Mají prarodiče právo zasahovat svým dětem do výchovy?
Vždycky jsem si říkala, že až budou mé děti dospělé a založí vlastní rodiny, nikdy jim nebudu do ničeho mluvit. Sama jsem si takových zásahů užila dost od své matky i od tchyně. Nechtěla jsem být stejná. Když se syn i dcera osamostatnili a začali žít se svými partnery, bylo všechno v pořádku. Vztahy jsme měli dobré a já jsem byla věrna svému předsevzetí.
Jenže pak se synovi a snaše narodila holčička a postupně se všechno nějak pokazilo. Je to naše první vnučka, s manželem ji oba doslova zbožňujeme. Velmi nás však trápí výchovné metody našeho syna. Vůbec nechápeme, kde se to v něm bere, ale on se chová skoro jako tyran. Trpí tím i snacha a poslední dobou se situace u nich vyhrotila natolik, že máme strach, aby nedošlo k rozvodu a my o vnučku nepřišli.
Syn je snad jako zabedněný. Dokud byla malá miminko, bylo všechno celkem v pořádku. Změna přišla s tím, jak malá rostla, začala chodit a samostatně se projevovat. Teď je jí dva a půl roku a podle nás je naprosto normální, hodné, zvídavé a aktivní dítko. Poznává svět, je jasné, že ve svém věku ještě nemůže všemu rozumět.
Jenže syn si snad myslí, že ji všechno naučí a vysvětlí křikem, zákazy, sekýrováním a bohužel, i velmi častým výpraskem. Výprask je možná silné slovo, ale nevím, jak to mám nazvat. Když malá něco vyvede, on ji chytne a třeba pětkrát jí naplácá.
Je to dost hrozné. Když k nám všichni jako rodina přijdou nebo jsme na návštěvě my u nich a syn je doma, jsme svědky neustálého okřikování, křiku a pláče naší vnučky. Je vidět, že se svého tatínka bojí, vyhýbá se mu, nechce se s ním ani pomazlit. To se ho samozřejmě dotýká a když vidí, že malá jde radši za maminkou, opět z toho udělá scénu.
Zkusili jsme synovi několikrát domluvit, vysvětlovali jsme mu, že takhle malé dítě potřebuje trpělivost a hlavně pocit lásky a bezpečí. Ale je to jako když mluvíme do dubu. On na to řekne, že život se s ní v dnešní době mazlit nebude, ať si zvyká.
Nelíbí se nám to a máme s manželem sto chutí na syna udeřit rázně a snad mu i pohrozit sociálkou, protože to, jak se ke své dceři chová, nám rozhodně nepřipadá normální. Snacha se mi svěřila, že je z něj už pěkně unavená, jako matka samozřejmě trpí tím, že její dcerka často pláče a bojí se vlastního tatínka.
Je nám z toho hodně smutno. Vždycky jsme se naše děti snažili dobře vychovávat a teď, když vidíme, co se stalo z našeho syna, nemůžeme tomu uvěřit.
Co byste dělali na našem místě, kdy žádné domluvy nepomáhají? Drželi byste se zpátky a nezasahovali mladým do života s tím, že si to musejí srovnat sami, nebo byste nějak razantně zasáhli, hlavně v zájmu té malé, bezbranné holčičky?
4.9.2014 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 31 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mají prarodiče právo zasahovat svým dětem do výchovy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Běžně nejsem zastáncem vměšování se do do výchovy rodičů, ale v tomhle případě bych udělala výjimku. Synka bych pozvala na kafe a promluvila mu do duše s důrazností úměrnou jeho zatvrzelosti. Sice sama nemám pražádné sklony k volné výchově a produkování nezvladatelných ratolestí, v tomhle případě je třeba brát ohled na věk dítěte a tatíka usměrnit do patřičných mezí, pokud nemají být věci poslední horší těch prvních. Přeju dobré pořízení.
.gif)
Tygřík: Třeba nevíme všechno.. Třeba malou snacha brání a schytne za to vždy pár facek - co my taay víme... a stydí se to říct
zatím jsem nečetla reakce přede mnou. Je to samozřejmě špatně a nemělo by to takhle být. Ale - jak vůbec přišel na to, že tohle je výchova? Jak byl vychováván on?
Táta je pro holčičku nejdůležitějším a prvním mužem jejího života. Ano, život se s ní mazlit nebude,ale rodiče ji milovat a mazlit se s ní musí!!! aby v ní vypěstovali vědomí milovanosti a ochrany, vědomí bezpečí v rodině. Pokud táta blbne a chová se tak,jak se chová, pak má on problém,nuď s manželkou nebo jako autorita v zaměstnátní. necítí se být dostatečně chlapem.Řešení.....asi dlouhodobé a bolestivé...bych navrhovala babičce, ať si se svým synem popovídá sama, bez ostatních členů rodiny, řekla mu, že se o něj bojí a že ji bolí jeho chování,je šance, že z něj pomalu vypadne, oč vlastně v té smutné hře jde...
Asi je zamindrákovaný až na půdu a dělá mu dobře, že se ho vlastní dítě a manželka bojí.Myslím, že bys měla razantně zasáhnout, je to psychiocké týrání a následky si může malá nést celý život.
Já bych si s ním asi důrazně promluvila a řekla mu, že pokud nepřestane, že na něho zavolám sociálku. A taky bych ho donutila jít do nějaké poradny. Tohle přece není normální.
.jpg)
caira: Takovéhle ´srovnávání´ dospělého chlapa rodiči už jsem ve svém okolí viděla dvakrát. A v obou případech to dopadlo stejně. Ne, nevrátili to. Jen zabouchli dveře a už je nikdy neotevřeli. Nemyslím si, že tohle Milena chce - protože pokud se fakt naštve, je schopen zpřetrhat kontakty úplně, i mezi vnučkou a prarodiči.
Mě spíš zaráží postoj snachy - to fakt nic nedělá? Dítě nebrání, nechrání? Nemůže se třeba aspoň na týden sebrat a odjet, třeba i k Mileně, pokud by pro ně měla místo, aby se chlapec zklidnil a uvědomil si, že nemůže všechno? Bylo by dobré, kdyby mu jeho manželka ukázala, že nestojí za ním, ale za dcerou (jak by jako správná matka podle mě měla) a že ona se ho na rozdíl od dcery nebojí. Aby viděl, že jestli v tom bude pokračovat, o rodinu přijde.
.jpg)
Shrnu to, co píšete do jedné věty.
Dvouleté dítě se viditelně bojí otce, bití dítě, křik, pláč a matka která sleduje utrpení svého dítěte a VÍ o něm. Včetně prarodičů.
Nezlobte se na mne, ale tohle není o zasahování do výchovy, ale zde se jedná o naprosto zřetelné a jednoznačné týrání.
Nezajímají mne pohnutky Vašeho syna, co ho vede k tomu, že týrá dvouleté dítě. Je dospělý, svéprávný.
Já vám neporadím co máte konkrétně máte dělat. Ale zcela jasně jste svědky (včetně matky) týrání dítěte. A každý další den přihlížení, je zvěrstvo.
Tygřík: Ano, vlepit mu pár facek - pokud on coby rodič používá násilí na své dítě, použila bych já coby rodič násilí na něj.. a vzápětí mu oznámila, že jestli mi ji vrátí, bude mít co dělat se sociálkou - ať se probere.
Plácnutí přes zadek - výchovné! - je jedno plácnutí, pětkrát už je regulérní výprask, kdy se o n vybije.
.JPG)
Já nevím... myslím si, že by ho měla usměrnit hlavně jeho žena...
Najít nějakou poradnu, psychologa...
Vy jako prarodiče si malou berte, jak jen to situace a rodiče dovolí a nabídněte jí klid a pohodu.
Pokud synovi pohrozíte sociálkou, tak se vztahy nejspíš pokazí úplně a dost pravděpodobně peruší veškeré kontakty a vy už malou neuvidíte vůbec...
Možná by nebylo od věcí znova promluvit se snachou, vyjádřit jí podporu, snahu jí pomoct...
caira: Usměrnit ano, ale jak? Dát mu pár facek? Myslíš, že by to v tomhle věku ještě k něčemu bylo? A jak píše o tom udání na sociálku... opravdu jim vyhrožuje něčím, co by SKUTEČNĚ udělala? Slovo ´usměrnit´ je sice moc hezké, ale významů mnohých.
Pominu veškeré ostatní okolnost...
Pokud jste se snachou zajedno, a pokud ona souhlasí se zásahem do jejich rodinu - pak zasáhni.
Z pozice snchy by mi usměrnění manžela od tchyně nevadilo. Moc by mi vadilo, pokud by tchyně usměrňovala mě, anebo pokud by moje matka usměrňovala mého muže.
Já zas nějak nemohu uvěřit tomu, že ta vaše výchova byla "v pořádku". Děti jsou naše zrcadlo...ukazují nám naše chyby. Ty naše se chovají v dospělosti dost podobně a řeší problémy taktéž podobně jako kdysi my s manželem, tedy tak nějak jak to viděly u nás. Něco se před nimi ukrýt dalo, něco ne.
Pokud to tak není a vy jste byli milující rodiče, kteří zbytečně netrestali, doporučila bych synovi lékařské vyšetření.
Tohle není zasahování do výchovy, ale zabránění týrání dítěte a to je snad dokonce vaše povinnost, ne? Týrání je i psychické a pokud se dvouleté dítě bojí táty, jaké to bude mít následky? Když se chová teď takhle kvůli něčemu, co v podstatě není potřeba nijak rázně řešit, tak jak to bude, až budou skutečné problémy, třeba se školou?
Jak jste vychovávali syna vy? Taky byl bitý a jen kopíruje, na co byl zvyklý a nebo začal tahle sám od sebe . Podle vaší reakce bych řekla, že spíš to druhé,pak je to ale opravdu sivné, a musí to mít nějakou příčinu- jeho mindráky, špatné nervy nebo co já vím.
Nevím, jestli se mu dá vysvětlit , že jen člověk se zdravým sebevědomím se dokáže vypořádat s životem, který se s ním nemazlí a on svou výchovou dosáhne přesného opaku.
Možná byste se mohli zkusit syna v klidu zeptat, co se s ním děje, jestli má problémy v práci, v životě... tak mi to připadá. Pokud jen nemá trpělivost s dítětem, tak si ho nemá všímat a nechat to na matce. Ta by měla být ta, která se rázně ohradí a zatrhne mu to a vy byste ji měli podpořit.
A chová se takhle i na veřejnosti? Mezi jinými rodiči s malými dětmi? Na hřišti? Nebo s ní nikam nechodí, všechno je na snaše a on jen sekýruje? Venku by totiž viděl, že děti, na které se pořád neřve, normálně pobíhají a hrají si, a nejsou zalezlé u máminy sukně, protože se bojí. Protože jestli to správně chápu, tak přesně tohle nechce. Co ho takhle, floutka, vzít do nějakého dětského centra a konfrontovat ho s jinými malými dětmi a jejich matkami? Jinak se tedy divím, že to snacha dovolí až v takovém měřítku...
.gif)
synek si možná kompenzuje nějaký svůj mindráček....
ono je dobré když má rodič nějakou autoritu ale všeho moc škodí a a váš syn by možná nějakou tu "výchovnou" sám potřeboval......ani bych se nedivila kdyby snacha rezignovala rozvodem.....
