Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Pětatřicetiletá Faraja téměř nesundává šátek z hlavy. Pohledná žena žije se svými čtyřmi dětmi na pěti metrech čtverečních v malé chýšce. Manžel ji i s potomky vyhnal. Faraju totiž opakovaně znásilnili, a tak se za ni styděl.

„Když jsem jednou byla na poli a okopávala maniok (obdoba brambor, pozn. red.), unesli mě i s mojí dcerou Hutuové ze Rwandy a drželi v zajetí. Půl roku mě znásilňovali,“ vzpomíná Faraja.

V Demokratické republice Kongo, odkud Faraja pochází, bohužel není taková zkušenost neobvyklá. Kvůli občanské válce o nerostné suroviny, trvající deset let, tu bylo znásilněno už 200 tisíc žen a dětí. Sexuálních útoků se dopouštějí převážně povstalečtí vojáci ze Rwandy – Hutuové. Znásilňují ale i příslušníci konžské armády.

Jde o velmi brutální útoky, kdy jsou genitálie napadených žen doslova rozervány. Oběti pak potřebují kompletní plastiku přirození. Na náročnou operaci se čeká většinou tři měsíce, v některých případech až půl roku. Vojáci ženám často způsobí i trvalá zranění: třeba od zaražení pušky nebo hole do vagíny. Zraňují je rovněž ostrými předměty.

„Bylo nás tam osm žen. Drželi nás v takové díře. Občas nás přivazovali ke stromům,“ vypráví klidným hlasem Faraja. Každou chvíli si však otře uslzené oči.

Většina znásilnění se odehrává v odlehlých místech, kde se ženy pohybují: na polích, u studen, v lese a podobně. Mnoho útoků nicméně probíhá přímo ve vesnicích, obvykle při přepadení. Některé ženy jsou unášeny do džungle, kde musejí sloužit jako sexuální otrokyně. Po návratu domů manžel často vyžene svou ženu z domu. Důvodem je stud za to, že byla znásilněná. Kromě zdravotních a psychických problémů je zavržení další překážkou, s níž se napadené musejí vyrovnat.

Věk obětí? Od 12 do 82 let

Možnost pomoci mají konžské ženy velmi omezenou. Ve vesnici Bunyakiri funguje malé centrum pod vedením řádové sestry Clotilde, která se obětem snaží pomáhat. Průběžně u ní žije dvacet žen ve věku od 12 do 82 let. Další stovky znásilněných za ní přicházejí pro radu.

Až do května letošního roku neměla Clotilde ženám co nabídnout – kromě vlídnosti, ochoty a elánu. Neměla k dispozici léky ani dost jídla. Nechává ženy bydlet na vlastní zahradě a na pozemku, který patří kostelu, a je tedy bezpečný. V květnu začala Clotilde v jejím úsilí podporovat společnost Člověk v tísni.

„Projekt na pomoc znásilněným ženám jsme vymyslely společně během čtrnácti dnů, kdy jsem v Bunyakiri žila,“ říká koordinátora projektu a novinářka Markéta Kutilová. Organizace koupila dvaceti ženám v nejkritičtější situaci chýši, ve které mohou žít a nemusejí se bát, že je zase někdo vyhodí. Do místní nemocnice také přibylo dvacet lůžek pro ženy, jež potřebují náročnou operaci genitálií. V rámci projektu rovněž vznikla dílna na výrobu mýdel a na šití školních uniforem, kde poškozené ženy pracují, aby se brzy mohly postavit na vlastní nohy.

Na dnešek připadá Mezinárodní den za odstranění násilí páchaného na ženách. O tom, co se děje ženám v Kongu, svět zatím spíše mlčí. Pokud jim chcete pomoci, přispějte na konto Člověka v tísni 7632 7632/0300 s variabilním symbolem 222. Peníze půjdou na projekt Markéty Kutilové a sestry Clotilde.

Podívejte se na reportáž, kterou společnost Člověk v tísni v Kongu o znásilněných ženách natočila.

Horní foto: Znásilněné ženy často manželé vyženou i s dětmi. Stydí se za ně.
Dolní foto: Po brutálním zákroku ženy potřebují náročnou operaci: kompletní plastiku přirození.

Fotografie: Markéta Kutilová

www.clovekvtisni.cz