Nemoc z povolání, nebo povahový rys?
.jpg)
Někdy si říkám, že by si moje tchyně mohla založit živnost a dát si na dveře bytu ceduli: „Nevyžádané rady a porady všechno druhu“. Provdala jsem se totiž za syna učitelky, která strávila (a dosud tráví) celý svůj pracovní život ve třídě mezi dětmi na prvním stupni základní školy.
Když jsem dříve zaslechla nějaké vtípky na téma učitelky a nemoc z povolání, připadaly mi vždycky tak trochu přitažené za vlasy. Sami máme několik učitelek v příbuzenstvu a všechno jsou to fajn ženské, u kterých se nějaká úchylka v souvislosti s jejich zaměstnáním neprojevuje.
Moje tchyně je však jiná. Myslím, že ke všem vtipům, které o učitelkách kolují, posloužila jako příklad právě ona. Do jaké míry se na ní podepsala její profese a do jaké je to důsledek povahových vlastnosti, však nejsem schopná určit.
Jediné, co vím, že je to osoba téměř nesnesitelná, která komanduje každého, kdo se objeví v její blízkosti. Rodinou počínaje, návštěvami konče. Její manžel už rezignoval a nachází se ve stavu jakési podivné apatie, kdy je na něm vidět, že vůbec nevnímá, co mu říká. Což ji přivádí k šílenství a tím více do něj hučí a hučí. Divím se, že se ještě nezabili.
Můj muž, její syn, jí taky radši všechno odkýve, protože to prý nemá cenu a je lepší radši ustoupit, než se s ní dohadovat. Vyčítá mi, že já se s ní pořád snažím bojovat a vzpírat se jí, že tím akorát dělám zbytečné dusno.
Jenže pro mne je to těžké. Vyrůstala jsem celkem svobodně, naši mi nikdy do života příliš nemluvili a nejsem zvyklá, aby mne někdo komandoval. Jako bych byla její podřízená. Teď jsem těhotná a je to z její strany ještě horší než dřív. Má tendence kontrolovat, co jím, kritizuje oblečení, které nosím, protože podle ní jsou ta těsně obepnutá těhotenská břicha neestetická. Koupila mi dokonce i několik o tři čísla větších volných šatů, ve kterých vypadám jako stan pro celou rotu vojáků. Samozřejmě, že je nenosím, z čehož je ona uražená a tvrdí, že bych v sobě měla mít alespoň tolik slušnosti a obléknout si to, když jedeme k nim.
Organizuje všechno. Vyptává se, jaký kočárek chceme koupit, zajímá se o výbavičku, zařízení pokojíčku. A to vše jenom proto, aby nám sdělila, že naše volba je špatná, že ona to ví všechno zaručeně nejlíp.
Jsem z toho utahaná, nebaví mě dohadovat se s ní o takových pitominách, které jsou navíc čistě a jen mou a manželovou záležitostí. Nechce se mi jí nic bezmyšlenkovitě odkývávat a za pár let skončit jako apatická troska jako její muž. Chci, aby se naučila mne respektovat jako dospělou osobnost. Manžel tvrdí, že něco takového je nemožné, že se o to pokoušeli roky, ale ona je zválcovala, takže jsou radši ticho, a když je matka pošle před obědem do koupelny umýt si ruce, bez řečí jdou a mají klid.
Asi mi poradíte, že nejlepší by bylo k nim nejezdit. Taky jsem o tom uvažovala, ale tohle řešení beru jako to nejzazší. Chtěla bych se s ní nějak domluvit, docílit toho, aby pochopila, že svým přístupem od sebe lidi odhání. Ale nevím, jak na to.
1.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 31 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nemoc z povolání, nebo povahový rys?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Radko, Tobě nezbyde, než tchýni v klidu vysvětlit, že její rady byly jistě kvalitní v její době, ale dnešní doba pokročila, a Ty se budeš ve výchově SVÝCH dětí řídit nejnovějšími poznatky vědy a vývoje. Že přece nechce, aby vaše dítě zaostávalo za ostatními ?
Návštěvy omez na minimum, a nenech si vtloukat klíny do hlavy. Manželovi řekni, že Tě soustavné rady jeho matky stresují, a že přece nechce mít z dítěte vyklepaného nerváka ?
Ať si maminku srovná, a jestli to nedokáže, ať Tě nenutí k ní jezdit.
Holky, nejhorší na tom je, že já s přibývajícími léty zjišťuju, že moje příšerná tchýně ty svoje rady nejspíš myslela v dobrém. Že nepadaly na úrodnou půdu, je věc druhá.
Jízlivost v tomhle případě nepomáhá, protože to jen hrotí vztahy uvnitř rodiny. Můj manžel byl ve dvou ohních. Ráno si mu stěžovala na mě jeho dokonalá matinka, a odpoledne jsem si stěžovala na ní já.
Že to byla (a je) baba na zabití, se shodovala většina našich známých, příbuzných i jejích sousedů.
Ale ona si vůbec neuvědomovala, že by mi ty její zasvěcené rady každé ráno v 7:00 hod mohly vadit ? Vždyť ona chtěla pro svoje vnouče jen to nejlepší.
.jpg)
Jo holka a to jsi "jenom" tehotná. Být tebou psychicky se pripravím, ze 100% budes spatne kojit, spatne prebalovat, spatne se starat, chudák díte.... a tak to pujde následujících hodne let dokud se porádne nenastves a neprastís do stolu. A nebo ji ignorovat (ale to ti hormony momentálne nedovolí). Já jsem splachovací a pokud mi rupnou nervy tak jsem jízlivá, takze já bych drahou tchýni komentovala stylem á ministerstvo zbytecných starostí má den otevrených dverí apod a veci bych si nadále delala po svém (hlavne pred ní).
A hlavne pokud ti nekterá její rada prijde rozumná (muze se stát nikdy nevís) tak jí neposlechni pred ní (rady vyuzij az doma), protoze to by byla voda na její mlejn a bylo by o hodne hur!
Přesně, jak píšeš v závěru - nejezdit je asi jediná rada. Vždyť co z toho máš? Jen nervy. Když si myslíš, že nemáš zapotřebí poslouchat její blbý kecy, tak nemáš zapotřebí ani to, aby ses chovala tzv. "slušně" a jezdila tam z povinnosti. Stejně to nikam nepovede, ještě pár let se budeš rozčilovat a pak stejně rezignuješ. Tyhle "vztahy" z povinnosti mi přijdou fakt jako blbost. Hele a to ještě počkej, až se vám to dítě narodí - to teprve začnou litanie 
A až začne chodit do školy - jé, to si vyslechnete, jak jste neschopný rodiče.
P. S. Těhotenský břicho v obepnutých tričkách se mi osobně taky hrozně nelíbí, ale samo si nos co chceš, nikdo nemá právo ti do toho žvanit 
.jpg)
protože můj bratranec se neoženil a nečeká tak to skutečně nebude moje teta...... což mě dost překvapuje,ten popis je celá ona.... a bingo je bývalým povoláním učitelka na prvním stupni, nyní je v restitučním důchodu... ovšem povahu ani po přestěhování z 3+kk do vily a zajištěné domácnosti, kde by mohly pracovat najaté síly nezměnila. Co si neudělá sama je špatně, co nenaplánuje sama je špatně..... pořád dokola přerovnává a "naklízí" ...
Např ráno "naklidí" ložnice a běda kdyby si bratranec nebo manžel chtěli přes den lehnout, nelze protože by se rozházely peřiny.... atd atd
Jakýkoliv odpor je marný, jen dostaneš poznámku do žákovské
jsem nenapsala moji radu-
dala jsem od jedovaté báby ruce pryč, sice pozdě
, ale přece'
teď nasírá další oběť-prognóza je velice nejistá-vydrží ta oběť, nevydrží
.gif)
Vyhazuje chlap tchýni z okna a říká: "Jinej by tě zabil, já tě pouštím na svobodu."
Mám podobnou tchýni, už 30 let. Není učitelka, ale zřejmě jejím životním snem bylo stát se ředitelkou polepšovny, a protože se jí nezadařilo, realizuje se na rodině. Všechno ví první a nejlíp, a každou větu směřovanou na nás, začíná slovem MUSÍŠ. 
Její manžel a syn (můj muž) zvolili rovněž pštrosí taktiku.
Já jsem se zbytečně vysilovala bojem spoustu let, ale jediná obrana je, usmívat se a nechat její jedovatá slova (které chlapi nechápou) po sobě klouzat jako kapky po skle.
Pochopila jsem to, až když jsem přišla z nervů o žlučník. Můj shovívavý postoj tchýni děsně štve (chlapi opět nechápou ), jednám s ní jako s nesvéprávnou a v rukavičkách, a mám klid. 
hmmm... ono se rika, ze jeste horsi, nez nevyzadana rada je nevyzadana pomoc
noa ted nechci nikioho urazit.. ale jeden znamy, co nesnasel ucitelky vzdycky glosoval prupovidkou: jedny byla blba, druha oskliva a treti byla taky ucitelka
Myslím, že podnikáš boj s větrnými mlýny. To, jaká tvoje tchýně je, asi nebude jen tím, že je učitelka. Prostě si myslí, že ona všechno ví a zná nejlíp a možná to, že je učitelkou, ji v tom jen utvrzuje. Já být na tvém místě, tak jí na rovinu řeknu, že se mně to její poučování příčí a že pokud nepřestane, nebudu k ní já, následně i vnouče, jezdit.
Jinak se budeš nervovat a ji beztak nezměníš.
.gif)
Už jsi jí řekla, že je mimořádně protivná a na nervy lezoucí osoba? Třeba to chuděra ani neví.
.JPG)
Taky bych řekla, že to nebude tím, že je učitelka...
Spíš bych ji viděla jako vzor vtipů na tchýně
Radku chápu, taky bych dělala dusno.
Myslím si, že kdyby manžílek přestal bezmyšlenkovitě kývat hlavičkou a boucnul do stolu, tak by se mohla aspoň částečně srovnat.
Já jen dodám, že takovou "nemoc z povolání" nemusí mít jen učitelka
Jen pro pobavení přidám-babička si nepřipila na vnukovo zdraví jen proto, že se jí nelíbilo jaké dali rodiče jmého
Nestačil by mi celý web, kdybych měla vše vypisovat, jak diriguje, ta by dostala do apatie i celou armádu
.gif)
Radko, moje mama je ucitelka na prvnim stupni, ale do zivota mi timto zpusobem nekeca. Zkusil to a udelala sem takovy zle , ze to nezkousi. Vuci manzelovi by si to ani ndvolila.Za to tchyne, je fakt zrala na ten zivnostnak (desne mne to pobavilo)
Plete se naprosto do vseho. Naposledy byl nejvetsi problem to, ze si moje mama u mne umyla vlasy (mela rozbity bojler) a udelala z toho aferu pro cele pribuzenstvo.
No bylo zle. Nejsem jeji majetek, aby se mnou manipulovala. Ani se mnou ani s moji rodinou.
:) ja bych se hlasila jako ve skole a primo vojensky... pak bych se zeptala, zda-li jeste nepoznala, ze si z ni delam legraci... a ze jsem uz zakladku absolvovala hooooodne davno... v dobrem bych ji potom rekla, ze jsem svepravna. A ze jiste bude potrebovat cas, aby moje informace stravila.
Je to sice tvrde, ale na ni se bude muset jen a pouze prikazy.
Potkala jsem furu ucitelu, kteri meli stejny symdrom pracovni deformace, zvladnout je slo jen formou reditele anebo inspektora... k tomu mohou prijit adekvatni stipna narizeni apod. Proste hrat s ni jeji hru.
Mas sanci vyhrat. 