Babička je v důchodu, vnoučata ale hlídat nechce
.jpg)
Zajímal by mne názor žen, které už jsou babičkami. A nejen těch, samozřejmě. Chtěla bych vědět. Jestli mám opravdu velká očekávání a jestli názor, že v rodině si máme pomáhat, je špatný. Jde o mou mámu, která mne jako babička svých vnoučat dost zklamala.
Máme dvě děti, dvouletá dvojčata. Obě jsou holčičky. Když se narodily, byla moje máma naprosto nadšená, několikrát v týdnu jezdila na návštěvu a dost mi s nimi pomáhala, třeba s večerním koupáním a krmením. Vypadalo to, že je tou nejúžasnější babičkou na světě. Jenže teď se to nějak změnilo.
Máma šla před půl rokem do důchodu a já jsem si říkala, že teď si začne vnoučat užívat ještě víc. Bohužel, není to tak. Její frekvence návštěv se poněkud snížila, i když tak dvakrát v týdnu zaskočí, to je pravda. Dcerky ji milují, i ona je, v tomhle ohledu nemůžu říct ani slovo.
Zklamala mne ale její reakce na mou prosbu o pomoc. Manžel přišel o práci a hned si našel jinou, bohužel, o dost méně placenou. Vycházíme jen tak tak a já jsem se rozhodla nastoupit do práce, zatím na zkrácený úvazek šest hodin, zaměstnavatel mi naštěstí vyšel vstříc. Problém je s umístěním dětí do školky. Jesle u nás nejsou, státní školka je beznadějně plná a soukromá, kde by mi holky vzaly, je zase hodně drahá. I jen na jedno dítě je to darda (cca 8 000 měsíčně), natož pro dvě. Prakticky bych vydělávala jen na tu školku a to by pak nemělo cenu ani do té práce chodit.
Zeptala jsem se mámy, jestli by byla ochotná své vnučky hlídat, než se dostanou do státní školky, což by bylo až od září na přes rok. Vysvětlila jsem jí naši situaci a nutnost, abych šla do práce. Přiznám se, že jsem tak nějak automaticky očekávala, že řekne ano. Neřekla. Naopak, prý se na každodenní hlídání dvou takhle malých dětí necítí a ať se nezlobím. Nárazově ano, ale pravidelně denně tímto způsobem suplovat školku nechce a nebude.
Zklamalo mě to moc. Máma je aktivní, zdravá, není to žádná stařenka. Žije sama, je rozvedená, stará se jen sama o sebe, času má hromadu. Nechápu, že je pro ni tak těžké pochopit, že dneska je taková doba a my mladí s dětmi to vůbec nemáme jednoduché. Jsem na ni naštvaná, i manžel má vztek. Jeho máma by nám hlídala ráda, ale chodí ještě do práce, tak nemůže.
Co si o téhle situaci myslíte? Jak byste se zachovaly vy jako babičky? Pomohly byste svým dětem, nebo byste je v tom nechaly plácat? Já to pořád nemůžu nějak rozdýchat.
21.4.2015 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 290 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička je v důchodu, vnoučata ale hlídat nechce
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Děvče, děvče, to jsi se obrátila na špatnou skupinu
Myslím, že jsme tady dost ve stejném věku (jistě výjimky tu jsou) ale většina z nás už ví, jak dokážeme být strašně unavené. Sice nevím, jestli bych měla to srdce odmítnout, ale asi bych si tím ukrojila větší sousto, než bych zvládla bez úhony. Takže bych celý týden hlídala, vařila, chodila na procházky, na které se mi třeba zrovna nechce, odpovídala na nesčetné otázky malých šotků ... a o víkendu se dávala dohromady, aby vůbec další týden přežila.
Tvoje maminka má víc rozumu, než vy s manželem dohromady.
Nevím o kolik se vám zvedne příjem tvým nástupem do práce? Teď přece máš nějakou mateřskou, ne? Bude to opravdu takový rozdíl? Moc dobře vím, že bez peněz to nejde, ale jste na tom opravdu tak blbě? Pokud ano, žádejte o dávky, ten systém je snad pro všechny potřebné, nejen pro jednu skupinu našich spoluobčanů? 
Adélo...buď soudná, tohle fakt ne. Naše babičky jsou nehlídací- úplně.Na 1,5 roku je to utopie. Domluv si chůvu nebo se lépe porozhlédni, hlídání se dá najít všude.Akorát nebude zadara.
Adélo, Vaší maminku plně chápu a rozumím jí a je mi zle z toho, když čtu, že jak Vy, tak Váš muž jste z jejího rozhodnutí zklamaní. Jinak bych se zbytečně opakovala.
tak babička se konečně dočkala důchodu,na který si určitě plánovala aktivity a najednou bác a měla by nastoupit do ještě odpovědnější práce než měla a která by ji denně unavovala,protože starat se o dvě malé děti,to dá pořádnej záhu,dnes by to bylo 6 + minimálně 2 hodiny a zítra 8.5 + 2 hodiny a pak se unavená jít mrsknout do postele a žití fuč a to ještě nepíšeš jak dlouho jí trvá cesta k vám 2 x denně
buď ráda za to co babička dělá teď pro vás a nic jí nevyčítejte
Což o to, já bych do toho šla. Jen byste museli zajistit full servis zázemí. A počítat s tím, že vás v případě své potřeby taky naženu na výpomoc.
.jpg)
No, já ještě nejsem v důchodu (synové už jsou ale dospělí) a kdyby to po mně některý z nich chtěl, tak bych rozhodně odmítla. Jsem ráda, že mám po letech trochu času na sebe. Určitě bych vypomohla v nemoci nebo párkrát přes týden, ale sorry, celotýdenní zápřah, to ani náhodou. To bych jim raději vypomohla finančně, aby si mohli platit chůvu...
aha, takže až na přesrok? A co potom? Pak by je mohla babička automaticky z té školky vyzvedávat, vždyť má přece celý den čas. Může i cestou nakoupit. Ne, mám hodně vnoučat, ale hlídací nejsem. Jednou za čas na návštěvu podívat se jak děti rostou,jednou za čas oni k nám na oběd a na odpoledne, jednou za čas celorodinné setkání o Velikonocích a na Vánoce. Stačí.
Vypomohu ráda finančně, ale suplovat rodičovskou péči nebudu a ani nechci protože ne každý má chuť poslouchat rady druhého, byť v dobrém míněné.
Nechce pochopit, ze dnes je doba proste takova a my mladi to nemame vubec jednoduche...................Proc si myslite, ze vasi rodice to jednoduche meli? Andelo, vase sitace zrejme skutecne neni jednoducha, ale ocekavat od sve sedesatilete matky, ze bude pet dni v tydnu hlidat sest az sedm hodin sve dvoulete vnucky, je sobecke. Jakym pravem se citite zklamana?
.jpg)
s tím časem ,že ho má hromadu no a???zaslouží si ho
pracovala dost Andělo trochu úcty k mamince by nebylo na škodu až budete v jejích letech ( vzpomeňte ) co budete stíhat co budou po Vás chtít vše Vaše děti ??? vyhovíte jim VŠE???
co tu bylo napsáno souhlasím je to opravdu zahul s jedním a dvojčata tak to teprve . zavázat se hlídat na tak dlouhou dobu je opravdu odvaha 
mám vnoučata ,které jsem pohlídala jak bylo třeba ,i na několik dnů u nás ,ale nastálo je opravdu závazek veliký
.jpg)
Pomohla bych kdyby holky onemocnely, at uz blba ryma (byt s tou se da do skolky klidne chodit) a nebo neco dlouhodobyho jako nestovice, pomohla bych v necekanych pripadech typu jeden rodic nemocny nebo v nemocnici / neco se stalo po ceste domu a nestihas vyzvednout deti pred zaviraci dobou /stehovani / malovani a podobne necekane ci planovane katastrofy. ALe nevidim duvod proc si dobrovolne prevratit zivot naruby na rok a pul, jenom proto ze by to mym detem vyhovovalo. Nerekla bych kdyby se stalo nejake nestesti a rodice deti by treba utrpeli vazny uraz nebo nemoc apod, pak bych si zivot nechala prevorat, ale ne pro jejich pohodli! Deti jsou rodicu, deti jsou starost, povinnost a radost rodicu, babicky a dedeckove a teticky a sousedky a dalsi sve deti uz vychovaly, svou povinnost uz splnily a nemaji k tvym detem ZADNOU povinnost, oni vsichni jsou pouze prijemny bonus - nic vic a nic min. Takze na tvem miste libej mame ruce, nohy, atd za to co dela a jeste v budoucnu pro tvoje deti udela a vsechno ostatni je tvoje bolest hlavy ne jeji!!!
Ber to jako pohled od cloveka, ktery skoro sam vychoval dve deti - jedna babicka 1000km daleko, druha nezajem, zbytek rodiny neexistujici a manzel byl doma jeden tyden v mesici a to jeste pozde vecer ,takze deti stihnul tak max. vykoupat
Adelo, chces moc. A to rikam jako matka malych deti, ktera taky nevi jak bude resit nastup do prace. Babicku mam, nadsene hlida, ale dat ji na rok a pul petkrat tydne dve deti bych si fakt nedovolila.
A ve vasem pripade ani nejde o nejakou nouzi nebo trapeni jako treba nemocne dite nebo tak. Vy jen chcete vic penez. Holt musite hledat jinou cestu.
Holka, sama víš, jaký je kolem dvouletých dětí celodenní zápřah. A věř, že brát si na sebe takový závazek v šedesáti je něco úplně jiného než ve třiceti. Nedivím se tvojí mamince, že se necítí na to, aby rok a půl suplovala předškolní zařízení. Souhlasím s tím, co napsaly ostatní.
Mně je 50, mám čtyřletého vnoučka a od manžela sedmiletou vnučku, taky je občas hlídáme, potěšíme se s nimi, ale stačí 1-2 dny a už se zase těšíme na svůj klid. Moc si neumím představit mít dvě dvouleté děti celý týden. Jak už tu bylo řečeno, určitě by člověk pomohl při nečekané nemoci, pobytu v nemocnici atd., ale brát si na sebe takový závazek dlouhodobě, to vážně ne. To už bych raději mladým pomohla tím, že bych jim občas v rámci možností dala něco na přilepšenou, vím z vlastní zkušenosti, že on i takový nedělní oběd a taška jídla na druhý den je velká pomoc. Ale to, co s manželem od maminky očekáváte, je nereálné, a nemáte právo být naní naštvaní.
A co by jsi dělala kdyby jedna babí nebyla a druhá sto kilometrů daleko?Taky by jsi očekávala hlídání?
Po přečtení titulku jsme čekala článek typu - babička se o děti vůbec nezajímá, vidí je jednou za půl roku na hodinu, občas bych potřebovala pohlídat na dvě hodiny a ona odmítá...
Babička má plné právo říct NE. A ani se jí nedivím - děti jsou malé, dvě, hlídala by denně a celý den.
Automaticky očekávat, že babička na něco takového přistoupí, je značně sobecké. navíc ani nepíšeš, jak jsi plánovala babičce tohle hlídání kompenzovat - platit jí nákupy, pomocí v domácnosti, zajištěním nějakého servisu. Jen jsem četla "důvody", proč by měla babička na rok a půl rezignovat na svůj život a starat se o vaše děti.
Nám obě babičky mc pomohly, když jsme byla dva a půl měsíce v nemocnici s mladší dcerou, ale každá hlídala maximálně týden, paks e vystřídaly a do toho si ještě manžel bral dovolenou a starší dcera aké jezdila ke kamarádům. A i tak jsme byli babičkám neskutečně vděční a vůbec jsme to za samozřejmost nepovažovali.
