Jak jsem si hrála na průvodce…

Díl 3. a poslední - Jak jsem si hrála na průvodce…

…aneb zase jeden z mých hloupyých nápadů.

Neděle 31.dubna v 9h sraz na Florenci (jak jinak) a co podnikneme dneska? Projevili přání navštívit přirodu a tak jsme měli naplánovaný výlet za Prahu – dostali na výběr mezi Karlštejnem a Koněpruskými jeskyněmi? To jsem si zavařila a počala jsem vysvětlovat co jsou to jeskyně. Skončili jsme v Berouně na autobusovém nádraží.

Omlouvám se, pokud se tu vyskytují nějaké domorodkyně, ale uprímně pro těch asi 8 tyčí s jízdními řády a zavřeným stánkem s občerstvením je to více než honosný název.  Když k tomu přidám šedou oblohu, z které navíc začalo mrholit, mohli se mí drazí Dánové klidně domnívat, ze je hodlám únést a budu požadovat tučné výkupné. A to nemluvím o taxikáři, kterému odvoz 7 osob k jeskyním nestál ani za nastartování auta. Měl smůlu, našla jsem si jinýho, který byl ochoten odvézt nás byť musel jet dvakrát.

Koněpruské jeskyně je nadchly a já poprvé v životě nestála frontu na vstup, neb jsme tam byli jediní návstěvníci. Mimochodem taktéž poprvé v životě jsem se v jeskyních ohřála – vevnitř bylo nějakých 10 stupňů , kdežto venku lehce pod nulou. Po prohlídce a vykoupení stánku se suvenýry projevili zájem o procházku tamní přírodou. Kdyby bylo léto a nebo aspoň sluničko a pár stupňů nad nulou, tak bych to pochopila, takhle jsem si v duchu zaťukala na čelo šla vyzpovídat domorodce v suvenýrech. Dozvěděla jsem se, že do Berouna na nádraží je to lehce z kopce a po rovině nějakých 5-6km.  Já vůl mu to uvěřila a  předložila myšlenku skupině, která to radostně uvítala.

Tu radost si udržely první asi 2 km, kdy se cesta lehce svažovala lesem , pak jsme potkali drobný, asi kilometrový kopeček a nastal sestup. Měl pouze jednu vadu, klesal pod úhlem bajočko tak 70-80 stupňů. Někde v jeho polovině jsme překročili hranici, kterou meterologové označují jako vyšší  polohy, a z romanticky křupajícího ledu pod našima nohama se stalo kouzající blátíčko.  Po sjezdu tohoto lehkého klesaní stylem od stomu ke stromu  a dalších asi 3km roviny nastalo stoupání, o kterém se mi ten mladý muž v suvenýrech nějak pozapoměl zmínit a já na něm málem vypustila duši.

Do Berouna jsem dorazili o tři hodiny a asi 10km později plni zážitků a s bahnem někam  po pás. Ovsem tato “procházka” měla pro Franka coby elektrikáře, další nezapomenutelný zážitek – elektrické vedení na dřevěných sloupech, porcelánové pojistky a jejich připojení k domům na předměstí Berouna ho uvedly v němý úžas. Na nádraží jsme vykoupili  místní občerstvení, já zažila poměrně horkou lingvistickou chvilku, když jsem se snažila osvětlit pojem tvarohový koláč. Tvaroh je v Dánsku poměrně neznámá surovina a soutchán se domníval, že se jedná o zapečený sýr. Vzdala jsem to, zakoupila poslední dva tvarohové výrobky, krapet primitivním způsobem jsem je rozdělila a všichni (kromě Camilly) povinně ochutnali rozdíl mezi tvarohem a sýrem.

V mezičase jsem ještě stačila zatelefonovat Monje, že v Praze budu tak za hodinu. Domluvili jsme si schůzku pod koněm s tím, že mě lehce pozná “mám hnědou dlouho koženou bundu a bahno všude”. Ve vlaku z nás pomalu začalo bahno opadávat a Dánové byli nadšeni výhledem. Na hlavním nádraží jsem se s nimi rozloučila, oni se jeli převléknout do hotelů a pak soutchánovci vyrazili na procházku Prahou a omladina vykoupit nákupní centrum v Letňanech. Jak pravila dcera “musím jim přece ukázat pořádný nákupní centrum”, čímž myslela (opět v Dánsku neznámé) Tesco a jeho 24-ti hodinovou otevírací dobu.  Mě s bahnem snad až ve vlasech oslovila na Václaváku dáma v kozačkách, šatech a kabátu přicházející z vystavy o poslednim mocipánovi.

Musím uznat, že jsme s naším oblečením tvořili nadherné nepřehlédnutelné duo….diky Monjo za super pokec! V Brandýse mě uvítala kámoška s vaječnou pomazánkou, velikonoční nádivkou a bílým vínem. Do asi třetí hodiny ranní jsme si vyměňovaly víkendové zážitky a plánovaly uspořádán jejiích nových skříní, které chtěla po velikonocích objednat.

PS. Do dneška ty skríně ještě pořád neobjednala

Ponděli 1.dubna v 9h na Florenci potkávam pouze dceru, s kterou jsem zajela na hřbitov upravit rodinnou hrobku, nakoupit poslední zásoby českých pochutin a po poledni jsme dorazili do hotelu vyzvednout zavazadla. Dánove si mezitím prošli naposledy Pražské centrum včetně Karlova mostu a vydatně se posílili na cestu českým pivem. Rozloučili jsme se a vyslala jsem je směr Ruzyně. A já se snad poprvé vydala do Brandýsa za světla. Kámoška se mezitím u svojí rodiny zmínila o mých toulkách po Praze a její maminka nás zásobila bramborovým salátem a řízkama.  Večer jsem, za vydatného posilňování se zaslaným proviantem, přemlouvala kufr, aby pojmul nakoupené zásoby  českých pochutin a dárky.

PS.letadlo mělo opět zpoždění.

V úterý 2.dubna jsem se poprvé vyspala a dopoledne jsem prošla Brandýs a dokoupila zásoby typu barva na látku, silonové punčocháče, 30 rohlíků, několik krabiček Apetita, Eidam na obalování a milión dalších lehce zabalitelných drobností. A došla jsem k názoru, že vidím obsahové možnosti mého kufříku více než optimisticky a tudíž jsem zakoupila příruční tašku a tiše doufala, že váhově jakž takž nepřesahuji limit ČSA. Po obědě jsem i já vyrazila směr letište. Letadlo mělo opět zpoždění, tentokrát rekordních 90 minut,  a ve 22h mě manžel vyzvedával u nás ve městě na nádraži.

Člověk jak blázen nenakupuje podle toho, co mu chybi nebo potřebuje, ale podle váhy a velikosti daného sortimentu, několikrát přepakovává a převažuje zavazadla, aby se ve výsledku dohadoval na letišti k vůli necelým dvou kilům nadváhy a o 3cm větší tašce. Pričemž ČSA inzeruje, že berou ruční zavazadla do 8kg, což ovšem personál letiště nezajímá, protože oni mají instrukce 5kg. A ve výsledku? Kdybych jela autem, tak mi to taky trvá 10hodin, zaplatím za palivo a mostní poplatky totéž co za letenku a všechny jízdenky a navíc nemusím řešit, jestli 10 krabiček Apetita váží 1,5kg a nebo 2kg. Shrnuto: příště jedu autem!!!!

Linda


14.3.2014   Rubrika: Krásy naší země   |   Komentářů 27   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Díl 3. a poslední - Jak jsem si hrála na průvodce…

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-27
Yarka
Yarka - 14.3.2014 15:25

U nas v Holandsku takovy tvaroh jaky mame v Cechach take neznaji. Da se koupit tvaroh v kelimku, ale je hodne mokry, takze pokud bych chtela neco peci, musim ho nechat pres noc vykapat. A tvrdy tvaroh na postrouhani uz vubec neznaji. Takze tvaroh, polohrubou a hrubou mouku vozim take z Cech. A jeste Bohemia sekt, ten miluji vsechny moje kamaradky.
Holandanky taky nepecou, jeste tak appel taart - jablkovy dort.

 
janas
janas - 14.3.2014 14:07

Super čtení smajlik - 68
S tím popisem cesty do Berouna... co bys chtěla - klasická zkratka (je to dál, za to horší cesta) smajlik - 64

 
Almega
Almega - 14.3.2014 13:51

Linda: Díky za vysvětlivky.....Jiný kraj,jiný mrav....zase tam třeba máte něco,co my neznáme - myslím něco k jídlu.

 
levíček 02
levíček 02 - 14.3.2014 12:29

smajlik - 47Linda:

 
Linda
Linda - 14.3.2014 12:21

Almega: orinka: my máme spoustu mlecnych vyrobku, nektere jsou i jedle, ale holt tvaroh je uzkoprofilovy a kdyz uz ho omylem nekde maji tak ho stejne nikdo nekupuje smajlik - 26...uprimne co s nim, tady se moc nepece (teda pece ale ne to kam se bezne dava tvaroh), do teplych pokrmu davaji zakysanku a nebo ted je novinka neco mezi zakysankou a jogurtem (pomerne dobry, pry zdravy a hnusne drahy) .... ja mam na tvaroh cesky recepty, varit danskou kuchyni tak taky nevim co s nímsmajlik - 26

 
orinka
orinka - 14.3.2014 11:55

Almega: že jo? Když tam mají krávy, jak to, že nemají tvaroh??smajlik - 76

 
Linda
Linda - 14.3.2014 10:48

Almega: vlodila se chybicka - ma tam byt 31. brezen smajlik - 42

 
Almega
Almega - 14.3.2014 10:34

Malá chybička se vloudila:duben má jen 30 dní...Jinak v těch jeskyních jsem byla kdysi s dcerou a jejím školním výletem...Já obdivuju trpělivost s tůristy! Zajímavá je poznámka o tvarohu: doteď jsem si myslela,že ten mají všude na světě...

 
choc_ivi
choc_ivi - 14.3.2014 10:04

Linda: tak už piš, to si rády přečteme smajlik - 60

 
Linda
Linda - 14.3.2014 7:57

kubikm: napadlo me ze bych vam mohla vysvetlit, jak jsem v Mnichove malovala byt smajlik - 26

 
kubikm
kubikm - 14.3.2014 7:55

smajlik - 16smajlik - 16
a kam příště?

 
orinka
orinka - 14.3.2014 7:41

Veselé čtení a to bys nebyla ty, aby všecko probíhalo hladce. Při čtení o tom, jak vás domorodec ujistil, že je cesta příjemná a z kopce, jsem si vzpomněla na jednu naši dovolenou. Na kolech jsme se v neznámém terénu zeptali na cestu lesem, v hospodě nám ukázali směr a ubezpečili nás, že se tam dá krásně projet. Pendrek! To byla cesta pro pěší. Křivolaká pěšinka plná zkroucených kořenů, tak tak jsme neskončili v Orlici jak to bylo strašné. Nikdy více Krňovice!!!

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-27
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77178.
    Archiv anket.