Moje dcera čeká dítě. Rozhodnutí.
.jpg)
Minulý týden jsem se vám svěřila se situací, kdy má šestnáctiletá dcera přišla s tím, že je těhotná. Její stejně starý přítel i s jeho rodiči se od nás zcela distancovali a já stála před v podstatě neřešitelnou situací. Jsem totiž rozvedená, dceru vychovávám sama a představa, jak bych zvládla uživit ještě i její dítě, nebyla vůbec příjemná.
Nejdříve bych vám všem chtěla moc poděkovat za všechny vaše názory. Pečlivě jsem si je přečetla a dala je přečíst i dceři. Víkend jsme si vyhradily na promýšlení a zvažování, jak se tedy zachovat. A protože jste se tady našemu problému hodně věnovaly, myslím, že byste měly i vědět, jak jsme se, tedy hlavně dcera, nakonec rozhodly.
V první řadě jsem se dcery zeptala, jak to cítí ona, co se ji v hloubi duše odehrává při představě, že by měla přivést na svět miminko a pak při představě, že by měla jít na potrat. Přiznala, že velký strach a obavu má z obojího, nicméně pokud by to bylo jen trochu možné, na potrat by jít nechtěla.
To byl pro nás obě ten hlavní výchozí bod a já byla ráda, že jsem z ní konečně dostala to, co v tomto ohledu cítí. V podstatě bylo rozhodnuto, že se miminko narodí a my obě se o něj postaráme. Začaly jsme tedy promýšlet, jak by to šlo a zjistily jsme, že asi ano, i když lehké to nebude. Tenhle týden chci ještě zjistit, zda bude mít dcera nárok na nějaký rodičovský příspěvek a také jak je to s alimenty, když se otec dítěte k němu nechce hlásit. Doufám, že z obojího vzejde něco pozitivního.
Co se dcery týká, dochodí první ročník a patrně část druhého, pak studium přeruší, chceme zkusit zažádat o individuální plán, jestli jí to bude umožněno. Vzhledem k tomu, že se učí opravdu dobře a nemá problémy, věřím, že to vyjde. V nejhorším by studium na rok přerušila.
Ona bude tedy se svým dítětem doma, já budu chodit do práce. Už jsme koukaly i na pořízení výbavičky a zjistily jsme, že se dá v podstatě vše pořídit z druhé ruky poměrně levně, takže začneme postupně šetřit. Pokud bude dcera kojit, ušetří se i na umělém mléku, jehož cena je tedy skutečně vysoká.
V každém případě, myslím, že to nějak zvládneme. Hlavně abych já nepřišla o práci, to by potom byl asi mazec. Toho se bojím nejvíce, doba je dneska v tomto ohledu hodně nejistá.
Abych byla upřímná, úplně lehko mi není, ani dceři, nicméně poté, co jsme si to všechno ujasnily a rozmyslely, svým způsobem se nám ulevilo. Ta nejistota a ten dceřin věčný pláč je snad za námi. Tak snad to zvládneme, asi nás nečeká lehké období, nicméně alespoň já to beru tak, že se stalo co se stalo a je potřeba se k tomu nějak postavit. Dcera patrně nemá moc ponětí, co ji po narození dítěte čeká, ostatně, která z nás měla, že, takže se bez mé pomoci určitě neobejde.
Ještě jednou vám všem moc děkuji za vaše zkušenosti a názory, hodně jste přispěly k tomu, že jsme byly obě schopné se nějak zklidnit a začít o celé situaci uvažovat reálně, bez těch emocí, kterých jsme obě byly plné. Moc vám děkuji.
23.4.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 294 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje dcera čeká dítě. Rozhodnutí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
do nějakého ústavu se mohou dostat na stáří jak ti co vychovali děti tak i ti co měli jen zvířátka. Kdo bude mít menší výčitky
.
Nemá smysl se tu urážet, chybí nám respekt z rozhodnutí druhých. Pokud někdo ty děti nechce tak ať je nemá, to je čistě jeho osobní volba. Náhled a odsuzovat mohu jen, když budu vědět, že se chová nezodpovědně, že je samá iterupce. Je toco zase to vadí mě, tak někdo to má jako odběr krve. Dokáže se s tím vyrovnat a žije spokojeně dál, je to jen e jen jejich volba tak proč jim vyčítat, zrovna tak neni pěkné když z jejich strany se objeví pousmání nad radostí z dětí. Ony nemohou pochopit nás, tak jako nepochopíme je. Jen si myslím, že kdyby to záleželo na množství peněz, tak nebudou děti.
Tolerance
Monik: Ani Šárka, ani její dcera nemohou očekávat, že všechny reakce na jejich rozhodnutí budou pozitivní. Nemalá část jejich okolí si bude myslet to, co napsala Stanik ve svém prvním příspěvku - totiž že si zpackaly řivot. To si ostatně za daného stavu myslím i já (a to mám děti tři). Všechny ostatní víc či méně jedovaté příspěvky se v podstatě už osobně těch dvou netýkají, tady jde o názorově odlišné tábory, které se a) neshodnou b) přemýšlí, jak druhého "ťafnout" c) už ani nedokážou/nechtějí připustit, že občas se v názorech druhé strany objeví něco rozumného, jde o to, co nejvíce se vymezit. A platí to oboustraně.
Zaujaly mě ty pasáže ohledně smyslu života. Mám tři děti (k tomu počtu jsem dospěla víceméně nedobrovolně), mám je ráda, ale rozhodně si nemyslím, že by v nich byl můj smysl života. A taky si nemyslím, že bez nich by můj život neměl smysl. Koneckonců cca za 15 - 20 let je míním vypustit do světa a věřím, že můj život bude hodnotný i poté.
Smyslem mého života je žít tak, abych se za sebe nemusela stydět. A až odejdu, aby si lidi, co mě znali, řekli - to byla dobrá ženská, té je škoda. Větší ambice nemám a snad i tohle je až příliš troufalé.
Každý to holt má jinak. jen se nám tu trochu vytratila tolerance k jiným/odlišným názorům. 
Monik: píšeš to správně, ona možná bohužel nepochopí, že už je na druhém místě a některé přestala zajímat. Teď nastala diskuse o názorech na ni, plná netolerance
.
Jen si tak rikam, ze je mi docela smutno za dcery Sarku,ktera si to tady treba bude cist a predstavila jsme si jak se asi bude citit 
Nektere zde psaly, jak si takova mlada holka nedokaze spoustu veci predstavit, co to obnasi a jak je moc mlada na dite, ze dite bude mit dite apod.
Ale uvedomil si taky nekdo, ze takove mlade holce, jeste k tomu tehotne, muzou nektere komentare tady pekne ublizit, protoze je ve stavu, kdy je zranitelna?
Ze treba slovem se da ublizit vic nez cinem?
Nezazila jsem tady za posledni dobu tolik jedovatosti u jinych clanku, jako zrovna u tohoto.
Ja nevim, ze to tady nektere maji zapotrebi 
a....: 13:26 A co je spravny? A kdo o tom rozhoduje?
On svet neni cernobily.
Nekdy mas uplnou rodinu a je to horsi pro vsechny zucastnene, nez kdyz je mama s ditetem sama
Zvlast kdyz by otec stal za prd a nejak je tyranizoval (nezajmem, chlastem apod., moznosti je spousta)
Myslim, ze my tady nemuzeme a ani nemame pravo hodnotit, zda zrovna v Sarky pripade je tento model spravny.
Co se tyce jiti prikladem ve vychove, muj nazor je ten, ze nekdy je lepsi, kdyz je mama s ditetem sama, zvlast pokud otec stoji za prd
orinka: Jak tu nekdo psal, je proste vice pohledu na svet a vice typu lidi. Jsou pohledy negativni, pozitivni apod. A cloveka s negativnim pohledem nepresvedcis, ze nemusi byt vsechno spatne
Stanik: no tak....kolektiv...když myslíš, že dva jsou kolektiv...
- nebuď hnidopich, to k tobě nepasuje, jsi přece tvrďák!!
orinka: ach tak... uz je tady i princip kolektivny viny, pri patku 
Stanik: no dyť - obě dvě jste si padly do noty, tak jsem vás brala šmahem!
orinka: co zas ja? me jen prisel vtipny komentar od a... 
orinka: ale vraťme se k článku: ty příklady jsou opravdu chytlavé, však i dcera autorky si vzala příklad z maminky ( sama s dítětem), no nebyl to asi ten správný
orinka: jo, být dítěti příkladem, to je super výchovná metoda. Ale zase na druhou stranu: opravdu žijí všichni ti dětní takový život, který by byl jako příklad vhodný k následování A opravdu jsou všechny děti tak tvárné, že na ně dobrý příklad působí a otiskne se do jejich osobnosti? Někdo má tendenci vstřebávat spíše to negativní, ono je to taky mnohem chytlavější.
a....: beru to tak, že jdu svému dítěti příkladem a místo mě tedy na pokroku pracují dva lidé, až nebudu moci já, převezme štafetu.
Almega: já mám syna, který je v opravdu zralém věku a rozhodnutý, že dítě mít nebude. Vyhledává si partnerky, které jsou na tom taky tak. Nemluvím mu do toho, je to jeho život. Moje dcera má děti tři, vdávala se brzo a vidí v nich svůj smysl života. Kdo je na tom líp? Nevidím ovšem, že by syn zářil štěstím. Kdežto u dcery mám pocit, že by jinak nevolila. Už to tu někdo psal. Kdybychom čekali na vhodnou dobu a majetkové poměry, tak by lidstvo vymřelo.
orinka: Pokud chceš posunout lidstvo dopředu, tak to musíš dělat ty za sebe, svými vlastními silami a naplno. Rozhodně ne tím, že deleguješ odpovědnost na svoje dítě: jen ať to pacholík snaží, ať to vezme za mě, ten ať vynikne, já se budu držet v pozadí, to je vážně hodně velký alibismus.
a....: Stanik: no jasně, všecko špatně. To opravdu posune lidstvo dopředu.
