Cestovatelský adrenalin můžete zažít i v MHD
Když jsem se před lety coby osmnáctiletá slečna přistěhovala z menšího města do Prahy, bylo pro mne skoro všechno neznámé. Od životního rytmu až po způsob dopravy ve velkoměstě.
Měla jsem pocit, že jediná stanice metra, kde se trochu orientuji, je Palmovka, takže když jsem například potřebovala jet ze Střešovic na Pankrác, jela jsem nejprve na Palmovku. Byla to pro mne jakási výchozí stanice. Má teta, žijící v Praze, po několika dnech zjistila, jak skvostně inteligentním způsobem se v matičce stověžaté pohybuji, a domluvila si se mnou schůzku (na Palmovce, abych trefila). Chtěla mi pomoci doplnit mezery ve vzdělání, týkající se pražské hromadné dopravy. „Neboj, systém cestování po Praze pochopíš snadno,“ prohlásila hned na začátku a mé vnitřní já se vyděsilo: „Tý brďo, SYSTÉM CESTOVÁNÍ!“
Minulý týden jsem jela „céčkem“ čili trasou metra C. Ve vagónu jsme se všichni tvářili přesně jako v pražském metru – neurčitě, nepřítomně a mnozí ospale (aby se nemuseli zvednout z těžce vybojovaného sedadla a uvolnit místo ubohým stařečkům). Mezi přítomnými byli i turisté. Postarší pár z Japonska. Jejich tváře byly plné nadšení, jak čekali, co jim překrásná Praha nabídne. Byli po zuby ozbrojeni kamerou a fotoaparáty, neustále ukazovali na plánek tras metra, který porovnávali s turistickou mapou Prahy, a zaujatě diskutovali. Často jsem slyšela něco jako „Můsee um“. Přestože se pekelně soustředili, zapomněli ve stanici Muzeum vystoupit. Svou chybu si uvědomili takřka okamžitě poté, co se jim v kýžené stanici zavřely dveře před nosem a oni pokračovali dál tunelem.
Situaci se asi rozhodli řešit, jako by to udělal každý rozumný člověk – vystoupit v následující stanici a vrátit se zpět. Rozhodně se postavili těsně před dveře – tentokrát už nepřejedou. Ale ouvej, v následující stanici – Hlavní nádraží – zůstaly dveře zavřeny a jejich úsměvy se proměnily v mírně křečovité. Na Hlavním nádraží se totiž vystupuje vpravo ve směru jízdy. Toho, že je otevřeno za jejich zády, si na poslední chvíli všiml pán, který svou už vyděšenou partnerku velmi rychle a nešetrně ze soupravy vytáhl.
Dívala jsem se za nimi a bylo mi jich líto. Když zjistili, že se na druhou stranu nemají kudy dostat, vypadali, jako by se ze zoufalství chtěli vrhnout do kolejiště.
Nemohli tušit, že zrovna v téhle stanici musejí opustit prostory metra a přes nádražní halu se do něj opět vrátit, chtějí-li jet zpátky.
Vzpomněla jsem si na sebe před dvanácti lety. Napadlo mne, že ani pro nás Čechy, když jsme v Praze jako návštěvníci a moc ji neznáme, není jednoduché vrhnout se do spleti tunelů a kolejí metra i tramvají, ač nemáme jazykovou bariéru. Ale jak musí být cizincům, ztraceným v pražské MHD?
Tak tedy: „Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Příští stanice – vaše zážitky s hromadnou dopravou ve velkoměstech.“
28.5.2014 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 28 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Cestovatelský adrenalin můžete zažít i v MHD
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pražské metro má jen tři trasy, zabloudit se snad nedá ani poslepu. Jediným problémem by mohly být některé přestupové koridory, které mají několik vstupů a výstupů - třeba ten na Můstku. Nikdy nevím, jestli se mám dát doprava nebo doleva nebo jít rovně :-D. Ale nakonec tam vždycky dojdu. Kamarádka tam chudák jednou chodila hodně dlouho, protože vyšla z trasy B a vždycky došla zpátky na trasu B, nevím, jak se jí to povedlo, ale než se dostala na Áčko, byla dost vyčerpaná 
Jednou jsem "zabloudila" vlastní blbostí. Potřebovala jsem odjet za Prahu autobusem z Letňan a nevím proč jsem si nějak zafixovala, že Letňany jsou trasa B 
. A aniž bych se aspoň podívala na nějakou ceduli, jsem pěkně na Céčku nastoupila, na Florenci přelezla na Béčko... a pak se jen zděšeně divila, kam ta stanice zmizela . Samozřejmě mi to ujelo 
.
Pařížské metro mi připadlo o moc hezčí a o moc složitější. Ale zas je fakt, že když člověk pochopí jeho systém, tak zjistí, že je vlastně logický a pak už je to bez problémů. Když vám teda ty prudce se zavírající dveře neuseknou kus ruky, pak vás nekousnou skládácí vrata na přestupu a nepovalí gumový jezdící koberec . Jo, a neodmítne to v půlce cesty jízdenku, páč si někde škrtnete ten magnetickej proužek
upřímně (jiné jsem zažila jen londýnské) si myslím, že na pražském není nic záhadného a nepochopitelného. snad jen výlezy ven - hlavně, co se třeba navazujích autobusů a tramvají týká - místní označení nemusí být pro člověka neznalého dostačují, ale to nevěřím, že by kdekoli šlo - vyjmenovat všechno, kam se tím směrem člověk dostane), ale to mi přijde jako, že holt vylezu z blbý díry, rozhlídnu se a opravím 
další "level" už je mít vychytané , na kterém konci soupravy je východ to moc nedávám, ale na to jezdím MHD dost málo
.jpg)
Metro v Praze považuju za velmi nepřehledné. A to nejsem cizinec.
Znám metro jen v Paříži (a to neznám vůbec jazyk) a v Londýně (znám jazyk tak abych neumřela hlady).
A v Paříži jsme se pohybovali metrem týden a bylo to daleko víc v pohodě než v Praze. Systém pařížského metra je daleko lepší a to včetně značení, cedulí, názvů atd.
MHD v Praze - dobrý, naučila jsem se... ale autem... to se mi moc nedaří... Bydlím za Prahou, občas tam jedu autem... no a občas netrefím domů 
Je to docela vtipné, protože tam trefím vždy (mám to nastudované v mapě, napsanou trasu na papírku) ale zpátky mi to obvykle nejde...
Už několikrát jsem se nějakou záhadou ocitla v Úvalech, takže vždycky, když se ztratím, jedu do Úval a odtamtud už trefím... Že najedu 30km navíc nevadí... 
Naposledy mi "ukradli" ceduli s odbočkou a hádejte kam jsem dojela...
V Praze nemám s metrem ani jinou dopravou žádný problém,ale zapotili jsme se v Barceloně,jó když člověk neumí jazyky...Když jsme konečně jeli ve správném vlaku,spadl mi přímo balvan ze srdce.Dnes je všechno mnohem složitější,než bylo za mého mlada,např. když mi dcera popisuje jak to chodí dnes na letišti v Ruzyni,tak dříve to bylo uplně jednoduché a dnes bych se asi moc nevyznala....
IVUSKA 56: 
tak to se ti nedivím, taky bych ječela.
Tak já někdy v 76 roce strachy málem umřela. Jela jsem na ambasádu, rozčilená a ještě nesvá (vpředvečer odjezdu, jsem chtěla být za dámu a dala si na odbarvené vlasy "jemný přeliv" z genciány - tehdy to frčelo a byla ze mně blumička) Při vystupování jsem se taky zapoměla a když jsem se vzpamatovala a narychlo vystupovala, dveře se už zavíraly a přiskříply mi nohu. Já v panice, že mě vlak potahne za sebou jsem začala ječet, samozřejmě jsem upadla a ono ejhle, dveře se opět otevřely a já nohu vyndala, zůstala ležet na nástupišti a vlak odfrčel. Na ambasádu jsem dorazila, uřvaná, rozmazaná, rozcuchaná a ještě uválená. pohled na mě musel být úžasný. Asi proto se paní konzulka rozhodla mé žádosti ihned vyhovět. Dodnes na tenhle zážitek z hrůzou vzpomínám při každé cestě metrem. Jinak se orientuji celkem dobře a sleduji tabule ve vagonu.
v pražském metru jsem jel po otevření pro veřejnost hned první soupravou 9.5.1974 to se mohlo za jednu korunu jezdit celý den,v té době jsem byl už dva roky z Prahy venku a ani po otevření druhé a třetí trasy mi orientace v metru nedělala žádný problém
Taky si myslím, že v pražském metru se zabloudit nedá. Složitější je to s ostatní dopravou, ale dneska v době internetu, kdy si člověk všechno může najít a nastudovat předem, to taky není až takový problém. Nejhorší jsou různé uzavírky, náhradní dopravy atd., to tápu i u nás ve městě.
Když tu byla zmínka o Londýně - nedávno jsme tam byly s dcerou, chtěly jsme si ušetřit kousek cesty, tak jsme si řekly, že se svezeme metrem. No, nenašly jsme ani nástupiště, takže jsme zase vylezly ven a šly pěšky. Možná, že to tak bylo lepší, kdo ví, kam bychom se dostaly
ač v Praze nebydlím tak mě metro přijde v pohodě, za dva dny co jsem dorazila se mě ptali turisti jak se kam dostanou , mám schopnost splynout s místními :-), jediné metro co mě dostalo bylo Londýnské tam mi orientace trvala skoro týden a systém dopravy v Hong Kongu jsem úplně nepochopila nikdy, pak mě dostaly autobusy v New Yorku, to je taky makačka na orientaci :-). Nejhezčí prostředí co se dopravy týče měli v rychlovlacích v Japonsku, ty se mi líbí moc, ale doprava jimi je neuvěřitelně drahá.
.jpg)
Uprimne system prazskeho metra je blbuvzdorny. Ja zabloudila v Mnichove. Na stejnou kolej v metru jezdi jak metro tak primestske vlaky a jeste na ruzne smery. Nejaka pidi cedulka na prednim skle prvniho vozu ci cedule jak krava nad nastupistem, kde se clovek dozvi kam nejblizsi vlak smeruje, sla mimo me .
je škoda, že ve vozech nejsou průvodčí, bylo by po problému. Nedivím se pocitům lidí, kteří se zuby nehty drží osvědčené trasy a jiné se bojí.
V metru bych určitě zabloudila, mám orientační "nesmysl".Na výletech do Prahy se vždycky křečovitě držím manžela, protože mě jímá hrůza, že se ztratím a že už v životě netrefím domů.
