Moje dcera čeká dítě. Rozhodnutí.
.jpg)
Minulý týden jsem se vám svěřila se situací, kdy má šestnáctiletá dcera přišla s tím, že je těhotná. Její stejně starý přítel i s jeho rodiči se od nás zcela distancovali a já stála před v podstatě neřešitelnou situací. Jsem totiž rozvedená, dceru vychovávám sama a představa, jak bych zvládla uživit ještě i její dítě, nebyla vůbec příjemná.
Nejdříve bych vám všem chtěla moc poděkovat za všechny vaše názory. Pečlivě jsem si je přečetla a dala je přečíst i dceři. Víkend jsme si vyhradily na promýšlení a zvažování, jak se tedy zachovat. A protože jste se tady našemu problému hodně věnovaly, myslím, že byste měly i vědět, jak jsme se, tedy hlavně dcera, nakonec rozhodly.
V první řadě jsem se dcery zeptala, jak to cítí ona, co se ji v hloubi duše odehrává při představě, že by měla přivést na svět miminko a pak při představě, že by měla jít na potrat. Přiznala, že velký strach a obavu má z obojího, nicméně pokud by to bylo jen trochu možné, na potrat by jít nechtěla.
To byl pro nás obě ten hlavní výchozí bod a já byla ráda, že jsem z ní konečně dostala to, co v tomto ohledu cítí. V podstatě bylo rozhodnuto, že se miminko narodí a my obě se o něj postaráme. Začaly jsme tedy promýšlet, jak by to šlo a zjistily jsme, že asi ano, i když lehké to nebude. Tenhle týden chci ještě zjistit, zda bude mít dcera nárok na nějaký rodičovský příspěvek a také jak je to s alimenty, když se otec dítěte k němu nechce hlásit. Doufám, že z obojího vzejde něco pozitivního.
Co se dcery týká, dochodí první ročník a patrně část druhého, pak studium přeruší, chceme zkusit zažádat o individuální plán, jestli jí to bude umožněno. Vzhledem k tomu, že se učí opravdu dobře a nemá problémy, věřím, že to vyjde. V nejhorším by studium na rok přerušila.
Ona bude tedy se svým dítětem doma, já budu chodit do práce. Už jsme koukaly i na pořízení výbavičky a zjistily jsme, že se dá v podstatě vše pořídit z druhé ruky poměrně levně, takže začneme postupně šetřit. Pokud bude dcera kojit, ušetří se i na umělém mléku, jehož cena je tedy skutečně vysoká.
V každém případě, myslím, že to nějak zvládneme. Hlavně abych já nepřišla o práci, to by potom byl asi mazec. Toho se bojím nejvíce, doba je dneska v tomto ohledu hodně nejistá.
Abych byla upřímná, úplně lehko mi není, ani dceři, nicméně poté, co jsme si to všechno ujasnily a rozmyslely, svým způsobem se nám ulevilo. Ta nejistota a ten dceřin věčný pláč je snad za námi. Tak snad to zvládneme, asi nás nečeká lehké období, nicméně alespoň já to beru tak, že se stalo co se stalo a je potřeba se k tomu nějak postavit. Dcera patrně nemá moc ponětí, co ji po narození dítěte čeká, ostatně, která z nás měla, že, takže se bez mé pomoci určitě neobejde.
Ještě jednou vám všem moc děkuji za vaše zkušenosti a názory, hodně jste přispěly k tomu, že jsme byly obě schopné se nějak zklidnit a začít o celé situaci uvažovat reálně, bez těch emocí, kterých jsme obě byly plné. Moc vám děkuji.
23.4.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 294 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje dcera čeká dítě. Rozhodnutí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Myslím, že si tu můžeme psát co chceme, ale záleží na každém, jak to cítí a jaký má pohled na věc. Pro někoho jsou děti něco obtěžujícího, co jen přináší problémy (tím se tu nikoho osobně nechci dotknout), pro někoho jsou štěstí. Věřím, že Šárka s dcerou pečlivě zvážily pro a proti, jak píše, vyhradily tomu celý víkend, a vybraly si to, co považovaly za správnější. A určitě si Šárka jako samoživitelka nepředstavuje žádnou idylu. Ale prostě tady šlo o to zvolit jednu možnost.
To přeci nikdo nemůže vědět, jak se život bude vyvíjet dál. I když se dítě narodí do tzv.normální rodiny, může přijít nemoc, nezaměstnanost, rozvod atd., a ty strosti s penězi jsou taky. A na druhou stranu nikde není psáno, že dcera bude pořád sama, i když uznávám, že s dítětem jsou ty možnosti přeci jen omezené. Ale jak jsem psala v úplně prvním příspěvku, věřím, že ty starosti budou vyváženy i spoustou radosti.
Tady padlo, co bychom dělaly mi ostatní, kdyby takhle přišla naše dcera. Já nevím, co bych dělala, to nevěděla zkraje ani Šárka. Taky bychom si určitě sedly a probraly to, záleželo by, jak by to cítila ona. Proti její vůli bych jí na potrat určitě nehnala. Ale víte, co mně spontánně napadlo úplně první? Že bychom musely vymyslet, kam dáme postýlku
a....: 
orinka: Ach áno, to nenarozené dítě pod mým srdcem spasí svět. Porodit mesiáše, to je přesně ta podvědomá odvěká touha všech těhotných budoucích maminek. To je to, co je naplňuje neskonalým štěstím z očekávání. Ale přiznat si, že se nám narodí něco podobného, jako je ten spratek od vedle, případně ještě něco horšího, tak takhle tu budoucnost vidět nechcem.
orinka: Moje děti (27 a 24) tedy vidí svět v celé jeho "nahotě" a rozhodně v dohledné době žádné potomky neplánují...Oceňuji na nich,že nejdříve vystudovali a pak si chtějí užít světa,což my jsme nemohli,a proto za našeho mládí byly celkem běžné 17-18 leté nevěsty a 19 letí ženichové: tehdy prostě to byl útěk od neveselé reality k domácímu krbu...Dnes je ale vše jiné,nyní je jasně vidět budoucnost ne lepší,jak jsme to cítili ještě my,naše generace,ale mnohem horší,skoro bez naděje na něco dobrého.Ovšem jednodušší lidé,co se denně dojímají seriály v TV,ti nemají šanci na to,aby se hlouběji nad souvislostmi zamýšleli...
Almega: no, já to beru tak, že možná na svět přijde člověk, který objeví dokonalý lék proti rakovině...třeba. Takže je dobře, že se narodí. Proč hned vidět všecko černě? Vždyť to děvče nežije ve středověku, kdy svobodnou matku pranýřovali. Naopak - dokazuje, že je zdravá, plodná a může svoje štěstí v životě ještě najít. Podle mě se s maminkou rozhodly dobře. A nejsou na to samy, už i tady na šž dostaly nabídky pomoci, a to se cení.
Rozpitvalo se tu kdeco...smysl života vlastně není žádný-jen ho prožít! Každý nějak jinak...Myslet si,že děti jsou smyslem života: blud...Možná v případě,kdy míním se jim tzv.obětovat.Ovšem jen pokud je vše "normální".Děti můžou zemřít dříve než rodiče,můžou se stát narkomany,vrahy,zloději...Čemu by se pak měla matka obětovat??? Iluzi ?? Tenhle "náš" případ,o dceři-dítěti a její matce,je dost smutný,nevidím to do budoucna nijak vesele,budou mít denně souboj o peníze,přinejmenším...A všemu se dalo předejít tím,že by se včas,když už uklouzla noha,jít na miniinterrupci,která nezanechá žádné stopy na zdraví...Bez zbytečných emocí a čekání.Vyřešil by se problém hned a nemuselo se zasáhnout zbytečně do života dalším osobám,ať už je to "pachatel činu"-hošík a jeho rodiče i ta matka Šárka,co nyní se staví jako "hrdinka",ale bude jen následujících x let řešit,co s dcerou "upekly" . Dcera si dovede představit jen krásné roztomilé miminko,ležící v kočárku a neví,co všechno je za tím,až to pozná,myslím,bude konec s idylou...No,nakonec,kdo chce kam,pomožme mu tam a jak si kdo ustele,tak si i lehne...
Nessie: nejlepší na dětech jsou vnoučataTO je hlavní smysl života
Nessie: nejlepší na dětech jsou vnoučataTO je hlavní smysl života
pippi.dlouha.puncocha: Nechtělo se mi to včera rozepisovat z nedostatku času, ale mám ten stejný názor - paní Salazarka Zmijozelová musí být evidentně poněkud omezená, pokud má pocit, že to, že pro někoho jsou děti hlavním smyslem života automaticky znamená, že dotyčný/á je ubožák bez jakéhokoli jiného zájmu. Poněkud prostinký pohled na ostatní...no budiž.
Podám to tedy polopaticky: ano, kupodivu mám i jiné zájmy a koníčky, mám i celkem dobrou práci, mám psa, mám i nějaké přátele - ale všechno je to jen taková nadstavba k tomu hlavnímu smyslu mého života - a tím jsou děti a rodina jako celek. Bez dětí a rodiny by pro mě nic z toho nemělo extra valný smysl.
Stanik: možná jsi docela jiná, než se tu předvádíš. Já nemám jiný pohled než ten, který jsi tady nastavila pro čtenáře/ky, a ten mi nedovoluje posuzovat jinak.
Ale je mi to vlastně jedno, buď jaká chceš., když je ti tak se sebou dobře.
sociální.inženýrka.v.důchodu: aaa, dalsi psycholog amater
Salazarka Zmijozelová: světový mír a záchrana deštných pralesů
E. Fromm říká o smyslu života, že každý v sobě máme takové to vnitřní nutkání zanechat na tomhle světě svoji stopu, aby tu po nás něco zůstalo, abychom, až zemřem, nezůstali zapomenuti. Muži se proto snaží nějakým způsobem "dobýt svět", něco dokázat v práci, vytvořit nějaké dílo... ženy to mají mnohem jednodušší- stačí porodit dítě a něco tu po nich zůstane. Jenomže když řeknem a) musíme říct i b). Nestačí dítě porodit, ale musíme ho taky vychovat, tak aby z něj vyrostl kvalitní a spokojený člověk. Jedině tak můžeme ten smysl naplnit
Stanik: Nemysli si, děvče. Svými příspěvky toho o sobě řekneš až moc...
orinka: to si opravdu nemyslim. Nic o me nastesti nevis.
pippi.dlouha.puncocha: ale to byla reakce na nessie, která píše: ...Ale hlavně děti - to že jsem je stvořila, že je můžu vychovávat, radovat se s nimi, obejmout je - to je prostě prakticky jediný smysl života. Já smysl života nevidím v užívání si...... JINAK SAMOZŘEJMĚ PRO MĚ JE ZÁSADNÍ SMYSL ŽIVOTA SVĚTOVÝ MÍR!
