Moje dcera má panický strach z doktora
Mám tří a půlletou dceru a jsem bezradná z jejího panického strachu z doktorů. Pokaždé, když musíme jít na nějaké vyšetření nebo kontrolu, šíleně vyvádí. Její dětská doktorka už mi dokonce řekla, že by doporučovala návštěvu psychologa, že tohle, co ta naše malá dělá, není normální.
Začalo to když jí byl asi rok. Do té doby to docela šlo, zaplakala si při injekci (očkování), ale nijak extra to neprožívala. Přibližně v roce a půl začala být docela často nemocná. Absolvovala mnoho nepříjemných vyšetření a od té doby, jak vidí bílý plášť, okamžitě ječí jako siréna.
Nedokážu ji uklidnit, vysvětlit jí to. Zkoušela jsem všechno možné. Nepomáhá ani uplácení hračkami a sladkostmi, 
nic. Jakmile jdeme k doktorovi, fňuká celou cestu a naplno spustí hned po příchodu do čekárny. Většinou nás všude berou přednostně, hned jak ji slyší.
Chtěla bych se zeptat, jestli mi dokážete poradit nějaký fígl, něco, co by mohlo zabrat. Ještě mám v záloze toho psychologa, ale napřed bych chtěla vyzkoušet všechno, co je v mých silách. Pro úplnost bych měla dodat, že jsem s dcerou doma, za pár týdnů budu rodit. Sice bych ji do školky dát mohla, ale nechci, vzhledem k tomu, že je často nemocná, by jí přes zimu pobyt v kolektivu asi neprospěl.
Moc vám všem děkuji za všechny vaše zkušenosti. Chtěla bych jí nějak pomoct, aby se těmi návštěvami u doktora tolik nestresovala.
24.1.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 29 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje dcera má panický strach z doktora
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Joooo zubař,tak to je srašák pro synka do dneška,hned jak mu vylezly stoličky(5 let)tak mu je p.zubařka vyvrtala a od té doby,když jdeme na prevenčku pokaždý má slzičky
,přitom mu od té doby nic nedělala...,ale zase výhodu to má,že si aspoň pořádně čistí zuby
.jpeg)
bohunka - 24.1.2012 6:18 
Do padesáti to dělat nebude
Ne, vážně, ani se ji není co divit, když má s doktory jen špatné zkušenosti. Ono by to chtělo několik návštěv, kdy ji nebudou dělat nic nepříjemného, ale to lze zařídit těžko, protože většinou se k lékaři chodí, když je nějaký problém
U nás zabrala výměna pana doktora za paní doktorku. Na psychologa se vykašlete, je to obyčejný strach. Časem to určitě přejde. Možná bude dobré brát ji s sebou, až budete chodit s miminkem do poradny, když zjistí, že je jen důležitý doprovod, třeba se přestane tolik bát. Přeji hodně štěstí a pevné nervy
bohunka: "nebolí, ale brácha říkal že čím víc budu řvát, tím míň to bude bolet" . To mě po ránu rozesmálo nahlas, děkuji. Náš nejmladší, čerstvě čtyřletý, taky bere "rady" sourozenců vážně.
Nechodit zbytečně s každým prdem k doktorovi,mezitím si povídat a v knížkách ukazovat a vysvětlovat,zaměřit hry na to....Moje děti si odmalička nejraději hrály na doktora,měly různé "lékařské" pomůcky,obvazy,jakoby injekce, a neustále nás chtěly vyšetřovat a dávat nám injekce...Přitom jsem s nimi chodila dost často k lékaři mezi 0-7 lety,přes všelijaké nedobré zákroky (píchání ucha cca 5x a pod.) se nijak zvlášť nebály a neřvaly.Ovšem dcera asi od 8 -13 let byla úplně hysterická z braní krve a pod.,že to byl vždy obří cirkus a končilo to roztrženou žílou a pod. komplikacemi.Ovšem s věkem jí to přešlo a pak dokonce chodila dávat plazmu a už jí jehly nevadily....
Mám podobného syna, ale je mu už skoro 6 let. Třeba potřebujeme vyšetření na alergologii. V ordinaci se střídá doktorka a doktor, paní dr se mého syna bojí, po té, co tam vyváděl. Doktor se prý nebojí, ale zatím tam syn nebyl.. Příští pondělí jedem na odběry, aby vyšly hotové výsledky na kontrolu...Je mi z toho zle už dneska!!!
I když včera jsem byla s klučinou na zubním, měl kazík a byl strašně moc hodný!!!! Tak uvidíme, jak to dopadne....
.JPG)
Dělá to u všech doktorů, nebo jen u některých?
Nešlo by, aby doktorka přišla k vám?
.jpg)
A co treba zacít tím ,ze by jste se snazili dceri posilit imunitni systém? Na trhu je spousta bylinnych preparátu od caju pres sirupy po masti, homeopatika (neznámy doktor bez bileho plaste, proste jenom pani s kterou si pujdete popovidat). Tím pádem min nemoci = min návstev u doktora = min stresu. A navíc skutecne neni potreba behat k doktorovi se vsím. A dat dceri cas. A nakonec psycholog neni zádná potupa, a i kdyby nepomohl dceri muze pomoci tobe jak zvládat dcerin strach, jak reagovat apod. Protoze dcera se bojí, ty se bojis jak zas bude vyvádet, dcera citi tvou nervozitu a boji se jeste víc..... to je zacarovaný kruh.
Zkuste treba neockovat http://www.rozalio.cz/
Myslím si,že v tomhle věku je to celkem normální,náš synek taky vyšiloval,než dostal trochu víc rozumu a zjistil,že s tím stejně nic nenadělá,když k doktoru musíme(naštěstí moc nemarodí)...uvidíš,že to přejde a hlavně,až se vám narodí druhé dítko,nebudeš si z toho dělat takovou hlavu a dcerka to pochopí o to dřívpřeju hodně štěstí a zdravé mimi
Můj nejmladší kdysi spustil strašný řev jen vzala doktorka jehlu do ruky. Do té doby byl zlaté dítko. A jednou doktorka odložila jehlu, řev přestal a ona se klidně ptala - tebe to tak bolí? A on prý že "nebolí, ale brácha říkal že čím víc budu řvát, tím míň to bude bolet". Kluky jsem doma srovnala a bylo po řevu. Ale je fakt, že to mu bylo kolem 4 let.
taky si myslím, že až pobere trochu rozumu, přestane. Taky jí pomůže kolektiv ostatních dětí, když uvidí, že děti většinou neječí u doktora, bude se za to před nimi stydět.
Takto se chovají i někteří dospělí.... viz. porodnice, některé ženy také vyvádějí jak pominuté, ale i zubaře lze vidět hysterické výstupy, nač se tedy divit dětem.
Nechej tomu volný průběh, časem se zklidní. Budeš chodit s miminkem do poradny, na očkování apod. Vezmi ji sebou, když uvidí, že miminko nepláče,nebo jen trošku fňuká, třeba se zklidní. Náš vnuk,když byl malý, tak u doktorky řval jako tur, když ho očkovali, seděl mně na klíně, vší silou jsem mu držela ruce, sestřička zezadu hlavu a druhá sestřička nohy. Malý se s námi rval, jak nejlíp to uměl a řval za tři.
Když jsem mu někdy potřebovala zavést čípek proti teplotě nebo zvracení, tak ležel na bříšku,já jsem mu seděla na nožkách, manžel mu držel hlavu a já jsem mu rvala půlky od sebe. Řval jako tygr a sousedé se snad domnívali, že ho doma mučíme.
S věkem to bude čím dál lepší, až bue dcerce více, tak už se bude stydět plakat.
Přesně toto jsem prožívala se svoji dcerou. Poprvé při očkování se pan MUDr. netrefil dobře do svalu a od té doby, jak ho viděla, řvala na plné pecky. Sotva zmizel, ihned řev přestal. Nenašla jsem žádný fígl. Ale časem se ukázalo, že dceřino tělo není ochotno přijímat téměř žádná farmatika... užívá bylinkové čaje apod. ... V jejím případě by nepomohl žádný psycholog.
