Nechala jsem si zmenšit prsa a nelituji. Ulevilo se mi.
„V pondělí jsem si na vašem magazínu přečetla článek o zmenšení prsou a vzpomněla si na dobu před třinácti lety, kdy jsem tento zákrok podstoupila. Napadlo mne, že by některé čtenářky, které o něm možná uvažují, zajímalo, jak probíhá, co obnáší a hlavně zda je efekt trvalý. Pokud byste měli zájem, ráda se se svými zkušenostmi podělím,“ napsala nám na náš redakční e-mail čtenářka Dáša. A tak vznikl následující rozhovor.
Dášo, napsala jste, že jste zákrok absolvovala před třinácti lety. Kolik vám tehdy bylo a proč jste se k němu rozhodla?
„Byla jsem mladá, bylo mi teprve jedenadvacet let, měla jsem už malé dítě. O operaci, při níž by mi byla zmenšena prsa, jsem uvažovala prakticky od doby, co jsem dospěla. Příroda mne obdařila skutečně štědře. K výšce 165 cm mi nadělila prsa ve velikosti šest. Bylo to docela peklo, nejen, že jsem budila nemístnou pozornost všude, kam jsem přišla, ale trápily mne hlavně zdravotní potíže. Trpěla jsem velkými bolestmi zad, problém byl sehnat i kvalitní prádlo, dodnes si pamatuji, jak nepříjemné bylo, když se mi ramínka od podprsenky zařezávala do ramen. Po porodu to pak bylo ještě horší, prsa po ukončení kojení navíc viditelně poklesla a já měla dva obrovské balónu někde v půlce břicha.“
Takže rozhodnutí bylo nasnadě. Bála jste se?
„Ano, lhala bych, kdybych řekla, že ne. Bála jsem se bolesti, komplikací, i konečného výsledku. Ale potíže, kterými jsem trpěla, byly opravdu velké, takže jsem strach nakonec překonala. Navíc jsem měla i štěstí, protože po vyšetření ortopédem a rehabilitačním lékařem mi byla operace doporučena a tím pádem uhrazena zdravotní pojišťovnou. Pravda ale je, že i kdyby tomu tak nebylo, zaplatila bych si ji.“
Co tedy samotná operace obnáší? Je hodně omezující?
„Lékař mi sdělil, že se tato operace provádí dvěma způsoby. Nevím, jak je to dnes, já na ní byla před těmi třinácti lety. Tehdy mi bylo řečeno, že se dá operace provést tak, že se zasáhne do mléčných žláz, anebo ne. Vzhledem k mému věku a k předpokladu, že budu mít pravděpodobně ještě další dítě, jsem podstoupila tu druhou variantu. Absolvovala jsem klasické předoperační vyšetření, pak jsem jeden den nastoupila na kliniku, druhý den mi zákrok provedli a třetí jsem šla 
domů. Byl to docela fofr. Předem jsem musela mít koupenou podprsenku Lambáda, kterou mi ještě na sále oblékli a já ji pak, tuším asi dva měsíce, nepřetržitě nosila. Sundávala jsem ji jen na každodenní hygienu a samozřejmě jsem měla podprsenky dvě, abych je mohla prát a střídat. “
Jaké jste měla pocity těsně po probuzení a jak probíhala rekonvalescence?
„Trochu to bolelo, ale ne nějak zásadně, dalo se to vydržet. Největší problém byl, když jsem se potřebovala předklonit, nebo zvednou ruce. Ale trvalo to asi jen dva týdny, pak potíže rychle ustupovaly, vlastně ani nevím, jak, najednou bylo všechno v pořádku a cítila jsem se skvěle. A hlavně jsem byla moc spokojená, protože má obrovitá prsa byla pryč a já měla krásné trojky. Zpočátku, pravda, vypadaly trochu nepřirozeně a taky jsem měla velké modřiny, ale během dvou měsíců bylo všechno pryč. Pak už jsem nemusela podprsenku nosit nepřetržitě, dokonce mi lékař doporučil, abych ji na část dne sundala úplně, aby se prsa tak zvaně „usadila“ a získala přirozený vzhled.“
Jak se na operaci díváte s odstupem těch třinácti let? Měla jste někdy nějaké potíže či něco podobného?
„Neměla. Po operaci prý není vhodné hned otěhotnět, lepší je počkat alespoň rok. Takže druhé dítě jsem měla až později, ale stejně jsme ho tak plánovali. Ani v těhotenství ani během kojení žádné potíže nenastaly, kojila jsem plně do šesti měsíců a pak ještě do roka půl. Pak se mi prsa vrátila hezky zpět do mých „trojek“ a stále vypadají velmi dobře. Pravda, lehounký pokles je vidět, ale to je naprosto normální, jsem přece jen o třináct let starší.“
Co byste doporučila ženám, které o takové operaci uvažují?
„Rozhodně bych jim radila, aby se nebály a šly do toho. Mně operace velmi pomohla. A to nejen – i když hlavně – ze zdravotního hlediska, kdy jsem se zbavila bolestí. Díky ní jsem také získala sebevědomí a cítila jsem se velmi dobře. A hlavně, už na mne žádný muž nezíral stylem, jako by něco takového ještě nikdy v životě neviděl. Takže pokud budu mluvit sama za sebe, nikdy jsem této operace nelitovala a každé ženě, která o ní uvažuje, ji vřele doporučuji.“
Děkuji za rozhovor.
Přečtěte si také:
5.4.2012 Rubrika: | Komentářů 29 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechala jsem si zmenšit prsa a nelituji. Ulevilo se mi.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
trojaska: Začala bych být tebou konzultací se svým praktickým lékařem nebo gynekologem. Ti by měli být schopní poradit, kam se obrátit a dát ti nějaké kontakty, navíc tě znají a mají tvoji anamnézu, takže můžou mít informace i o dalších souvisejících problémech (třeba ty bolesti zad).
dadka: Třeba nedávno jsem si chtěla koupit takovej jarní kabát. Všechny mi jsou těsný přes prsa a velký v pase. Nevim na koho to šijou, zas takový "kozy" nemám. Ale musela jsem jich vyzkoušet mrak, a i ten co jsem nakonec pořídila je mi tam těsnější. Nebo plavky. Dole 38 a nahoře je mi ta podprda tak o dvě čísla menší. Posledně u moře, jsem pak už chodila nahoře bez, stejně mi vždycky vypadly tak co. Už kupuju jenom tam, kde se to dá koupit zvlášť.
Monik: 
.gif)
mám větší prsa od mládí ještě když jsem byla štíhlá a ba naopak mi lahodilo když se muži koukali....proč ne ?
dnes v mém věku o nich už raději nepíši, ale na žádnou operaci bych vážně nešla , jsem posera a doktorům se vyhejbám jak můžu......
jelítko: 13:16 No je fakt, ze na to behani vadi asi i dvojky, kdyz to clovek poradne nestahne.
Ja mam ted prsa vetsi nez driv, kdyz kojim a jinak jsem zhubla dost, takze to taky vypada dost neprirozene 
Obcas kdyz hodne piju, tak to vypada jak silikony.
Ale kdybych to stahla, tak mi potece mliko.
A proto radsi nebeham
dadka: a zkuste mi odpovědět aspoň vy - můžete si vybrat velikost nebo říct o kolik to má jít dolů?
Mně vadily neustálé pohledy opačného pohlaví. Při hovoru mně každý koukal do výstřihu a ne do očí.Nechápu slečny, co si nechávají poprsí zvětšovat.
Šla jsem do toho bez váhání,když jsem si u dámské krejčové chtěla nechat ušít kostýmek a ona mně začala dělat na kabátku záševky. Prý to jinak s mým poprsím nejde.
Hned druhý den jsem se objednala na konzultaci a na nejbližší možný termín operace. Byla jsem samoplátce, bez přispění pojišťovny, protože jsem to chtěla co nejrychleji a nebyla jsem ochotná čekat.
Operovali mě 2 lékaři, každý z jedné strany, na sále jsem byla od 8.do 13.30 a měla jsem epidurál. Vůbec mně nic nebolelo jen po tom epidurálu, jak jsem přijela po dvou dnechj domů, mně strašně bolela hlava. Jen jsem ležela, zvracela a nemohla se vůbec pohnout.
Takové problémy jsem měla i po kontrastním vyšetření páteře, prostě to hlava těžce snáší.
Kdybych měla jít znova, neváhala bych ani minutu.
Almega: Já mám tak trojky a i s těma mámpotíže při běhání. Koupila jsem teď konečně pořádnou podprdu a jde to, ale normální sportovní mi byla taky k ničemu. Tak to pak musí bejt masakr s většíma.
Dášo, mohla bych se zeptat na detaily? Můžeš si třeba sama určit výslednou velikost a tvar nebo je to na rozhodnutí doktora a překvapení na závěr? Moc o tom totiž uvažuju, mám na normální postavu 160 cm košíčky JJ (chlapi to hodnotí jako "sedmičky" až "osmičky" (urážky záměrně vynechávám
)), krvavé jizvy na ramenou i na zádech a další komplikace. Ale nevím jak na to. U minulého článku mi nikdo neodpověděl, jaký je postup, tak třeba se něco dozvím od tebe 
Viv :o): pravda o ní bude asi někde uprostřed. Při jednom rozhovoru připustila, že předvádění prádla bez podobného zákroku není možné, při té konkurenci silikonových krasavic.
Mitrola: no tak zrovna Erbova, co jsem cetla, sla na plastiku az kdyz odkojila, protoze jinak velka prsa se ji jeste zvetsila a natahla k pupiku , na plastiku sla 2 roky po porodu a na MODELACI (aby je nemela po pupek) nikoliv zvetsovani 
Jinak si myslim, ze pokud ma nekdo velka prsa a vadi to (zada, natazena prsa vekem, po kojeni atd.), tak si myslim, ze proc ne. Jen uplne nechapu, proc to delaji nektere dvacitky... ale jejich vec...
Nevím,jak vyzáblé nány s naroubovanýma silikónama přišly na to,že jsou sexy a že z nich chlapi padají do vývrtek...Většinou jsou spíše k politování,protože na nich není vzrušujícího vůbec nic...Leda jejich úžasná inteligence !!! Já jsem taky pro,aby byla možnost,zdarma!,potřebným ženám ulehčit a prospět zmenšením jejich nadměrně narostlých prsou.Asi nikdo by dobrovolně nechtěl denně tahat batoh se zátěží,jakou to představuje...a běžet s velkým poprsím se taky moc nedá,i když se to nacpe do sportovní podprdy...
Děkuji za pěkný a upřímný rozhovor, proti těmto operacím vůbec nic nenamítám a rozumím problému. Souhlasím s Mitrolou, umělá prsa vypadají nepřirozeně, na vyzáblých postavách dokonce spíš komicky a jak jsem zjistila z různých diskusí, posmívají se jim i chlapi.
Někomu příroda nadělí velká prsa a on je nechce, má třeba ony zdravotní potíže, jiná žena zase po velkých touží a tak si je nechá zvětšovat silikonem. Pravda silikonová prsa nejsou tak těžká jako přírodní, ale je to komické, když taková modelka má 180 cm 50kg a k tomu silikonové prsa č.5 viz. Mesarošová či Erbová
