Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsem dvojnásobná tchyně a v domácnosti dětí udělám pouze to, o co jsem požádána. Do ostatního mně nic není. Jak děti, tak já dodržujeme pravidlo, že když někdo z nás potřebuje s něčím pomoc, tak si řekne. Nevyžádaná pomoc bývá velmi často na škodu a narušuje vztahy. Jak říká denda04 je třeba se navzájem respektovat.
Ještě k hovorům. Paní je pravděpodobně sama a potřebuje se vypovídat, tak navoďte vždy nějaké téma, ať o něm hovoří třeba půl dne. Nakonec můžete vypnout a nemusíte to poslouchat. Možná by bylo nejlepší, kdybyste ji dala na starost dcerku, poslala je ven, nebo ať si spolu hrají a vy byste měla klid a mohla si udělat práci bez pomoci tchyně.

caira: 8.23 jen aby hihi

jinak si myslím poděkovat a řict mami to nebylo nutné ,opravdu v ložnici máme své soukromí nemám ráda jak tam chodí i děti ,nebo tak nějak ,ale samo trochu v legraci snad pochopí???

já bych u mladých nešla bez dovolení snad ani na záchod né tak šmejdit taky jsem pomohla jak bylo požádano ,ale někam lozit do skřině to ani náhodou sama to nemám ráda tak druhé respektuji na 100%

tak se bavte o něčem jiným, ona mele pořád totéž? Odveďte pozornost na jiné téma. A jinak - zajímalo by mě, kde bere redakce ty ilustrační fotky, jsou naprosto skvělé a výstižné

My jsme spali u tchánů kdysi asi dvakrát a to ještě v manželově části domku. Když jsem zjistila, že nám bába během dne, kdy jsme byli mimo barák, přestlala postele a šmejdila tam, tak jsem odmítla tam kdykoliv nocovat. Postavila jsem chlapa nekomromisně před fakt, že buď matce řekne, že chceme soukromí bez jejího dozoru nebo jedeme na noc domů. Protože neměl odvahu na diskuzi s máti...uráží se kvůli daleko nepodstatnějším věcem a pak citově vydírá, demonstrativně mlčí a vzdychá..., tak jezdíme prostě i po oslavách domů

řekla bych "děkuju" a pak už bych to pustila jedním uchem dovnitř a druhým ven

A pro příště bych pod svůj polštář dala vibrátor a pod manželo pouta a lubrikační gel!
Ono ji to přejde

Asi jí to budeš muset říct... že do ložnice se neleze a pod pokličku už vůbec ne!

přijde mi že se tchyně nudí a tímto omíláním jen vyžaduje pozornost a potvrzuje si svoji užitečnost. Poděkovala bych jednou a dál to ignorovala, rozhodně bych odmítala jakýkoliv pocity viny nebo nedostatečné vděčnosti. Nahodit jiný téma. Anebo jí zadat další úkol, když je to maličkost
A navrhnout jí s manželem nějakou aktivitu, ať se vypovídá a pobaví s vrstevníky.

Bydlite sami a prece jde tchyne kolem polévky a zamichá ji, ustele postele... jak casto vas pani tchyne navstevuje. Tohle mi prijde, ze bydlite u ni doma???? Jsem vdaná 18 roku a tchyne u nás v loznici snad jeste ani nebyla .
Ale k tvym pocitum. Más stejné pocity kdyz ti pomuze nekdo jiný? At uz z tvé rodiny nebo z manzelovy. A nebo nejde o pomoc ale o ty blby kecy potom? Asi bych ji to rekla na rovinu, slusne, ale na rovinu. Kdyz je to taková malickost zamichat polévku tak at o tom pul dne nemluvi. A pokud to prece jenom malickost neni (nekde v skrytu hlouby jeji duse) tak at to nedelá.
I kdyz treba je problém jinde. Nezije tchyne sama? JE v duchodu nebo jeste pracuje? JEstli sedi cely den sama doma se 4 stenama, tak je holt ráda kdyz k vám muze zaskocit a popovidat si a kdyz neni o cem povidat tak nez byt zase zticha tak holt mluvi o vsem 100x dokolecka. A nebo je to zacinajici skleroza a holt si nepamatuje ze ti to uz jednou rekla a tak to pro jistotu zopakuje. Moznosti je spousta.
Sednete si spolu dve zensky a zeptej se ji, proc o vsem mluvi stokrat. Mozná si to ani sama neuvedomuje.

Moje mamka je v tomhle dost podobná a někdy nám to trochu leze na nervy, ale je to prostě její způsob komunikace... Je třeba se s tím jednak smířit, jednak se pokusit najít s tchýní jiná - společná - témata hovoru, aby měla o čem mluvit.

To dělal můj tatínek taky - k jedné věci se vracel několikrát. A nejhorší je, že se někdy přistihuju, že jsem taky taková. Ať už jde o to připomínat někomu nějaké povinnosti nebo naopak se rodiny ptát, jak se jim někde líbilo, jaký byl oběd atd. Až se někdy zarazím, že jsem o tom mluvila před chvílí - je to ta šrotující myšlenka, jak píše PEGG. Jak už tu padlo, jestli to jde, nějakou velkou pozornost tomu nepřikládej, nebo se snaž tchýninu pozornost odvést jiným směrem. Ale aby mi stlala postele, nevím...to by mi asi moc nebylo

To se musí asi vydržet. Moje bývalá tchýně byla v té době několik let sama a když k nám dřív jezdila, tak mluvila a mluvila a někdo z rodiny se musel obětovat a poslouchat. Hlavní témata byly, co je u nich v paneláku nového, co sousedky, s kým se kamarádila atd. Taky mi samozřejmě jen v dobrém úmyslu něco utřela, umyla, přerovnala a stále mluvila a mluvila. Navíc měla strašně výrazný a upištěný hlas, tak to bylo velice náročné. S tím se podle mě nedá nic dělat, jen to vydržet. Občas nad tím přemýšlím, jaká budu jednou já tchýně, děti už mám veliké, třeba jim taky bude vadit moje chování, a taky nevím, zda bych byla ráda, kdyby mě vyčítali, co dělám a jak se chovám.

Ježííš Martino, to mluvíš o mé mamce. Ta dělá úplně to stejné,ale není to tím, že by očekávala vděčnost,ona prostě asi nemá jiné téma k hovoru a že mluví pořádJe to děsné, ale je to jen občas,tak to prostě přecházím mlčením nebo začnu mluvit o něčem jiném, ale vidím na ni,že mě stejně neposlouchá,že jí šrotuje v hlavě jedna myšlenka a ta se brzy prodere zas ven Nezabývej se tím, pokud to jde, nevnímej. Já už se kolikrát přistihnu, že vůbec nevím co povídá, protože je schopná vymluvit mi díru do hlavy. Je to moje mamka,mám ji opravdu hodně ráda, přesto mi její ukecanost občas leze na nervy, je to jako když natáhnete dětský kolovrátek, snad to nese věk (76) protože si nepamatuji,že by takhle mlela i dřív
Neřeš, nemá to řešení, neubližuje ti, jen ti jde na nervy,ale není to schválně. Podle mě to je něco podobného, jako když staří lidé sedí a melou palci na rukou mlýnek ani si to neuvědomují. To zas dělá taťka, ke slovu se nedostane, babča furt mele, tak on mele taky.

Verera

Není sama? Třeba má takovou radost, že mohla být užitečná, že se z toho potřebuje vypovídat. Neříká to ani tak tobě, jako sobě.
Ona i ta malá holčička ,když se jí něco povede, ti to bude opakovat třeba celý den. A ty to budeš poslouchat s nadšením.

Pokud ti nevadí, že dělá takové věci a máš ji v zásadě ráda, tak bych to zkusila brát s humorem a nijak nereagovala. Přistupovat k ní trochu jako k tomu dítěti.

A možná bych jí zkusila doporučit nějaký program, kde by našla vyžití. Pokud ti bude celý den povídat o sobotním výletu s důchodci na Kokořín, bude to třeba snesitelnější.