Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nika1: možná, kdyby se pokusila Adéla rovnou domluvit na 2x týdně, že by to bylo jiné. To ostatně i v článku je, že maminka tak 2x týdně zaskočí a proti občasnému hlídání nic nemá. Ale já mám pocit, že se motáme kolem jednoho a toho samého. Něco jiného je pohlídat občas a něco jiného rok a půl nepetržité péče. Mně taky hlídaly babičky děti, a jsem jim za to vděčná. Sice ne celé prázdniny, taky byla naše dovolená, náhradní školky, později tábory atd., ale i pár týdnů bylo milých. I já počítám s hlídáním vnoučat. Ale tady je to od zdi ke zdi. Buď má babička pomáhat, až by sama padala na hubu, nebo holt je špatná, protože nemá zájem. Snad jde o to najít nějaké řešení, které by vyhovovalo všem. Někdy mi přijde (tím se nechci dotknout děvčat tady, spíš mám na mysli jeden příklad z blízké rodiny), že někteří mladí uvažujou vůči rodčům tak, že když si je udělali, jsou povinni se o ně starat až do smrti.

PEGG: Ano ntb odkoupený za 500,-Kč z min.práce je nyní můj pracovní nástroj na přivýdělky. Internet a mobil je v dnešní době skoro nutností, pokud nechceš žít "na samotě u lesa" bez civilizace. Auto je na vsi také potřeba a moje má hodnotu tak 20 tisíc. Doby, kdy na sebe autobusy navazovaly a čekaly jsou pryč.

Nemá cenu se rozepisovat, že jsem ve svém dětství (80.léta) neznala nikoho, kdo by byl bez práce nebo musel dojíždět do práce celkem 4 hodiny denně (a potřeboval tak např. pomoc při vyzvedávání ze školky) a z 1 výplaty by min. půlku dával na hypotéku. Naši dostali družstevní byt po 3 letech čekání a do té doby bydleli u prarodičů (pomoc). Zase mi dost dlouho trvalo pochopit co byla tzv.nenávratná půjčka, z dnešního pohledu neuvěřitelná. Nevím, jaký byl poměr rodin s a bez auta, ale v mém okolí ho všichni měli (úředníci, ošetřovatelé zvířat, takže žádná komunistická elita), o školách a jeslích jsem psala. Největší rozdíl vidím v nejistotě zaměstnání, v tom, že se tu většinou nedodržuje zák.práce ani daňové zákony, dost zaměstnanců je na úrovni otroků a nemůžou si nikde stěžovat, protože práci potřebují. Úřady to nekontrolují nebo přehlížejí.

Pořád si stojím za názorem, že rodina by si měla pomáhat a věci typu vyhazov nebo dvojčata naplánovat fakt nejde. Adéla by měla slevit ze svých požadavků, ale určitou pomoc od její matky bych čekala. Však moji rodičové nás taky pěkně odkládali na celé prázdniny babičce.

Nika1: a to je přesně ono

Anakolut - 23.4.2015 11:33 taky se omlouvám, myslím, že to přešlo z diskuze k vzájemným výčitkám. Přitom téma bylo původně jiné.
Koukněte z okna, svítí sluníčko a i přes všechny starosti, je na světě krásně

PEGG: Ale to nebylo na konkrétně na Tebe. Někde se to v diskuzi pod článkem objevilo. Neměl to být útok, omluvám se.

Kozoroh 18: Samozřejmě jde si udělat fin. rezervu, ale nikdy asi ne tak velkou, aby vystačila na rok rodičovské (cca 7 100,-Kč do 3 let dítěte) s polovičním platem manžela (nebo podporou z pracáku). To by už pak děti nemohl mít nikdo. Osobně budu na tom se svojí mamkou stejně. Než abych se doprošovala někoho, kdo nemá zájem, dám holčičku do soukr.školky už ve 2 letech a 2,5 měsících. Co dělat, hypotéka se platit musí, odklad vyřídit nejde, rodičovská nedosahuje ani splátky za hypo. Jen mě kacířsky napadá, proč nás děti moje mamka dávala na celé prázdniny své mamce bez uzardění. To mi příjde dvojí metr. Ale co, ono to nějak půjde.

Anakolut - 23.4.2015 11:22 to nevím ,kdes vyčetla, že já psala o skleničkách, plenách a jiných vymoženostech? Možná už jen skleróza v pokročilém stádiu, ale nejsem si vědoma, že bych vám cokoliv vyčítala.

Jarča: tak by to šlo taky. Já navrhovala ať maminku poprosí na 2-3x týdně dopoledne a zbytek soukr.školka a zaměstnání jen na 4 hod.denně. Pořád si myslím, že v nouzi má rodina pomoci. Adélin manžel mohl těžko plánovat vyhazov.

Koukám, že tu probíhá mezigenerační boj

Křeček: Ale já si přeci nestěžuju, vždyť píšu, že jsem ráda za dobu, ve které žiju.
Moji rodiče taky bydleli 5 let v jednom pokoji u prarodičů než se dostavilo patro rodinného domu.
Mně vadí to, co Pegg, že současné matky jsou automaticky hodnoceny jako líné kvůli plínám a skleničkám s příkrmy.

PEGG: no, konkrétně teď a tady vám vyčítám ten náhled na problémy dnešních rodičů obohacený o blbé řeči o neschopnosti naučit dítě zavazovat si tkaničky, utírat zadeček a správně artikulovat, to už je místní evergreen snad 5 let. Nejde přece vůbec o baráky s bazénem nebo jakékoliv vymoženosti. Já třeba u rodičů bydlet nemohla, manžel taky ne. Co jsme si nezařídili sami, to nemáme a to se celá rodina neustále divila, proč dávno nemáme děti. Při vysoké škole oba dva práci, k práci taky brigádu, splácení dost vysokých částek za byt hned po škole. . S dětma doma s každým 3 roky. Naprosto běžné panelákové bydlení. Skleničky nekupuju, myčku nemám, pračku tedy ano. A znova opakuju že našetřit dnes na něco takového jako je nemovitost je naprosto nereálné. Četla jsi někdy nějakou hypoteční smlouvu od jakékoliv banky?
Já jsem spokojená, ale ať mi nikdo nepodsouvá, že vzdycháme po vymoženostech a přitom se máme jako nikdo nikdy předtím a že jsme líní a neschopní vychovávat.

Anakolut: myslím si, že starší generace nemá přezíravá přístup, dokud si naše generace nezačne stěžovat

protože opravdu každá doba má své pro i proti, např. moje máma mi vůbec nezávidí dnešní dobu (mám dvě děti stejně jako ona), a mně naopak dnešní doba děsně vyhovuje a nezávidím jí tu její

Když neplánovaně otěhotněla, bylo jí 21, táta ještě dokončoval vysokou školu. Vzali se, ale bydleli každý u svých rodičů, protože tátovi rodiče měli ještě doma babiččiny rodiče a mámini rodiče teprve dostavovali dům.
Když mi byl rok, přestěhovali se k tátovým rodičům, měli tam jednu místnost. Pět let stavěli družstevní byt, táta dojížděl do práce z vesnice do Prahy vlakem.
Nedalo běžně koupit maso, ovoce, praly se ručně hromady plínek v jakémkoli počasí...

Anakolut - 23.4.2015 10:30 no, já zas nerozumím, co vy vyčítáte naší generaci? Že jsme nemuseli mít strach o práci? Jenže za nás stála pračka deset tisíc, stejně jako dneska, ale při daleko menších platech. S prvním dítětem jsem vyvářela plíny v hrnci na kamnech. Taky by se mi líbilo, mít nový barák s bazénem, ale bylo to pro nás zrovna tak nedostupné, jako pro mnohé dnešní mladé. Nehledě na to, že by nám při našich příjmech nikdo takovou půjčku nedal. Dneska si zas mnozí naberou půjčky na všechno a pak se diví, že v součtu ani tolik nevydělají.

Křeček - 23.4.2015 10:26

Piafka: nejsem superzena, nejsem matersky typ a na delani kariery jsem lina... vdavala jsem se v 21, bydleli jsme pul roku u tchana, pak koupili byt v mensim meste kde manzel pracoval, aby mu stacilo na dojizdeni kolo, prodali jsme jeho auto + moje uspory a koupili sedacku, postel, koberec a postylku s kocarkem pro mimco. Dalsich 7 roku jsme zili z jedne vyplaty (ja nemela narok z cech ani na korunu)...kdyz to shrnu tak po zaplacani pevnych castek nam zbyly necele dva tacy pro nasledne 2 dospely a 2 deti. Ano s papirovyma plenama (coz me zachranilo ,protoze na pracku jsme nasetrili az po 10 letech - on je rozdil splasit 10-15 hned ted na pracku a nebo par stovek kazdych 14 dni na balik plen), varila jsme jak vul kazdy den po jedne mrkvi, protoze sklenicky a jine vymozenosti by me staly vic, nez kolik jsem mela na jidlo na cely mesic pro vsechny. Obleceni na deti mi kupovala mama levny u vietnamcu a nebo jsme dedili, ale v nimimalnim mnozstvi, takze vim ze dite v tomto veku vystaci s jednou zimni kombinezou a v lete s 2 kratasama a par trickama... Ano kvalita zadna, ale uprimne deti z toho driv vyrostly nez znicily. Pribuzenstvo zadne - at uz coby hlidaci vypomoc a nebo financni. PC manzel uz mel pred svatbou, tv na splatky a vic jsme nemeli (lednicka byla ve vybaveni bytu).... a to byl byt za 300 tacu takze si jiste dovedes predstavit v jakem stavu a v jakem zapadakove.... svete div se prezili jsme. Do prace jsem sla az kdyz starsi sla do skoly, predtim se to financne nevyplatilo. Zacinala jsem s blbym cistym prijmem 4500, ale porad to bylo 4,5tacu vic nez jsme meli dosud. Udelala jsem si dalsi skolu (pri praci a s 2 detma na 1. stupni), kdyz byly holky nemocne tak jsem s nimi byla doma jenom prvni dva- tri dny - pak sly do skoly a nebo zustaly doma samy. Ano v tom veku.Hlidat je nemel kdo - babicka jedna dalekko, druha si nechtela vnoucatama kazit zivot, manzel na sluzebni ceste 3 tydny vcelku kazdy mesic. A prezili jsme to. Behem tech let byl manzel bez prace 4x, ja 2x pokud nepocitam tech prvnich 7 roku pred prvnim zamestnanim. Dneska jsou deti 21 a 18, starsi na univerzite, mladsi v uceni, obe bydli sami, obe se sami zivi, my jenom obcas prispejeme pokud nastane prusvih a ja dneska poprve si muzu dovolit koupit znackovou kosmetiku a nebo neco na sebe aniz bych na to pul roku skudlila . Prvni auto jsme kupovaly ojetinu po 10ti letech, do ty doby jsme vsechno tahali na kolech..... kdyz to shrnu vsechno jde, ale holt on je rozdil zit a uzivat si a nebo prezivat. Samozrejme taky bych byvala tenkrat rada zila, ale holt nemela jsem na to a tak jsme jenom prezivali dle hesla nejak bylo a nejak bude.