Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nevím si rady. A nevím ani pořádně jak začít. Všude jsou vtipy o tchýních, kde kdo si na tchýni stěžuje. To ale není můj případ. Nemám totiž s tchýní sebemenší problém. Mým problémem je tchán.

Od první chvíle mi nesedí, přesto ho beru jako manželova otce. Chovám se k němu slušně, před dětmi o něm mluvím jako o dědečkovi a nedávám jim najevo, jak moc je mi nepříjemný. Tchán je totiž absolutní cholerický vládce v rodině. On ví všechno nejlíp, všechno zná, do všeho mluví, nerespektuje soukromí. Od všech členů rodiny očekává absolutní poslušnost.

Jezdí k nám bez ohlášení, a pokud nejsme doma, dostaneme vynadáno, kde se couráme. Když přijel a byla u nás na návštěvě moje nejlepší kamarádka s dětmi, pustil se do ní, jestli nemá co na práci než vysedávat u kafe a drbat. Mě sjel na tři doby, že se mám starat o domácnost a o děti. Tohle by prý doma netrpěl. Marně jsem se snažila cokoliv říct. Nepustil mě ke slovu. Když jsem to vyprávěla manželovi, ten jen mávnul rukou a radil mi nechat tchána vykecat a dělat si po svém. Jenže ve mně to vřelo. Vím, že kdybych něco řekla, odnesou to všichni. Manžel, tchýně, švagrová.

Až teď jsem vybuchla a jsem odhodlaná jít tvrdě, až bezohledně za svým. Tchán totiž přišel s tím, že náš syn bude chodit na box, aby z něho byl pořádný chlap. Tomášek je ale absolutní kliďas, co si nejradši maluje, hraje na flétničku a na kytaru. Je mu sedm let a o box nemá nejmenší zájem. A já nemám zájem nechat syna otloukat a nutit ho k něčemu, co je mu naprosto cizí. Hlasitě jsem se ohradila a vyvolala tak hněv pána tvorstva.

Když se na moji stranu přidal manžel a řekl, že o svých dětech si budeme rozhodovat sami a necháme na nich, co chtějí nebo nechtějí dělat, se zlou se potázal. Tchán nazval manžela podpantoflákem, mě omezenou husou, co z kluka vychovává teplouše, co bude umět akorát tak vyšívat.

Nesmí k nám tchýně, nesmí se s námi stýkat švagrová, které je 15 let. Ta ale s pláčem volala manželovi, že nechce být doma, a prosila ho, aby směla k nám. Těžce snáší otcovu povahu. Nesměla na vysněnou střední školu, ale musela na učební obor, protože podle tchána mají maturitu jenom kancelářské frajle. Přitom je velice nadaná. O zábavě, kině, nebo snad rande si může nechat jenom zdát. Vím ale, že tchán nikdy svolení nedá. Tchýně prý je z toho špatná, prosila manžela, jestli by to Tomášek na boxu nemohl alespoň zkusit. Oba jsme to odmítli. Nedovolím, aby kdokoliv moje dítě do něčeho nutil.

Přesto nemám dobrý pocit, že jsem v rodině zapříčinila dusno. Mám tchýni opravdu ráda, nechci, aby se trápila, ale pomoci jí nedokážu. Ona svého muže neopustí, jsou spolu 35 let. Má úplně opačnou povahu než tchán. On je cholerik, samolibý člověk, který nesnese odpor. Ona je hodná, tichá. Nechápu jak s takovým člověkem vydržela tolik let.